O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

TOALETNÍ HUMOR PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 10 březen 2016
O někom se říká, že je splachovací. Znáte to - ať mu řeknete, co chcete, vždycky se to po něm sveze a nic se ho nedotkne. Tak - o tomhle psát nebudu, tohle téma v plánu nemám, tentokrát se budu věnovat humoru splachovacímu... Například: Sedí si tak jeden pán na restaurační toaletě a marně se snaží vytlačit včerejší večeři. Nejde to a nejde... Vtom slyší z kabinky odvedle takové dlouhé známé zabrrrrručení, následované pleskem, jak cosi pláclo do mísy.

 

 

 

 

 

 

     Tak si jen povzdechne a nahlas pronese:  "Vám to ale krásně jde, já vám to tak závidím!" Ale od vedle se smutně ozve: "Ale milej zlatej, to vůbec nemáte co, to první bylo do kalhot a to žblunknutí, to mi spadl do záchoda mobil, jak jsem si ty kalhoty rychle sundaval..."

 

 

 
no, tahle záležitost je nám,
dámám, odepřena....
 
 
 
 
 

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička mě brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: "Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchodu." Pak mi ukázala záchodovou "pozici", která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka. To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto "pozici" vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

 

Když musíš na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání. Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala.

 

Vstoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí, podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky "stíná" hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu "střádala" a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.

 

Ale vraťme se ke dveřím. Jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sundáváš kalhotky a zaujímáš "pozici". Úleva... Áááááh... Ještě větší úleva... A najednou ti zazvoní mobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu. Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ "pozici", nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila punčocháče - což bude určitě vidět!

 

Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale...! Role je prázdná! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ještě kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala.

 

Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: "OBSAZENOOOOOO"!!!!!

 

Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejsi jistá, jestli je voda nebo …! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi neobložila toaletním papírem, který tu totiž nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a vzpomínku na to, jak ti máma říká: "To je nechutné... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout...", tahle katastrofa tím ještě nekončí.

 

Automatický senzor záchodu je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ.

 

Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít papírkem ze žvýkaček a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje senzor na kohoutku u umyvadla, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlouhý jak Mississippi. Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, a jemně řekneš: "Vezměte si ho, možná ho budete potřebovat!" a vyjdeš ven.

 

Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven, a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. "Proč ti to tak dlouho trvalo?" zeptá se tě naštvaně. "Bál jsem se o tebe. Dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo, ale nezvedala jsi to!"

 

A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do hajzlu…



 

