O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FUJ ZÁŽITEK PDF Tisk E-mail
Středa, 16 srpen 2017
Už docela hodně dnů chodím minimálně dvakrát denně 3 - 5 km parkem. Někdy víckrát, někdy víc. Ale vždy mám s sebou svého malého spoluobyvatele. Seznámila jsem se s mnoha lidmi, které tam jejich pejskové vyvádějí na procházku, dozvěděla se mnoho o životě obou dvou - tedy na obou koncích vodítka.

 

 

 A taky jsem četla hodně knížek, které napsali psí lidé - např. paní Frýbová - vzpomeňte na jejího "Malého kreténa" a všechny další, velice půvabné knihy - a ani to nemluvím o super čtení o zážitcích veterináře Jamese Herriota.

 

 

 

 

 

       Předevčírem, bylo to v podvečer, se dívám na seriál CLOSER. Nemám ráda seriály, ale tenhle mne nějak zaujal a tak si ho většinou nahrávám. Ten den jsem ho sledovala dokonce "live". Situace na obrazovce zrovna nabírala na zajímavosti, když se vedle mne ozvalo: "Chrrrm, chrrrrr, fsssss, uuuublumffff", no, prostě tak nějak. Kayo stál kus dál ode mne v pozici "právě jsem našel mrtvolu a stojím nad ní"  (tohle jsem kdysi dávno odpozorovala zase ze seriálu o Rexovi :-))). Pejsek  byl rozkročenej, hlavu nataženou, mírně skloněnou a vydával divný zvuky, které postupně přecházely do něčeho mezi kašlem, natahováním na zvracení a dušením se. Ale výsledek žádný.

 

       OK, nejspíš má v krku nějaký chlup, vlas, nebo něco podobného, říkám si, je to mistr čichač a olizovač všeho v dosahu, tak se mu holt něco v krku šprajclo... Jenže ty divné zvuky nepřestávaly, naopak to znělo čím dál tím hůř. 

       Co se dělá s takovým psem? Nemám ponětí, takže jsem si to přeložila do "co se dělá s podobně chovajícím se dítětem" - a bafla jsem psa do ruky, trochu ho bouchla párkrát do zádíček, jestli to přestane. No, přestalo, ale jen na chvilku.

 

        Snažila jsem se, aby se napil, jenže moje snaha se nesetkala s pochopením a nechtěla jsem ho navíc ještě na suchu utopit, tak jsem vzdala i tuhle možnost. Když to trvalo víc jak čtvrt hodiny, bafla jsem psa do náruče a co to šlo, co mé neschopné nohy zvládaly, jsem klusala na blízkou veterinu (neumím si představit, kdyby nebyla tak blízko!). Dorazila jsem tam pár minut před zavřením. Paní doktorka nás vzala, ale nejspíš se slitovala při pohledu na mne, než na malého, tč. hodného a zcela klidného pejska v mém náručí. Pochopitelně, že zatím co já se zalykavě snažila vypovědět prožitou hrůzu a můj strach, že mi čokl chcípne, tak on byl jak chlupatý obrázek na velikonočním přání. 

 

         Naštěstí měla paní doktorka své zkušenosti, prohlédla ho,  poslechla, koukla se mu do krku, změřila teplotu a výsledek: tímhle malá plemena prý trpí. Jednak je to pes s alergií (to se zjistilo na minulé kontrole, zatím se však ještě neví, na co), tak to může být i od toho - měl to v krku trochu zduřené, nebo opravdu se mu někde něco malinko šprajclo - chlup, vlas... Tak dostal antihistaminika a já radu, že pokud by se to opakovalo, tak ho z toho mám nějakou akcí vyvést... Což jsem prý udělala oním poplachem a klusem na veterinu. Nevím, jak je to možné, ale i když to možné není, nechápu, jak může mít mé dvě úhlavní zadnosti (opak předností): alergii a hysterii :-)))

 

         Druhý den večer mi synek přinesl  škatuli pytlíčků s nejrůznějšími antialergickými granulemi, abych je Kayovi nabídla, co mu bude chutnat. Kayo však prozatím ignoruje všechno. Takže byl den o hladu. Já ti dám, potvoro, být tak vyběračná...

 

Věřím, že mnohým z vás budu připadat jak infantilní stařena,

alespoň tak usuzuju podle jednoho nedávného článku na idnes o vztahu lidí k pejskům.

Je pod ním přes tisíc komentářů, z toho asi deset pozitivních...

 

Dotaz pro psí lidi:

jak vy prožíváte, pokud vám pejsek nějak choří?

 

 

 

 d@niela

 

 

 

 

Komentáře (1)add feed
... : Ivan Kolář
Je vidět, že toho svého pejska máte ráda, já si taky neumím představit, že by nám naše labradorka onemocněla. Zatím máme kliku. Sice ji už 2krát napadl pes (naštěstí se jí nic nestalo, jen se vyděsila), ale ani jednou se nebránila, proto jsme si pořídili ještě jednoho psa, ovčáka, jak na její,tak na naši ochranu, protože ta naše potvůrka by nás zřejmě nechala vykrást za kus žvance.
srpen 17, 2017 10:18
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]