O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

LÁSKA OBĚTAVÁ AŽ SLEPÁ PDF Tisk E-mail
Úterý, 11 říjen 2016
Milá Danielo, prosím o Váš názor. Po dost dlouhém trápení se naše manželství ukončilo. Manžel se po odluce rozhodl od rodiny definitivně odejít. Přál si rozvod co nejdříve. Před Vánoci jsme měli nezvykle otevřený rozhovor, domluvili jsme se, že děti bude navštěvovat u nás doma. Praxe se vžila, pokud to tak lze říci v tomto marastu, a vyhovuje nám to.

 

 

 

 

 

 


 

Jezdí ob víkend + každé pondělí bere děti do školy, ze školy, v pět odjíždí. Důležité dny (narozeniny, Vánoce atd.) tráví s námi. Občas vypomůže, když já mám výjimečný delší pobyt v práci, přijede a pohlídá. Ovšem na paragraf ho nikdo nedostane.

 

Děti už to nejhorší překlenuly - stav je sice trápí, ale zmizely jejich psychosomatické potíže, které naše předrozvodové období vyvolalo -  lépe spí, ale dobré to není. Starší syn je úzkostlivý, není noc, kdy by se nevzbudil 2x, 3x a pak si přijde lehnout ke mně, stále se mě drží za ruce, chce se mazlit, neustále - třeba 50x za den, nepřeháním! - mi říká, že mě má moc rád, maluje a píše mi různá vyznání. Domáhá se táty, chce mu volat, trápí ho vymezený čas s tátou jako nedostatečný.

 

Mladší syn se otřepal lépe, ale vše spíše prožívá uvnitř sebe, pak to z něho vypadává naráz. Je víc do světa, myslím, že tátu pozvolna odepíše, naučí se ho nepotřebovat. Starší bude trpět léta.

 

Něco se strašně pokazilo.

 

Navenek působíme jako harmonická rodina - nehádáme se, ani se moc nedělíme, odcházím, jak mám chuť, vše mohu - kamarádky, kulturu, cvičení. Nejradši jsem ale v rodině. Víte, přesto se snažím si ho postupně odstranit i ze srdce. Že jsem ale doživotně zmrzačená, vím. Není si však na co stěžovat - tolik koncentrovaného štěstí, kolik jsem měla s manželem, nemusí někdo prožít nikdy.

 

Podnikáme časté výlety, vedeme poměrně aktivní život. Těší nás vzájemné sdílení. Na druhou stranu si manžel striktně hlídá vymezený čas, do výjimek se musí nutit (když je starší syn moc ztrápený apod.; dvakrát se podařilo, že přijel i mimo smluvený čas), o prázdninách s nimi ale skoro nebyl.

 

Mluvení na téma milenka je tabu. Ona má zakázáno k nám v čase, kdy je manžel doma, volat, nikdy o ní nemluvíme, nechci. Děti o ní neví. Několikrát jsem poznala, že tento vztah manželovi nějak zaskřípal - okamžitě se to projevilo nezvyklou vstřícností a pozorností ke mně. Zdá se, že jejich soužití ztrácí na přitažlivosti zakázaného. Myslím, že jí vadí manželova nevyřešená minulost a nastavený režim s námi. Ráda by ho dostala ode mě (pochopitelně) a chce, aby si manžel bral děti k nim.

 

Kdysi jsme o tom s manželem mluvili, takže ví, že to je pro mne naprosto nepřijatelné - mám spoustu důvodů: další zásah do dětí (ještě nezpracovaly ani rozchod, natož nového partnera), nemorální chování otce, strach, že ho za to odepíšou a taky mám přirozeně výhrady k charakteru té úžasné bytosti.

 

A taky je to poslední svobodný prostor, který mi před ní zůstal - vlezla mi jinak do celého života.

 

Jsem - po roce od rozchodu - tak posílená, že už vím, že dokážu děti vychovat i bez otce. Až na tuhle hranu chci jít - pokud bude manžel trvat na milence, raději se jeho podílu na výchově vzdám. Zodpovím si před dětmi, sebou i Bohem, všechny následky, které to bude mít.

 

Musím uznat, že je manžel člověk hodný i citlivý, ale bohužel i dost nezralý a sobecký. Za dobu, co je s milenkou, nadělal obrovské dluhy. Ke každé výplatě potřeboval zhruba 10 000 navíc. Do naší domácnosti nešla ani koruna, všechno to jsou spotřebitelské úvěry a kreditní karty, za které nyní jako manželka ručím. Vyřídil si je bez mého vědomí. Před tím ale ještě postupně utratil celé naše úspory…

 

Žije si teď dost bohémským životem, hodně pije. Ono to tak v té jeho společnosti chodí. Myslím si, že už má velmi vážný problém s alkoholem. Že to není už ta jejich "norma", to vidí i přátelé, se kterými v těch hospodách sedí (pracuje mimo domov, v jiném městě, nemám nad ním kontrolu, nevím, kde, kdy jde spát... nevím).

