O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

ZATRACENÉ ZTRACENÉ KLÍČE - 1 PDF Tisk E-mail
Pondělí, 06 červenec 2015
Přejít na obsah
ZATRACENÉ ZTRACENÉ KLÍČE - 1
Strana 2
Každý z nás to asi zná, ten studený pot, který vás obleje, když stojíte před zamčenými dveřmi svého bytu, nebo auta a klíče nikde. Už jste prohledali všechny kapsy, dvakrát obrátili tašku vzhůru nohama a nic. Co teď? Já si myslím, že jsem na klíče opatrná, navíc mám duplikáty u dcery, dříve u mámy a když nebyla žádná nikde v dosahu, tak v nějakém úkrytu.


 

 

 


Přesto byly zabouchnuté klíče v zámku zevnitř hned dvakrát (dcera), zlomený klíč v zámku (opět dcera) a i jenom zaklapnuté dveře průvanem, když jsem se zakecala se sousedkou na chodbě. Docela průser u bezpečnostních dveří, které jen tak neotevřete šroubovákem a když to bylo navíc v neděli… Dost drahá sranda. To, že mi zazdili klíče od bytu v mé schovávačce (v nepoužívaném větráku ve vedlejší Pergamentce), to jsem naštěstí zjistila včas.

 

O tom, jak jsem jako šestnáctiletá miss plavky šla z přehrady v Hostivaři až na Vinohrady, o tom už jsem jednou psala. Tak jen stručně, přišla jsem ze školy, flákla tašku, vzala kabelčičku, do ní ručníček, velký jak kapesník, plavky, Nubian a jela na přehradu, protože byl už téměř konec školního roku a venku přes třicet stupňů.

 

Tam jsem strávila celé odpoledne, na sobě samozřejmě pouze plavky. Šatičky a prádélko jsem si inteligentně schovala do té kabelčičky. K večeru kabelčička nikde, zůstaly mi jenom sandály, plavky a ručníček. V trapu byly i klíče a když jsem se konečně doplížila domů, za udivených pohledů lidí v tramvaji a posléze kolemjdoucích, tak doma ani noha. Skvělý zážitek.

 

Také jsem přišla o klíče při přepadení přitroublým násilníkem. Vracela jsem se domů, k večeru - ale už byla tma, protože to bylo v zimě - dlouhou neobydlenou a špatně osvětlenou ulicí od Vltavy; dneska byste po ní došli k holešovickému metru. Na konci bylo z jedné strany železniční depo a naproti Hasiči. Že za mnou někdo jde, jsem slyšela, ale když jsem byla skoro na konci, tak slyším, jak se ten dotyčný rozběhl a já tedy uhnula. Asi po mně chtěl skočit a strhnout mne na zem, co mělo pak následovat, to netuším, ale jak jsem uhnula, tak mne přeletěl a vzal to tlamou o chodník.

 

Šupa to byla náramná, zvedl se až po chvíli a nadávajíc mně do krav, odpajdal směrem k tramvaji. Průser byl, že mi strhl kabelku, klipsna se otevřela a obsah skončil na zemi. Vidět tam nebylo a tak jsem vždycky čekala, až pojede kolem nějaké auto a reflektory nasvítí chodník a silnici, abych posbírala svůj majeteček. Jenže klíče, ty ne a ne najít.

 

Pak jsem si ale všimla, že výjezdové dveře u Hasičárny nedosahují až k zemi a samozřejmě -klíče zapadly tam a já na ně nedosáhla, i když jsem se plazila po chodníku. Tak jsem na ty hasiče musela zazvonit a ti měli Vánoce, když jsem vysvětlovala, jak se tam ty klíče ocitly...

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]