O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

O POČASÍ A JMENINÁCH 43. TÝDNE PDF Tisk E-mail
Pondělí, 29 říjen 2007

V sedmdesátých letech minulého byly žárovky považovány za energetické žrouty (to byl impuls k zavádění letního času). Jenže v dnešní době jsou hlavními žrouty klimatizační jednotky. Dnes už neexistuje přímý vztah mezi délkou světelného dne a spotřebou elektrické energie. V létě sice méně svítíme, ale zato pustíme klimatizaci a "nula od nuly pojde". Letní čas tedy prakticky žádné úspory nepřináší.

 Naším základním časem - který právě začal -  je středoevropský čas - SEČ (CET - GMT+1h). Také se nazývá obyčejný, standardní nebo klasický. Ano, máme zpět jednu hodinku na vyspání, kterou nám "sebral" letní čas. Smůla je, že si na to velmi rychle zvykneme Kiss.

 

 

 Erik (26. 10.) je to jméno skandinávského původu, které původně znělo Eyrekr - což znamenalo ctihodný, vážený a všemocný vládce. Je to tedy jméno královské - jak je z uvedeného jasno. Krom formy Erik se používá též podoba Erich a obě dvě se ve světě těší velké oblibě. Patronem tohoto jména byl svatý Erik (jak jinak) , který byl ovšem původně švédským králem  Erikem devátým. Sám byl křesťan a tak se rozhodl, že na víru obrátí i své sousedy Finy. Se zlou se však potázal, neb Finové nejevili o novou víru nejmenší zájem. Jak už to tak bývá, král usoudil, že když to nejde po dobrém, tak to holt půjde po zlém. A uspořádal proti Finům křížovou výpravu. Tato výprava vešla do dějin, neb při ní zahynul králův přítel uppsalský biskup Jindřich. A jak to dopadlo? Nakonec Finům nezbylo, než se podrobit a dnes jsou z nich křesťané par excellence.  U nás Erichů mnoho není, ale i to se postupně - díky globalizaci - mění. Ale slavných Eriků je jinak dost - německý spisovatel Erich Kaestner, Erich Maria Remarque, a last, but not least Erich von Daeniken, známý ufolog - který ovšem není Němec, nýbrž Švýcar.

 

 

 Šarlota a Zoe (27. 10.) Dnes mají svátek ženy a dívky obdařeny těmito  nezvyklými jmény. Napřed si Probereme Zoe. Toto jméno vzniklo z řeckého slova ZÓÉ, což znamená život. Někdy se též používá forma Zoa. Zoe jsou  zmíněny v křesťanském kalendáři hned dvě. Jedna byly otrokyní u bohatého římana Catula. Když se její pán dopvěděl, že je křesťankou, strašně se rozzuřil a vhodil ji do rozpálené pece. Druhá Zoe nedopadla lépe. Byla též křestankou a za krutého panování císaře Diokleciána uprchla na římský venkov. Nicméně se našl "dobrák", který ji udal. Nakonec byla spolu s ostatními křesťany zatčena, krutě mučena a nakonec popravena. Zoe pak byla popravewna tak, že byla uvázána za nohy a za živa doslova upečena nad ohněm. K této hromadnéí popravě došlo roku 287, Další jméno, které přichází na pořad dnešního dne je Šarlota, nebo také, Charlota, Charlotte, atd. Jedná se o ženský tvar jména Charles - (toho jsme už probírali),  - tedy "pán, ,vladař, svobodný". Český tvar tohoto jména je Karel - charlotta (nebo Šarlota) je tedy Karla. Je to krásné jméno a poslední dobou zase přichází do módy. Za všechny můžeme jmenovat Charlotta Garigue Masaryovou - manželku našeho porvníhio presidenta - a anglickou spisovatelku Charlotte Bronteovou. Šarlota je také vynikající smetanový a krémový dort. Takže milé Zoe a Šarloty, jestli budete moci, tak si na tom dortu pochutnejte, když máte ten svátek. A vůbec to hezky oslavte.

 

 

 státní svátek České republiky (28. 10.) v tento den roku 1918 vznikla Československá republika. Po třista letech, kdy jsme "patřili" k Rakousku, posléze k Rakousku-Uhersku. Bylo to něco jako zázrak, ve který už nikdo nedoufal. Velký podíl na vzniku nového státu měl Tomáš Garrigue Masaryk, nicméně, abychom byli objektivní a spravedliví, musím též lví podíl přiznat poslednímu rakouskému císaři Karlu I. Jen díky jeho postoji u nás nedošlo k bojům a krveprolití. Avšak dlouho nám Republika nevydržela. Po Mnichovské zradě přišel Hitler- a ten nějaké oslavy 28.října zatrhl. Jaká taky republika, když jsme byli protektorát. Já skutečně nechápu, proč nás pořád chce někdo ochraňovat. Tyhlety "ochrany" nikdy nedopadly dobře - tedy pro nás. Ale Hitler padl, přišli komunisti a ti z toho  udělali "den znárodnění". Stalin by totiž nějaké vzpomínky na první republiku nevydýchal. A po něm Brežněv dal velmi ostře najevo, že ani on ne. No,  takže zas po letech máme možnost svátek vzniku naší republiky oslavit, ale nějak chybí to původní nadšení. Lidi už jsou tak zblblí a tak podlehli deziluzi, že si z toho udělali "Dušičky". Ale ještě něco musím připomenout: vůbec největší zásluhu  na vzniku republiky mají čeští legionáři, kteří bojovali za republiku. Byli to dezertéři z rakouské armády,  bojovali na straně spojenců a věděli, že chtějí-li se někdy vrátit domů, musí být jejich vlast svobodná. Takže u příležitosti  tohoto svátku věnujme alespoň krátkou vzpomínku lidem, kteří za velkých obětí a krveprolití bojovali za vlast a mnohdy položili oběti největší - své životy.

