O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

BABIŠ A DEMOKRACIE PDF Tisk E-mail
Úterý, 12 září 2017
Přejít na obsah
BABIŠ A DEMOKRACIE
Strana 2
Strana 3
Dnes se projevuje vyčichlost obou hlavních ideálů Západu – marxismu a liberalismu. Proto je možné, aby se uplatnily nihilistické programy, které už žádný ideál neobsahují a reagují pouze na momentální lidská přání, mnohdy protichůdná a bez zřetelné jednotící myšlenky.

 

 

 

 

 

Marxismus staví na absolutní morálce „pracujícího lidu“, která není přirozená, režim na ní založený je nefunkční, historicky neudržitelný a musí používat násilí, aby se udržel alespoň dočasně. Odnože marxismu, které odmítly násilí, už dnes mají jen populismus a neomarxismus.

 

Liberalismus spočívá na přirozeném mechanismu tržní ekonomiky, který funguje samovolně, a proto je stabilní a výkonný. Tržní mechanika je založena na spíše špatných lidských vlastnostech, a proto sama o sobě morální pravidla nevytváří. Minulé liberální společnosti čerpaly morální pravidla z tradičního řádu. Tento řád dnes téměř neexistuje. Morální rovnováha se udržovala od šedesátých let tím, že pravidla dodával neomarxismus a liberalismus mu to toleroval nebo jen slabě protestoval.

 

Neomarxismus je v podstatě ničivý chaos, postrádá hlavní parametr řádu – rovnováhu práv a povinností, vytváří jen požadavky a zbožná přání (lidská práva jsou jen lidská přání), která mohou růst donekonečna, nebudou nikdy splnitelná a stále bude jen nespokojenost, protože není žádná mez požadavků. Ničivost spočívá v odmítnutí povinností a rozdávání práv lidským skupinám, které vlastně dostávají nezasloužené výsady. Neomarxismus netvoří celkový vyzkoušený funkční systém obsahující občanské povinnosti v rovnováze s právy. Tradiční občanský systém už nefunguje, realita dnes už žádný ze starých ideálů neposlouchá.

 

Viditelné je to ve střetu s islámem, který má svůj tradiční řád, má vnitřní soudržnost, kolektivní sounáležitost, pravidla pro vznik a rozvoj rodin, která znamenají zajištění budoucnosti, a výchovný systém. V prostředí morálního chaosu Západu je potom islám neporazitelný a vítězí proto, že jeho příslušníci se řídí pravidly svého řádu, a postupně pomocí generační výměny zvítězí v populačním zápase.

 

Hluboký stát jsou intelektuální instituce státní i soukromé (sdělovací prostředky, státní úřady, vysoké školy, neziskové organizace, různé vzdělávací organizace, establishmenty některých politických stran apod.), které už dávno ovládli neomarxisté, kteří si u nás říkají havlisté a jejichž tvrdé jádro se někdy nazývá „pražská kavárna“. Dostat je z jejich funkcí je těžké, mají velkou, nikoliv však převažující podporu veřejnosti, zvláště mladých lidí v tomto duchu vychovaných. Hluboký stát je tedy složen z lidí velmi vlivných, a jak vidíme dnes v USA, dokáže svázat i demokraticky zvoleného prezidenta tak, že není schopen prosadit svoji a tím i lidovou vůli. Tento stav je jakýmsi konfliktem mezi lidem a institucemi, ve kterém demokraticky zvolené orgány nemají moc nic změnit.

 

Co ovšem v tom zmůže Babiš? Bude sice řídit stát jako firmu, což může být zajímavý experiment, ale jaká morální pravidla budou tomuto státu–firmě nadřízena? Kdo je bude vymáhat? „Hluboký stát“, který by měl pravidla tvořit a vymáhat, je má odvozena od neomarxismu. Babiš nemá připravena pravidla jiná, konzervativní, bude proti hlubokému státu bojovat jen v zájmu svého udržení a za prosazení nihilistického programu založeného eklekticky jen na nějakých slibech. Babišův program nemá jasné konzervativní cíle směřující k vytvoření toho, co ve společnosti chybí, k vytvoření pravidel odstraňujících neomarxistický chaos a zařazených v pevném řádu s přirozenými pravidly. K jeho obhajobě je zapotřebí říci, že to nemá žádná ze zatím ve volbách úspěšných stran.

 

Demokracie vyžaduje národní sounáležitost. Bez morálních pravidel zakotvených v lidech nefunguje ani demokracie. K čemu je demokracie, když lidé jsou jen konzumně založeni a volí jen ty politiky, kteří jim slibují nějaké materiální výhody? Potom vítězí populisté, slibovači zářných zítřků na dluh, nikoliv ovšem programy, které by řešily budoucnost. Řešit budoucnost vyžaduje morální akci, vyžaduje nejen znalosti, ale i schopnost si dnes něco odříct, abych měl lepší budoucnost. Nemorální politici ovšem toto myšlení z lidí odstranili, naučili je, starat se jen o sebe a stát používat jen jako „dojnou krávu“. Dnes nikdo nemá morální program, má jen populismus.

 

Strany, které mají program, který zcela jasně dává najevo, že bude vyžadovat od lidí práci a oběti, jsou dnes na okraji a nemají šanci zvítězit. Kdyby je lidé dovedli vybrat a opravdu zvolit, mohla by to být konečně vítaná změna. Ale lidé to pravděpodobně neudělají z důvodů, které jsem sdělil shora.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]