|
 Nedávno jsem se zmiňoval o myslivci z jedné vesničky tam v těch nehostinných horách nad Střekovem, horách opuštěných Bohem i člověkem. Má krámek na Klíši a psa, kterej mu neustále zdrhá. Co zdrhá, von prostě utíká - a to rovnou do psího útulku na Severní Terase. Včera jsem na něj narazil v hospodě, tedy na toho myslivce, a už byl naštvanej do fialova.
Prostě mu pes zase zdrhnul, von se proto rovnou sebral, ani tam nezavolal a šel si pro něj. Povídá mi: „ Dokonce už tam ani nic za psisko neplatím! A víš, co mi řekli? Dyť je to náš Alánek a přišel k nám na návštěvu..." Osazenstvo útulku z toho má samozřejmě srandu a zadel a dělají si z něj bohapusté šoufky, pochopitelně, cizí neštěstí potěší nejvíce. Ale to snad ani není neštěstí. Stejně mě to je divný - odhaduji minimálně čtyři kiláky přes všechny možné hlavní a velice frekventované ulice (výpadovka na Teplice); no, už to má asi psisko dobře natrénovaný. Přijde, před bránou zaštěká, obejde klece, okoukne co je nového, dostane kostičku a leží před dveřmi, a jen čeká, až si pro něj páníček dojde. Tak tomu myslivci říkám, že by s tím psiskem měl nacvičit taky cestu z útulku zpátky a měl by potom ouplnej pokoj. No, radši jsem šel rychle po svejch, čistě jen pro jistotu. Konečně, měl u sebe flintu. Franta Bouška
|
koupila jí šperky a botičky, kdy pes měl fakt dost, nemohl se vůbec ani postavit, natož popoběhnout a ty oblečky byly taky něco. Já jsem se nad lidmi nasmála, ale psů je mi dooooost líto.
