O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

VISENÍ NA NOZE PDF Tisk E-mail
Středa, 21 listopad 2007

Zase víkend v prachu, večeronedělní depka na obzoru. Minulej týden byl náročnej pro Pupíčka, čtrnáct dní nebyla ve školce, takže se jí v úterý nechtělo, cestou do školky začala pronášet svý obvyklý "Já nechci jít do školky", v šatně pak pobrekávat a když jsem ji strčila za dveře do třídy, nechtěla mě pustit, slzy jí tekly po tvářičkách...  

a paní ředitelka říkala něco jako "Já jsem si myslela, že to tak dopadne, když tu tak dlouho nebyla"...

 

 

 

 

   

     No ale přece nebudu dávat nemocný děcko do školky jenom proto, aby si neodvyklo? Taky budeme muset zrušit plavání, přestalo se jí líbit a bulí a celej týden se ptá, jestli bude muset jít... Ona je vůbec čvirglík, co musí najít vždycky někde nějakou spřízněnou osůbku, ke který se upne jako ke svý jistotě. V jeslích to byla teta Zorka, holčička Zuzanka, byly tam každej den a ona věděla, že je tam každej den najde, alespoň jednu z nich. Teď ve školce to nejde, děti jsou vesměs starší než ona, taky paní učitelky se střídají po směnách a jediná paní ředitelka, ke které má důvěru, tento týden onemocněla a ta cizí paní, co tam zastupuje, je prostě cizí...

 

 

     Musím chodit o pár minut dřív, protože mi zavřeli do práce zadní bránu a já musím obcházet kus cesty navíc, takže teď už je Pupíček ve školce tuplem a naprosto úplně první a když já odcházím, není na obzoru ani jedno příchozí dítě (za devět let, co mám děti, jsem nepřišla na to, jak to dělají matky, co vodí děti do školky třeba na půl devátou, a že jich je naprostá většina narozdíl od těch, jako jsem já, co jejich děti školku otvírají a odpoledne zavírají), takže mi v pátek visela na noze a plakala a nechtěla mluvit s tou paní, co ji moc nezná a prosila, abych tam s ní chvilku zůstala, alespoň než přijde Kačenka, nezůstala jsem, zavřela jsem dveře zvenku a letěla do práce.

 

     "Kde jsi byla v sedm hodin?" ptá se o tři hodiny později šéf, co je mladší než já, dosud svobodný a bezdětný.

 

     "Tady!" povídám, protože vím, že bylo za minutu sedm, když jsem odemkla kancelář a podívala se na hodiny na stěně.  "Jóó?" protáhne on, "Já jsem šel v sedm na poradu a dveře byly zamčený..."

 

     Bráním se, že jsem tu byla a myslím si, že když porada začínala v sedm, tak určitě nešel až v těch sedm hodin, ale o pár minu dřív, ale mlčím už a když zavře dveře, udělám to gesto s prostředníkem a promluvím k těm dveřím: "Polib mi ***!" a přeju mu, aby si na tohle vzpomněl, až mu jeho vlastní děcko bude za pár let viset na noze ve školce nebo v jeslích a se slzičkama v očích prosit, aby chvilku zůstal, ale pak si uvědomím, že to se nestane, protože všichni naši ženatí mladí střihouni ve vedoucích funkcích mají doma ženy na rodičovské dovolené čtyři roky a i pak neřeší nic takového jako je vodění dětí do školky, neb to je výlučně starostí jejich žen...

 

 

 

     A pak volá kamarádka, co právě pracuje v Kandaháru, a v Kábulu se dostala k telefonu a odvede mý myšlenky úplně jinam a o to víc si uvědomím, že žebříček hodnot má každej úplně jinej...