 

 

 Silvie (29. 10.) Silvia, Silvina, Silvana- toto jméno je původu latinského. Je odvozeno od slova Silva - tedy les. Existuje též mužská podoba tohoto jména, tedy Silvio, ale také Silvestre. Těmito  jmény byli označování lidé žijící v lese, pocházejí z lesa - tedy Silvie je žena či dívka lesní, dá se říci lesní panna (kde byl tenkrát Toman, se neví). Ovšem existovala jedna slavná Silvia - byla to dívka jménem Rhea Silvia.  Byla to velice krásná panna a vestálka (kněžka) a údajně pocházela z královského rodu. Byla tak krásná, že se do ní zamiloval sám bůh Mars. Jednou šla Rhea Silvia ke studánce pro vodu a jak tak hleděla na její třpytící se hladinu, usnula a zdálo se jí, že se s ní bůh Mars miloval...  Po čase ovšem zjistila, že to žádný sen tedy nebyl, protože ten „spánek" nezůstal bez následků.  Narodila se jí dvojčátka - chlapečkové Romulus a Remus. Silviina strýce ta „strašlivá ostuda" velmi rozzuřila a rozhodl se nechat ubohou dívku utopit v Tiberu. No, ale tam se do ní včas zamiloval říční bůh a pojal ji za ženu. Hezký holky to prostě mají přece jen jednodušší. Osud jejích synků je dostatečně znám, ale pro ty, kteří v šesté  třídě při dějepisu chyběli, zopakujeme, že osiřelé chlapečky odkojila vlčice a oni pak - poté co vyrostli - založili město.  A jak už to tak mezi sourozenci chodí, Romulus pracně vybudoval hradby a Remus se mu vychechtal a přeskočil je. Romulus nezvládl vztek a bratra Rema zabil. A město  nazval po sobě. Roma - tedy Řím. Město má ve znaku vlčici, kojící dva malé chlapce.

 

 

 Tadeáš (30. 10.) je jméno hebrejské. Znělo asi jako Taddai, což mělo znamenat chytrý, rozumný, ale také odvážný či smělý. Toto jméno pak převzala latina a  v té znělo jako Taddaeusa.  Poté se díky latině jméno rozšířilo po celém světě.Toto jméno nosil též světec zvaný Juda Tadeáš. S tím jménem měl opravdu smůlu, neboť jméno Juda připomínalo lidem Jidáše a tak mu mnoho pozornosti nevěnovalo. Proto bylo téměř dvě tisíciletí byl v nemilosti, dokud nebyly vyslyšeny modlitby jemu adresované. V Novém zákoně se o něm také mnoho nepíše, jen to, že kázal evangelium společně se Šimonem zvaným Horlivec, v Mezopotámii, Sýrii a Persii. Tam také oba nalezli mučednickou smrt. U náš poslední dobou přichází toto jméno opět do módy a rodí se nám mnoho malých Tadeášků. Jinak v Praze je velmi slavný kostelíček sv. Tadeáše, kam se předlouhá léta chodí lidé modlit za splnění svých přání. V podstatě je to tam všude vytapetováno cedulkami od vděčných prosebníků. Jo, pražský Tadeášek, to je známý kouzelník..

 

 

 Štěpánka (31. 10.) Toto hezké jméno je ženskou formou jména Štěpán či Štefan. U nás se užívají jak Štěpánka tak i Stefanie, Štefanie, Štefinka, a znamená to korunovaná, vítězná. Ženy a dívky nosící toto jméno by se měly proslavit a některým se to skutečně podařilo. Hodně z nás si pamatuje na pohádky provázené Štěpánkou Haničincovou,dále je tu monacká princezna Stephanie... My však tento den připomínáme Štěpánku, která se narodila v roce 1457 poblíž italského města Brescie. Jako velice mladá vstoupila k dominikánským terciářkám ve městě Crema, byla velice schopná a po čase sama založila klášter Svatého Dominika vSonciu, který také vedla. Proslavila se tim, že se na jejích rukou a nohou začaly ukazovat Kristovy rány, které krvácely a velmi bolely (stigmata). Štěpánka je ovšem snášela hrdinsky, trpělivě a pokorou. Zemřela druhého ledna 1530 ve svém klášteře. Nu, přejeme všem současným Štěpánkám příjemnější osud.

 

 

Pidřich

 

 

Komentáře (0)add feed
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]