O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

ZA CO DĚKUJU SVÉMU ŠTĚNĚTI PDF Tisk E-mail
Neděle, 17 květen 2015
Nevím, jestli jsem už o tom nepsala, já se dost často opakuju, mnohokrát zapomínám a vůbec se nějak víc kamarádím s tím pánem, co lidem krade  rozum. Ale teď se mi kupodivu zbystřila paměť; tedy ta, která se vztahuje ke svinčíku v ulicích. Když jdeme s Kayem "ven", už předem se vyhýbám jednomu místu pod lodžiemi, protože tam někdo vyklopil mizerně ohlodané kuřecí kosti. A taky lavičkám - i tam je plno věcí, které by mého pesa jistě blažily.

 

 

 

 

 

     Fakt, věřte mi, už mám docela slušný přehled o všech pro něj nevhodných místech. Naopak vím, že v posledním domě v ulici, ve druhém patře, je překrásná bělohnědá kolie, kterou Kayo s láskou a touhou zdraví. Tudíž se časně ráno jejich domu raději vyhýbáme. Nemám ráda, když psi zbytečně rámusí pod okny; vzpomínám si na jednoho od nás z domu, který při každé vycházce řval jak protržený - ať bylo šest ráno nebo pozdě večer. A jako třešinka na dortu následoval křik jeho paničky, která ho napomínala...

 

     Díky mému štěňátku se taky kamarádím se spoustou lidí. Dosavadní bariéry padají, najednou si povídáme. Když ono to mé pesátko je to taková malá kurvička prodejná... Jak se umí lísat a předvádět... Přesně ví, jak se postavit, hlavičku na stranu, nevinný až běda - věřte, že zatím se nenašla jedna ženská od cca čtyřiceti vejš, která by se k němu nesehnula a nezačala ho drbat, hladit, chválit. A Kayo se přímo vznáší na oblacích obdivu. (No, je pravda, že se snažím, aby byl čistý - po každé procházce se mejou packy, podvozek i tlama, však já se taky zouvám a myju si ruce po příchodu z venku.) 

 

    Kayo mne seznámil se zdejšími mobilními četníky - jednoho jsem dokonce odchytla na kus řeči. Šli jsme právě na jeho oblíbenou louku, když jsem v křoví na rozcestí viděla a slyšela partu dětí. Deset až třináctiletých. Na place snad  3 x 3 metry měly rozložené staré linoleum, velké krabice, rozkřápaný sušák na prádlo, proutěnou škatuli...  plno nejrůznějších prken a krámů. Zírala jsem na ně, když se u nás zastavil místní "měšťák na kole". Původně jsem myslela, že si to tam stelou místní bezdomovci - té první várky jejich stavebního materiálu jsem si všimla už v noci den předem, odpoledne tam už měly "zdi z krabic" do výše pasu.

 

     Představte si, že dětičky si tam "stavěly bunkr"...

 

 

 

 

TOHLE BYL TEPRVE ZAČÁTEK!

 

 

     Policistu jsem odhadovala tak něco mezi čtyřicítkou a víc. Vedl k dětem "řeč", ze které jsem poznala, že je vlastně zná. A že velmi dobře zná svůj rajón. Dětem domluvil - výsledkem bylo, že do šesti večer pojede ještě jednou kolem a do té doby by zase měly všechno odtahat tam, kde to vzaly.

 

     Bylo to fajn. Příjemný dojem. Máme své strážníky, kteří dohlížejí na to, aby to kolem nás vypadalo hezky.  Tohle bych taky nezažila, nebýt mého štěněte.

    

 

 

 

 

 

       Večery trávím kudlankou. Sedím na svém obrovském míči, na pravé straně malá lampička, pokoj je jinak ve tmě. Ticho. A klapot mé klávesnice uspává mého nového životního souputníka. Stále víc a víc si uvědomuju, že je "má růže, kterou jsem k sobě připoutala". A není to - pevně doufám - na krátkou dobu...

 

d@niela

 

 

Komentáře (11)add feed
Moc Ti to Daninko přeju. : Eny
Mít pejska je (většinou) o pohodě a společném soucítění. Pejsek vycítí přesně Tvou náladu i nenáladu, užívá si s Tebou pohodu a Tobě je ještě lépe. Už to víš, už to máš...užívej si to Dani.
květen 18, 2015 06:59
pejsek a jeho Paní : Paní
Jednoho dne mi v poště přišla pozvánka na VIP FemDom párty. V pozvánce stálo, že mohu sebou vzít až 3 další členy doprovodu. Jasná volba padla na s.Adeho, který mě bude doprovázet jako služka-stoleček a oslovila jsem i Dalmatina. Ten mě bude doprovázet na vodítku. Je to totiž lidský pejsek.
Odjezd je domluven na pátek v 14 hodin, ale Dalmatin se omlouvá za zdržení. Konečně přijíždí s půlhodinovým zpožděním a další půl hodiny čekáme až se převlékne do psího oblečku.
Ještě převezmu klíček od jeho CB a můžeme vyrazit.
Prvně dovádím Dalmatina. Zdravím se s Paní. Hned u dveří se mi začínají věnovat sluhové. Zatím nic nepotřebuji a tak uvazuji Dalmatina u sedačky a kde musí hlídat a čekat, až se ustrojím. Vracím pro s.Adeho a mizíme v převlékárně. Nejprve mi s.Ade pomáhá s převlečením do latexu, vše pečlivě leští a potom měním jeho osobu do pozice služky-živého stolečku. Přesunujeme se k sedačkám a určuji Adéle, služce její pozici.
Jen chvíli po té co jsme připraveni se slova ujímá Paní. Vítá přítomné dámy a jejich doprovod. Ten tvoří subíci na vodítkách, služky, atd. Každé dámě je během večera k ruce kterýkoliv z mužských sluhů, kteří mají jednotný „úbor" , černé kalhoty, holou hruď a motýlka.
Adéla- stoleček nás již netrpělivě očekává, aby nám mohla předat se svými dlouhými nehtíky pití. Kterákoliv z dam, která se během večera zastaví, tak si odkládá skleničku na stoleček. Adéla drží statečně.
Já si uvědomuji, že Dalmatin nedostal pít. Vytahuji tedy misku a posílám jednoho ze sluhů, aby ji omyl a naplnil pitnou vodou. Ten se vrací a tak ji mohu dát Dalmatinovi, který ji hned vychlemtá.
Kdykoliv se jdu projít Dalmatin mě následuje u nohy. Nejinak tomu je i v případě, kdy se jdu podívat na další soutěž. Sub osoby mají rozeznat z několika typů „bacátek" o jaký typ se jedná. Odložené sklenky se kupí na Adéle- stolečku. To však trvá jen chvíli, stačí ukázat a sluhové s tácy chybu napravují a sklenice jsou sklizeny. Sluhové kmitají a roznáší pochutiny. Když je hodina po půlnoci, nastal čas, že i my se budem muset vydat na cestu k domovu. Měním Adélu zpět na s.Adeho, sama volím civilnější oblečení.
Beru Dalmatina na vodítko a odcházíme. Domů je to ještě dlouhá cesta, ale jsem spokojená. Byl to příjemný večer.