 

Duna

 

 

Komentáře (7)add feed
Tak to mi připomnělo příhodu, : Míša šíša
kdy moje máma musela jít brzy ráno k zubaři a vyjímečně byl pověřen otec, aby odvedl mého bratra do jeslí. Táta samozřejmě zaspal, a tak honem - honem, chvátal do práce, tudíž ani ne tříletýho kluka šoupnul do šatny jeslí s tím, že už se svlékne sám a dál trefí. No, brácha se sice svéknul, ale nešly mu zout boty, takže se zase obléknul a vydal se sám do města najít "botaře", aby mu boty spravil. Uprostřed města pak tohle opuštěné dítko naštěstí objevila naše známá, která ho poznala a celá zděšená se ho vyptávala, kde se tam vzal. Brácha jí vysvětlil, že jde k tomu botařovi, načež ho ona dovedla zpět do jeslí, zula a předala sestrám. Pochopitelně neopomněla hned telefonicky poinformovat mojí mámu a jistě vám nemusím vysvětlovat, jak to otec tenkrát zchytal.
listopad 21, 2007 12:21
Oprava: schytal : Míša šíša
smilies/cry.gif
listopad 21, 2007 12:24
Tak tohle moc dobře znám... : Vodoměrka
taky jsem byla ve školce ráno první, a než jsem se dostala z práce, tak tam byly děti poslední. Ale zjistila jsem, čím to bylo :-)
Většinou měly babičky v místě a tak je odpoledne vyzvedávaly ony... nebo jinou pracovní dobu a střídaly se s manželem... joj, a jak malej nechtíval do toho druhého oddělení, protože ráno bylo ze tří od šesti otevřené jen to jedno a nebyla tam ta "jeho" paní učitelka... ale za rok se to spravilo a už se těšil hlavně na holčičky, co se o něho přetahovaly, protože kluků tam moc nebylo a byli už předškoláci, a tak se s tříletým prckem moc nebavili... a ten zájem holčiček mu jaksi zůstal až do čtvrté třídy, kdy se z něho stal "chlap" a kamarádit se s holkama bylo jaksi nepřípustné smilies/wink.gif
listopad 21, 2007 12:47
chudinka Pupíček, : Inka
chápu to, prožila jsem to se dvěma dětmi.
listopad 21, 2007 13:00
Cesta do školky pro mě bývala utrpením. : mamča
Školku máme pod okny, a já vedla každé ráno dvojčata. Jeden vesele poskakoval a těšil se, druhého jsem vlekla řvoucího a po smyku. Oba byli hodně malí a hubení mezi vrstevníky, ale nen "odpírač školky" nosil navíc brýle s okluzorem a byl tudíž předmětem šikany. Dvakrát do týdne nosil domů rozbité brýle v hrsti, a když kolem něj běžel nějaký bacil, honem ho chytil, aby se mohl uchýlit do nemoci, a do nenáviděné školky nemusel.
Učitelky šikanu nehodlaly řešit, že si každý to místo na slunci musí vybojovat. Až mě to jednou naštvalo, a řekla jsem klukům, ať zapomenou na zásady fair play, a tomu jednomu agresorovi ať nabančí spojenými silami. Na váhu to bylo fifty fifty, a rukou a nohou mají dvakrát tolik. Až když se bráchové spojili proti společnému nepříteli, měli konečně pokoj.
To už šli ale do školy, a tam bylo naštěstí všechno jinak.
listopad 21, 2007 13:04
S tímhle zkušenosti nemám, : wendy
mamka byla do mých 10 let doma a byla to neskutečná pohoda. A újmu z toho, že jsem nebyla kolektivně zařazovaná již od útlých let, taky smály, a jednou jsem se s jedním dacanem poprala natolik, že mě museli odvézt ze třídy na šití na chirurgii. On dopadl o něco málo líp. A byl pokoj.
Se synem jsem byla doma do jeho 4 let a škoku celkem zkousnul, i když radši by byl doma a šel až do školy...jojo.
listopad 22, 2007 08:05
oprava: : wendy
..od útlých let, nemám. Ale okluzor jsem nosila ve škole taky, děti se mi smály a jednou..
Omlouvám se, vypadlo mi to mazání.
listopad 22, 2007 08:06
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]