O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

NEROZUMÍM SAMA SOBĚ PDF Tisk E-mail
Středa, 22 červenec 2015
Přejít na obsah
NEROZUMÍM SAMA SOBĚ
Strana 2
Ahoj Kudlanko, s přítelem jsme spolu tři roky. Je hodný, ohleduplný, neskutečně laskavý, chytrý, pozorný, dobře vypadá (a holkám se líbí), má spoustu plánu do budoucna, v posteli taky vše klapalo skvěle, prostě - donedávna vše bylo ok. Bydleli jsme každý na jiném konci republiky, ale vše fungovalo, a i když to občas steskem bolelo, vlastně jsme každý žili vlastní i společný život - a tato rozpolcenost se nám asi stala osudnou.
 

 

 

 

Musela jsem totiž minulé léto odjet pracovně do zahraničí (minimálně do léta si tady ještě pobudu, domů se dostávám na pár dnů každých 5 týdnů), a tak se naše návštěvy omezily na jeden necelý týden za 4-5 týdnů. A co hůř. V Čechách jsem měla spoustu problémů, dlouhodobě nemoci, psychika na dně, málo kamarádů (a daleko), a byla jsem hodně sama a moc mě to mrzelo.

 

Teď se to úplně obrátilo. Najednou žiju život, jaký jsem asi tenkrát chtěla (nebo jsem spíš nepočítala se ztrátou partnera). Mám najednou spoustu báječných kamarádů. Motá se kolem mě několik různých chlapů. Přítele, který mi doteď pomáhal se všemi problémy, mi nahradili kamarádi (a taky jsem tady měla aférku, které velmi lituji, byl to jeden velký hnusný trapas).

 

Prostě najednou jsem v sobě objevila živel, který jsem rok - dva našeho vztahu nedobrovolně dusila (taková aktivní, s kamarády okolo, jsem byla ještě i po roce a půl našeho vztahu, pak se vše zlomilo kvůli mě nemoci, takže vím, že spolu dokážeme žít i za této podmínky - a dobře), i to, že se líbím... Nejde ale o aktivitu. Naučila jsem se vlastně žít bez něj, bez přítele, a moc mě to teď trápí, když nad tím přemýšlím, protože vím, že pro mě moc moc udělal (a stále dělá), a moc si toho vážím. A taky vím, že ho miluju. Bohužel, poslední dobou kvůli pochybnostem, motýlci ze žaludku zmizeli… Plánujeme sice spolu budoucnost, skvěle si rozumíme, je to zárovně i můj nejlepší kamarád, ví o mě všechno, učí mě spoustu věcí.

 

Ale teď, kdykoli se vidíme, tak první 2 z 3 dny ho ani nemůžu políbit... Jako kdyby to najednou byl někdo cizí... I když hlava ví, že ho má ráda, srdce je prostě zmatené. Přispěla tomu i moje máti, která mě neustále vidí po boku někoho "lepšího", v jejím případě cizince z bohatších poměrů, a říká, že já v 19ti letech si mám akorát užívat a brát vše s nadhledem.

 

Chápu, že má asi v něčem pravdu. Ale nechci toho svého ztratit. Poskytoval mi vždy tu krásnou jistotu, nejen to, že "někoho" mám, ale že nám je spolu krásně a že on je má jistota, můj život, dělalo nám fajn spolu plánovat víkendy, léto, dovolenou, nebo i obyčejné soužití, spolu v jednom bytě... (Podotýkám, že se s ním nejedná o můj první dlouhodobý vztah!) Doufala jsem a pořád doufám, že až zase budeme spolu, buď tady, nebo doma v ČR, že se to zlepší. A vrátí do starých kolejí. Ale nechci, aby mě nahlodané srdce (dálkou, mámou, tím, že teď všichni kolem mě jaksi boří zážitky dlouhodobých soužití, tím, co se říká o podobně mladých vztazích - že nevydrží, prostě celkovou nejistotou, která se objevila až v posledních měsících našeho vztahu, a trvá po dobu, co jsem pryč), aby to nějak ničilo. Teď sedím daleko předaleko od něj, roním slzy, on také na tom není nejlépe, vím, že ho trápím.

 

Má tento vztah reálnou šanci na přežití? Je normální ten chlad, co k němu cítím, když je najednou tady - nebo já u něj? Není to jen to, že tím, že je tady, nečekaně narušil můj rozvrh a styl života zde? To, že on to že své strany necítí, je strašně, ale podle mě aspoň trošku logické; to já jsem začala nový život, on vede pořád svůj starý, já mám teď vlastně tři domovy (u něj, doma v ČR a zde). On se na mě těší. Já na něj také, ale pak se to nějak obrátí... Ach jo! Takhle to přeci nejde dál! Omlouvám se za zmatený příspěvek. Krvácí mi srdce.

 

MARTINA

A předem děkuji za odpověď a názory.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]