O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

ON SE TAK ZMĚNIL ... PDF Tisk E-mail
Středa, 02 prosinec 2015
Dobrý den, paní Danielo, nevím, jestli zvládnu vše popsat v jednom emailu, ale zkusím popsat co nejvíce a od začátku. S mužem jsme byli rok a půl a pak jsme se vzali. Po roce se nám narodila holčička, která má nyní dva roky. Můj muž je o 6 let mladší jak já. Dříve jsem to jako problém neviděla, ale nyní mohu říci, že jsem se již párkrát zamyslela, jestli to právě nebyla chyba. Ale podle mě to není jen věkem. Je mi 35 a jemu 29. 

 

 

 

 

 

 

     Už v těhotenství mi muž začal dělat "psí kusy". Často mě nechával doma samotnou. Chodil opilý a měl i mnoho koníčků a kamarádů. Ty jsou fajn, vždyť  k některým zálibám jsem jej i přivedla až já. Ale ten alkohol byl stále horší a horší. Tehdy mi začal lhát, aby měl alibi, když někde s nimi vypíjel. Skoro ve všech případech pak přichází v ranních hodinách, opilý a budí mě a vybuřuje. Tohle se opakovalo i po narození dcerušky.  

 

     Tehdy jsem si ještě řekla, že je to třeba tím, že máme miminko a chlapi to asi hůře nesou a nějak se s tím nemůže vyrovnat nebo chce něco dohnat. Kolikrát jsem to s ním probírala... Pak zase párkrát slíbil, že bude bez pití a nevydržel ani 14 dní. Jenže začal chodit opilý stále častěji a já mu ve dny, kdy odešel a nepřišel do 10. hodiny večer, odstěhovala peřinu do obyváku a napsala, ať spí tam a nebudí nás. Dříve jsem mu i často volala a přesvědčovala ho, aby už šel domů.  Zkoušela to po dobrém i po zlém, co já se nabrečela, ale nic na něj neplatilo. Chodíval v ranních hodinách a vybuřoval. Nyní mi tvrdí, že ta svatba byla omyl a už i řekl, že to dítě také. Hlavní problém prý je, že nám to neklape v posteli. On se diví, ale zaprvé po porodu je normální, že žena na to nemá chuť a zadruhé, za to, co mi dělá a dělal, mám k němu odpor. Spím s ním tedy, ale jen tak, aby byla doma pohoda, hlavně aby nevybuřoval třeba i více.


     Potají chodím k místní psycholožce, není přímo specializovaná na manželské problémy, ale potřebovala jsem odborníka v místě bydliště. Taky jsem se chodila i ptát na sociální odbor na MU, tam mi paní radila, ale jsem nenechala na muže udělat žádný záznam, nechtěla jsem, aby jej kontaktovali, chtěla jsem se nejprve co nejvíce připravit já. Byla jsem s paní domluvená, že by mi k rozvodu napsala zprávičku, že jsem tam opakovaně chodila se ptát a taky mi řekla, že si mám vést záznamy jak a kdy pil a co dělal. Záznamy si vedu, ale pořád nejsem úplně rozhodnutá jít do rozvodu.


     Můj muž mi už několikrát řekl, že od nás odejde. Vždy to bylo v těch opilých ranních hodinách. Že ať mu řeknu, jestli ho miluju nebo ne (jenže já ho nedokážu milovat, tak mu někdy radši zalžu), že má možnost jít jinam a že to takhle dál nejde atd. Nikdy ale ještě neodešel. Až teď. Minulou sobotu přišel opilý a že zase od nás odejde, ale že dceru chce vídat.Nojo, ale co nejlépe udělat, abych mohla co nejvíce zamezit špatnému vlivu manžela na Zuzanku. Má paní doktorka mi řekla, že si zprvu myslela, že jsem přecitlivělá, ale co jsem u ní už byla víckrát, že vidí, že ten problém je v jeho alkoholismu a chápe mě. Jenomže já jsem zoufalá z toho, že zákony mi vůbec nepomohou ... Byla jsem doposavad přesvědčená, že ve vztahu zůstanu, a abych měla co nejvíce vše pod kontrolou, budu rodinu držet.

 

     Ale teď už nevím. Prosím poraďte mi cokoliv, jakýkoliv nápad, který by mohl pomoci v mé situaci. Moc děkuji.

 

MONIKA

 

 

 

 

Milá Moni,

 

     Je mi děsně líto svého trápení, ale podle všeho jsi svého „chlapečka“ pustila ze řetězu. Věřím, že dřív takový – nebo až takový - nebyl, protože pochybuju, že bys si ho vzala. Jenže pak ses až moc vžila do role manželky, ochránkyně rodinného krbu, maminky a velmi, velmi zodpovědné a dospělé osoby.

