O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PALACH - MEMENTO DOBY PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 19 leden 2017
Přejít na obsah
PALACH - MEMENTO DOBY
Strana 2

Je zapotřebí připomínat tento zoufalý protestní čin, nicméně je taktéž zapotřebí jej vysvětlovat v rámci doby a nedělat z něj něco jiného. Situace byla tenkrát naprosto specifická a nemyslím si, že dnes je zcela dobře chápána. Proto se pokusím jako pamětník tuto situaci objasnit.

 


 

 

 

 


  Obsazením naší republiky vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy v srpnu r. 1968 byl přerušen zdárný a většinou lidí podporovaný proces demokratizace. Přesto po návratu naší vlády z Moskvy byla jistá naděje na pokračování tohoto procesu nebo alespoň zachování dosažených změn. Těmi změnami byla především větší svoboda, tedy existence některých nezávislých organizací, určitá svoboda ve sdělovacích prostředcích, ale především osoby spojené s celým demokratizačním procesem na jaře r. 1968.

 

Tyto osoby v lednu 1969 ještě byly většinou na svých místech a mohly být zárukou, že alespoň něco z uvolnění zůstane. O toto „něco“ v lednu 1969 šlo. Šlo o to, aby zůstal na svém místě Dubček a Svoboda. Toto „něco“ bylo ohroženo neustálými ataky komunistických „konzervativců“ tzv. „starých struktur“, které se staly vlastně znovu „novými strukturami“ podporovanými sověty. Především šlo o to, aby v komunistické straně zůstali na vedoucích místech lidé spojení s demokratizačním procesem, ale také, aby se komunistická strana nezměnila. To znamená, aby zůstala ta členská základna, která umožnila „pražské jaro“ 1968 a dovolila mnohým z nich se tohoto demokratizačního procesu zúčastnit.

 

   Myslím si, že v lednu 1969 jsem však už cítil ve vzduchu cosi, jakýsi závan zatuchlosti, cosi, co existovalo před rokem 1968, ba co dím ještě dříve. Zatímco na podzim ještě televize a rozhlas mluvili docela svobodně, pouze s politickou korektností k SSSR, po Novém roce začalo přituhovat. Ledasco už se říkat nemohlo. Staré struktury dělaly „pochod institucemi“. Dosazovaly tam svoje lidi. Bylo stále zřetelnější, že Dubček už nevládl a dělal celému procesu pouze štafáž.

 

  Tito noví lidé mluvili zcela jinak. Prostě se to nedalo poslouchat. Vypadalo to jako by spadli z Marsu. Už nemluvili o tom, že se musíme chovat demokraticky, tolerantně k odlišným názorům, zapojit celý národ do procesu budování socialismu, vyzývat lidi, aby zůstali svobodnými občany apod. Úplně jakoby Pražské jaro 1968 neexistovalo. Ještě sice nenastoupila tvrdá ruka, tedy odsuzování a hony na čarodějnice, ale tato přechodná doba měla veřejnost odříznout od r. 1968 a jeho myšlenek, aby se následně mohlo začít s novou politikou. Myšlenky r. 1968 se objevovaly stále méně, tak jak byli pracovníci médií postupně vyměňováni nebo získáváni pro novou politiku. Právě v této době, když ještě myšlenky r. 1968 nebyly odsouzeny, ale média je již nehlásala, vystoupil Palach se svým činem.

 

  Když potom nastal zvrtat v Komunistické straně tzv. dubnovým plénem ÚV KSČ a vlastně začal vlastní proces normalizace, už se nedalo nic dělat, protože vše a opravdu vše už záleželo jen na KSČ. První, co „staronové struktury“ udělaly, bylo vyhazování ze strany členů KSČ, na které se noví vládcové v pozadí nemohli spolehnout. Tím se obnovila jejich moc, už nebyla závislá jen na vyhrožování a získávání výhodami, ale funkčnost byla stoprocentní. Potom už v KSČ nebyli lidé, kteří by nějaký demokratizační proces mohli dělat, už se nevyskytli ani později. Ale dokud se to nestalo, tedy do dubna 1969, byla naděje. Když v srpnu 1969 v Praze nastaly nepokoje na roční výročí obsazení naší země armádami Varšavské smlouvy, musím poctivě říci, že to bylo pozdě a sloužilo to zase jen komunistům (novým vládcům), aby toto povstání mocensky zlikvidovali a zavedli potom už naprosto tvrdý režim.

 

Tenkrát v srpnu 1969, když jsme viděli tzv. kontrarevoluci v Praze, jsem si mnohokrát myslel: „Kdyby to tak přišlo v lednu, kdyby se podařilo Palachovi něco takového zdvihnout, mělo by to účel a možná i nějaký efekt, ale v srpnu to posloužilo jen komunistům k upevnění moci“. Jít v srpnu hlavou proti zdi, kterou už komunisté do té doby vybudovali, bylo zbytečné a já stejně jako mnozí jiní jsme to považovali za akci StB. Myslím si, že by se tato událost mohla historicky prozkoumat, jak to vlastně bylo. Proč někteří povstali v srpnu a neuposlechli Palacha v lednu, dokud byl čas a mělo to nějaký význam?

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]