O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

ZATRACENÉ ZTRACENÉ KLÍČE - 2 PDF Tisk E-mail
Neděle, 12 červenec 2015
Sedím, prohlížím zašlé fotografie z mého dětství. Beru je do rukou, mezi prsty mi protéká kus mého klučičího života. Dětství kluka jiné generace, kluka padesátých let. Fotografie mi připomínají, že dětství se nevrátí. Zůstávají pouze vzpomínky. Ale krásné vzpomínky. U jedné fotografie si úplně jasně vybavuji následující příhodu s klíči. Jo, tenkrát to byl ale dost horor...

 

 

 


 

      Tak jako na fotce, kterou držím v ruce, venku tehdy řádila zima. Zimní prázdniny byly plné sněhu a zimních radovánek.

 

      Kamarádi před domem poskakují, povykují a popohánějí se navzájem k rychlému přesunu na nedaleký kopec pod lesem. Sáňkování, koulování a další radovánky volají. Čepice s kšiltem a klapkami na uši, palčáky, boty křusky. Nezapomenu na šálu. Dárek k Vánocům. Mamka mi ji pletla.

 

      Ale víc se nezdržuji a pádím po schodech. Beru je po dvou. Ouha! Je zamčeno. Fofr zpátky pro klíče. Pootevřu okno, ukazuji kamarádům, že: „hledám klíče!“ Okno zavřu, dávám se do hledání.

 

 

 

 


 

 

 

      Kluci venku hulákají, poskakují, rukama gestikulují jak větrné mlýny. Ale - klíče nemohu najít. A čím víc kluci hlučí, tím jsem víc nervozní. Vzteky beru kulich ležící na lavici pod oknem a mrsknu s ním proti oknu. K mému údivu kulich proletí oknem. Proletí až ke jásajícím klukům. Mají radost, jakej jsem pašák!

 

      Jenže - vytahují z kulicha hledané klíče. Volové, neví co to bude za mazec, až otecko se přihrne domů z práce. Okno jsem sice nevysklil úmyslně, ale … Fakt si myslím, že jsou to volové. Z okna na ně volám, ať mi jdou raději odemknout…

 

      Povedlo se. Vysvětluji jim, o co kráčí a je mi ze všeho do breku. Natahuji moldánky, ale Jozka z protější vilky se ťukne do čela: „pánové, náš táta pomůže.“

 

      A opravdu pomohl. Okno vysadil, zasklil, vrátil zpět. Dokázal  ho i vyčistit. Našim se nikdy ani slovem nezmínil, zlatej člověk...

 

      Kluci mi zas pomohli uklidit, samotné čisté okno by bilo do očí. Stihli jsme i bezva sáňkování. Po vydařené sáňkovačce se však domů zrovna nehrnu. Co když naši...  Ne, nic nepoznali. Za úklid byla dokonce pochvala.

 

      Jo, je to dávno, hodně dávno! Usmívám se pod fousy. Manželka kouká, zda mi neharaší ve věži, ale vysvětlujte to ženské – tohle prostě nepochopí. Nebyla klukem.

 

                                                                                                              -doktor-

 

 

 

 

 

Komentáře (2)add feed
... : deeres
Také mám pár takových fotek. Pamatuji uhelné prázdniny v padesátých letech, kdy zamrzly vodní toky a nebylo uhlí na vytápění škol.Jednou měsíc a podruhé celých šest neděl se místo školy chodilo sáňkovat a bruslit.
Praha je na kopcích, auta moc nebyla a já se ségrou vzala rohačky a mohly jsme si vybrat, jestli půjdeme sáňkovat do Grébovky, do Slovenské ulici, anebo do Rajské ulice, podél Rýgráku. Tam to byl na zamrzlých kočičích hlavách největší držkomlat.
Ale nejvíc jsme si užívaly na kopci v Rýgráku, přímo v Rajské zahradě. Dnes to je prostavěné Ekonomickou školou, ale tehdy to byl prudký kopec s pořádnými hrboly a drncáky. Tam jsme na ledovce bobovali. Prkýnko, nahoře polštářek, dole připvněné šlajfky, pořádně se rozběhnout , naskočit na boby a už se fičelo. Kdo se pořádně nedržel, tak v drncácích vyletěl z bobů, kdo dojel až dolů, tak toho zastavil plot. Těch nakoupených modřin a následně těch facek od mámy, když jsme promočené a rozedrané přišly domů.

červenec 13, 2015 09:22
Když ale zůstanou zevnitř bytu v zámku, je to také problém. : strejda
O tom, jak jsem lezl jako slušně oblečený zloděj o svatební den mé švagrové v obleku po žebříku do koupelny mé tchyně, která byla borec na zabouchávání si klíčů, už jsem tu psal. Nějaký snaživý soused mě tehdy bonznul, přijeli policajti, tehdy VB, vysvětlování, odjezd s nimi do restaurace, kde jim to pak tchyně objasnila a oni mne nezabásli.

Nepsal jsem tu ale o bývalém sousedovi z chodby dvanáctiposchoďového paneláku, kde jsme tehdy bydleli. Na naší chodbě, v šestém patře, bydlel starší manželský pár. On to byl takový dobrák od kosti, ona spíše dominantní typ. Jednoho dne, kdy měli službu mytí podlahy, ona odjela k dceři hlídat dítě, on jí chtěl udělat radost tím, že umyje chodbu. Jak tam tak zápasil s hadrem na koštěti, bum, zabouchly se mu dveře s klíči uvnitř v zámku. On byl v tu ránu nešťastný jako malé dítě. Přišel za mnou, jestli bych to neuměl nějak otevřít. Jenže - na speciální zámek a odolné kování by i elektrická vrtačka nebyla nic platná. Shodli jsme se na tom, že bychom udělali více škody než užitku a proto jsem navrhl, otevření dveří zevnitř tím, že přelezu balkon od sousedů z bytu 1:1 a zkusím rozbít okno v kuchyni tak, aby vznikla co nejmenší škoda. On s tím souhlasil, jen ne s tím přelézáním balkonu v šestém patře. Ujistil jsem ho, že něco podobného už jsem dělal u mé tchyně, která už se mezitím přestěhovala do vedlejšího paneláku, do devátého patra.
Sousedka v šestém byla náhodou doma. Vysvětlili jsme jí situaci a ona ochotně souhlasila abych přelezl. Že prý se ale nebude dívat, kdybych padal. Otevřel jsem balkon, u hraničící zdi se sousedním balkonem jsem se přehoupl přes zábradlí ven a opět dovnitř (také jsem byl o hodně mladší), kladívkem jsem rozbil jedno sklo pootevřené větračky v kuchyni, otevřel okno, skočil do kuchyně a otevřel sousedovi zevnitř. Moc mi děkoval, uklidil bordel, vysadil okno a odešel ke sklenáři, nechat to opět zasklít.
červenec 13, 2015 13:24
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]