Komentáře (23)add feed
... : Mikin
Behem navstevy v Ecuadoru rozzlobilo moji manzelku Joanne, ze ja mohl jit na verejny zachodek a platit 20 centu za pisoar, nebo 50 centu za velkou potrebu. Zatimco ona musela platit 50 centu vzdycky. Ja ji vysvetlil, ze zensky by platily vzdycky jen za curani, ale pak by sedice na mise urcite podvadely.
A ona me nazvala lichokopytnikem...... smilies/tongue.gif
březen 11, 2016 00:12
šlapky : Pepa
Hygienické jsou šlapky. Snad jste se s nimi setkaly. Kruhová díra v zemi. Na letištích jsou papíry které pokryjí prkénko. Na Sibiři mají za domkem zatlučený do země metr vysoký kůl a na delším provaze klacek. Výkon stolice probíhá takto:
Sibiřský občan se jednou rukou drží zatlučeného kůlu aby jej vítr neodnesl a druhou rukou s klacek na provázku, odhání vlky.
březen 11, 2016 02:08
Hm : NČ
.
březen 11, 2016 07:35
Z našich dovolených v Bulharsku; : Tonda
pamatuju ty záchody na pláži. Rovná betonová podlaha, dírka tak 5-7 cm a do ní se máš trefit. Hm, když se i při velké trefím, čůrám na zem, logické ne?
Takže stojím bos (jsme na pláži ne?) v louži čůrání. Pak vylezu, jdu si opláchnout nohy do bazínku u sprch, jenže tam už nás bylo... Tak honem do moře.
březen 11, 2016 11:07
... : deeres
Také z Itálie mám podobný zážitek, betonová kruhová kobka, uprostřed díra do země, přímo do kanálu a smrad odhání vítr. Dveře, tyjsou na pantech, dají se vyklopit ven i dovnitř, zavírání žádné. Začínají 10cm nad zemí a končí asi tak ve výšce mého pasu. A tohle úžasné WC je přímo na náměstí, myslím, že Matery a tahle vymoženost tam asi zůstala ještě po Římanech. smilies/grin.gif
březen 11, 2016 11:34
Moje zážitky jsou z Ameriky : toulavej
Pustina, poušť, příjezd po prašný cestě, uprostřed ničeho hromada červených balvanů, kolem nich tak deset kempovacích míst, na každém ohniště s grilem, stůl, lavice. Cena 6 dolarů za noc, není tu voda. U dřevěné ohrady, která je 50m od balvanů, jsou kontejnery na odpadky. Dřevěná ohrada je labyrint pro chemické WC – normální záchodová mísa s prkýnkem a poklopem, čisto, žádný smrad ani mouchy, papír samozřejmostí pod stříškou, přece jen tu občas zaprší, sanitární desinfekční roztok na ruce, dokonce i hřebík jako věšák tu je připravenej. A abych nezapomněl, je tu i vybetonovanej nájezd pro vozíčkáře na prašný cestě. Každej týden se tu objeví správce, aby dohlédl na pořádek a čistotu a vyzvedl prachy, samozřejmě, funguje tu totiž samoobsluha při placení . . . prostě Amerika.
březen 11, 2016 15:06
"nerv" zvaný WC...... : -doktor-
Jako "mladej" jsem sloužil v zapadákově a přestupoval v Teplicích.Nedalo se nic dělat,močák žádal své.Tak jsem jeho volání uposlechl.Vstoupím a u vedlejší mušle stál,tehdy pro starej chlap a .....a....držel "ho"tak abych si jej všiml.Vše se ve mne zablokovalo,nemusel jsem už rozepínat kaťata.Padíl jsem ven,žaludek v krku,ale mijejíc toho........,jsem do něho kopl.Věřte nebo nikoliv,ale od té doby chodím na malou do kabinky.I v mém pokročilém věku se té nepřijemné podívané nemohu zbavit.Ahoj.
březen 11, 2016 16:04
Nejlepší : Lenka1
je to v lese v noci, dost daleko od zbytku čety, aby neviděli, co přesně děláš, ale zase ne moc daleko, aby tě ztratili z dohledu. S vědomím, že tam někde je ještě perfektně maskovaná druhá - nepřátelská četa. smilies/grin.gif
březen 11, 2016 19:50
TAk v Itálii jsem je nezažila : wendy
ale v Bulharsku a Rusku ano. V Rusku dokonce na recepci v hotelu kam jsme šli na oběd WC sice klasické, ale s lítačkama o jakých píše deeres. Dole nic, a nahoře končily tak, že když jste dosedli a přikrčili se, hlava vám skoro vidět nebyla. Zážitek.

březen 11, 2016 20:48
V lese. : Pepa
O tom co se stalo v nočním lese po výkonu stolice, vypráví herec pan Menšík v povídce Ománkové víno. To je zážitek.
Já jsem svítící pařez viděl v životě jen jednou. Byla to nádhera. Když jsem nabral do rukou tlející dřevo, tak to vypadalo jako bych měl v dlaních tisíce světlušek.
březen 11, 2016 23:21
Toulavej, : Mikin
presne tak. My ted s manzelkou delame spravce ve dvou takovych kempech. Jeden je 500 km daleko, vsude divocina, ale lidi i pres to ze tam jezdime jen jednou za deset dni poctive plati a velky svincik nedelaji.
Ja kdyz pri sve prvni ceste po Dempster Hwy. videl po 200 km sterkove cesty divocinou kadibudku, vubec jsem necekal ze v ni bude toaletni papir. Ale byl tam. A brzy jsem pochopil jak to, protoze jsem v te oblasti zacal sam pracovat.
Pokud tim smerem kdokoliv ze zamestnancu jede, vezme s sebou bez reci smetak s rulemi toaletaku napichanymi na nasade a je to.
Kdysi jeden z mych novych kolegu oznamil prede vsemi mistrovi, ze on je prece graderman a ze to delat nebude. A tak mu mistr suse doporucil at se jde projit a za ctvrt hodiny at si budto prijde pro smetak, nebo at uz nechodi vubec. Za ctvrt hodiny jsme videli hocha jak pochoduje se smetakem ke svemu stroji.
Opustit job ktery plati 30 bucku na hodinu se mu nechtelo.......
březen 12, 2016 01:05
OT: Já jsem zažila dobu, : mamča
kdy jsme při toulání v Jizerských horách vždycky na noc navštívili skromný srub. Bylo jich tam spousta, volně přístupných všem pocestným. Každý kdo nocoval, využil pohostinné střechy nad hlavou, zatopil si v kamínkách a usušil co potřeboval. Každý tremp pak po sobě uklidil a připravil do kamen na zátop a nasbíral zásobu dřeva pro dalšího pocestného. Nade dveřmi visel zápisník, kam kdo chtěl, napsal vzkaz dalším trempům.
Jo, a bylo to za těch "zlých komunistů" smilies/grin.gif
březen 12, 2016 09:06
Mamco, : Mikin
a ti komousi trempy nepronasledovali? A toaletni papir na zachodcich ani na trhu nechybel?
březen 12, 2016 09:59
Moc se to nezměnilo. : Pepa
Tady v Améérice, je ráj na zemi.
Hajzl-papíru je dostatek, na čundráky nikdo nehoní a rádi by ten hajzl-papír
obchodníci vyváželi i do Ruska. Tam jim sice stačí pro všechny v rodině zatím,
jedna utěrka na týden.

