O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

OTROCTVÍ NEKONEČNÉHO RŮSTU PDF Tisk E-mail
Pondělí, 24 říjen 2016
Úsporný život s minimálními náklady a bez dluhů je děsivým snem ekonomů. Dnešní liberální ekonomové se nemohou odtrhnout od vize nekonečného růstu materiálních prostředků. Zodpovědní občané, kteří si šetří na období nezaměstnanosti nebo na stáří nepatří do tohoto světa. Naopak zcela systémově se chovají ti, kteří se zadlužují. Na nekončícím plýtvání je založena celá ekonomika: zisky, zaměstnanost a daně státu.

 

 

 


 

Neohraničený liberalismus

 

  Tzv. keynesiánská ekonomika velí neustále utrácet, stále se počítá růst, kolik procent který stát dosáhl a podle tohoto údaje je úspěšný. Na růstu je vše založeno: zisky, výdělky, zaměstnanost, daně státu, platby zdravotního a sociálního pojištění. Krize mohou vznikat z různých příčin, ale všechny jsou v podstatě založeny na selhání materiálního růstu, které vede k nízkým příjmům státu a nenaplnění fondů. Bez růstu je nezaměstnanost, sociální problémy a politické převraty.

 

Nechtěli-li němečtí občané v třicátých letech zavést komunistické poměry jako řešení krize, museli zvolit Hitlera, který zajistil růst zbrojením, které je vlastně jakýmsi ekvivalentem růstu. Potom se musí ničit, aby se mohlo budovat a růst byl zajištěn za každou cenu. Zatímco zaostalé země nebo země zničené válkou růst mohou, vyspělé země musí plýtvat, tedy spotřebovávat stále více a ničit nikoliv válečným nasazením, ale nasazením odpadových kontejnerů. Když nejsou peníze, musí se půjčovat a tak dluhy rostou donekonečna a nelze je zaplatit bez drastických úsporných opatření, která potom likvidují zodpovědné politické subjekty dluhy nedělající, nebo je dokonce splácející.

 

Krize totiž nastává zastavením růstu, které může mít různé příčiny. Ve třicátých letech to bylo nepochopení nové doby, lidé byli zvyklí šetřit, nekupovali stéle nové a nové výrobky, šetřili penízky do strožoku, jak byli zvyklí z doby císaře pána a zlatých dukátů. V letech okolo r. 2008 to bylo bankovní krizí poměrně složitého charakteru, která už byla mnohokrát popsaná.

 

  Plýtvání je nezastavitelné politickými subjekty. Oba hlavní politické směry – liberální a socialistický nemohou zastavit kolotoč materiálního růstu, plýtvání a dluhů. Liberálové na tom mají postavenou svoji ekonomiku, socialisté svoje politické sliby, které jim přináší hlasy.

 

 

 

Neohraničené náklady

 

  Neohraničené náklady jsou dalším případem úpadku postmoderny. Jejich esencí není v podstatě žádná teorie, jsou dány slabostí státu a možná i slabostí skutečného vnitřně pevného liberalismu jako součásti systému. K tomu patří záměrné komplikování života, aby se služby navyšovaly.

 

Dálniční obchvat se dělá tím nejkomplikovanějším způsobem, aby se vykoupilo co nejvíce zemědělské půdy a proinvestovalo co nejvíce peněz do rukou stavebních firem. Možná to trochu přeženu: Lékaři si budou u pacientů nemoci „pěstovat“, aby měli práci a příjem (v pozadí stojí výrobci léků). Právníci budou lobbovat za co největší nesmyslnou změť zákonů, aby měli práci. Úředníci budou vymýšlet další a další oddělení a prosazovat důležitost své práce, aby se úřady rozrůstaly a tím i platy vedoucích. Soudci budou kauzy natahovat, aby vykazovali důležitost a zdůvodnili svoje platy. Když to ještě trochu přeženu, policisté si budou zločince „pěstovat“, aby zdůvodnili totéž.

 

  Návštěva školy se bude prodlužovat donekonečna, vysoké školství bude vyžadováno na každou práci. Úroveň přirozeně poklesne, jinak by totiž nemohly davy průměrných vystudovat, ale zato budou různé nástavby, bez kterých nebude možné dostat ani práci zametače; všechno to proto, aby se pracovníci školství zaměstnali, případně aby vydělaly soukromé školy.

 

Podobně to bude se všemi sociálními pracovníky. Už dnes vidíme neustálou snahu každého opečovávat, jaká radost, že nějaké dítě potřebuje asistenta ve škole, protože je handicapované! Konečně najde zaměstnání dosud nezaměstnaný sociální pracovník. Představte si, že bychom neměli poškozené děti, kde bychom byli s HDP?