 

     Kdežto on nelibě nese, že už nejsi taková, jako dřív a neumí se té situaci přizpůsobit. To víš, když jste – jestli dobře počítám – spolu začali, tak mu bylo čtyřiadvacet, byl to zakoukaný do kouzelné holky a najednou má doma „ženskou s povinnostma“. :-)))

 

     Poradím  ti, ale nepočítej, že když jsi nechala tu situaci zastarat, že se to změní ze dne na den. Měla bys ho víc zaangažovat na manželství, na otcovství. Ne ho od holčičky odtrhávat. A taky jednu velice špatnou věc děláš: vyčítáš. Já vím, že máš absolutně pravdu, ale – uznej sama – bylo to doposud k něčemu? Nebylo, jinak bys nepsala, nikam nechodila…

 

     Vezmi rozum do hrsti a nejprve se změň ty. Změň se ve svém přístupu k němu. Má vám kdo dcerušku pohlídat? Tak zatni zuby a jdi večer s nim… A snaž se bavit. Bavit se ty! Neboj, když budeš milá, veselá, příjemná, budou se ti ostatní jeho kámoši s tebou bavit a on bude rád a bude pyšnej, jakou má prima ženskou. No, nemusí to hned vyjít, taky se domluv, že třebas v tolik a tolik půjdete domů… A cestou si s ním povídej, zkus to trošku vrátit do doby, kdy jste spolu jen randili. To víš, on poslední dobou vidí jen tvůj naštvanej ksichtík, tak se taky nediv, že raději jde do té hospody.

 

      Hele, neříkám, že se ti povede ho od pití odradit, že se bude chovat jinak, že se z něj stane najednou suprovej chlap, ale aspoň si nebudeš vyčítat, že jsi to nezkusila i v dobrém. Stále si říkej – změnila jsem se v tom a v tom – jenže, on měl na mně rád něco jiného. Tak buď asertivní, neboj se mu říct o nějakou tu práci, pak ho za ni zase pochval… Jo, je to jak se psem.

 

     Víš, rozvést se můžeš kdykoliv. Ale napřed zkus, jestli ho zvládneš. A to bys měla! Buď sebevědomá, neměj stále jen nataženou pusu, když něco chceš, neboj se si o to říct, nečekej, že on se sám dovtípí. Hele, ber to tak, že je to všechno hlavně tvůj problém. On by velmi rád od všeho utekl... Takže - pokud ho chceš ještě získat, musíš se změnit. Ty. A neboj se být důsledná! Jen nebreč, to škodí na oči - jinak tím nic víc nezmůžeš.

 

      Teď bude Mikuláš, pak Vánoce – plánuj s ním. Co a jak holčičce dáte, jak svátky budete a kde trávit, zda pozvete rodiče vy, nebo půjdete k nim... Snaž se. Nemusí to vyjít, ale jak říkám – vyjít to může. Když ne, tak se taky svět nezboří. Jsi mladá holka, život je teprve před tebou! Tak se neboj a bojuj. Hlavně se nepoddávej!!!

 

A ozvi se, jak pokračuješ,

d@niela

 

 

 

