O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

KDYŽ NĚCO DĚLÁM, TAK POŘÁDNĚ! PDF Tisk E-mail
Pondělí, 29 říjen 2007

Nerad kutím. Nemám na to nářadí, neumím to a nebaví mě to. Stiva to o mně ví a v zájmu domácí pohody snáší mnohé nedodělky, vylévá kbelíky vody, místo aby mě dokopala k opravě odpadu, případně ukutí sama co zvládne. Tu a tam se však zdravě nakrknu a za neustálého úpěnlivého kverulování se do něčeho přece jen pustím.

 

 

 

 

      V rámci rekonstrukce domu nám namontovali zvonek a dokonce domácí telefon. Paráda, už od domovních dveří se k nám dovolá návštěva i zásilková služba, nemusíme každému říkat: prozvoň nás, až budeš před domem.

 

     Jenže...ten zvonek zvoní trochu potichu a když není v bytě hrobové ticho, tak se přes ty jedny dveře snadno přeslechne. A to byla pro mě příležitost vypnout kutilská prsa a s minimální námahou získat nehynoucí Stivin obdiv. Přece každý domácí telefon má někde nastavitelnou hlasitost zvonění, none? Dva šroubky ven, pohnout nějakým trimrem, zazvonit až z linky spadnou hrnky, šroubky zpátky a potom už celý zbytek dne prohlašovat, že po takovém výkonu mám nárok ještě na jednu skleničku whisky.


     To, že mně oba šroubky upadly a beznadějně zmizely na dlaždičkové podlaze, bylo normální. To, že žádný trimr nereguloval sílu zvonění, bylo - no, v podstatě taky normální. Ale byla tam nějaká kostička, kam vedly drátky, připadlo mi, že to zvoní tam. Svižně jsem kostičku vyďoubl z jejího lůžka, kostička upadla, po dlaždičkách se rozsypala změť nepatrných mechanických čudlíků, pružinek, kolíčičků, drátíčků. Viděl jsem je všechny - asi dvě vteřiny, potom většina z nich na jednobarevných dlaždičkách zmizela. Mám podezření, že se jednalo o výbavu z akt X, která prostě musí okamžitě po odhalení vysublimovat, jinak by hrozil meziplanetární konflikt. Nebyl to zvoneček, ale nějaké udělátko, které podle toho, jestli byl telefon zavěšený, zapínalo a vypínalo zvonění a naopak vypínalo a zapínalo mluvítko a sluchátko.


      Tak jsem očekávaným návštěvám zase začal psát - a prozvoň nás mobilem, nezvoní zvonek.
Zároveň jsem u výrobce domovního telefonického systému objednal telefon jiný - lepší - pro jistotu dokonce s přídavným zvonkem, který možno protáhnout do bytu. Zvonek přišel, zaplacena nekřesťanská částka a já naivně doufal, že v ideálním případě nebude třeba předělávat hmoždinky žádné, v nejhorším případě jednu, páč druhou díru ve zdi použiju z původního upevnění. Nojo, telefon to byl lepší, rozměrnější a při umístění na původní místo by přes něj nešly otevřít dveře. Ze zdi trčelo asi pět centimetrů pětilinky k připojení, tři centimetry od původního umístění vede v liště kabel na světlo, nezbylo než upevnit nový telefon tak, aby ten kabel procházel skrz něj, když se mi nechtělo pomocí Kroutilových svorek protahovat o deset centimetrů vedení k telefonu.

 

     Nebudu vás už trápit detailním popisem činnosti, stačí, když napíšu, že celá práce pokračovala v duchu popsaném výše. Nakonec, po dvoudenním snažení, mnohém nadávání, nepočítaně sviní svinutých proběhlo kolem, ba i lehké ženy se v hojném počtu vznášely v ovzduší, jsem se dostal do stejné situace jaká byla před prvním otočením šroubováku - telefon telefonil, zvonil, jen slyšet moc nebyl. Mám ale přídavný zvonek, kus dvojlinky a NÁVOD! Zkusil jsem zapojení podle návodu, zvonil jak telefon tak zvonek č.2.


