Je směšné, jak se individualisté přou o to, zda by dítě mělo samo rozhodovat, jakou chce básničku, nebo jestli by mělo být ohlupováno hned na začátku života výchovou k univerzální bytosti bez pohlaví. Feministky vkročily hned od začátku na velmi nejistou půdu a to především neurčením hranice, kam až zajít v prosazování stejnosti muže a ženy, takže k extrému byla cesta velmi dobře připravena.

Gender-feminismus vznikl z jakési pomýlené snahy o dokonalou rovnost, nikoliv jen vnější rovností příležitostí, ale dosažením vnitřní rovnosti. Zestejnění tvorů má být metodou dosahující cíle, aby žena nebyla diskriminována a hned od dětství vychovávána v podřízeném postavení. Ale, co když už dávno diskriminována není, když má rovná práva s muži, když má rovnost příležitostí? Jenže to nestačí, musí být vše rovné, i příjmy, i celý životní úděl, jedině tak se diskriminace dokonale odstraní. K tomu ovšem je nutná vnitřní přeměna, nikoliv jen úpravy vnějších pravidel společnosti, žena a muž se musí stát jinými tvory, než jsou, daleko více shodnými.

Ale tento úkol je nevyjasněný, v čem se má stát žena mužem a muž ženou, aby byl rozdíl smazán? Protože to nikdo neví, celý problém je nahlížen z hlediska životního úspěchu v povolání, jiný náhled nemá v tomto myšlení místo. Genderové feministky tedy přijaly vzor mužského světa práce a vydělávání peněz, neprosadily nic ze svého ženského údělu, neprosadily, aby ženy byly za svoji nezastupitelnou činnost nositelek života lépe honorovány a uctívány. Feminismus je příklad ideálu, který vznikl v dobrém úmyslu a skončil obludným potřeštěným extrémem, ve kterém se už ženy zříkají ženství.

Kdo tedy vlastně vítězí? Žena? Nikoliv, vítězí muž. Vzhledem ke své biologické odlišnosti nebudou ženy celkově (nikoliv jednotlivě) v tomto světě nikdy úspěšnější, vždy se budou cítit diskriminované a místo komplementárního života ženy a muže sledujících společné cíle, budou žena a muž odděleně ve stejné doméně si konkurovat ve stálém sporu a jejich vztah k výsledkům práce nebude nikdy jednoznačně vyřešen. Navíc, muž ženskou roli převzít nemůže, ale žena může vždy do nějaké míry nahradit muže v jeho činnostech. V rámci soutěže s mužem, do které bude nucena, bude svoji specifickou ženskou roli odsouvat a neplnit. To se už děje. Výsledkem je vymírání národa a špatná výchova dětí. Konec civilizace.

Někdy mám dojem, že o to gender-aktivistům jde, žádný kladný účinek není.

Odbočme nyní ke srovnávání platů ženy a muže ve stejných povoláních. Ženy mají platy v průměru podstatně menší a to vede k názorům, že jsou diskriminované kvůli svému ženství. Nezapomeňme, že většina partnerů v rodině se domluví, že to bude žena, která se bude starat o děti, potom samozřejmě bude v zaměstnání hůře použitelná a hůře placená a také se zpozdí v kariéře. Musíme také uvážit, že je těhotná, rodí a kojí dítě poměrně dlouho. Když to tak má udělat dvakrát, třikrát (jak by bylo záhodno) nebo dokonce čtyřikrát, tak je to dosti roků ztracených v profesní praxi a kariéře. Starat se o dítě je také přirozená práce ženy, i když tuto už v mnohých rodinách klidně převezme muž. Je to snad diskriminace? Pokud by to tak bylo chápáno, nutně potom žena mít děti nemůže a teprve v takové společnosti by mělo smysl uvažovat o naprosto shodném platu ženy a muže. Jenže taková generace by byla poslední generací národa a gender-feminismus hrobařem (což už do značné míry je). Doufám, že naše ženy tuto zhoubnou myšlenku nepřijmou.

Celý problém ovšem má snad řešit zaměstnavatel nebo stát zavedením kvót? Vždyť tento problém problémem není. V doplňujícím soužití ženy a muže jsou peníze společné a žena stejně řídí rodinu a manipuluje s penězi muže. Takže o co jde? O nic, je to uměle nastolený problém.

  Dalším příkladem pomýleného gender-uvažování jsou společné veřejné záchodky. Přitom společný záchodek máme všichni doma, jsou ve vlaku a jinde. O co tedy jde? Jde o to, že na veřejných místech, kde je velký provoz a je problém udržet čistotu, byly zavedeny pro muže mušle, a to gender-aktivistům vadí. Je to technická záležitost mající čistě praktický význam. Muži ovšem musí být odděleni, protože není slušné, aby se ženy na močící muže dívaly. Takže v záchvatu gender- aktivity je možné jen dvojí: Buď budou muži používat stejnou mísu jako ženy, potom vzniknou problémy s čistotou v místech velkého provozu, nebo opět klesneme morálně o stupeň níže, ženy se budou dívat na močící muže u mušlí a možná dokonce i opačně, a proč ne, když je rovnoprávnost. Uvažte sami smysluplnost takového opatření! Není to náhodou sexuální zvrácenost?