O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

ZMĚNA V CESTOVÁNÍ PDF Tisk E-mail
Úterý, 18 prosinec 2007

Jeli jsme tenkrát  - přibližně touhle dobou - na čtyřdenní zájezd, na závody do Londýna. Naše sportovní škola se tam měla utkat v evropské soutěži a měli jsme docela dobré šance. Autobus, ve kterém byli reprezentanti z celé ČR, byl plný do posledního místečka. Teprve po několika hodinách jízdy se nám všem podařilo jakž takž se uklidnit.

 

 

 

 

     Tedy - jak komu: já brzy po rozjetí zjistila, že jsem ve zmatku nechala doma tašku s připraveným jídlem a tak nás čekala smutná vidina - buď budeme držet (dcera a já) neplánovanou čtyřdenní hladovku, nebo si za uškudlené peníze nakoupíme jídlo a obchody a muzea necháme na jindy.  Měla jsem tehdy na triku komplet organizaci, takže, jak to tak občas bývá, ač jsem všechno ostatní  zařídila na jedničku, na tohle jsem prostě zapomněla. Má „reprezentantka" se už týden předem klepala jak drahej pes, od té jsem nic moc chtít nemohla. Ve škole zkoušky, festovní příprava na závody ... Jen jsem tak vnitřním zrakem sledovala synovo nadšení, až uvidí těch několik opuštěných sklenic, naplněných po okraj zavařeným masem, pár zabalených uzenin a další proviant.

 

      Dost možná že už to většině čtenářů připadá jak dějepis, ale ráda bych se zmínila, že to bylo v době, kdy jedna libra měla cenu 56 českých korunek a běžný plat byl tak kolem tří tisícovek. Penízky se „tam" pašovaly, aby se cestou zpět pašovalo to, zač byly směněny.  Ale - jak to bylo dál: na českoněmeckých hranicích k nám byli tolerantní - však polovina sedících byli stejně jen bafuňáři, tedy pánové veskrze dobře prokádrovaní, druhá půlka, řekla bych i, že ta menší (ano, já vím, že je to špatně, tedy menší část) byli vykulení sportovci. Takže celníci jen nakoukli, vyřídily se nutné formality a jelo se dál...  Cesta byla docela únavná, všichni se schouleni snažili nějak dobu přespat, ostatně v autobuse se ani moc netopilo.

 

     „Připravte si pasy, celní prohlášení a schovejte, co nemá být vidět! Blížíme se k belgickým hranicím.", ozval se hlas ze sedadla vedle řidiče, kde seděl vedoucí zájezdu. Mátožné postavičky se rozšátraly, běherm několika minut měl každý v ruce pas. Ulité libry byly jistě předobře schovány už z domova.

 

      Krajina kolem nás byla stále stejně placatá a neměnná. Jeli a jeli jsme, stále stejným tempem... Snad po dalších pěti minutách se vedoucí nechal znovu slyšet: „Tak, přátelé, můžete si zase pasy zastrčit, už jsme v Belgii!" On si pacholek, tohle připravoval, všechny během přejezdu hranic-nehranic probudil jen proto, aby si užil naše překvapení...  

 

 

 

V noci ze čtvrtka na pátek

se odehraje na českých hranicích změna,

která nemá obdoby.

Zmizí odsud hraniční závory,

odejdou policisté,

kteří dosud kontrolovali projíždějící turisty.

Přecházet "čáru" bude možné téměř kdekoliv.

 

Zase kus historie za námi...

 

 

d@niela

 

 

 

Komentáře (3)add feed
je to fajn, že hranice mizejí : ivanka
nebude se pašovat, obchody už taky vypadají jinak, je to fajn, že se všechno mění k lepšímu.
prosinec 18, 2007 14:08
No dobrý, ještě ty platy aby se tak trochu sblížily :-( : NČ
Si vzpomínám, jak jsem při četnejch muzikantskej výjezdech pašoval marky. Buď v botách pod vložkama, nabo srolovaný a nacpaný místo cigaret v krabičkách, navrch pak pečlivě žiletkou uříznutý a zpátky vrácený filtry od cigár, takže ani při vodevření krabičky nebylo nic poznat. Na tenhle svůj púatent jsem byl obzvláště pyšnej.
Pak jednou přišel hovor s celníkem, kerej nějak měl ve vlaku chvíli volno a šel si pokecat do kupé s muzikantama. Samože se hovor stočil i na pašování prachů a nikdy nezapomenu jeho slova přímo adresovaný ke mně: "Tak kdybych skutečně chtěl, tak v první řadě proberu těch vašich 10 krabiček s cigárama a pak bych se vám mrknul do bot a do ponožek. Užijte si to tam."
prosinec 19, 2007 06:34
Roury : Sandokan
Za "onoho času" jsem delší dobu pracoval v tehdejší spřátelené NDR. Asi víte, že v té době "celních prohlášení" bylo šlágrem dovážet dederónské dotované levné dětské oblečení a jiné komodity. Tou dobou jsem vlastními silami rekonstruoval byt a protože jsem byl dlouhodobě mimo republiku, šetřil jsem drahocenný čas a nakupoval potřebný materiál u Germánů a při víkendových cestách vozil domů vlakem. Dodnes nezapomenu na scénu v rychlíku, kdy celník vstoupil do kupé s okem lačným po nějakém oblečkovém kontrabandu. Když viděl kupé nacpané rourami od kamen, vytřeštil kukadla a s poznámkou "To jsem ještě neviděl" opustil bojiště.
prosinec 19, 2007 07:48
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]