O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

VÁNOČNÍ VZPOMÍNÁNÍ - 1 PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 10 prosinec 2015
Je to šest let, co jsem napsala jsem několika z vás, aby si vzpomněli na své Vánoce.Své dětské, případně z dětství svých dětí... Co se komu povedlo vylovit ze vzpomínek na těch několik vypjatých svátkových dní. A pak mi chodily jeden za druhým, plno velmi hezkých textů. Vánoce veselé i smutnější...  Teď, kdy jsem i já smutná, protože neschopná, protože nemocná, dostala jsem od vás už také pár hezkých vzpomínek. Ani nevíte, jakou mi to dělá radost...

 

 

 

 

 

 

     A protože toho hezkého bylo poslední dobou málo (nějak ve světě teď na pěkné věci není čas), budu ty dřívější dávat i s těmi současnými. A vás všechny ostatní vybízím, abyste - pokud si najdete volnou chvilku, si také zavzpomínali... Je podivuhodné, kolik neuvěřitelných příhod se stane během vánočních dnů.

 

 

 

     Z vánočních dob u nás doma si pamatuji vždy nervózní mamku, jak peče cukroví, dost často u toho nadává, že je těsto lepivé, sem tam spálí plech cukroví a flákne s tím spáleným cukrovím do koše a brečí, že se půjde utopit. Když pak bylo cukroví napečeno, tak ho před námi schovává, abychom ho nesnědli ještě před Vánocemi a když zjistí, že jí ho krademe, tak nadává.  Ale cukroví nejlíp chutná před Vánocemi.  O Vánocích, když ho dala na stůl, už o ně nebyl takový zájem, a to nás pak pořád nutila, abychom ho jedli, aby se nevyhodilo...

 

 

      Před Vánocemi se doma vždy dělal generální úklid (pamatuji si, že jsem musela leštit nábytek chemicky páchnoucí leštěnkou), myly jsme okna, futra a dveře, a máti bědovala, že se to do Vánoc nestihne. V době, kdy jsem byla už v pubertě, vymyslel můj otec věc, kvůli které jsem nesnášela Štědrý den.  Ač nikdy nechodil do kostela ani se nijak  nábožensky neprojevoval, já jsem musela chodit do náboženství a on začal na Štědrý den vyžadovat, abych před večeří říkala Otče náš ... Já se cítila strašně trapně a jak se blížila večeře, bylo mi čím dál hůř.

 

     Když mi bylo asi 18 let, poslala mamka na Štědrý večer otce na zahradu pro něco, co potřebovala na vaření večeře. Už ani nevím, co to bylo. Otec tam ale potkal jiného zahrádkáře a skončil s ním v našem sklepě od chaty a popíjeli rybízák.  Zapomněli se tam... 

 

     Blížila se 17. hodina, kdy se měla podávat štědrovečerní večeře. Otec nikde. Venku tma a sníh a mrzlo. Matka poslala mou mladší sestru, aby pro něho šla na zahradu (asi 4 km pěšky) k lesu. No, nezáviděla jsem jí to. Když otce dovedla, naši se strašně pohádali. Dokonce se zapomnělo i na šaškárnu s modlitbou před večeří.

 

    Mívali jsme vždy smrk, asi 1,5 metrů vysoký a na něm byly baňky ještě po mamce, některé byly i nové. Byl to pěkný stromeček... Dárky z doby, kdy jsem věřila na Ježíška si nepamatuji. A když jsem na něj věřit přestala, tak jsem dostávala takové dárky, že jsem většinou radost hrála. Ale nejvíc mě vždy potěšily knihy. Nikdy nezapomenu na to, když mi mladší sestra naložila bramboru. Udělala to ze srandy, dala mi pak i jiný dárek, ale mně to mrzelo.

