O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

ČTENÁŘSKÝ DENÍK PDF Tisk E-mail
Pondělí, 06 březen 2017
profilová fotka uživatele Karel FajtaMezi pěti až devíti léty mi nuda byla cizím slovem. Vím, že jsem byl jsem neposeda. Tužka, pastelky a vodovky, to byli parťáci při mém okouzlení květinami a ilustrovanými obrázky z pohádkových knížek. Hrát pro děti z ulice loutkové divadélko jsem přímo vyhledával a byly to mé šťastné chvíle. Divadélko mně nechal na památku kamarád-spolužák, který se někdy v našich sedmi letech se vystěhoval s rodiči do Německa.

 

 

 

 


 

Miloval jsem čtení všeho, co mne zaujalo. Rodokapsy, Hochy od Bobří řeky, encyklopedie, a hlavně knížku nejmilejší - Káju Maříka. Jeho příběhy a dobrodružství byly i příběhy moje. Byl jsem okouzlen létáním, letadly. Piloti byli pro mne  hrdinové.

 

Též jsem se už od mala těšil do školy. Musel jsem se co nejdříve naučit číst a psát. Psát jsem potřeboval též proto, abych si mohl napsat pohádky a hry pro mé loutkové divadélko. Jen jsem písmenkám přišel na chuť, vznikl můj první  čtenářský deník. První stránky deníčku zaplnil příběh Hvízdavého Dana, Kašpárkova dobrodružství, Hoši od Bobří řeky, říběhy a skotačení Káji Maříka. Nechyběla slova písně, kterou mám rád dodnes - Nebeští jezdci...

 

 

 

 
 

Vše doplněno vlastníma malůvkama a kresbičkama. Hotový poklad.

 

Čtenářský deník vzal chlubílek do školy. Spolužáci nevěřícně koukali a docela s obdivem prohlíželi mé dílko. A pani učitelka? Pardon, „souška učitelka“, .a „souška“učitelka? Ta mi ho zabavila. Takové čtení prý do školy nepatří. Místo pochvaly jsem stál před panem řídícím. Nechápal a ani jsem pochopit nemohl, proč? Proč je to špatné? Tvořil jsem to s láskou ke čtení.

 

V té době bylo základní vzdělávání rozděleno na školu obecnou a školu měšťanskou. Obecní škole šéfoval „pan řídící“.

 

Pan řidicí byl bezva chlap, dobrý kantor a psycholog. Vždyť byl též mladej a též romantickým klukem.

 

Doma chlubílek byl tátou poučen o náležitém chování a můj první čtenářský deník mi pan řidicí vrátil na konci první či druhé třídy… Je to dávno a některé detaily již si nepamatuji.

 

     

-doktor-

 

                                                                                                                                                      

                                                                                                                                                            

Komentáře (5)add feed
Doktore : Michal
děkuju, je to krásné čtení a na chvíli jsi mi vrátil dětství. Deník jsem si nepsal, to ne, ale s kamarádem jsme hráli loutkové divadlo, dokonce jsme měli dvě divadla vedle sebe kvůli rychlé proměně scény, hráli jsme vlastní hry pro děti ze sousedních domů i ulic.
Prostě děkuju.
březen 07, 2017 10:40
Smůla na soušku : Míša šíša
Tak já jsem ve 2.třídě taky jako chlubílek přinesla do školy vlastnoručně psanou a ilustrovanou "knížku" pohádek - vypadala samozřejmě úměrně věku. Při ukazování ostatním dětem si toho učitelka všimla a se zájmem si ji celou prohlédla. A protože to nebyla "souška", ale PANÍ učitelka, tak mě pochválila, jaká jsem šikovná, a na příštím rodičovském sdružení se ještě ptala rodičů, zda o této mé činnosti vědí, že by mě v tom měli podporovat. A až do 3.třídy, kdy mě učila, chtěla vidět všechny moje další výtvory. smilies/kiss.gif
březen 07, 2017 11:14
Taky : Milene
jsme s kamarádkou hrávaly pro děti z okolí loutkové divadlo. Měly jsme půjčenou jednu sklepní místnost od jejích rodičů a to byl náš divadelní sál. Chodila jsem asi do 6. - 7. třídy. Malovaly jsme plakáty, lístky a vymýšlely jsme hry. Bylo to moc hezké dětství. Bylo nás v okolí dost dětí různého věku a pořád jsme byly venku a něco vymýšlely.

Loutkové divadlo jsem dostala od našich, a bylo darované od nějakého známého, kde leželo na půdě. Potom jsem hrávala mým dětem a také vnukovi. Už před lety jsem ho darovala loutkářům. Ti byli nadšení, ono už bylo pěkně staré, ale celkem zachovalé i s původními kulisami.
březen 07, 2017 13:12
Všem..... : doktor
.... děkuji za bezva komentáře.Je fajn se někdy o nějaký ten pátek vrátit zpět.
březen 07, 2017 13:43
. : Míša šíša
My máme doma Műnzbergovo loutkové divadlo, s jevištěm, s bednou loutek a další bednou s kulisami. Některé loutky už musely dostat nově ušité kostýmy, čímž ztratily na starožitné hodnotě, ale my ho stejně nechceme prodávat. Vyrostla jsem na něm já s bráchou, pak jsme s ním hrávali pohádky mým dětem a všem neteřím a synovcům a teď čeká na má vnoučata. Je nádherné a váže mě k němu spousta krásných vzpomínek.
březen 07, 2017 13:46
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]