O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

MOJE NEJVĚTŠÍ POTĚŠENÍ PDF Tisk E-mail
Úterý, 09 květen 2017
Někdo by to možná mohl brát jako rouhání, ale já to tak cítím. Ještě s nikým jsem nebyla tak dlouhou dobu a v jednom kuse tak obyčejně a spokojeně šťastná, jako s tím mým podvraťáčkem. Za prvé, je se mnou, dovede (nevím jak, ale umí to stoprocentně) vycítit mou náladu, pozná, kdy mi není dobře a naopak.

 

 

 

 

 

 

 

     Je velmi nenáročný, doposud nic nezničil, nerozkousal, neroztrhal a kupodivu, pominu-li tu úplně první loužičku v den jeho příjezdu na mé území, nikdy nic podobného neprovedl. Je tichý, nic si nevynucuje, ale když si s ním hraju, mám vyloženě pocit, že mu to dělá stejnou radost jako mně.

 

      Má svou vyhlídku na vnitřním parapetu okna, odkud se nesmírně rád dívá do ulice na kolemjdoucí. A je plno kolemjdoucích, kteří si na něj zvykli a mávají mu. Děti, co jdou kolem do blízké školky, pejskaři, co chodí se svými čtvernožci kolem na procházku. Pokud přijde pod okno nějaká z mých kamarádek, tak mne zavolá :-)). 

 

      Změnil se mi, díky jemu, hodně život. Chodím, díky  jemu, minimálně třikrát denně na procházku, pokud je jen trochu obstojnější počasí, tak na delší. Díky jemu jsem navázala mnohá další přátelství. Oni jsou totiž pejskové paničky a páni neobyčejně vstřícní a hodní. A tak si společně někdy poránu, když není zrovna to nejlepší počasí, zanadáváme, ale většinou to končí slovy: "Kdyby nebylo toho psa, živá moc by mne ven nedostala, ale je to vlastně moc fajn, a už se dělá docela hezky, co říkáte?"

 

 


 

 

      Taky jsem, díky svému pejskovi, najela za zdravou výživu. Nevařím totiž jen pro sebe, ale většinou i pro něj. Nechovám se totiž podle všech těch nařízení, jak se k psovi má majitel správně chovat - takže můj pes ví, že jeho skuhravým očím bych neodolala (i když, pokud náhodou jím něco, co by pro něj nebylo zdravé, tak to má opravdu smůlu. A kupodivu, řeknu-li "Ne, to je jen moje!", tak přestane. Nebude to nejspíš nějakou extra výchovou, ale tím, že on hlady opravdu netrpí. Teď se dostávám k jeho další přednosti: narozdíl ode mne není to tvoreček "luxovací", který by mohl sníst cokoliv a jakémkoli množství... ach jo.Což mi občas někteří pejskaři, jejichž čtvernožec i venku sežere cokoliv, od srdce závidí. Ten můj si sám od sebe (já ho tak opravdu nevychovávala) nevezme od nikoho nic, ani ten oblíbený piškot.

 

      Ale abych se vrátila k tématu: takže vařím libové maso, nekořeněné, se zeleninou, občas nějaké ty těstoviny. Někdy máme k snídani vajíčka s trochou neochucené ovesné kaše. Oba milujeme jogurt.  Bílý. A jablka.  Stejně tak jsem ze svého jídelníčku vymazala jakékoliv uzeniny, pečené či smažené maso.  Občas ujíždíme na nějakém tom koláči. Ale to jen opravdu výjimečně, tak jednou za tři měsíce... Sledujete, jak je prima mít psa a zuby do skleničky?

 

 


 

 

      Má plno nejrůznějších plyšáků. Některé jsem vyhrabala ještě po dětech - měla jsem je v jedné škatuli ve sklepě a nedávno jsem na ně přišla. Také jsem objevila v nedalekém sekáči možnost koupě fakt přepychových plyšových hraček, za cenu maximálně dvacku za jednu. No - "to jsem tam přeci nemohla nechat" :-))) Projela jsem je pračkou a tak máme doma jeden plný koš.Je fakt roztomilé, že když mi třebas je poněkud ouvej a jdu si přes den na chvíli lehnout, tak mne po chvíli zanese haldou plyšáků: "Na, vezmi si, hraj si taky..."

