O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

BREXIT - PERSPEKTIVY PDF Tisk E-mail
Středa, 06 červenec 2016
Přejít na obsah
BREXIT - PERSPEKTIVY
Strana 2
Strana 3
Strana 4

 

 

 

 

 

 

Postupná internacionalizace politiky a ponižování bytostných zájmů národů

 

Internacionalisté nemají plán. Neví dobře, jakou společnost chtějí, pouze prosazují směr. Jaký bude internacionální svět bez národů a států? Žádný takový tu nikdy nebyl. Jaký bude internacionální člověk bez nacionálních prvků? Zatím byli lidé vždy nějak závislí na státu, i když se s ním neidentifikovali, využívali vždy doma zakotvených lidí, kteří stát řídili a řešili veřejné záležitosti.

 

Pokud se dostávají dnes do vedení států kosmopolité (obvykle hájící tzv. evropské hodnoty), nastává pouze zmatek, protože postupují v mnoha věcech proti státu a jeho zájmům. Pokud jsou nějak spojeni s EU, zloba občanů se potom snáší na bruselskou administrativu. EU je vlastně takovým hnízdem a oporou kosmopolitů.

 

Hlavní proud internacionalistů tvoří dobře vychovaní a přesvědčení zastánci „duhové společnosti“. Tato skupina je svým způsobem zajímavá a její vznik je právě oním jevem ohlašujícím příchod „nové civilizace“. Fyzickou esencí jejich přesvědčení je internacionální ukotvení. Od mládí se stýkají s příslušníky jiných národů, velmi brzy se naučí cizí jazyk, cestují po světě, pracují ve světě, stávají se světoběžníky nejsoucími nikde doma a domů se nevracejí natrvalo.

 

Ale mnozí ani moc nikam nejezdí, ale duchovně prostě nejsou doma, žijí cizí kulturou a doma jsou proto, že by v cizině existenčně neobstáli.

 

 Z. Bauman mluví o tekuté modernitě (viz 1), já v mnoha esejích mluvím o escapistech, kteří „unikli“ ze svého přirozeného prostředí domova. Oba výrazy vyjadřují totéž: lidi bez vzájemných pevných vztahů a bez vztahu ke společnosti. 

 

Důvod je obvykle jednak v životním stylu moderní technické společnosti, vyznávaných hodnotách nihilistického charakteru. Escapismus je přehnaný liberalismus a individualismus v prostředí, které ztratilo tradiční řád původně obsahující přesahující nadčasové hodnoty: pravdu, spravedlnost, sounáležitost, věrnost, harmonii a kontinuitu a nahradilo je lidskými hodnotami tzv. lidskými právy a svobodami.

 

Escapisté neuznávající jakékoliv nadčasové a přesahující hodnoty se potom chovají sobecky. Než by za něco bojovali, raději si vysvětlí, že vlastně tuto hodnotu nepotřebují. Tak se stal pro ně nepotřebným národ, stát, rodina a obec. Ztráta vůle bojovat za podstatný kolektiv, který je zplodil, vychoval a dal podstatné do života, ztráta vděčnosti a věrnosti je potom samozřejmě zřetelná i na nezakládání rodin a životním hédonismu (užívání života jako životní cíl). Opuštění hodnot přesahujících člověka je vlastně pohodlné. Člověk není zatížen zodpovědností za společenské problémy: rodinu, obec, národ, náboženství. Falešná vize dokonalého člověka vedla k tezi sebeomezení v liberálním ideálu, které se ovšem dobrovolně nekoná a není řád, který by je vyžadoval.

 

Internacionalistické přesvědčení odpovídá přesně tomu, co escapisté potřebují, aby se zbavili zodpovědnosti a povinností ke společnosti. Internacionalismus je výkladem jejich postoje, zbavuje je viny za opuštění tradičních hodnot.

 

 

 

Vnitřní síly v odporu proti internacionalizaci

 

Existenci escapistů zajišťuje současný přechodný stav, kdy ještě existuje stát, ale sounáležitost s ním už mají jen někteří, kteří to vše ještě jaksi „táhnou“. Můžeme je, možná trochu nepřesně, nazvat nacionalisty. Nacionalismus, který má obranný charakter, je přirozený. Je v lidské přirozenosti bránit kolektiv, který člověka zplodil a vychoval. Ani únik od společnosti (escapismus), doprovázený obvykle kosmopolitismem, není nepřirozený (je hédonicky pragmatický), ale protože je nepříznivým vývojovým prvkem (společenstva s převahou takových lidí zanikla), není zakotven v mravní stránce lidské povahy a musí se prosazovat daleko více zvnějšku.

 

Escapická (či tekutá) společnost v plné parádě existovat nemůže, u opravdového kosmopolitismu nelze o společnosti vůbec hovořit. Nacionalisté mají zodpovědnost za svůj národ, dovedou pro něj pracovat i mimo placené služby, dovedou se za něj „obětovat“. Bez nich prakticky stát existovat nemůže a svět bez států si zatím také nelze představit; svět založený na escapistech vede k chaosu a ideologičtí internacionalisté bez identity mohou vykonávat jen diktaturu.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]