      V sobotu jsem zabudoval dvoulinku na zeď až ke dveřím, stačilo jen prorazit příčku nade dveřmi, pro chlapa s vrtačkou brnkačka. Vrty vrt, vrty vrt, třesk a byt zhasl i s napůl vypáleným CDčkem v mechanice. Navrtal jsem kabel. Zásuvkový jistič vypadlý, nahozený a tma trvala. Hlavní jistič u hodin vypadlý, nahozený - a tma trvala. Za hodinami už je pro mě všechno Temelín, takže jsem volal správce. "A jéje, na chodbě jsou nějaké hranaté pojistky, ale ten typ už se desítky let nevyrábí. Zkusím někoho zavolat."

 

"Pawliku, jak to vypadá? Stihneme uvařit kafe návštěvě?"
"Když něco dělám, tak pořádně, ne? A teď jsem vyhodil pojistky, taky pořádně. Jdu nakoupit nějakou balenou vodu, aspoň"


     Když přišel elektrický mužíček, měl radost, že ty prastaré pojistky nevypadly. Menší radost měl, že nám k hodinám proud neproudí, ať dělá co dělá, prostě jsem něco někde pořádně upálil. Že to byl mužíček kouzelný, slíbil, že to zprovozní kdyby měl dráty držet rukama, a asi po půl hodině hodiny skutečně obživly. A tak máme po dalším dnu práce stále stejný stav jako před jejím začátkem. Telefon telefoní, zvoní, jen slyšet moc není. Zaplatili jsme skoro tisícovku, získali jsme navíc pár děr do zdi, plandající dvoulinku a přídavný zvonek položený u mě na pracovním stole. Čeká, až se zase jednou zdravě nakrknu a začnu působit další katastrofy.

 

     A vězte, že budou pořádné, dělám totiž pořádně všechno, do čeho se pustím.

 

Pawlik

 

 

 

Komentáře (5)add feed
pod to bych se mohla podepsat... : kiwi
já i můj "nejšikovnější" drahoušek...
říjen 29, 2007 11:51
ve škole jsme se učili, : alena tečkovaná
že elektřina může i zabít. Nejsem sebevrah, krom výměny žárovky, se do ničeho , co má co společného s el. proudem , zásadně nepouštím.
říjen 29, 2007 12:03
no Pawliku, : Inka
žila jsem s jedním 20 let co jsem ho doslova nutila kutit a chodit na výlety, bylo to děsný. Co jsem si neukutila to jsem neměla a když jsem ho párkrát ze začátku donutila nedejbože jet na nějaký výlet s dětmi, tak byl celou dobu tak protivnej a neustále nahlas přemýšlel co by za tu dobu všechno udělal v garáži, pak jsem ho dvakát donutila jít do divadla, tam pak provokativně do 15 minut usnul a chrápal tak, že rušil celé divadlo a tak jsem to vzdala a nenutila ho k ničemu a nechala ho žít vlastním životem. Nakonec jsem se s ním po 20 letech stejně rozvedla, leč z jiného důvodu. A výsledek je neuvěřitelný, je sám, kutí jak o život a velmi krásně (kdo by to byl do něj řekl???), s láskou a velmi dobře, chodí do divadla a nespí tam a dokonce se mu to moc líbí, jezdí po výletech a těší se jak bude jezdit s vnoučátkama a snaží se mi po 10 ti letech od rozvodu ukázat jaký je úžasný společník a nepostradatelný chlap. Ale já už jsem někde jinde s někým jiným.
říjen 29, 2007 13:00
Skvělý . . . : toulavej
Dej vědět, až se zase do něčeho pustíš. Rád si to přečtu.
říjen 29, 2007 15:10
Také jsem se tu kdysi "chlubil" tím, : strejda
jak mi při sestřihu stromu padající větev porazila žebřík a já zůstal trčet v koruně asi 15 minut, než mě vysvobodil sousedův syn. Tehdy jsem to tu dával k lepšímu pouze pro obveselení národa. Ovšem - nezlob se na mne, Pawliku, já tyhle týpky, ala kutil Tim, přímo nesnáším.
Asi pře dvěma roky mi doma zaváděli internet. Také museli vrtat. V bytě jsem si vše připravil sám, protože jsem předpokládal, že přijde nějaký ten kutil nedouk nebo brigádník a že to nebude podle mého gusta. Udělal jsem dobře. Když mi pak žena volala do práce, že už máme internet, ale že nám, pro změnu, nezvoní zvonek od domovních dveří, bylo mi jasné, co ti dva manící způsobili. Kdybych byl doma, tak bych jim to nazaplatil a nepodepsal práci dokud nepůjde zvonek. Oni jí sice slíbili, že se na to přijdou podívat, ale znáte to. Ti byli rádi, že zmizeli. Samozřejmě, že provrtali zvonkové vedení ve zdi, ale opravujte to v
panelu. A tak mi nezbývalo nic jiného, než si vzít vidiák, příklepovku a vrtat 30 cm panelu skrz, abych mohl protáhnout nový kablík od zvonkového tlačítka přede dveřmi. A víte, jak se to vrtání příklepem rozléhá v chodbě paneláku? To jsou decibely...
Kruci písek, vždyť existují různé snímače, detektory, které vám zjistí, je-li v neznámé stěně nejaký vodič nebo dokonce voda. Já jsem si to zde, na chalupě, vyrobil i z obyčejné cívky z relátka a citlivého mikroampérmetru, protože už si také nepamatuji, co jsem tu kdy kladl.

