O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


ŠTRYKOVANÝ FUSEKLE A ČEPIČKY PDF Tisk E-mail
Středa, 01 listopad 2017
Dostala jsem od kamarádky ručně pletené ponožky. Něco podobného jsem měla v ruce naposledy jako puberťák, když podobné krásnosti vyráběla moje babička. Pamatuju, jak jsem na ni s obdivem zírala; ona se s námi bavila, koukala všude možně, a přitom jí ruce jen hrály - měla v nich tu narůstající "nudli", ze které poměrně rychle vznikala fuseklička... Zúročila každý zbytek vlny. Stejně tak uměla mistrně háčkovat.

 

 

 

 

 

 

K tomu háčkování – možná, že si někdo z těch starších vzpomene, že babičky či prababičky si háčkovaly i záclony. Ta moje si nakoupila vždy gázové obvazy, které pak sháčkovávala dohromady krajkou z  polodlouhých sloupků. A představte si, že je sháčovávala přízí - jen malinko silnější než nitě do šicího stroje… A pak najednou v oknech, která měla po obou stranách vchodu na balkónek, visely její překrásné záclony; hebounké a nadýchané, takové bílé překrásné nic, co lehce vlálo, když byly ty balkónové dveře pootevřené. Je mi nesmírně líto, že mi z nich nezůstala nějaká památka, ani kousek, ani fotka, nic. Jen vzpomínka.

 

Ta naše babička obháčkovala a opletla všechna svá vnoučata. Mám ještě čepičku a kabátek, ve kterých jsem si kdysi dávno přinesla domů druhé dítě. Dokonce mám podobnou soupravu, ve které jsem prý byla před mnoha léty poprvé oblečená já, ale ani jedno teď nemohu vyfotit, protože i když vím, kde to je, nemám sílu to vyhrabat.

 

 

Ale zpět k ponožkám, které jsem nyní dostala: jsou báječné, teplé, nikde neškrtí, jen hřejí. Jsou obdivuhodnou ruční prací, kterou už tak moc lidí nedělá.

 

Pak jsem si však vzpomněla, že ano -  že jsou moc a moc hodné žínky, které dokonce pletou mini-čepičky a mini-ponožtičky pro nedonošená miminka. Nemám ráda zdrobněliny, ale v tomto případě se jim nelze vyhnout, protože ta drobounká lidská kuřátka se do normálního miminkovského obléknout nedají, jsou to panenky, které teprve po čase dorostou do velikosti běžného mimina.  A právě pro ně jsou ty drobné věci určené.

 


 

 

Na to vše jsem si vzpomněla, když jsem si v podvečer oblékala ty ručně pletené ponožky. Hřály mne dvojnásob – vlnou i pocitem, že je upletly něčí nesmírně šikovné ruce. Bohužel, i když umím plést, nikdy jsem žádné neupletla a pochybuju, že bych to zvládla. Tu šikovnost, vytrvalost a schopnost vytvořit z klubíček něco tak dokonalého, tu nemám…

 

 

Mj. jak jste na tom vy? Upletly jste někdy nějaké ponožky?

Znáte někoho,

kdo také plete pro nedonošeňátka?

d@niela

 

 

 