 

     Další vzpomínku na Vánoce mám z doby, kdy mi bylo sotva 6 let.  Černobílé televizní vysílání, v TV měla být pohádka o hlemýždích. Kdo si pamatuje, tak dřív byly rolety na šňůrku a otáčely se v takových držácích. Já jsem si chtěla stáhnout roletu, protože mi svítilo do očí slunce. Jenže - roleta spadla. To se občas stávalo; ale otec mi vynadal a zakázal mi dívat se na pohádky.

 

    Ale ano, počkejte - teď jsem si vzpomněla. Největší radost mi udělal dárek od babičky. Ušila mi černý flanelový župan s velkými žlutými květy.  Bylo mi asi tak 10 let. Byla jsem nadšená.  Ještě u babičky jsem si ho oblékla přes oblečení a celé odpoledne, co jsme tam byli na vánoční návštěvě, jsem ho ze sebe nesundala, i když mi v něm bylo strašně vedro a potila jsem se jak v sauně, protože jsem seděla přímo u kamen a babička pořádně topila.

 

     Tak vidíš, Danielo, jak jsem se tak nad svými Vánocemi z dětství rozvzpomínala, tak žasnu, že vlastně nebyly nic moc. Doteď jsem si připadala tak, že jsem byla celkem šťastné dítě, ale nějak si nevzpomínám na žádný šťastný vánoční zážitek...

 

Evelyna

 

 

 