Mnoho lidí v severní Americe je nasraných a tak jim vláda
na odpočívadlech u dálnic nabízí, dámské vložky, toaletní papír i káva zdarma,
aby je uklidnili jak je dobře. 140 let se přes hranice jezdilo na řidičský
průkaz. Když skončila studená válka s SSSR, a všechny ty CIA a jiné válečně
zaměřené organizace měly být propuštěné z práce a továrny na výrobu raket a
jiných blbostí na vraždění lidí zavřeny, přišli na geniální nápad... Válku si
musíme vymyslet.! Perfektně o proti všem zákonům fyziky o tavbě železa, spadly
tři baráky a začal hon na čarodějnice.

Dnes každý občan v severní Amerika přes hranice US a Kanada musí mít pas a na
přechodech to pobíhá, jako by byla válka.

Koukají se turistům i do prdele. Každý, i blbý terorista, neponese přes veřejný
přechod ani vodní stříkací pistoli. Hranice mezi USA a Kanadou je dlouhá 5000
km. a žádná plot. Není to na hlavu?? Jednoduše, kontrola obyvatelstva na
přípravu režimu dle předpovědi slavného spisovatele Orwela v knize 1984. Jsem
zvědav a určitě se nebudu mýlit když se ozve první "rádio" Yukon. Přeji vám všem
hezký víkend. P.


březen 12, 2016 12:13
Pepo, Pepo : wendy
jak po tvém příspěvku můženme mít pěkný víkend... smilies/shocked.gif
březen 12, 2016 12:18
omluva. : Pepa
Já se za ten toaletní humor omlouvám. "Rádio" Yukon je na stejném časovém pásmu jako já, takže spí. Doufám. Já ponocuji.
březen 12, 2016 12:50
Chudak Pepik, : Mikin
me se tady na hranicnim prechodu podivaji pouze do pasu, jemu i do zadnice. Zadna spravedlnost na tom svete neni.......
Ale zpet k toaletnimu humoru:
chyti policajt chlapa jak moci na verejnosti a da mu pokutu 40 dolaru.
Dostane 50 dolarovou bankovku, ale nema 10 dolaru nazpet.
Chlapik jen mavne velkomyslne rukou: "to si nechte, ja si u toho parkrat i prdnul".
březen 12, 2016 16:28
. : Míša šíša
Bože. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Tohle je už i na mě silný kafe.
březen 12, 2016 17:23
Tak jsem se vrátilia : wendy
z procházky s naší pejskovou. Problém toalet neřeší, upustí kde chce a řeší to za ni panička.
Dobrou noc Pepo, až půjdeš do peří !
smilies/cheesy.gif
březen 12, 2016 19:22
Pepo, : Sidon
použiju větu dr. Chocholouška, doufám, že je to dost srozumitelné i pro "těžce pracující" - "Vás nepotěším, stále kvoká, stále kvoká!"

smilies/grin.gif
březen 12, 2016 20:47
Máte to?? : Pepa
U všech parků je zásoba speciálních plastových pytlíčků na sběr hovínek, co naši čtyřnozí kamarádi udělají. Ten náš přesto, že jsem jej to neučil, svou potřebu děla hodně mimo cestu. Ale ani nevím kolikrát jsem sám jíž do ho.na nevychovaných potvor šlápl.
březen 13, 2016 09:58
Pepo, jsi skvělej, vážně! : toulavej
Prostě mě vždycky pobavíš.
březen 14, 2016 17:41
Bylo : Aleš
to v době voj. služby v Brdech v zimě. Tma jak pytli a abych nemusel klást části oblečení do sněhu, sundal jsem opasek s pistolí, obepnul jsem jim nejbližší strom a na pouzdro pistole jsem si, jako na věšák, pověsil všechny přebytečné věci. Prů.. přišel v okamžiku, kdy jsem je chtěl zpátky obléknout. Nějak jsem v té tmě nebyl schopen ten správný strom nahmatat. I bez toho oblečení mi hylo horko, za ztrátu osobní zbraně, myslím, v té době bylo od 3 do 5 let Sabinova. Jak dlouho jsem tam ve tmě šmátral po kmenech dnes už nevím ale "můj" trnsportér z té lokality odjéžděl jako poslední v koloně.
březen 14, 2016 23:22
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]