 

  Snaha vytvořit systém tak, aby byl co nejsložitější a mohlo se zaměstnat co nejvíce lidí, je viditelná. Tyto zbytečné služby se samozřejmě počítají do HDP, takže paradoxně, čím více poškozených lidí, čím více zbytečných škol, čím více úředníků, tím vyspělejší je stát. Rostoucí náklady se přímo nemusí týkat tržních produktů, ale většinou jde o zisky soukromých subjektů, ať už jednotlivců nebo firem.

 

  Neohraničené náklady je možno definovat pro každé odvětví. Pro zdravotnictví nekončícím přívalem léků na každou sebemenší „bolístku“, pro zemědělství nekonečně rostoucí příval chemických přípravků, ničící vše živé vyjma přešlechtěné pěstované rostliny.

 

Podpora poškozených lidí, přijímání uprchlíků, neustálé navyšování lidí, kteří vyžadují „péči“. Podpora nepracujících je více než zřejmá, protože nekonkurují na trhu práce a postupnou osobní degradací odpadnou z pracovního trhu.

 

 

 

Závěr:

 

Tento stav otroctví nekonečného růstu je dán absencí přesahujících hodnot v životě člověka, která dělá jednotlivce středobodem veškerých snah, což končí hédonistickým pojetím života. To není jen otázkou osobních rozhodnutí lidí, ale též vztahu k systému, ve kterém se hédonismus považuje za samozřejmý. Nakonec je ovšem legitimní otázka, zda tedy růst je opravdu tak špatný. Komu vlastně vadí neohraničený liberalismus a neohraničené náklady? Lidé se zaměstnají, daně se platí a život běží. Doposud to nevadilo. Tento růst vytvořil blahobyt.

 

Ale je to možné tak donekonečna? Proti tomu stojí tyto argumenty:

 

1/ Zbytečně velké vyčerpávání zdrojů a znečišťování životního prostředí. To není jen ohrané klišé ekologů. Všimněme si, jak se stále ničí silnice nekončícími kolonami trajlerů, kolik zplodin vyprodukují, kolik stojí neustálá oprava silnic, neprůjezdných nekončícími opravami.

 

Všimněme si hromad odpadků, především přírodou přirozeně nezpracovatelných plastů a jejich náročné odstraňování, stojící prostředky a další znečištění. V tomto výčtu se dá pokračovat na mnoho dalších věcí, které ovšem všichni známe. Ale asi nejhorší je ničení tropických pralesů, výlov moří a vypasení savan. My sice v tom mnoho nenaděláme, ale přispíváme k tomu svojí spotřebou.

 

 

 

2/ Zbytečně velké vyčerpávání lidí a nastavení rizikové budoucnosti vyspělých civilizací. S růstem jsou spojeny dva fenomény: velké pracovní zatížení ekonomicky činných na jedné straně, a armáda příživníků na druhé. Technologický růst vyřazuje lidi z práce a je velmi těžké pro mnohé z nich práci najít - vzhledem k nedostatečné kvalifikaci. Na druhé straně mladí lidé nezakládají rodiny, žijí spolu bez dětí velmi dlouho, neustále studují. Je to sice především nastavením špatných morálních hodnot a s růstem to nesouvisí, nicméně i systém vyžadující zbytečné vzdělání a nestálé poměry má na tom svoji zásluhu.

 

 

3/ Vznik vnitřního a vnějšího otroctví. Vnitřní otroctví je zvyk - na život bohatý na materiální spotřebu a nemožnost jej opustit v okamžiku životních situací vyžadujících skromnost. To vede potom k otroctví vnějšímu, ke dluhům a exekucím. Státy neschopné přesvědčit občany o úspornějším životě v nepříznivých situacích, se potom dostávají do dluhů normálně nesplatitelných. Velké náklady (velká spotřeba a velké sociální platby) vyspělých zemí západní civilizace znamená velkou nevýhodu ve styku s nově nastupujícími civilizacemi (Čínou, Ruskem, Latinskou Amerikou), které přebírají svojí levnou pracovní silou výrobu a následně, nemajíce dluhy, investují v zemích Západu a dostávají tyto země do finanční závislosti a područí. 

 

 

 

  Případná změna je spojena s přijetím nadčasového myšlení, ve kterém je budoucnost lidského rodu a přírody zohledněna jako prvořadá. Zachování fyzické existence se musí stát hodnotou, což vyžaduje odmítnutí současného fenoménu „odloučení“ a z něho vyplývajícího hédonismu. Podstata ekonomického systému se měnit nemusí, jde jen o to, kam výsledky ekonomické činnosti směřují, zda k materiálním nebo k jiným hodnotám.