Komentáře (6)add feed
... : Mikin
Ja si z vanoc pamatuji hlavne nakup a strojeni stromecku. Ten musel byt co nejkrasnejsi. A pak si pamatuji na jeho destrukci. Tata ho klestemi a pilkou redukoval v jakysi pahyl, jehoz casti sly postupne do kamen na uhli znacky Ziara. My s brachou jsme se nad zohavenym stromeckem hrozne smali, z nejakeho duvodu nam to pripadalo srandovni.
To vetsina sousedu se se stromeckem tak neparala. Do popelnice se nevesel a tak letely stromecky s velkym svistenim za tmy z okna na ulici.
Kapra ve vane pozoroval nekolik dnu s velkym zaujetim foxterier Charley. Kapr se jmenoval Leonid (to aby nam ho nebylo lito zabit) a pak se stacilo Charleyho zeptat treba v cervenci "kde je Leon" a on bezel se zurivym funenim do koupelny.
Kdyz dnes slavime vanoce v Kanade, dodrzujeme kanadske zvyky. Nejhezci je kdyz obchazime jeste s nekolika sousedy Bear creek a zpivame koledy. Ja zpivam jednu sloku Tiche noci cesky.
Snih mame vzdycky......
prosinec 11, 2015 05:42
... : deeres
Já mám krásné vzpomínky i když jsem neměla v dětství otce, táta zemřel, bylo mně pět a máma byla hodně přísná a moc se mnou a sestrou nemazala. Dárky nic moc a protože jsem byla dost divoké dítě, tak někdy k Mikuláši i ta brambora, navíc s uhlím a pak už žádné cukroví, pouze vysvětlení, že jsem zlobila a to že mám za to.
Cukroví se peklo, ale jenom pravcny, ty máma pekla tajně a schovávala je, abychom neužíraly a pak hnusné anýzové sušenky. Když si na ně vzpomínám, tak se mně spojují s představou sušenek, které pekla bábinka v knize od Betty MacDonald Vejce a já. Časem máma anýzky péct přestala a začala s podvodnicemi, ty už jedlé byly. Pak jednou, to už jsme byly se ségrou dospělé, si na anýzky zase vzpomněla a hrozně se divila, že je nikdo nechce jíst. "Proč prý je nechcem?" a že jako děti jsme je milovaly. Omyl,nemilovaly, ale nic jiného nebylo.
A proč mám krásné vzpomínky, tak ty mám na velikánská litinová kamna Musgraves, ty jsme měli v obýváku a topilo se v nich koksem a jenom na Vánoce. Vlezla jsem si do ušáku, kam jsem zapadla celá, nos zabořila do nějaké Verneovky , chvíli četla, chvíli pospávala a kamna na mne pomrkávala plamínky ze spodního slídového okénka.
prosinec 11, 2015 06:09
Evelyna : Míša šíša
má hodně pesimistické vzpomínky na Vánoce. Jestli to její maminka tak stresově prožívala, ani se nedivím tatínkovi, že se radši "zapomněl" ve sklepě u rybízáku. smilies/smiley.gif Přičemž se mi vybavilo vyprávění Miroslava Donutila o akci "Tekutý kapřík", kterou vymyslel Franta Kocourek a která spočívala v tom, že otcové od rodin ráno na Štědrý den odešli nakoupit kapra a stromeček.. a už se nikdy nevrátili domů. smilies/grin.gif
prosinec 11, 2015 06:43
Podivně krásné Vánoce : Michal
jsme prožili v Ramsau v Rakousku, když jsme tam jako uprchlíci bydleli v gashofu Gruber.
Místní lidé nám darovali stromky, bydlely tam jen rodiny s dětmi a tak jsme Vánoce mohli oslavit u stromečku s vlastnoručně vyrobenými ozdobami. V kuchyni pro nás připravili řízky s bramborovým salátem, ale výjimečně se večeře nepodávala v jídelně a vzali jsme si ji do našich pokojů.
A pak přišla ta největší krása. Půlnoční mše v místním kostele. Padal sníh, mrzlo tak
že křupal pod nohama a my šli do kostela. Mše byla nádherná a brečel jsem jak malý kluk, když se na konci zhaslo, svítily jen svíčky na stromku a zpívali jsme Tichá noc za doprovodu varhan. No rakušáci pochopitelně zpívali po svém, my česky a nikomu to nevadilo. A pak, když jsme vyšli ven, na věži kostela byli trubači a troubili nám na cestu zpátky do gashofu.
Tak to byly ty nejkrásnější Vánoce mého života. Byly sice nejchudší, ale snad proto nejdojemnější a nezapomenutelné.
prosinec 11, 2015 10:01
moje největší zklamání : alka..
Naši v roce 1959 koupili starou chalupu,že budou stavět. Tam proběhly moje první vánoce,co jsem začala rozum brát.Ale jen málo.Celý den se u nás nic nedělo a že jsme si s bráchou dávali pozor,aby nám nic neuniklo.Mamka dělala večeři a my čekali na Ježiška, a na dědečka s babičkou,kteří k našim vánocům prostě patřili.Ti dorazili a divili se,že u všech sousedů již byl,jen u nás nic.Už jsme začali věřit,že jsme doopravdy zlobili..Já šla brečet ven k našemu cikánoj(černý pes)a brácha asi taky.Najednou se objevil děda že se u nás ve svědnici něco děje.Byl tam ohromný stromeček a kupa dárků.Největší radost jsem tenkrát měla s pastelek a 10 čtvrtek.Další rok v téže chalupě....Krásně chumelilo a všechny děti sáňkovaly na kopci. Najednou jsem začala postrádat bráchu.Prostě nebyl.Vyděsila jsem se a s brekem jsem utíkala domu,že se Honza ztratil. A tam pro mě nastal šok.On strojil s našima stromeček.Dodnes si pamatuju,jak to bolelo,že né Jéžišek,ale naši.
prosinec 11, 2015 14:47
... : -doktor-
Vzpomínám,ale též nemohu říci jaké Vánoce v mých dětských očích byly.Byly bezva,byly vánoční prázdniny.Měli jsme nádherný a nádherně nazdobený stromek,ale pod stromečem nic moc.Po válce nebylo na trhu vlastně nic k sehnání ani zakoupení.Díky mamině byly Vánoce aspoň bohaté na dobroty,které mamka dokázala z ničeho vykouzlit.A hlavně,byl jsem dítě a vánoční stromek dost dlouho ozařovaly svíčky.
prosinec 12, 2015 14:53
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]