O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

VYSPAT SE A UZDRAVIT PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 20 duben 2017
Ano, tak přesně tohle mi poslední dobou nesmírně chybělo. Určitě jste si všimli občasných výpadků, zaviněných právě těmito nedostatky v mém „vývinu“. Po dlouhé době cestování mezi nejrůznějšími ordinacemi jsem zakontvila u báječného pana docenta Čápa, imunologa v Nemocnici na Homolce. Už ta moje tělesná schránka fakt volala o pomoc…To víte, ono se to uzdravuje jinak v deseti, třiceti …. A jinak, když člověk pamatuje doby, kdy černé uhlí teprve začínalo kvést. (Musím si z toho všeho dělat legraci, protože skuhrání s žádnou léčbou nejde dohromady.)

 

 

 


 

 

To víte, ono se to uzdravuje jinak  v deseti, třiceti …. A jinak, když člověk pamatuje doby, kdy černé uhlí teprve začínalo kvést. (Musím si z toho všeho dělat legraci, protože skuhrání s žádnou léčbou nejde dohromady.)

 

Taky jsem se rozhodla k činu, který mi vždy v přechozím životě hodně pomáhal: totální změna – alespoň v něčem. Nyní jsem si vybrala změnu ve svém bytečku. Takovou ve výsledku příjemnou, v průběhu příšernou. V mém panelovém bytě jsem už těch změn podnikla víc než dost; však taky i těch nejrůznějších životních průšvihů bylo za ta dlouhá léta nespočet.

 

Zajímalo by vás, co všechno se oproti běžnému stavu už změnilo?

 

Takže: už hodně let mám spojený obývací pokoj s kuchyní. Tím pádem je kuchyň orientována na jinou stranu a dveře do ní zmizely. Postupem času, když se měnila okna za plastová, nechala jsem si udělat jen takovou skleněnou stěnu, ze tří pevných oken – větrám jen dveřmi na lodžii, které jsou téměř neustále otevřené. Lodžie je navíc zasklená.Okna se myjí lehce, jedna strana z pokoje, druhá z lodžie.

 

Pak se v obýváku jen měnilo postupně rozmístění nábytku. Mj. nesmírně ráda si toho hodně dělám sama, i když v této prostorné místnosti jsem si spolustavěla jen tu kuchyň. Nábytek jsem vytvářela v obou malých ložničkách.

 

A tady je ten poslední můj budovatelský počin – nechala jsem si vybourat zeď mezi těmito pokojíčky a vznikla krásná ložnice cca 24 m2.  Až potud se to dá nazývat příjemné. Znamenalo to ovšem z obou místností vše vystěhovat do obýváku, a jistou dobu, než bude prostor použitelný, přebývat v tom neuvěřitelném binci… Ne, kdo nezažil, neuvěří.

 

 

 

 


 

 

 

Už pár dnů spím na své veliké vlastnoruční posteli a zvolna, veeeelmi zvolna přenáším věci na jejich místo. Například knihy. Musela jsem je nejprve vystěhovat – když to tak vezmu, byla to knihovna čtyři a půl metru na délku krát dva a půl metru na výšku. Jednoduše celá jedna strana pokoje. Vzpomínám, jak jsem požádala jednoho svého nejbližšího příbuzného, aby mi s tím pomohl. Nebudu Roberta jmenovat, mohl by se naštvat… Takže ten příbuzný okamžitě přijel, bafnul celou jednu přihrádku mezi své ruce a že to lehce přenese do obýváku. Už v předsíni se mu knihy rozsypaly, maminka-hysterka ječela jak slavná Viktorie z Babičky, a pomocníka, který upřednostňoval metodu „žaves“ – či ještě lépe „vůžaves“ x/, vyrazila.

 

Pak jsem si to tedy odnosila sama.  Ale to jen je jedna drobnička… Další zádrhel je v tom, že normální člověk nevyhodí všechno, co zrovna nepotřebuje. Poněkud nenormální člověk je přesvědčen, že „všechno se může jednou hodit“, což je ostatně mnohokráte prokázáno tím, že pokud něco, co jste dlouhá léta nepotřebovali, vyhodíte, tak během dalších  dnů to budete potřebovat akutně a navíc bude nesmírně složité to znovu sehnat :-))).

