O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 100 PDF Tisk E-mail
Neděle, 23 srpen 2015
Ačkoliv jsem postupným úpadkem soudnosti, bdělosti, intelektu, soustředění a vizí do budoucna nabyl dojmu, že jsem matka na mateřské dovolené, je třeba občas zastat i tu roli otce. V případě výchovy malého chlapce je občasný zásah otce více než potřeba, neboť v dnešní genderově korektní a bezpohlavní době tu pro kluka musí být někdo, kdo mu ukáže, jak se stát pravým mužem.

 

 

 

 

      A kdo jiný by měl Čeňkovi tu cestičku pravého chlapáctví ukázat než někdo, kdo je na mateřské dovolené, depiluje si záda, lakuje nehty (občas mívám takové chvilky), umí výstavně vyžehlit halenku a chyběl jenom kousek k tomu, aby se mu začalo dělat mléko?

 

 


Holení


     V životě každého otce přijde okamžik, kdy musí svého syna naučit se správně holit. Minimálně alespoň zdařilými pokyny ho nasměrovat k tomu, aby se pořezal co nejméně. Můj velký okamžik přišel celkem brzy. Když Čeněk přesáhl věku dvou let.

     Mladýmu se odjakživa líbilo, jak se holím. Fascinovaně mě sledoval až došel do stádia, kdy si řekl, že už je čas se taktéž oholit. Vzal tedy pěnu na holení a celou jí vystříkal na zeď. Pak řval, protože prázdná tuba od pěny už nic nedělala. Holení jsme proto o pár měsíců odložili, dokud nebude připraven. Jakmile dozrála doba a hlavně, jakmile mě tak dlouho otravoval, že se chce taky holit, že už jsem jakýkoliv odpor vzdal, šlo se na to.

     Namazal jsem mu na obličej pěnu na holení, dal mu do ruky holítko oblepené izolepou (pokud by nebylo, tak by pořezal sebe, plus všechno živé v naší domácnosti) a něžně mu vedl ruku po obličeji. Jakmile jsme skončili, byl hladce oholen a já si řekl, že jsem toho kluka zase o kousek přiblížil tomu být mužem.

     No a pak jsem jednoho dne načapal Natašu v koupelně, jak si holí nohy. Vedle ní seděl Čeněk na malé židličce, měl na noze namazanou pěnu na holení a dřívkem si holil lýtko. Podle Nataši to tak spolu dělají už dlouho. Tady je jakákoliv snaha o vychování kluka očividně zadupaná hned v počátku.
 
 


Čůrání ve stoje


     Další výzva pro každého moderního otce. Naučit svého syna močit ve stoje. Čeněk už díky bohu nenosí pleny, takže je nočník doma pořád v permanenci. Jak to ale udělat venku? No samozřejmě, že po chlapácku. Čeněk si vždycky sundal kalhoty až ke kolenům, pak si tak nějak zvláštně přidřepnul a začal. Tím pádem si namočil přímo do kalhot a šlo se domů.

     Holt jsem ho to musel naučit, jinak by byl v životě značně ochuzen. Nejprve jsem zkusil navést ho povely, aby si chytil pinďu a mířil. Pinďu si sice chytil, ale pak se za něho začal tahat a zuřivě se smál. To jsem pak musel venku malého onanistu ihned zpacifikovat a přejít na jiný způsob výuky. Aktuálně jsme ve fázi, kdy potřebuje asistenci. Bez držiče a mířiče se prostě neobejde, ale i tak se domnívám, že jsme na dobré cestě a jednoho dne si ho bude držet sám. I mířit se jistě naučí.
 
 
 

Jízda na kole


     Každý správný kluk musí umět jezdit na kole. To se nedá nic dělat. Čeněk zvládá bravurně jízdu na odrážedle, takže jízda na kole byla dalším logickým krokem. Za hrozný peníze jsme nakupili kolo s balančními kolečky, helmu a cyklistické rukavice a vše se schylovalo k příjemnému otcovskému výkonu.

     Venku bylo krásných asi čtyřicet stupňů ve stínu, sluníčko pražilo jako o život, tedy lepší podmínky pro cyklistiku jsem si mohl jen těžko přát. Doma jsem mladýmu po několika protestech, že nechce, nainstaloval na hlavu helmu (byl to celkem oříšek, neboť jsem mu jí rval na hlavu obráceně. Taková cyklistická helma totiž nemá vevnitř cedulku a člověk neví, kde je předek a kde zadek), nasadil jsem mu krutopřísný cyklistický rukavice a vyrazili jsme.
 
