O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Syndicate


JSME CHUDÍ PŘÍBUZNÍ? PDF Tisk E-mail
Středa, 11 říjen 2017
Přejít na obsah
JSME CHUDÍ PŘÍBUZNÍ?
Strana 2
Strana 3
Vznik a důvod přetrvávání naší relativní chudoby oproti západním sousedům je důležité pochopit, abychom se správně rozhodovali v dalším vztahu k EU, k přijetí eura či vstupu do „tvrdého jádra“. Naše ekonomické relace k bohatým zůstávají nezměněné při jakémkoliv hospodářském pokroku. Možná, že neodhadnu dobře všechny souvislosti, nicméně alespoň by tento článek mohl vést k diskusi.

 

 

 

 

 

Struktura blahobytné západní země a vznik jejího bohatství

Jako první uvedu, že Japonsku a Německu bylo po válce mohutně pomoženo, protože se nacházely na hranicích se sovětským blokem a byly jakýmisi „výkladními skříněmi“, navíc v nich bylo komunistické myšlení nejnižší, staly se spolehlivými partnery pro americké vojenské základny, které jim zajišťovaly bezpečnost, aniž by oni museli mít armády a tím se stát znovu nebezpečnými.

Blahobytná země se vyvíjí z průmyslové země vývojem, který lze nazvat: vývoj od kvantity ke kvalitě a následně k postupné degradaci obojího. Původní průmyslová země má velkou porodnost zvláště venkovského obyvatelstva, které se stěhuje za prací do měst. Pro podřadnější práce je dost lidí a průmysl se může rozvíjet.

Venkovské obyvatelstvo se postupně vyčerpá snížením porodnosti a odchodem mladých lidí do měst v důsledku mechanizace zemědělských prací. Porodnost celkově klesne a národ začne vymírat a mít nedostatek pracovníků, který se řeší nejprve imigrací z jiných zemí nebo odchodem podřadné a málo placené práce do zaostalejších zemí nebo do východní Evropy, která komunistickým režimem ztratila „strukturu blahobytné země“.

V blahobytných zemích, kde rodiny mají „dva psy, ale jen jedno dítě“, velké procento žen děti nemá a dvě děti jsou téměř nepřekročitelný limit, se dětem dává veškerá možná péče včetně vzdělání. Je velký tlak na to, aby vystudoval obrazně řečeno „každý blb“. Zatím co dříve studovali jen vybraní inteligentní lidé (školství bylo zaměřeno na soutěž a výběr), nyní se prosazuje, aby vystudoval každý.

K tomu směřují neodmítnutelné intervence přímé i politicky a ideově zprostředkované. Tím nastává intelektuální a kulturní nivelizace společnosti. To ovlivňuje celou intelektuální sféru. Najednou nejsou kvalitní lidé, nejsou myšlenky. Z tohoto stavu se odvozuje ideový relativismus a individualismus nemající místo pro kolektivní zodpovědnost, z čehož napohled vyplývá zbytečnost kvalitních ideálů a lidí. Vlastníci peněz a odborníci jsou obvykle lidé vybraní ekonomickou soutěží, jsou to lidé kvalitní jen v jednom aspektu života, mají zájem na obchodě, propagaci výrobků a fungování ekonomiky, ale fungování státu nikdo nerozumí a tržní návyky vycházet vstříc zákazníkovi, se promítají do politiky jako nihilistický populismus.

Ztratila se úplně ideová diskuse a elita, která by byla schopna zaujmout vedoucí pozice, zůstává na okraji společnosti nepochopena. Relativizace hodnot zakořenila. (U nás je to také tak, nejkvalitnější lidé pochází ještě z komunistické doby.)

Mezitím vzniká společnost, která už nemá dělníky z domácího obyvatelstva (těmi jsou buď migranti, nebo se podřadná práce vyvezla do zahraničí – třeba do České republiky). Společnost nepotřebuje výrobu, ta se může uskutečnit kdekoliv, ale zisky jdou do blahobytné země. Důchodci chtějí svoje důchody z různých fondů investovaných ve výrobě a obchodu, peníze by měly být stabilní a tak vymírající země polyká další migranty, kteří nahrazují chybějící mladé lidi ve všech zbývajících pracích včetně služeb. Pokud se porodnost domácího obyvatelstva dostatečně nezvýší alespoň po nějaké době, pro což se nezdá napohled žádný důvod, nastane postupná etnická výměna obyvatelstva a nová kulturní epocha. To je sice už znatelně v dohledu, ale prozatím ještě nenastalo.

Tak vzniká jakési paradigma blahobytné země, kde se snoubí podnikavost, historické vlastnictví peněz, nemovitostí, ale i trhů. Toto „vlastnictví trhů je nejdůležitější“. Tradiční tržní návyky jsou vůbec podstatné.



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]