O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

VÁNOČNÍ VZPOMÍNÁNÍ - 2 PDF Tisk E-mail
Pondělí, 14 prosinec 2015

Vánoce v naší rodině se slavily většinou o den dva dříve, protože náš tatínek na Štědrý den pracoval - jezdil s lokomotivami u Českých drah a většinou o Štědrém dni byl ve službě. Ale to mé sestře a mně nevadilo, protože jsme měly Ježíška dříve než ostatní děti - a to bylo NĚCO...

 

 

 

 

 

 

 

 

     V poledne maminka servírovala houbového kubu a k němu jemně povařený kompot ze sušených švestek, protože tatínek to měl moc rád, už od svého dětství. Maso to neobsahovalo, takže jsme de-facto měli půst, byť i jen částečný. Odpoledne jsme se svátečně oblékli, šli zapálit svíčky a dát kvítka na hroby našich příbuzných. Po návratu, asi v 17 hodin, jsme společně naservírovali na sváteční stůl smaženého kapra, bramborový salát a každému malý řízeček, také vánoční cukroví, misku s ovocem a s ořechy - pak jsme si navzájem popřáli a začali večeřet. 

 

     Pro nás děti to byla nevýslovná muka, protože ke stromečku se smělo jít až po skončení večeře. Rodiče nás trošku „zlobili" tím, že si přidávali a schválně jedli pomalu. Pak se rodiče zvedli a odnášeli talíře do kuchyně, zatímco má sestra a já jsme musely zůstat u stolu. A pak to přišlo - ozvalo se zacinkání zvonečku a my dvě vypálily jak rakety a hnaly se ke stromečku, na kterém svítily plamínky svíček a prskaly prskavky - ale hlavně pod ním ležely krásně zabalené dárečky. Když jsme měli všichni své dárky vybalené, políbili jsme se navzájem na tvář a říkali jsme: „děkuju Ti Ježíšku".  Pak už jsme se každý kochali svými dárky, poslouchali jsme zpěv koled z rádia a pozpěvovali jsme si je také. Další dva svátky vánoční jsme přijímali návštěvy příbuzných, což bylo zajímavé spíš pro naše rodiče - ale my jako děcka jsme si vždycky nějakou zábavu našly.

 

 

 

   

    Nezapomenutelným dárkem „od Ježíška" pro mne a mou sestru byla velká panna - chodící a taky kňourající při naklonění. Moc jsme si ji s mou sestrou přály, toužily jsme po ní, ale byla strašně moc drahá (tenkrát stála 350 Kč -  při tehdejší výplatě 1000 Kčs měsíčně). Když jsme našly tuhle pannu pod stromečkem, skákaly a jásaly jsme radostí, kterou ale ihned vystřídalo zklamání. Maminka nám řekla, že ta panna se jmenuje Krasava (dala jí jméno sama - bez nás) a že si s ní můžeme hrát jen v neděli a pod jejím dozorem. To byla pro nás tenkrát doslova ledová sprcha.

 

        Tatínek namítl, že když je to naše panna, ať si jí dáme jméno my a hrajeme si s ní kdy budeme chtít, ale maminka tvrdě argumentovala tím, že panna byla strašně moc drahá a že bychom ji zničily. Neměla jsem tu pannu pak vůbec ráda a vůbec jsem si s ní nehrála.

 

       Stromeček jsme v dětství mívali doma „živý" - buď smrček, jedličku nebo borovici. Vždycky jsme ho zdobily my dvě se sestrou a připínali na větve klipsy se svíčkami prskavkami. Krásně mi voněl a když se rozsvítil, bylo to jak v pohádce, aspoň pro mne. 

 

      Ještě něco z časů mého dětství: utkvěl mi v paměti nepříjemný zážitek, když se maminka pokoušela před Štědrým dnem zabít a vykuchat kapra, vysmekl se jí nůž a ona si prosekla tepnu na ruce. Všude stříkala krev a my kolem ní běhali jako zdivočelí králíci - po návratu z nemocnice měla hodně ovázanou ruku a nesměla s ní hýbat, tak nám jí bylo moc líto.