 

 

 

 


 

 

Teď se v tom tedy nesmírně plácám. Špatně spím. Usínám, jako správná sůva, kolem jedné či druhé po půlnoci. Úderem sedmé mne probouzí čtyřnohé dítě. Začne boj, který nejpozději do hodiny prohraju a jdeme ven. Po návratu se znovu zhroutím na lože, na chviličku, jen tak na zotavenou… Už párkrát se mi ale stalo, že snídám v době, kdy se v Česku obědvá. Ale z toho si zas tak moc nedělám – času přeci mám… Zahajuji den u počítače: pošta, čtení, co je kde ve světě zajímavého – a pak už zase do práce. Dnes je obývák téměř provozu schopná místnost, místy sice stojí hromádky až hromady věci „Co a kam s tím?“, za sedačkou a podél ní jsou stále složené knihy, ale už se dá projít na lodžii.

 

Těch pár hodin do večera je za chvíli pryč, když musím započítat i všechny ty doktory, ke kterým docházím: zubař, neurolog, imunolog, a td.. Ještě si odpoledne občas urvu chvilku na kafe a nějakou tu detektivku, kterou mám nahranou na externím disku, a pak nastává čas, kdy bych měla něco „dát na kudlu“. A tady poslední dobou přicházelo ke slovu moje utahání, nevyspání, mizernej zdravotní stav…

 

Naštěstí – alespoň tomu já opravdu věřím – tak naštěstí všechno jednou končí: hezké věci i průšvihy. Takže musím konstatovat, že je mi opravdu den ode dne líp, i když ještě všechno nezvládám. Zatím však se mi daří plnit své měsíční plány. Však taky už plánuji rozumem a ne nadšením. Pro zajímavost - co jsem si dala (mimo jiné) do plánu na květen:

 

-          Dvakrát někam vyjet. Někam do hezkých českých míst, předem to ohlásit, a sejít se s okolo žijícími kamarádkami a kamarády. Díky velikosti naší zemičky se to dá většinou zvládnout během jednoho dne. Už se na to opravdu moc  těším!!!

 

 

Závěrem mám k vám jedno přání:

 

-        Napište mi, ale ne do komentářů!, e-mailem! – jaké podobné zážitky ze stěhování či přestaveb jste vy zažili. Já se osobně stěhovala mnohokrát, a ač mi to dnes vždy připadá docela zábavné, v době přítomné to byl většinou horor… Těším se, a vaše povídání pak budu dávat na kudlanku na pokračování. Vždyť jak se říká: „Nic nikoho nepotěší víc, jak průšvihy těch druhých.“ (Nehledě na to, že budu mít pár hezkých zážitkových článků, které nebudu muset psát sama :-)))

 

 

 

Mějte se hezky

a ještě mne nějakou tu dobu tolerujte,

d@niela

 

     

P.S. x/ - pro ty, co neznají výše zmíněné termíny "žaves" a "vůžaves" = žádné velké s.... a vůbec žádné velké s...      

        

        

 

 

 

Komentáře (4)add feed
Danielo, ty holt víš, jak si užívat života . . . : toulavej
:-)
duben 20, 2017 15:59
Jo, to tedy ano :-))) : d@niela
ale jak píšu - už je to pomalu den ze dne lepší. Průběžně jsem si stav fotila, a nejhorší zážitek je, když si to zpětně prohlížím a vidím, co všechno už je za mnou.
Nakonec ale budu spokojená...
(nějakou dobu)
smilies/cheesy.gif
duben 20, 2017 16:55
... : *deeres*
Měla jsem léta kolegu v práci se stejným budovatelským talentem, jako máš ty. Jsem pes na to, aby věci měly svoje stálé místo, šáhnu a najdu. Ne tak můj pracovní kolega, neustále hledal tu nejvhodnější a nejergonomičtější sestavu kanceláře. Mít ho doma, tak by mně netrvalo dlouho a nejspíš bych ho zabila.
V životě jsem se stěhovala pouze dvakrát, z toho jednou pouze s igelitkou. Vlastně igelitky tehdy ani nebyly. Podruhé to bylo horší, za padesát let života člověk nashromáždí nějakého majetku a nic se mu nechce vyhodit, protože všechno potřebuje. Jenom ty metráky knih, CD, DVD, fotek. Toho se
člověk nezbaví, to by byla škoda, to se oplakat nedá.:-/
Dani,koukej to svoje stavitelské běsnění ve zdraví přežit a nech si alespoň trošičku síly na Kudlanku!
duben 20, 2017 17:28
danielko : doktor
Dani,jsi neskutečně statečná holka.Po přečtení tvého hrůzu nahánějícího vyprávění, prohlašuji:"smekám klobouk a hluboce se klaním.".Skládám hold Tvé vytrvalosti a elánu,který jsi schopna použít k vylepšení svého útulného domova.Držím palce pěstí a prosím nepřeháněj to.
duben 21, 2017 14:02
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]