A vidím, že to s tou šikovností chlapů do budoucna bude spíše horší než lepší. O nějakém fortelu či dokonce o tzv. inženýrském citu, se dnes nedá ani snít. Dnes je buď každý manažerem, s kravatou, štítícím se manuelní práce nebo TO s těmi mladými udělalo TO stále experimentující školství, kdy si každý školní ministr, a těch už bylo, vymýšlí hovadiny, hlavně aby to bylo jinak než minule, místo toho, aby se ve školách učila mj. i pracovní zručnost.
Když jsem kdysi jezdíval na dětské tábory, už TAM byl vidět rozdíl mezi městským dítětem a vesnickým, ale stále to nebylo až tak tragické jako je to dnes. Já jsem to viděl i v práci. Když k nám přišel mladý kluk ze školy s mokrým diplomem, on uměl pouze teorii. Ruce měl však levé.
Nemusím chodit daleko. Můj švára je typický příklad toho, co popisuji výše. Protože na nic neumí sáhnout, v práci jen buzeruje lidi, raději nedělá nic, (aby nic nezkazil) a chudák švagrová se buď sama potýká s domácími pracemi, které přísluší výslovně chlapovi nebo se stále obracela na mne. Až mě to naštvalo a řekl jsem jí, že snad má muže, ne? On doma ani nevymaluje..., když je třeba něco opravit, ona volá mne..., on nevymění ani gumy u auta..., když vezme kladivo do ruky, udělá do stěny díru...když jsem mu půjčil vrtačku, zničil ji - nechápu to, když chtěla švagrová korkovou podlahu v kuchyni, musel jsem to lepit já, na popud ženy, aby byl klid v rodině a on byl raději v práci. Když přišel domů, řekl jen, že to tu smrdí...Bacil bych ho...On ale všechno ví, jak se co má dělat a všechno zná.
To jeho syn je mnohem zručnější a šikovnější a to jen proto, že jsem ho už od mala vedl k nějaké činnosti spojené s elektrotechnikou. Že jsem ho vlastně navedl na obor, ve kterém je nyní opravdu dobrý.

Uplně jsem vysazenej na tyto přechytralé týpky, které mají obě ručičky levé.
A k tomu, že jsem si zde vylil srdce, jsi byl příčinou TY, Pawliku. :-)) Omlouvám se Ti za tvrdá slova a připíjím na zdárné dokončení toho hlasitého zvonku. Určitě to bude úplná prkotina. :-))
Kdybych Vám však měl vyprávět úsměcné příběhy o nešikovném sousedovi, kterého si vzala - chudinka - má rozvedená chatová sousedka, s popředím rovným pozadí - to abych Vám ji trošku popsal...utloukli byste se smíchy. Ona si ho vzala jen proto, že mu stále stojí. smilies/grin.gif

říjen 29, 2007 18:59
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]