 

 

 

 

     Z doby, kdy byly ještě doma naše děti, si pamatuji dva zážitky:  ve vaně nám plavali dva velcí kapři a naše tehdy 5 a půlletá dcerka si je pojmenovala Balú a Barbánek. Když je šel manžel zabít, trvala dcerka na tom, že chce být u toho a že se to chce naučit také, v čemž ji podporoval i syn, její 6,5 letý starší bráška. Manžel nakonec podlehl jejich přání a rychle oba kapry zbavil života. Naše malá tehdy vyběhla na chodbu v domě a s pláčem křičela na celý dům, že táta je vrah, že jí zabil Barbánka a Balúa - ať zavolají policii, že máme doma vraha!!!

 

      Lidé z domu se sbíhali a dva muži vnikli k nám do bytu, protože uvěřili jejímu nářku a mysleli si, že nás někdo přepadl. Během pár minut se vše vysvětlilo, lidé se pobaveni rozešli a já uklidnila naši malou.

 

      Další „zábavný zážitek" byl zas o pár let později, kdy po večeři jsme šli ke stromečku, kde již plápolaly svíčky a začaly prskat prskavky. Děti si rozebrali dárečky a můj manžel zůstal sehnutý dole, zatímco nad hlavou mu začínala trochu hořet větvička. Abych ho nevyděsila, tak opatrně říkám: „Miláčku, nelekni se - začíná nám asi hořet stromeček". Jeho odpověď zněla:  „já vím, ničeho se neboj miláčku". Jenže to já nevěděla, že on už rychle hasí vznikající ohýnek dole a on zase netušil, že mu hoří ještě nad hlavou. Narovnal se a v té chvíli začaly ohýnky přeskakovat po stromku - a to už manžel zařval:  „Voduuu!!!"  a pak už to byla skoro groteska, protože přiběhl syn a podal mu kelímek na čištění zubů, naplněný vodou.

 

     Mezitím naše malá „hysterka" opět vyletěla na chodbu a tam ječela a řvala: „Pomóóóc hoří, u nás strašně moc hoří a hoří nám tatínek a maminka!!!!". Hodila jsem do náruče manželovi dvě obyčejné deky, kterými on udusil oheň a běžela jsem pro vědro s vodou, kterým jsem to všechno polila a jemně vytopila podstatnou část pokoje....

 

     Mezitím ale už k nám zase vbíhali sousedé z domu a ještě nám všechno - včetně nás - pěkně vystříkali pěnovým hasícím přístrojem. Bylo to fakt „super". Když jsme se všichni vysprchovali, sedli jsme si v kuchyni a chechtali se jako blázni skoro až do rána.

 

 

 

Všem vám přeju

ty nejkrásnější Vánoce,

Jana K

 

 

 

 

Komentáře (3)add feed
... : deeres
Líbí se mně vánoční povídání, mám ráda advent, kdy už je naklizeno, voní vanilka a rum a na balkoně pokukuje stromeček, připravený na zdobení. Na chvilku se oprostím od starostí a moc mne mrzí, že tyto články zůstávají zcela bez odezvy. Kudlanky asi mají starosti s přípravami a Kudláci se hádají o blbosti. Přitomby mne ani nenapadlo, že takový článek způsobí vzedmutí emocí, jak tsunami. Ani to raději nečtu.
Jana K., která napsala tohle povídání sem na web už asi nechodí, myslím, že to je jeden z oprášených článků, ale i tak jsem si to ráda přečetla znovu a spolu s ní všem přeji ty nejkránější Vánoce.
prosinec 15, 2015 17:59
... : deeres
Překlepy nedělám já, ale blbá kočka, která chce, abych si jí všímala a šlape mně po klávesnici, nána jedna. smilies/cry.gif
prosinec 15, 2015 18:00
ano, je to jedno to "oprášené" - : d@niela
ale to víš, ono k tomu není moc co asi napsat - takže to je přečteno a "jdeme dál".
Hele, u takového článku se přeci lidi ani nemůžou hádat. Jenže - a to je už asi tou divnou dobou - lidi raději na sebe poštěkávají :-).


smilies/wink.gif
prosinec 15, 2015 23:08
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]