O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 92 PDF Tisk E-mail
Neděle, 21 červen 2015
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 92
Strana 2
Strana 3
Protože Nataša usoudila, že mi jedno dítě nestačí, jeli jsme o víkendu na návštěvu k její známé, která je majitelkou hned dvou dětí. První z dětí je pětiletý chlapec, kterému budeme říkat Radim a druhé dítě je asi sedmiměsíční dívka, které budeme říkat Anežka. Aby v tom byl úplný pořádek, tak já jsem majitel jednoho dvouletého chlapce, kterému budeme říkat Čeněk.

 

 

 

 

 

 

       Myslím, že úvod jak z partesu je na světě a můžeme se vrhnout na hlavní zápletku.

 

Jakmile jsme dorazili na místo, Čeněk se s Radimem ihned spřátelil a vytvořili úderný tandem mladých klacků na zabití, a Radim ihned začal Čeňka učit, jak střílet z praku šutry. Anežka se po baráku proháněla ve svém chodítku, kdy jedinou překážkou pro ní byla pouze zeď, od které se vždy odrazila a pokračovala v systematické projížďce napříč celým barákem.

 

Já, jelikož jsem asociál jak poleno, jsem stál v rohu v přítmí, do ničeho se nepouštěl (hlavně do konverzace se známou Nataši) a spíš si občas odkašlal nebo potichu zabroukal. Beztak nikdo neměl sebemenší nutkání se mnou zavést hovor.

 

Zrovna jsem si v hlavě přehrával, jak by bylo báječné odsud už vypadnout a tuto skutečnost jsem si barvitě představoval, když tu mi Nataša oznámila, že s kamarádkou jdou na chvíli ven, podívat se na jeden epésní a super žůžový nový dům kousek dál, tak ať pohlídám děti.

 

Tak a teď to začalo. Prvně mi proběhlo hlavou, že jsem otec zkušený a protřelý, takže žádný problém, ale záhy jsem poznal, že tomu tak není. Jakmile Anežka kolem mě prosvištěla v chodítku rychlostí zvuku, přičemž sejmula domácí kino, přiběhli za ní ty dva pobertové.

 

Čeněk byl jak v rauši, jelikož měl prak, tak pištěl blahem. Radim odněkud dotáhl vázu s kytkou (naprosto nesmyslně) a tuto hodlal s maximálním citem pro dekoraci okamžitě umístit na poličku.

 

Počáteční šok jsem musel oželet a ihned jsem přiskočil k Anežce, která měla v plánu se svým chodítkem zdolat schody dolů směrem do sklepa. Nějaká dobrák (pravděpodobně Čeněk) odstranil zátarasy ze schodů. Anežku jsem otočil, aby si to štrádovala na druhou stranu, když tu jsem musel urychleně spěchat za Čeňkem, který si do praku nabil ocelové ložisko a hodlal prostřelit televizi.

 

Zakročil jsem právě včas a prak jsem mu zabavil spolu s ložiskem. Zatímco Čeněk řval a v záchvatu zuřivosti kopal do pohovky, bylo potřeba řešit Radima. Ten vůl vázu s kytkou samozřejmě rozlil a navíc z poličky, kam jí chtěl umístit, shodil stojan s cédéčkama. Pověděl jsem mu, že to se nedělá, ale asi mě měl naprosto u salámu, protože se zasmál a kamsi odběhl.

 

Rozlité tekutiny využil Čeněk a s vervou a chutí přiběhl se v kaluži vymáchat. "Kristova noho, proč to děláš?" Zakřičel jsem již notně podrážděně a uštědřil dítěti výchovný pohlavek. Čeněk mě vztekle kopnul, ale na adekvátní reakci nebyl čas, protože z předsíně se ozýval řev. Anežka se ve svém pojízdném chodítku překlopila a nebyla schopna dalšího pohybu.

 

Nahodil jsem Anežku zpět na vozovku, aby mohla pokračovat v jízdě, když tu vidím Čeňka, jak drží prak s nabitým ložiskem a míří znovu na televizi. Kde zase vzal ten prak? Přiskočil jsem k němu tak rychle, co to šlo, a zbraň mu sebral.

 

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]