O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PO STOPÁCH LUXUSU PDF Tisk E-mail
Pondělí, 29 únor 2016
Taky se vám někdy stalo, že jste dostali věc tak nádhernou a luxusní, že jste se až báli ji začít používat? Mně tedy ne, ale odjakživa patřím k lidem, kteří se snaží dopřávat luxus ostatním. Například už jako devítiletý chlapec jsem babičce zakoupil toaletní mýdlo Šeřík (1. jakost), které bylo v papírové krabičce a tím pádem tak luxusní, že se jím babička nikdy nezačala mýt. Raději ho uložila na bezpečné místo.

 

 

 

 

       Mýdlo jsem objevil o několik dekád později v babiččině skříni, v níž Šeřík (1. jakost) zdatně konkuroval naftalínovým tabletám v boji proti molům. Mýdlo bylo stále jako nové, kdežto naftalínové tablety už se trochu rozpadaly; buď to bylo jejich stářím nebo se do nich zoufalí moli pustili v marné snaze uniknout Šeříku (1. jakost).

 

Zestárnul jsem, doba se změnila a luxus si najednou může dovolit kdekdo, dokonce i učitelé. Vím to, protože jsem učitel. Dopoledne vykládám mladým lidem pitomosti a odpoledne si za svůj plat můžu nakoupit jakostních mýdel, co se mi jen zamane. A nejen to, za své povídání si můžu koupit i notebook, velbloudí maso nebo plastové stolní hodiny ve tvaru hlavy Darth Vadera, a to na rozdíl od těch miliónů lidí, co tyhle věci vyrábějí a dostávají za to dolar za den.

 

Tenhle systém, kdy se my máme dobře jen díky tomu, že někdo jiný v Číně se má mizerně, je ohromně fajn, protože Číňanů je stejně nadbytek a jsou to komouši a jsou hrozně daleko, takže co je nám po nich. Bohužel s sebou přinesl i nevýhody: například že výrobci luxusního zboží už prakticky nemají co vyrábět.

 

Naštěstí ale někdo přišel s geniálním nápadem prodávat lidem extrémně draho věci, které už mají, například vodu, a přepych tedy může žít dál. Za tisíce korun si tak můžete koupit lahev superluxusní vody, která, jak ukázaly chemické rozbory, je skoro tak dobrá jako ta z kohoutku. Někteří z výrobců nabízejí vodu i z mořských ledovců; já kdybych bydlel New Yorku nebo v Benátkách nebo v nějakém jiném městě u moře, asi bych s koupí nepospíchal. Bude-li globální oteplování postupovat stejně rychle jako doposud, dostanou brzy tamní obyvatelé spoustu vody z ledovců až do bytu úplně zadarmo.

 

Při svém pátrání po luxusním zboží jsem narazil i na možnost koupit si exkluzivní polínka do kamen. Když jsem si prohlížel e-shop s otýpkami po pár tisících, říkal jsem si, že teď už zbývá prodávat snad jen luxusní exkrementy. Ale nebyl jsem první – ukázalo se, že si na internetu můžete nakoupit tolik pečlivě vybraných fekálií, kolik jen unesete. Objevil jsem dokonce i řadu článků o tom, že kdybyste se sami chtěli blýsknout ve společnosti, můžete si objednat kapsle se zlatými šupinkami, které udělají z vašich běžných a snadno zapomenutelných výkalů vysloveně přepychovou, oslňující záležitost, nad kterou budou vaši přátelé tajit dech.

 

Jenže jakmile jsem začal pátrat, který že vykuk tuhle vychytávku prodává, zjistil jsem po delším hledání dvě věci: 1. že jde o novinářskou kachnu – ty třpytky v kapslích jsou výhradně pro vnější použití; 2. že největší luxus není popíjet vodu za deset tisíc, ale ztrácet spoustu času ověřováním informací o hovně. Krom toho, po hodinách pročítání megatun blábolů, senzačních článků, státnických bonmotů a reklamních letáků jsem zjistil, že dohledat, co z toho všeho je pravda a co ne, je přepych, který si člověk vážně nemůže dovolit každý den.

 

 Dokonce ani náš pan prezident si nedopřává luxus ověřovat si fakta moc často. Není divu, vždyť to znáte sami: jakmile si dopřejete něco přepychového, například říct ostatním pravdu, tak to ostatní často nedokážou vydýchat. Moli z babiččiny skříně by o vydýchávání luxusu mohli leccos vyprávět.

 

 

 

JAN FLAŠKA
autor je lhář (1. jakost)

 

 

 

Komentáře (8)add feed
Jeník :) : bb
Moudře vtipné. Jako vždy.
únor 29, 2016 21:44
Skvělé! : Myška
Moc pěkné.
březen 01, 2016 07:21
Když už jsme u toho prezidenta a "bonmotů" : NČ
Musím chca nechca přiznat, že z jeho "bonmotů" mi už občas naskakuje husí kůže. Zvláště u těch často jím opakovaných a tím již i notoricky známých, jako u těch dávno notoricky známých všeobecně. I mentorský způsob, jakým je prezentuje ("... a víte, paní redaktorko, že můj oblíbený Winston Churchill...") nahání kopřivku.
Fakt ale je, že, na rozdíl od svých dvou předchůdců, aspoň vědomě nelže a že občas jím vyřčené neověřené výroky nemají zásadní význam, neškodí.
březen 01, 2016 07:27
To je skvele napsany clanek. : moira2
A tak pravdivy. Nejvetsi luxus je cas.......
březen 01, 2016 08:12
moiro2 : kim
Času máme dost, ale jen málo ho využijem smysluplně a tak jak bychom chtěli.
březen 01, 2016 10:42
Ano, to jsem myslela, : moira2
smysluplne vyuziteho casu je malo. I kdyz, co je to vlasne smlysluplne.........?
březen 01, 2016 13:59
jako fejeton hezký, ale : toulavej
to, že my se máme dobře jenom proto, že někdo jiný v Číně nebo podobné zemi se má mizerně, protože dostává málo, a tak jeho výrobky jsou pro nás laciný a proto se máme dobře, není pravdivý. Kdybychom od nich nekupovali zboží, měli bychom se pořád dobře i když by bylo dráž. Ale oni by se měli ještě mnohem hůř, když by neměli pro koho vyrábět.
březen 01, 2016 14:57
Ahoj Flaško a Ti druzí........ : -doktor-
.....ahoj všichni!Jan má pravdu,s manželkou jsme důchodci a několikrát do roka si dovolíme( na významná výročí pro nás) navštívit luxusní restauraci v matičce Praze.Prostě je to nadstandartd a máme pocit štěstí.....!!!!!!!!!!!!
březen 02, 2016 13:46
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]