 

      Nemuselo to vyjít. Mohla jsem mít nějakou urputnou zlobivou potvůrku, která všechno okouše, potrhá, nadělá loužičky i hovínka ze msty, že nejsem doma. Hodně lidí mi o podobném trápení vyprávělo. Ale já už se ani nechci vytahovat, jak velké štěstí mne potkalo, jak se mi ztělesnilo do mého čtyřnohého chlupatého kamaráda. 

 

 

 

Jak to máte se svými pejsky vy?

Kdo je u vás ten skutečný „páníček“?

Umíte si představit, že byste byli najednou bez svého psa?

 

 

d@niela

 

 

 

Komentáře (8)add feed
takže Puntíkatá měla přece jenom s tím psem pravdu . . . : toulavej
:-)
květen 09, 2017 18:50
Já mám psici klasicky vesnickou, : Krakonoš
takže bydlí na zahradě, jsme voddělený vod stolu i lože a každej si žereme to svý. Už tím, že je to čuba a navíc čuba hodná a chytrá, tak výchovný problémy nemáme, prostě mě respektuje a pokud mě pochopí, tak i poslechne. (Když neposlechne, je to proto, že jsem na ni nepromluvil tím správným dialektem smilies/grin.gif). Představit si bejt bez svýho psa umím, už mi jeden umřel a bylo to samozřejmě smutný. Takže to žádná hezká představa není. Věřím, že čuba, která je tu šťastná, tu bude žít dlouho a že nás čeká ještě spousta veselejch let. Asi bych neměl psa, kdybych žil v bytě. Ale právě proto jsem na vesnici, protože se zvířatama je ten život vo hodně bohatší a veselejší - jak nakonec sama zažíváš. Tak ti přeju hodně radostí!
květen 10, 2017 01:32
... : Mikin3
No, me nasi dva psejci donuti jit kazdy den na prochazku. A skoro pokazde je to skalnaty kopec nad nasim Medvedim potokem, na ktery jsem vysekal a vyslapal stezku. Vezme to tam a zpatky hodinu, z toho asi 20 minut chuze do drsneho kopce.
A tam, nad udolim Klondike diky psejkum ucinim kazdy den pravou rukou vseobsahujici gesto, ktere me naucil sam nacelnik Apacu Winnetou. Zleva doprava a zpet, aby to obsahlo i zasnezene vrcholky Ogilvie Mountains.
Co bych si bez tech psejku pocal? Byl bych aspon o 20 kilo tezsi starec nad hrobem a furt bych na neco po vzoru (nekterych) svych krajanu nadaval.
Slava psejkum!!!!
květen 10, 2017 04:52
Daninko : Eny
udělala jsi takovou radost! smilies/wink.gif
květen 10, 2017 07:19
... : *deeres*
Kdo se má lépe?
Pes, třeba i velký, který žije v bytě a jeho páníček s ním nelení denně udělat nějaký ten výšlap,
nebo
pes, žijící na venkově, ani nemusí být uvázaný, nebo v kotci, stačí zahrada, kde se nudí a jediným rozptýlením je u něho pořvávání na kolemjdoucí. Teď bydlám na venkově a pejskaři, které potkávám v lese jsou ve většině případů bývalí obyvatelé Prahy. Jediné, co se snad změnilo, tak už nekrmí psy tím, co jim spadne ze stolu.
Vždycky jsem měla malý byt a vždycky jsem ve své dospělosti měla psa a určitě se se mnou žádný nenudil a všichni se dožili požehnaného věku.

Dani, víš, že jsou chlupáči masožravci? smilies/grin.gif
květen 10, 2017 10:39
d@nielo : doktor
Dani máš úžasného miláčka chlupáčka.
květen 10, 2017 14:16
.... : Nona
.... je krásnej, takovej ňuchňací..... smilies/grin.gif
květen 10, 2017 16:47
Není co dodat : Zdena
takové to je a užívej si to Danielo ... :-)
květen 12, 2017 14:32
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]