O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PEDAGOGICKÉ DOVEDNOSTI BOURACÍHO KLADIVA PDF Tisk E-mail
Středa, 01 listopad 2017
Přestavujeme dům. Díky tomu víme, že „přestavovat dům“ znamená „udělat celou řadu úplně chybných rozhodnutí, které stojí spousty peněz, a pak v nich až do smrti bydlet“. Napravit svá chybná rozhodnutí totiž zpravidla neznamená nic jiného než je nahradit nějakými jinými, ještě pitomějšími rozhodnutími. A protože chybami se člověk učí, tak se toho díky novým a novým hloupým rozhodnutím strašně moc naučí a na sklonku života se pak z něj stává svrasklý mudřec.

 

 

 

 

 

Kromě špatných rozhodnutí, na jejichž realizaci jsme si objednali firmu, existuje v domě ještě celá řada prací, které si člověk musí udělat sám. Není nad onen pocit, kdy si vyhrnete rukávy, vlastníma rukama uchopíte krumpáč a vší silou ho zarazíte do vodovodní trubky. V takovou chvíli si totiž uvědomíte, že se před vámi otevírá dlouhá cesta, na níž se naučíte spoustu věcí a na jejímž konci stanete jako všestranný fachman.

 

Já se třeba hodně naučil při pokusu postavit si ze starých „fošen“ (tak říkáme my fachmani prknům) nějaký pěkný bytelný „regál“ (tak říkáme skříňce s poličkami). Použil jsem k tomu „ocasku“ (to je taková pila) a „kladivo“ (to je takový mechanický ruční nástroj, který umožňuje předat rázovým pohybem kinetickou energii nějakému jinému tělesu). Myslel jsem si, že postavit něco takového bude pro středně zkušeného intelektuála otázkou několika hodin primitivní fyzické práce, ale po několika hodinách primitivní fyzické práce se ukázalo, že postavit regál je spíš otázkou určitého fortelu. S přibývajícím časem začínalo být jasné, že v mém případě nemůže být o nějakém fortelu ani řeč; dokončení polic se tak stalo výhradně otázkou cti a nakonec, při sestavování celého molocha v soudržný celek, dokonce i otázkou života a smrti. Z nevyrovnaného souboje jsem odešel vítězně, jen s pochroumanou nohou a sedřenou rukou. Můj mega-regál se teď rozkládá ve většině našich sklepních prostor a tváří se, jako by se už nemohl dočkat, až na jeho police uložím kusy tan-ků a motory z ponorek.

 

Další praktické zkušenosti jsem nabral poté, co jsem si pořídil elektrické bourací kladivo. To je takový velký kus čínské hmoty, kterou když zapojíte do zásuvky, začne se vám třást v rukou. Hlavní funkcí bouracího kladiva je zvyšovat ve svém majiteli koeficient chlapáctví, a to i v případě, že je to žena. Alespoň já se vždycky cítil jako chlapák, když jsem ho svíral v rukou – rozhodně víc, než když jsem svíral třeba odsávačku hlenů pro kojence. Díky bouracímu kladivu jsem se naučil: 1. zapínat bourací kladivo, 2. bourat zdi, 3. pochopit rozdíl mezi příčkou a nosnou zdí, 4. v rekordním čase sehnat statika a zedníky s ocelovou traverzou, 5. bourat příčky, 6. proklínat Číňany, 7. reklamovat bourací kladivo zpátky do Číny.

 

Díky svým novým fachmanským schopnostem se dnes už ne-bojím vzít do ruky vingl, mafl, flexu nebo jakoukoli jinou německy znějící věc a začít s ní opravovat dům. A když říkám „dům“, myslím tím „celý dům kromě sklepa“. Do sklepa se bojím, protože v jeho temnotách na mě číhá můj regál.

 

Jan Flaška,

autor je fušer

 

 

Komentáře (2)add feed
... : *deeres*
smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
Tohle znám, protože s řemeslníky mám ve většině případů, ty nejhorší zkušenosti. Do bytu si je pouštím jenom v případě, že opravdu není zbytí a jak začnou říkat :"Paninko, kdo tohle dělal?" Tak vím, že je zle.
V bývalém bytě jsem měla parkety. Vůbec mne nebavilo, je neustále drhnout, drátkovat a voskovat. Tak jsem dostala geniální nápad, že je natřu epoxidovým nátěrem. Myslím, že se to tehdy jmenovalo Parketolit. Před nátěrem se musely parkety zbrousit a tak jsem si na ně půjčila pásovou brusku, která má asi 40 kg.
To jsem netušila, že profesionální brusku v ruce neudržím a tak jsem si na ní musela stoupnout, popadnout řídítka a skákat s ní po parketách, plynule jezdit opravdu nešlo. Parketolit nakonec dlouho nevydržel, popraskal ve spárách a v nich se usazovala špína. Tentokrát jsem byla chytřejší a pozvala jsem si profíka. Epoxid držel jak helvetská víra a i profík skákal s bruskou po pokoji a pěkně sprostě při tom nadával.
listopad 02, 2017 10:21
... : doktor
Honzo fak dobré.Docela se v tvém instruktážním povídání vidím!
listopad 02, 2017 12:41
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]