Komentáře (6)add feed
... : Jitka
Nastěhovali jsme se do starého baráku smilies/grin.gif tolik pletených fuseklí jsme za celý život neroztrhali. A tak štrikuji, štrikuji, štrikuji smilies/cheesy.gif
listopad 02, 2017 09:26
... : *deeres*
Měla jsem pletací, vyšívací a háčkovací tetu.
Na rozdíl od tebe mám jednu záclonu z bavlněného voálu, látka je sháčkovaná krajkovým vzorem, pak další z tenounkého lněného voálu, ta je vyšívaná. Obleču do nich okna vždy jenom na Vánoce.
(Voál je lehká, vzdušná, průsvitná lněná, bavlněná nebo hedvábná tkanina v plátnové vazbě.)
Od tety jsem měla krásné prstové rukavice s vyplétaným norským vzorem, ty už mám jenom jedny , jsou spravované, schované na památku. Kde na to ty ženské braly čas?
Mám i vyšívané kapesníčky, povlaky polštářů, kuchařky a ubrusy, háčkované dečky. Všechno různě poděděné. Jenom občas je vytáhnu, přeperu, naškrobím, vyžehlím a znovu zabalím do hedvábného papíru, aby to jednou dcera mohla všechno vyhodit.
Ale pletařky opravdu pořád existují. Dcera je zaměstnaná ve zdravotnictví a spokojené pacientky občas přinesou něco z rukodělných svých výrobků. A tak máme i ty ponožky pletené starou metodou na čtyřech jehlicích s vyplétanou patou a špičkou. Já bych se s tím nedělala, protože existuje mnohem jednodušší způsob. A když jsem se někdy utrhla, tak jsem je pletla takhle, máte to tady i s fotkama.
https://www.mimibazar.cz/navod/1326/jednoduche-ponozky-pletene-na-dvou-jehlicich
listopad 02, 2017 10:04
... : Pernella
Já pletu moderně dvě ponožky najednou na kruhové jehlici. Jde to rychle od ruky a je to hezká práce. Nebaví mě jen tak sedět, tak pořád něco pletu nebo šiju. Ale kdybych je měla prodávat, stály by tak 500,- a ani tak si nejsem jistá, že by se to vyplatilo smilies/wink.gif. Takže jen pro sebe a pro radost z té hezké práce.
listopad 02, 2017 12:25
... : doktor
Hahahaha,Dani je to k potrhání,ale fakt jsem jednou zkoušel štrykovat.Působil jsem v jednom malém městečku zde na severu Čech a má asistentka při nočních směnách štrykovala.Líbilo se mi jak ji dráty kmitají a za ní leze hotové dílo.Vzpoměl jsem si na dětství kdy jsem nosil štrykované svetry,které svými upracovanými prsty pletla moje maminka,nedalo mi to a asistentku jsem poprosil,zda by mě tu krásu nenaučila.Kývla,prý je to snadné.Jak rychle začala výuka,tak rychle byl konec .Má snaha dopadla jako bych chtěl vyrobit cupaninu.Umím namalovat obraz,nakreslit něčí tvář,ale pletu jedině nohama.
listopad 02, 2017 12:33
... : alka..
Moje mamka pletla ze všeho všechno. Dokonce jsme pěstovali angoráky,a to byly svetry. Všechno co upletla na nás děti,později rozpárala a pletla fusakle pro vnoučata.Ty se nezašívaly,ale odevzdávaly.Mamka je schraňovala,posléze párala a znova pletla fusakle. Angorák je nezničitelný,ale moli ho měli rádi. Na to stačil naftalín.Jen jedno se ji nikdy nepovedlo.Naučit mě plést paty.
listopad 02, 2017 12:34
... : *deeres*
Doktore, žádný ha,ha,ha. Podle vyprávění mojí maminy, tak za zimních večerů se na vesnici, jako přivýdělek pletly punčochy. Kluci i holky. Mámina sestra byla vyhlášená pletařka, co pletla i háčkovala záclony a přehozy na postel a přesto s pletením podkolenek s norským vzorem, některým bráchům nedokázala konkurovat.
Pletařský cech v Praze byl založen roku 1612. Tehdejší pánská móda si libovala v dlouhých přiléhavých punčochových nohavicích a pletené punčochy uvítala, jelikož přiléhaly k tělu a zdůrazňovaly tak tvar nohy lépe než punčochy šité.
Zajímavostí je, že původně bylo pletařství výhradně mužskou záležitostí. Muži se konkurenci žen bránili. Za zaměstnávání žen dokonce hrozily vysoké pokuty. Teprve později, když se pletení rozšířilo, začaly se jím zabývat i ženy. Stejně jako se chodilo na přástky, tak se chodívalo i na pletení. U nás byly v době obrození u dam oblíbené čajové dýchánky s pletením.


http://ujitky.blogspot.cz/2014/01/z-historie-pleteni.html
listopad 03, 2017 10:05
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]