 

Skromnější život by přinesl méně práce a více času. Rozvoj by ovšem musel zůstat s menšími materiálovými náklady. Čas by se musel smysluplně využít k další práci, především v péči o větší rodinu a vytváření příznivého prostředí. O tom píši ve své knize Návrat k domovu, řešení pro Evropu (Centrum české historie 2016, k dostání: www.ceskatrikolora.cz).

 

  Přechod k nižším materiálním nákladům neznamená pauperizaci. Pěkným příkladem rozvoje, nikoliv materiálního růstu jsou stále se zmenšující elektronické přístroje, rozvoj komunikační techniky, který umožňuje lidem práci doma bez dojíždění. Proč konečně nejezdíme malými elektromobily a železniční dopravou? Nejhorší asi je budování megalomanských staveb a doprava všeho možného na půl světa, byť bychom to mohli pěstovat za humny a vyrobit doma. Bydlet skromněji bychom nemuseli, když domy jsou dobře zateplené.

 

 

VLASTIMIL PODRACKÝ

 

 

 

Komentáře (9)add feed
... : *deeres*
Příčí se mně jakékoliv plýtvání, ne proto, že bych byla škrťa. Prostě jsem byla vychována v dost skromných poměrech. Jenže já jsem jedno jediné zrnko v písku, zrnek je určitě víc, ale co je to platné v celosvětové poušti. Zastavit se to asi nedá.
I moji dceru jsem se snažila tak vychovat a ne úplně se mně to podařilo. Když jsem se stěhovala, šla se mnou i stará pračka, mám jí dodnes i když dcera mně tehdy nabádala, abych jí vyhodila. Ona mezi tím má už třetí, jednu nechala ve starém bytě a nová se tak dlouho opravovala, až těsně po záruce odešla do věčných lovišť. V tomto případě souhlasím s konspirací, že do nových výrobků se vkládají pozáruční kurvítka.
A když nejde o poruchu, tak ten výrobek je prostě zastaralý. Kde jsou doby, kdy jste si pořídili nábytek a vybavení domácnosti na celý život. A i kdybyste náhodou chtěli, je vám to houby platný, elektronika jde rázným krokem dopředu a ty věci už při vaši nejlepší vůli nedokáží zastávat svoji funkci. A tak vyhodíte TV i rádio, smaltované hrnce, co nefungují na indukci a kde je konec magneťákům se spoustou nahrávek a kazet na video i s videem, nebo mobilu velikosti cihly. Zůstal jenom gramofon na kliku s chrčivýma deskama z třicátých let.
říjen 24, 2016 10:51
Pane Podracký, : mamča
máte v mnohém pravdu, a já bych si třeba ráda koupila i Vaši knihu. Jenže Vy se vyjadřujete tak komplikovaným jazykem, že i Vaše moudré myšlenky osloví jen malou část čtenářstva.
Škoda.
říjen 24, 2016 11:57
Vlastimle.... : doktor
...... proč tak šroubovaně rozebírat "ekonomiku dnešních dní",když my obyč lidé nemáme žádné páky něco ovlivnit.Ať Šetříme či nikoliv,stejně dochází k zdražování.Ale nezoufejme bude hůř.Všem přeji hezké dny plné pohody, dokud je to možné.
říjen 24, 2016 13:29
Já jsem : Lenka1
škrt. Koženou bundu - svoji oblíbenou, mám už deset let, třikrát zašívanou podšívku a ošoupanou, ale nikdy ji nevyhodím.

Noťas - miláček Dell - jsem dostala v r. 2010 a už měl pár let najeto - slouží dodnes - i když v létě musel na přeinstalování a pokročila jsem, můj známej ajťák mi řek, že už je na čase, abych taky trochu šla s dobou a dal mi tam Windows 8 místo mých 7(ke šmíráckejm desítkám mě nikdo nedokope).

Auto nemám a nechci a telefon mám starou Motorolu vyklápěčku V3 Razr - pořízena v dubnu 2014 za
1 300,- Kč. Před deseti lety to byl hit a chtěli za ni 20 000,-. Věřím tomu, že se našlo dost idiotů, kteří ty peníze vyplázli.




