O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

NÁVRAT K DOMOVU PDF Tisk E-mail
Pondělí, 26 září 2016
Přejít na obsah
NÁVRAT K DOMOVU
Strana 2
Strana 3
Na přelomu letopočtu vkročila Evropská civilizace do jiné dimenze. Vidíme, že hodnoty dříve pozitivní se staly negativními, humanismus a materialismus přestaly vykonávat svoji kladnou funkci v pokroku a převtělily se do užívání života bez závazků a do nekonečného materiálního růstu. Tyto ideály se už staly zhoubnými natolik, že ohrozily samotnou fyzickou a kulturní existenci evropských etnik, evropská etnika vymírají, nedovedou se bránit, vyčerpávají nadměrně materiální zdroje planety (nikoliv samy) atd.

 

 

 

 

 

Patová situace evropské civilizace

 

Nejhorší je ideově zdůvodněná neřešitelnost. V rámci převažujícího individualismu a humanrightismu není legitimní vůbec mluvit o problémech ohrožení biologické existence, a už vůbec ne něco dělat. Každý je přece zodpovědný za sebe! Nelze nikomu nařizovat mít děti, zůstávat v našem státě, zodpovídat za jeho osud a už vůbec ne bránit svoji civilizaci. A tak vlastně, pokud bychom se vůbec tím chtěli zabývat, musíme změnit ono přehnaně individualistické myšlení, které nazývám efekt „odloučení“, a začít se zabývat kolektivními ideály: přežití národa, zdraví lidu, životní prostředí, budoucnost civilizace, čili obnovit pojmy: rodina, obec, národ, stát atd. Reálně obnovit ty posledně jmenované znamená změnit životní hodnoty, vrátit se prostě domů k hodnotám domova.

 

To samozřejmě není korektní k hlavnímu ideovému proudu prosazovanému evropským establishmentem a tím vlastně není korektní ani k tzv. evropským hodnotám a celé vůdčí mocensky prosazované ideologii neomarxismu. Proto se jeví situace bezvýchodná bez opuštění ideového rámce doby. V podstatě lze dnes dělit lidi na ty, kteří si hoví v současných poměrech a jsou nezodpovědní za kolektivní hodnoty a na ty, kteří přecejen mají nějakou zodpovědnost, problémy nadhazují a snaží se najít nějaké řešení.

 

Ti první ty druhé nazývají xenofoby, nacionalisty, kolektivisty, ale hlavně neví jak je nazvat, protože něco takového v jejich myšlenkovém rozsahu neexistuje.

 

 

Tekutý člověk domov nevytvoří

 

Krize hodnot se připravovala v době, kdy se současné evropské hodnoty zdály být pokrokové a správné. Jejich dlouhodobou neudržitelnost nikdo nepředpokládal a tak filozofové zvučných jmen nám předvedli základ onoho přehnaného individualismu (efektu odloučení). Už osvícenecký filozof Kant vyslovil tezi, že „člověk je účelem sám o sobě“. Marx ve své teorii „odcizení“ tvrdí, že člověk v kapitalismu se prý odcizil sám sobě, je někým jiným, než by chtěl být, a proto musí „najít sám sebe“, tedy se jaksi odpoutat od společnosti, která jej vykořisťuje. Je to samozřejmě na první pohled nesmysl, člověk vždy bude nějak závislý, buď na druhých lidech, nebo na přírodě, na technologiích apod.

 

Konstruování tzv. sobě neodcizeného člověka je naprosto scestná myšlenka, protože vede k odcizení člověka společnosti a úplnému odloučení od reality. Člověk nikdy nebude sám sebou, může pouze uplatňovat svoje představy v životě a prosazovat se, musí nutně dodržovat pravidla společnosti a zohledňovat kolektivní zájmy, musí být v dětském věku vychováván v řádu společnosti.

 

Tzv. Frankfurtská škola zplodila mnoho neomarxistických filozofů. Z nichž Erich Fromm  vyslovil jakousi základní tezi tohoto přehnaného niterného individualismu: „Hlavním posláním člověka je zrodit v životě sám sebe, stát se tím, čím potenciálně jest. Nejdůležitějším výsledkem jeho snažení jest jeho osobnost…“. To není jen zcela obyčejná výzva k mobilizaci svých schopností, ale ve všech marxistických souvislostech je to hledání jakéhosi JÁ, ale hlavně „odloučení“ od vykořisťovatelské společnosti, která člověka prý deformuje.

 

Člověk, který byl dříve odcizen sám sobě, musel se přizpůsobovat druhým a přebíral obraz společnosti, se nyní stává sám sebou, odcizuje se druhým lidem a „osvobozuje“ se od společnosti. Přitom si nemyslím, že tento výsledek je jen na základě marxistické teorie „osvobození“, vedl k tomu celý dlouhodobý vývoj liberální společnosti, která měla na prvním místě individuální svobodu, ale zanedbala nutnost zachovat si tradiční morální pravidla postupně mizející po ztrátě církevních autorit.

 

Zatímco dříve byl člověk vychován v řádu, v pravidlech života, které autoritativně přijal, aniž by jim musel zcela rozumět, ale ony jej dokázaly zařadit do řádu vesmíru tak, aby přežil generačně a vykonal v přírodě to, co měl za úkol k životu, nyní je člověk vychováván pouze k nástrojům jak ve vnějším světě uspět, jak se chovat, aby byl úspěšný. Obrácen jen do sebe nerozumí světu, žije v nejistotě a v neustálé vzpouře, kterou nikdy nevyřeší, protože se s druhými lidmi nedomluví především proto, že myšlenky někoho jiného nepřijme, leda se shodne pragmaticky. Navenek se toto odloučení projevuje jako nihilismus a myšlenkový chaos.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]