     Já jsem si vyrazil jen tak v žabkách, neboť v těchto vedrech mi Nataša zakazuje nosit ponožky a pevnou obuv, jelikož z nějakého důvodu nabyla dojmu, že mi pak smrdí nohy. Když jsem jí několikrát nazval lhářkou a ona stále trvala na svém, vybídl jsem jí, ať, když mi podle ní smrdí nesnesitelně nohy, sbalí mladýho a přes tato vedra se odstěhuje k jejím rodičům. To sice neudělala, ale zase mi schovala někam boty a nechala mi pouze žabky.

     Vyzbrojen žabkami jsem tedy vzal Čeňka, kolo a šli jsme před barák. Tam jsem v dobré víře posadil Čeňka na kolo a čekal, co se bude dít. Čeněk do toho šlápnul a během několika málo vteřin takřka pekelnou rychlostí odjížděl kamsi v dál. Můj prvotní šok však přehlučil instinkt rodiče a za hysterického řevu: "okamžitě zpomal, ty psychopate" jsem si našlápl na stíhací běh, neboť syna bylo třeba zastavit, než odjede do jiného státu. Mocně jsem si tedy nakročil, zapřel se startovací nohou o patník a vyběhl.
 
     Zhruba při druhém kroku jsem si u jedné z těch debilních žabek přetrhl tu meziprstní oporu, načež mi při pátém kroku celá žabka z nohy odlétla a desátého kroku jsem se ani nedočkal, neboť jsem si vyvrátil chodidlo a upadl na chodník. Nebyl však čas nadávat žabkám, Nataše a celému světu. Bos jsem sprintoval za dítětem.

     Mladého jsem po krátkém pronásledování dostihl a kolo zabavil. Po nekonečném vyjednávání, kdy jsme dosáhli kompromisu, že bude jezdit pomalu, jsem mu ho opět vrátil. Od té doby trávíme parné dny tím, že on jede na kole a já vyklusávám hned vedle něho. V těchto vedrech, které panují, neznám snad lepší celodenní program. Možná vás napadne, že dítě se jízdou na kole unaví a jde tak brzo spinkat. Tak takhle to u nás nechodí. Takhle si to Bůh nepřál.
 
     Unavený z cyklistické chůze jsem pouze já. Dítě je naopak našlápnuté k dalším velkým domácím akcím. Já bych šel spinkat samozřejmě kdykoliv a kdekoliv, ale mladej mě nenechá. Já mu z toho kola sundám balanční kolečka a bude pokoj. Mladej se ani nerozjede, bo hned přepadne, párkrát si pobrečí a tím bude kolo vyřízeno.

     K cyklistice se váže ještě jedna veselá příhoda. V potu a s mžitky před obličejem s náběhem na několikanásobný úžeh i úpal jsem si ve vedru vyšlapoval vedle Čeňka, který chtěl jet na kole pořád dál a dál. Byli jsme už od bydliště velmi daleko, když mi mladej oznámil, že ho bolí nohy a že dál už nejede. Dokonce on nejen, že nikam nejede, ale taktéž už nikam nejde. Aby svůj postoj patřičně demonstroval, sednul si na zem.

     Vzal jsem do jedné ruky dítě, do druhé kolo a vyšlápl si svůj pochod smrti v úmorném pařáku až domů. Kdyby to kolo bylo o polovinu levnější, tak bych ho tam nechal.
 
     Ostatně,  to platilo i pro Čeňka.
 
 

Rozhovor otce se synem o holkách

 
     Každý otec by si měl průběžně se synem pokecat o babách. Předat mu nějaké rady, naučit ho fígle a tak podobně. Jelikož já žádné fígle ani rady nemám, tak jsem se akorát zmohl na to, že jsem se zeptal, jestli se mu líbí nějaká holka ze školky (Čeněk chodí třikrát týdně na dopoledne do soukromé školky, Ou yeahh). Chvilku se zamyslel a pak mi pověděl, že se mu líbí máma. To jsem mu řekl, že má smůlu, že máma je zabraná, že tu jsem klofnul už já. Na to mi řekl, že já mám "můlu". Tak nevím, co přesně to znamená, ale vypadá to, že mladej se mi chystá přebrat holku. To by mu totiž bylo podobný.
 

DOMINIK LANDSMAN

http://fotruv-denik.blog.cz/

 

(pokračování co nejdříve)
 
 
 

 

Komentáře (1)add feed
... : deeres
Kam na ty fejetony chodí? opět skvělý, lépe si tohle přečíst, než se rozčilovat zprávami ! uhnat si infarkt nebo mrtvici! smilies/grin.gif
srpen 26, 2015 11:43
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]