O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PŘES HORY, PŘES DOLY – BULHARSKO A ŘECKO - VII. PDF Tisk E-mail
Pondělí, 31 prosinec 2007
Přejít na obsah
PŘES HORY, PŘES DOLY – BULHARSKO A ŘECKO - VII.
Strana 2

Máme před sebou výstup na nejvyšší vrchol Bulharska - Mussalu. Nyní je hezky, svítí sluníčko, tak si z chmurné předpovědi parkovištního výběrčího dědy zatím nic neděláme a připravujeme si bágly. Stany, karimatky, spacáky, nepromokavé a teplé oblečení, vodu a jídlo na dva dny, nějaké zdravotní potřeby, kdyby náhodou něco.

 

 

 

 

 

    

      Házíme batohy na záda, trošku se prohýbáme pod váhou zhruba 15 kil a vyrážíme. Ten ochotný děda nás od chaty kulhavou chůzí doprovází na začátek turistické trasy. Je to celkem zbytečné, ale nechceme mu kazit radost. Vysvětluje nám, co už víme, že cesta vede přes chatu Lovna a chatu Rilski ezera až k chatě Sedemte ezera (Sedm jezer).

 

     V jejím okolí se pak rozprostírá sedm ledovcových jezer, z nichž každé má svůj název podle určitého specifika. Loučíme se s dědou a už cupitáme do kopce.  

 

     Začátek cesty je vždy nejhorší, a tak už po chvíli funíme ostošest (respektive funí akorát kuřáci). Cesta vede hlubokým lesem, takže žádné rozhledy zatím nepotkáváme. Asi po hodině a půl dorážíme k chatě Lovna ve výšce 1654 metrů. Vedle staré zástavby zde budují novou větší dřevěnou chatu - úlitbu turistům.

 

     Nelíbí se nám tu, protože je zde dost lidí, kteří sem dojeli auty. Po okolní loučce běhá plno děcek, která protivně ječí, tak rychle mizíme. Kousek nad chatou pak obědváme - chléb, sýr a paštiku, ke které mám po loňské dovolené ve Velebitu už docela nepřekonatelný odpor.   Konečně jsme chytili tempo, tak nám další cesta ubíhá bez funění. Namáhavé to ale je, protože stále stoupáme a bagáž se pronese. Nakonec zdolání 800 metrů převýšení musí být nějak znát, procházka po kolonádě to rozhodně není. Postupujeme širokou rozježděnou cestou, kudy se nechají vozit turisté až k chatě Rilski ezera.

 

 

 

     Také nás cestou míjí několik Gazíků a Uazů obsazených lidmi, co nemají zájem chodit pěšky. Nadáváme, protože jim musíme uhýbat a v příkrém svahu s těžkými bágly na zádech je to nepříjemné.

 

 

     Tohle cestování do hor motorovými prostředky bych zatrhla, na druhou stranu ale chápu, že je to jediná možnost pro starší lidi, kteří by sem nevylezli a přitom také chtějí vidět zdejší krásy. 

 

 

     Posléze opouštíme les a vysoký porost střídá už jen kleč, kamení a suchá tráva. Žel v tu samou chvíli přichází i bouřka a s ní déšť s kroupami (děda nekecal).

 

     Rychle navlékáme pláštěnky a postupujeme, bičováni kroupami a větrem, s obtížemi dál. Vše se potahuje mraky a mlhou, což je k vzteku, protože právě odtud už bysme měli krásný výhled na okolní hory. Ochlazuje se a začínají nás docela zábst ruce. V dálce ale slyšíme cinkot zvonců pasoucího se stáda (koní, jak později zjišťujeme), a tak víme, že už jsme blízko chaty. Motivuje nás to přes nepřízeň počasí postupovat, ale přece jen to ještě chvíli trvá, než tam dojdeme.

 

 

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]