 Lenka1 je mladá žena, která má za sebou dlouhý "pobyt" v armádě. To většina z vás už jistě ví. Bohužel, při jedné akci se zranila, pak se léčila, a i když je teď už napohled zcela v pořádku, pro výkon dosavadní činnosti je "OFF". A protože nechtěla skončit někde v kanceláři, odešla. Nyní mi poslala - pro nás pro všechny - dopis o tom, jak se se změnou vyrovnává... Sehnala jsem si brigádu v lese - těžba dřeva. Makačka, alespoň ze začátku; když to neumíte a nemáte ten grif, tak se nadřete třikrát tolik. Ale zase - když to umíte, tak si vyděláte i 2000,- za den. Domluva ohledně práce byla snadná, právě protože je to dřina, a tak to lidi nechtějí dělat, proto tam volná místa jsou. Faktem je, jak jsem se dozvěděla, že v současnosti tohle povolání dlouhodobě vykonává jen jedna jediná ženská v naší republice. Tak uvidím, jak to budu zvládat. Zatím jsem se domluvila na dvou dnech v týdnu a mám v plánu vydělat každý den 1000,- . To mi bude zatím stačit. Začínala jsem včera. Měla jsem být v 6 ráno v Teplicích na nádraží. Tak jo. Vlak mi měl jet od nás v 5.34. Cca o půlhodiny dřív jsem vyrazila na cestu, podle mne včas. Čekám tedy na zastávce autobusu, kterým jsem měla v úmyslu se dopravit na nádraží, dost s předstihem, abych to nehonila na poslední chvíli. Autobus měl jet v 5.07. V 5.14 se objevil autobus s jiným číslem a po dotazu u řidiče, jestli neví, kde je ten, co měl jet a jestli třeba on jede přes nádraží, jsem dostala na obě otázky zápornou odpověď. Fajn. Takže necelých 20 minut, abych na nádraží dorazila pěšky. No co - poklusem klus! - není nad ranní běh, v maskáčích, kanadách a s batohem na zádech; člověka to tak hezky povzbudí a s odhodláním čelí dalším výzvám, které den přinese… Skoro jako když jsem byla ještě v army. Ale na nádraží jsem doběhla včas. Za cca 2 minuty dorazila místní jednovagónová lokálka. Ale zarazilo mě, že přijela z opačného směru než měla. Tak jsem si vyhlídla mezi lidma čekajíciho sympaťáka a šla jsem se zeptat. A on na to, že si taky myslí, že přijede ještě nějakej jinej... Ale protože jsem z army zvyklá na to, že co si voják nezařídí sám, to nemá, tak jsem se šla zeptat strojvedoucího. A on to byl ten vlak! Strojvedoucí si totiž pak jenom přesedl na opačný konec a jel zpátky. A ten sympaťák? "No, ještě že jste se zeptala, já jedu vlakem jednou za sto let a čekal bych tu jako blbec na nějakej další." Pak jsme ještě pokecali ve vlaku, cesta tímpádem rychle utekla - a ještě mi popřál štěstí. Takže se to ráno trochu vykompenzovalo. V Teplicích mě vyzvedl chlap, kterej mi to domluvil, a jelo se na firmu. Tam jsem se o všem dohodla s majitelem a vyrazilo se. Kromě toho chlapa (ex mojí kamarádky, ale vycházíme spolu dobře) přibyli ještě další dva - táta se synem. Takže jsme to ráno byli čtyři. Mimochodem - v týhle práci se dají vydělat fakt těžký prachy, ale je to prostě a jednoduše nevýslovná dřina. Tenhle konkrétní chlap maká od pondělí do neděle, od svítání do soumraku, každej den. A těch 90 000,- měsíčně opravdu má.
No, já jsem skromnější. Mile mě překvapilo, že se mnou počítají na dlouhodobou spolupráci (asi fakt nemají lidi), a navíc, že mi vyjdou vstříc a budu moci chodit tak, jak já budu potřebovat a jak se budu cítit. Placená jsem od úkolu, takže co udělám, za to dostanu. Dopoledne se ještě jelo nakoupit pro mě "oteplováky" - speciální protiřezový montérky. V krámu byla dost dobrá hlína, když si mě prodavač neustále prohlížel a ujišťoval se, že to chtějí skutečně pro mě... Do lesa jsme se dostali něco po poledni. Teda nevím, jestli to byla náhoda - ale svoji premiéru jsem si odbyla ve svahu řezáním a odvětvováním kravsky velkejch modřínů - kmen měl dole cca 1,5 metru v průměru. Fujtajbl hnus fialovej... Nikdy by mě nenapadlo, že pila, která má nějakejch 5-6 kilo, může bejt takhle těžká. V sedm večer volal šéf, jako jestli ještě žiju. Tak jsem vzkázala, že jo, že se sice po mně přehnalo celý stádo americkejch bizonů a každej z nich si ještě pořádně dupnul. Ale že odhodlání mě prozatím neopustilo. Když to shrnu, tak celkem jsem pracovala asi pět hodin (měla jsem pauzy, fakt se nehodlám zhuntovat) a vydělala jsem celých 700,-. Na první pokus to není špatný. Kdybych tam byla od rána, tak ten litr udělám. A v lepším terénu a s hubenýma listnáčema, který mají pár větví až u koruny, možná i víc… Ahoj, všechny vás zdravím a držte mi palce, LENKA 1 P.S. Samozřejmě tohle beru jako nouzovku, než zchrastím něco jiného. Proto taky víckrát jak dvakrát týdne chodit nebudu a pořád doufám, že si časem najdu něco lepšího.
|