 

A konečně má otázka: Měla bych ho v případě rozpadu jeho vztahu s milenkou vzít zpět? Mohu ho ještě - po všech těchto anabázích - polidštit?

 

Děkuju za Vaše moudré rady, milá Danielo...

Anička

 

 

 

 

 

 

O D P O V Ě Ď :

 

 

Milá smutná a obětavá Ančičko,

 

     věřím, že ti mnohé kudlanky také napíšou svůj názor - já ti už jeden napsala tenkrát, před rokem. A jak to tak vidím, nic moc se nezměnilo.  Ty svůj život obětuješ dětem a touze, aby se všechno "někdy, jednou - zase vrátilo zpět" a on byl zase takový, jako kdysi...

 

      Jenže to už takové nikdy nebude. Tvůj exmanžel (všimni si, že ty ho stále tituluješ "manžel"...) je nyní už někdo úplně jiný a stejně jako se nevrátí odteklá voda v potoce, nevrátí se zpátky ani ta původní hezká a spokojená léta. Ale jen si vzpomeň, v tom soukromém dopise bylo i pár odstavců, které dokumentovaly i to, že je v podstatě velký sobec, že ve všem naprosto upřednostňuje sebe - a to i před vlastními dětmi...

 

      A to, že nasekal dluhy, aniž by se sebeméně staral, kdo je bude platit? To bys mu taky byla schopna odpustit?

 

 

Aničko, 

 

      velký průšvih je, že jste to uspořádali tak, že se i když málo, tak ale pravidelně stýkáte, a ty neustále žiješ v jakési iluzorní naději, že jednoho dne se ta ošklivá housenka zakuklí a vyleze z ní nádherný, hodný, pečlivý, starostlivý... atd. atd... Ale ne, bude to zase jen přelétavý motýlek, který klidně odletí jinam, protože na téhle adrese ho to už nebaví.

 

       Takže holka - jsi mladá, nesmírně nadaná a talentovaná, začni se věnovat nyní přednostně sobě. Ano, a to říkám zvláště důrazně. A myslím tím, že i o něco víc, než dětem. Protože pravděpodobně je nyní obléváš velkou přemírou své lásky. Uvědom si, že tolik, kolik ti je dnes, ti už nikdy nebude, že léta, která se protrápíš a která se dobrovolně stáváš jeptiškou, ti nikdy nikdo nevrátí.

 

       Děti dospějou, budou mít své zájmy a starosti, a pak najednou budeš sama. Zoufalá a schovaná někde v koutě s antidepresivy nebo flaškou. A to snad nechceš, nebo ano? Tak přestaň uvažovat o tom, že bys ho mohla vzít zpátky. Na to je mnoho hezkých pořekadel - Starého psa novým kouskům nenaučíš, Čím hrnec navře, tím už navždy smrdí... atd. atd.

 

       Začni zase žít svůj život, nežij jen dětmi a marnou nadějí!

 

d@niela

(a ozvi se zas, určitě!)

 

 

 

 