květen 18, 2015 10:05
:) : bb.
Každému co jeho jest :-) I předstíraná dominance může potěšit. Ve mně tyhle promenády vyvolávají spíš vzpomínku na dětské karnevaly, ale proč ne, když to nikomu neubližuje.
květen 18, 2015 11:04
to je krásný, : Ála
to jsou subinky a dominy, ne? Vlastně subinky jsou chlapi, nojo...
hezký, stoleček, co má za úkol rozeznat bacátka... smilies/grin.gif
květen 18, 2015 11:11
z Daniely psaní o Kájovi : bb.
mám radost. Přiznám se, zpočátku jsem ty články otvírala trochu s obavou, že se dočtu něco o tom, že " je mi to nesmírně líto, snažila jsem se moc, nejde nám to spolu, nevíte o někom, kdo by si vzal psího puberťáka?". A tak velkou radost, že je to jinak :-)

Jinak mám za to, že malého pejska nebo kočičku by měl mít každý starší člověk a hlavně ve městě. Na venkově jsou lidi víc v kontaktu, stačí zajít na poštu, na nákup, k lékaři a potkají sousedy, poklábosí. Obce pro ně leccos pořádají, na venkově lidi uvítají i takové akce, na které jde ve městě jen úzký okruh zájemců, např. přednášky, výstavy fotografií apod. Prostě vítají každou příležitost k setkání a tím, že to mají blízko a zdarma, je to pro ně snazší.
Ve městě právě často jedině pejsek donutí paničku, páníčka obléct se za člověka, vyjít ven na vzduch a když už jde koupit konzervu pro psa, tak si koupí taky něco. Potká pejskaře, během dne většinou taky starší lidi, prohodí pár slov. A večer spolu s pejskem koukají na telku :-)
květen 18, 2015 11:13
ad procházky : Aggitta
Ve městě i na vsi by ten, kdo by několikrát denně šel jen tak procházkou do parku a zpět byl za podivína - kam furt chodí, nešmíruje?, netipuje zlodějům?
S pejskem se můžete procházet do alejujá!

květen 18, 2015 11:40
To je paráda, : Ketrin
že se spolu s Kayem máte takhle fajn. Mám radost. smilies/smiley.gif
květen 18, 2015 11:55
... : deeres
Je to prima, že tě Kayo takhle venčí a tím tě vytáhl z ulity. Ve městě je spousta lidí, co rádi hodí řeč, protože se cítí opuštění. Za normálních okolností si tě nedovolí oslovit, ale chlupáči, ti bourají bariéry. Časem si nasbíráš z okolí i přátele, kteří ti dají číslo mobilu a budeš se moci domluvit na společném venčení. U mne to alespoň tak fungovalo a i teď na venkově, už si moji psi nasbírali kamarády.
květen 18, 2015 13:36
nojo : bb.
ale kde si ty chudáci děti mají na sídlišti hrát? Furt si stěžujeme, že dřepí u počítačů a mobilů, a když si najdou společnou tvořivou činnost, tak šup na ně strážník.
My tu na venkově sice taky máme hřišťata, ale moje děti i jejich kamarády nejvíc bavilo právě tohle. To bylo bunkrů, hradů, skrýší, pohádkových říší se zákazem vstupu pro dospělé, "kluboven". Někde stranou od domů a rodičů, nanosili si z domova materiál, něco posbírali venku, domů chodili ztahaní, poškrábaní, špinaví, otrhaní, ale utahaní a spokojení, vykoupali se, najedli a za chvíli vytuhli. Brávali si tam i jídlo, jak to s hygienou při svačince asi vypadalo radši nemyslím :-)

květen 19, 2015 00:17
Eh, nechtěla bych být dneska dítě, : Faidra
každej má plnou pusu keců, že dnešní děti jenom vysedávaj u PC, a když si hrajou venku, naběhnou na ně policajti. Holt se nezavděčíš.
květen 19, 2015 12:46
Taky mi : Yta
prislo lito, ze tvorivosti trinactiletych deti byla ucinena pritrz smilies/sad.gif
květen 20, 2015 15:38
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]