Komentáře (12)add feed
Vyjít to může, já to ale vidím tak na 1procentní pravděpodobnost : NČ
Ale je to samozřejmě jen můj názor. Nemá smysl mu něco vyčítat, už vůbec ne po návratu z tahu. Snad jedině za jeho střízliva (ale ne hned po ránu po probuzení z vopice) bez emocí, bez výčitek, bez výhružek věcně probrat situaci, aby si uvědomil, o co už celkem snadno může přijít. A svou toleranci nějak časově omezit na nanejvýš několik měsíců. Ale stejně spíš myslím, že si to neuvědomí, ale že bude vše bagatelizovat. On totiž pravidelný denní chlast, občas do němoty, je jedno z největších svinstev. Pokud již někoho chytne - nepustí ho jen na základě rozhovorů, pohovorů.
Je docela možné, že si časem uvědomí, co mu chlast sebral, to ale, aspoň podle mého názoru, teprve, až mu to (tebe s dcerkou) reálně sebere. Pak třeba s ním může být i řeč o "vzetí zpět".
Rady Daniely... fajn, proč nezkusit, za to nic nedáš, ale pravděpodobnost úspěchu fakt vidím jako mizivou.
prosinec 03, 2015 06:57
Bohužel jsem byla svědkem podobného vztahu : Anděla
a nedopadlo to dobře. Taky tomu nedávám moc šancí. Monika by se měla zocelit a nastavit jasná pravidla. Pravidla z kompromisů, ale pevná. Musí vědět, co chce ona a taky co chce on. Pokud je to vzájemně neslučitelné, pryč z toho. Nemůže ze sebe pro zbytek života udělat snaživou trubičku, která se bude přitrouble usmívat, omlouvat ho a při každém prkotině ho vychvalovat. Já bych to nedala.
prosinec 03, 2015 08:16
Monika se z manželky stala vychovatelkou vlastního muže. : mamča
Takovou "náhradní maminkou". A její muž se vrátil do revoltující puberty a chlastá. Proč si to neříct na rovinu.
Nemá smysl hledat chybu ani na jedné straně. Tohle manželství už dávno skončilo i bez rozvodu. Jestli manžel vyhrožuje odchodem, ať jde. Zřejmě má kam.
Nenech ze sebe Moniko dělat rohožku, a dej mu svobodu. Stejně už ho nemiluješ, jen se z nějakého nejasného důvodu snažíš udržet rodinu.
Uvědomuješ si, v čem vychováváš vaši dcerku ? Ona to vnímá. Tátovy opilecké eskapády, a věčně nešťastnou mámu. Takovou rodinu nemá smysl udržovat. Škodí to VŠEM zúčastněným.
Tentokrát s Danielou nesouhlasím. Tohle manželství za záchranu nestojí.
prosinec 03, 2015 08:31
Také nesouhlasím s doprovázením do hospody... : Aggitta
...protože aby nakonec chudák holčička nevyrůstala u dvou alkoholiků.
Určitě bude lepší rozvod a poté bude exmanžel vídat dceru jen o víkendech, kdy snad, když ji bude mít na starost, neveme malou sebou do hospody, ale vyrazí na tah, až ji předá mamince, než aby dcerka prožívala scény ožralého otce skoro každou noc.
prosinec 03, 2015 09:05
Naprosto souhlasím : Ketrin
s Mamčou. Soustřeď se na dceru a na sebe. Takovýhle nedospělý sobec, co "vybuřuje" už v manželčině těhotenství a vlastní dítě označuje za omyl, nestojí za žádné tvé trápení a sebezapírání.
prosinec 03, 2015 10:46
Moniko, co ti dává váš vztah? : Myška
Myslím, že nic. Akorát tě připravuje o klid a dobrou pohodu.
Vypadá to že o tebe ani o malou tvůj muž nestojí - a i ti to řekl, že svatba byla chyba, dítě byla chyba... tak na co čekáš?
prosinec 03, 2015 11:10
... : Bara
Ani ja nesouhlasim tentokrat s radou Daniely, myslim, ze tady uz se neda nic zachranovat, navzajem jste se odzcizili a on je alkoholik. A od takoveho bych utikala hodne rychle a hodne daleko....
prosinec 03, 2015 11:42
Bara : mamča
Pozitivní na tom je, že Monika nemusí utíkat. Odejít chce její manžel, a je fajn, že má kam.
Horší je, když lidi, co už si nemají co říct a dělají si jen naschvály, "musí" žít pohromadě.
prosinec 03, 2015 11:47
Mamca. : Bara
Kdyby Monika sebrala vsechnu svoji silu a odvahu a kdyz bude priste zase rikat, ze odejde, tak mu ty kufry opravdu dat za dvere. Pokud to tak opravdu ma v planu, tak at jde. Pokud jen strasi, tak mu muze dat sanci, ale to by se musel jit lecit a zacit sekat dobrotu, ale v to moc neverim.....
prosinec 03, 2015 12:24
Báro, já teda v léčení alkoholika nevěřím. : NČ
Buď ten člověk chce a hlavně(!!!) MÁ DŮVOD k přestání a pak skutečně přestane. Anebo nemá (nevidí) důvod a pak žádné léčení nepomůže. Na takovéto jakoby "sice chci ale sám to nedokážu, proto se musím léčit", nevěřím!
Jasně, je to jen můj laický názor, ale mám ho podepřený několika zkušenostmi, jednou zkušeností dokonce z nejbližšího okruhu.
prosinec 03, 2015 13:16
Už tu zaznělo všecko potřebný. : Krakonoš
Souhlasím s postupem:
1) vokamžitě ukončit nevztah
2) zajistit samostatný bydlení (ať už vodchodem nebo zde spíš vykopnutím manžela
3) teprve v případě skutečný nápravy, tj. v případě zde popsanýho alkoholismu v případě abstinence (což podle mě bez léčby nepude), tzv. účinný lítosti a uvěřitelný dlouhodobý snahy vo návrat a nápravu (vochota se vo věcech bavit a změnit chování) třeba vzít zpátky
4) i tak už to v nejlepším případě bude jen vztah z rozumu kvůli děcku, pochybuju vo nějakým možným voboustranným "probuzení" velkejch citů po takový anabázi. Ale zázraky se vobčas dějou.
5) ani já bych, bejt ženou, žádnýho "takychlapa", kterej se potřebuje ve třiceti "vyrovnat" s tím, že má dítě, a činí tak vožíráním se, do putyky nedoprovázel a nedělal tam ze sebe blbku.
6) ta svatba byla chyba. I tvoje. Chybama se člověk učí...
prosinec 03, 2015 15:27
jo, : Krakonoš
7) škoda, že nejsem Moničin brácha. Já bych švagrovi nad ránem taky pěkně "vybouřil". smilies/tongue.gif
prosinec 03, 2015 15:29
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]