Komentáře (9)add feed
ach jo.... : Nona
další žena, která chce chlapa předělávat....
Aničko, mohu potvrdit, že lze děti vychovat i bez otce, takové ty řeči, jak potřebují mužský vzor, jsou myslím přeceněné. Mužský vzor si najdou jinde - dědeček, strýc, u těch mých to byli muži-učitelé, trenéři ve sportu, atd.
Neustále mě překvapuje, kolik žen obětuje svůj život pro naprosto nevhodného partnera (jako např. včerejší Zdena, která z té nerozhodnosti až onemocněla....), kolik žen se nedokáže zapřít, uchopit ty otěže a jít životem dál i třeba s dětmi. Jak píše Daniela, život utíká a čas se nikdy nevrátí.
Nečekat, nedoufat, nepředělávat, nevychovávat partnera, neklást mu klacky pod nohy, zkrátka s ním vůbec nepočítat....
Vůbec nehodnoť a nesleduj jeho život, je svéprávný, dospělý, soběstačný. Není Tvou povinností se o něho dále starat.....
Ale hlavně se co nejdříve rozveď, s ohledem na ty dluhy to bude nutné.....
říjen 11, 2016 07:36
Chybí mi tu docela podstatná informace, jak jsou děti staré. : Míša šíša
Nono, zcela určitě by dokázala Anička vychovat děti bez otce, ale proč by k tomu mělo dojít? Nejde přece jen o nějaký mužský vzor, ale především o citový vývoj těch dětí. K otci mají poměrně silnou vazbu, což uvádí sama Anička (viz jak těžce vnímaly rozchod rodičů). Jak je vidět, otec má o děti zájem, který má zkomplikovaný tím, že čas s dětmi musí trávit ve společnosti matky v původním domově. Anička se zatím ani po roce nevyrovnala s hořkostí vůči nové manželově partnerce, což potvrzuje tím, že je pro ni nepřijatelné, aby si ex bral děti někam jinam a trávil s nimi čas v přítomnosti této jiné ženy. Ta má dokonce zákaz svému partnerovi volat, pokud je zrovna u dětí... no páni. A Anička vytáhla i tak těžký kalibr, že pokud bude ex ve vztahu s jinou ženou pokračovat, vzdá se jeho podílu na výchově. Tohle ale přece není v rukách Aničky - ona nemá co rozhodovat, zda otec se bude na výchově (a nejde přece jen o výchovu) podílet či ne a za jakých podmínek. Ty děti nejsou jejím majetkem. A dělat si alibi, že se děti budou těžce vyrovnávat s novou tatínkovuo partnerkou, to je taky mimo mísu. Pokud jim Anička nebude tlumočit své "výhrady k charakteru té úžasné bytosti" a zdůrazňovat "nemorální chování otce", vyrovnají se s tím daleko lépe než ona sama.
Naopak pokud bude Anička pokračovat v dosavadní politice, budou mít kluci své dušičky tak deformované, že se s tím nevyrovnají po celý život.
říjen 11, 2016 08:33
... : mia I
já bych si dovolila s Danielou nesouhlasit v tom, že by si Anička měla momentálně někoho najít. Rozhodně nemá odžitý smutek, bolest, nemá vyřešenou minulost a její chlapci už vůbec ne. Proto pokud si někoho najít, určitě nezávazně jít s někým na sklenku vína, na kávu, ale opakuji nezávazně a vůbec do toho kluky nevtahovat. Současné rodinné prostředí je tak složité, příchod dalšího člena do rodiny by jen zhoršil situaci a zvýšil množství možných třecích ploch. A upřímně, který chlap bude chtít jít do vztahu, pokud tam budou takto nastavené mantinely a ovzduší?

Souhlasím s Míšou, že manévrovací prostor tatínka je velmi omezený, když Anička nastavila jasná pravidla. Otec je sobecký o tom žádná diskuse, dále DLUHY, alkohol, určitě zpátky nebrat. Jen si nakálíš Aničko do bot , jak se říká, když ho vezmeš zpět. Tvoje životní úroveň klesne, ty dluhy se splácet prostě musí a uvědom si, že chlapci porostou a jejich potřeby se budou zvyšovat, čím potřeby chlapců pokryješ, když tu budou splátky dluhů?? A když nebude tato milenka, bude beztak jiná. A toho staršího chlapce by bylo možná dobré objednat k dětskému psychologovi. Určitě tím neprohloupíš.
říjen 11, 2016 09:06
Podle mého názoru : Pernella
by měla Anička ze všeho nejdřív skutečně ukončit svůj vztah s manželem, zavést obvyklá pravidla a pokusit se s tím vnitřně skutečně vyrovnat. Případně i za pomoci psychologa. Myslím, že by to pomohlo i dětem, kdyby viděly, že rodiče se sice rozešli, ale vycházejí spolu v klidu a maminka je klidná, spokojená a vyrovnaná. Dřív stejně žádný nový partner nepřipadá v úvahu.
říjen 11, 2016 11:15
... : doktor
Jsem muž a nechci se do této debaty pouštět,ale musím jen zdůraznit,že po takové době se nepředělá,natrvalo,muž ani žena.Myslím to opravdově.
říjen 11, 2016 14:20
PRO MIU : d@niela
milá Mio, tak jsem tu svou odpověď četla stále dokola a znovu, a ne a ne tam najít to, s čím se mnou nesouhlasíš - tedy, že bych Aničce doporučovala, aby si někoho našla...
ty to tam někde vidíš?


říjen 11, 2016 18:35
Dani : mia I
tak beru zpět, špatně jsem pochopila , co jsi napsala.
říjen 11, 2016 19:37
Ty děti jsou fakt chudáci, : Eva
mají strach, že odejde i mamka....bych se věnovala především jim a to hodně a dlouho.
říjen 11, 2016 22:22
NEEE. : magdalenka
Rychlé vypořádání majetku. Rozvod. Děti do své péče.

říjen 14, 2016 22:28
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]