říjen 24, 2016 19:16
Lenko, : *deeres*
jsem na tom podobně. Ale někdy nás vnější podmínky donutí se s tím, co máme rádi(y) rozloučit. Tak brzy už dojde na TV, hned jak zase proběhne další digitalizace. To mne naštvou, protože, na tuhle si mohu nahrávat na přídavný disk a tak přeskákat únavné reklamy. I když snad už teď se něco takového i vyrábí. PC zatím odolává, několikrát už repasované, opakovaně vyměněné zdroje a desky a nový nechci protože tu mám Windows 7. A jakákoliv nová verze mně odprdne všechny grafické programy a tiskárnu.
Mobil véčko LG, kdysi výkřik techniky, už opráskaný a s jedním ruplým pantem. Tak ten obrečím, žádnej držprst nechci. Ale dneska už mobil, který není dotykáč skoro nenalezneš. Atd, atd....
říjen 24, 2016 20:49
deeres : Lenka1
ten mobil - nedávno jsem koukala na aukro a na heureku a pořád tam jsou k dostání starý véčka. Nevím, jestli repas nebo nový - co se jim doteď válí ve skladech.

Ten můj byl novej, akorát jsem po měsíci kupovala novou baterku, protože ta původní byla kaput - právě z toho dlouhýho ležení ve skladu. Vydržela sotva jeden den. Ta nová už v poho 3-4 dny.

Teď už se taky krátí, je to tak 2 dny max., ale zatím furt dobrý.

Plánuju si koupit do zásoby tak 1-2 další Motoroly, dokud jsou. Smartfouna nechci ani omylem. Vždycky když vidím někoho s tou obrovskou plackou, co se nikam nevejde a při pádu se rozprskne displej, tak se musím smát.

Internet mám doma a fakt na něm nemusím být 24 hodin denně. Od mobilu chci, aby uměl volat, posílat zprávy, byl tam kalendář, kalkulačka a budík. Víc nepotřebuju. Koneckonců, ani ten foťák ne.
říjen 25, 2016 10:25
Foťák se celkem hodí, 2 Mpix většinou postačej : *NČ*
Mi daleko víc vadí, že nemůžu koupit uplně stejnej mobyl, jako ten dosavadní. Měl jsem nějakou Nokii, moc fajn. Pak kecnul. Tak jsem po 5ti letech šel znova po Nokii, samozřejmě s tlačítkama. Jo, je tak trochu podobnej, ale oproti starýmu vybrakovanej. Např:
Starej mi blikal na stole, když v něm byl nepřijatej hovor nebo zpráva. Novej nebliká.
Starej měl výrazně chromovanej rámeček joysticku, takže i v přítmí jsem věděl, na co mačkám. Novej má uplně všechno černý (zřejmě pro větší eleganci), takže pracně rozeznávám okraje k máčknutí.
Starej vteřinu počkal při psaní sms, jestli jsem se v písmenu nepřehmátl. Novej čeká tak asi 1/10 sec.
Starej rozlišoval došlý a odeslaný sms. Novej to patlá všechno dohromady.

Ale nevim. Třeba ten novej má daleko propracovanější funkce, o kterejch ani vůbec nevim. Je určitě lehčí a elegantnější na pohled. No fajn. Když to je někomu ku prospěchu, ať ho má!
Ale proč si KURNIK já nemůžu koupit stejnej, nebo podobnej jako jsem měl. Na kterej jsem byl 5 let zvyklej?
Auta se přece taky nedělají každých 5 let, tu s brzdou vpravo, s plynem vlevo... pak za 5 let zase třeba se spojkou vprostřed ...
říjen 25, 2016 12:20
... : Mikin1
„Lidé byli stvořeni k tomu, aby byli milováni, a věci k tomu, aby byly používány. Svět je v chaosu proto, že vše je naopak.“
– Dalajláma
říjen 27, 2016 21:01
Plánované zastarávání : Sidon
anglicky - Planned obsolescence, je stará věc. Do výrobku se zamontuje věcička, která je načasovaná tak, aby po uplynutí záruční doby znemožnila normální, správný chod přístroje-výrobku. Češi na to mají velice dobré pojmenování - KURVÍTKO. Některé firmy mají na taková "kurvítka" dokonce výzkumnou laboratoř, aby měly jistotu, že se to kurvítko nezačne projevovat ještě před zárukou.
Před asi deseti lety, možná i víc, jsem měl taky mobil, jak tomu říká Deeres - Véčko. Asi podvou letech se mi objevila na displeji informace, že je nutno vyměnit baterii. Řekl jsem si, že je to snad trošku brzy, zkusil jsem nabít, ale nešlo to, pořád mi to nařizovalo vyměnit baterii. Pak jsem si vzpomněl na ten článek o kurvítkách a baterii jsem jenom vyndal a nechal asi půl hodiny venku, potom jsem ji dal zpátky a telefon zas chodil normálně, kurvítko se nažralo a koza zůstala celá. Chodil ještě pár let, než jsem si pořídil ten "držprst".

Tady je něco o tom zastarávání -

https://cs.wikipedia.org/wiki/Plánované_zastarávání

smilies/wink.gif
říjen 29, 2016 08:51
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]