O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 88 PDF Tisk E-mail
Pátek, 15 květen 2015
Ono se to dříve či později muselo stát. Během neúprosného zápřahu na mateřské dovolené jsem ochořel. Bylo na tuty jasné, že jsem virózu chytil od Čeňka, jelikož je to přenašeč a byl identifikován coby pacient nula.

 

 

 

 

 

 

 

Jenomže on byl nemocný ráno, dostal teplotu, byl nerudný a odpoledne už byl zase fit a s vervou jemu vlastní se vrhnul do škození a aktivit, které jsou v rozporu s klidným občanským soužitím.

 

Druhého dne jsem byl ráno nemocný já. Dostal jsem teplotu, byl jsem nerudný a odpoledne mi bylo ještě hůř. Holt už nejsem žádný mladý vlčák a mé zhuntované tělo se nezvládne vypořádat s virem s takovou noblesou jako to dětské.

 

Byl to přesně ten typ nemoci, kdy mi je blbě a sotva lezu, ale není mi tak zle, aby kvůli tomu musela Nataša zůstat doma a starat se o dítě a o mě. Respektive takto mi to podala. Já už jsem se viděl v nemocnici v karanténě na infekčním oddělení, kdežto Nataša mi oznámila, že to zvládnu a chystala se do práce.

 

Abych demonstroval vážnost své nemoci, strčil jsem teploměr do vařícího čaje a tento donesl Nataše s tím, že mám minimálně kurděje a že už tady dlouho nebudu. Ta letmo zkontrolovala teploměr, nadnesla, že má teplota je krásných čtyřicet šest stupňů a že ona jde tím pádem do práce. Má malá lest nevyšla.

 

No a bylo to. Bylo mi blbě, byl jsem doma sám s malým dítětem. Perfektní. Čeněk jako pravý predátor vycítil, že jsem slabý nemocný kus a tedy přebírá vedení a během dne si ze mě možná i odkousne kus masa, ne proto, že by měl hlad, ale na důkaz své převahy.

 

Ležel jsem na posteli, klepal se a s teplotou 37,1 jsem očekával finální zásah z milosti z hůry. Občas jsem se zmohl na to vstát a udělat si čaj nebo spolykat několik prášků, ale na víc jsem fakt neměl.

 

V domácnosti propukla nefalšovaná anarchie. Čeněk s plyšáky pořádal orgie, maloval křídou po zdi a bylo jasné, že dříve či později založí v bytě požár, k čemuž směřoval již od doby, co se naučil chodit. Na jasný povel z postele, ať nedělá nepořádek a jde spíš pomoct svému tátovi, vůbec nereagoval a raději vyrval ze zásuvky nabíječku na telefon a mával s ní nad hlavou.

 

Nakonec se mu mě přeci jenom zželelo. Probudila se u něho empatie a možná i pečovatelský pud, takže zatímco jsem úpěl s rýmou na posteli, přinesl mi z lednice starou cibuli a skořápku od vajíčka, které cestou z ledničky rozmáčknul a toto vyteklo na podlahu. Uznal jsem, že záměr byl z jeho strany maximálně upřímný a čistý už jenom kvůli tomu starostlivému výrazu, kterým mě nabádal, abych si tu jeho medicínu okamžitě snědl a tím se uzdravil.

 

Zatímco jsem znechuceně chroupal skořápku od vajíčka, Čeněk spokojeně odběhl do pokojíčku, kde se samovolně zaklínil pod postelí. Když jsme si totiž s Natašou zakoupili novou postel, byl to velký úspěch celé domácnosti, a proto Nataša trvala na tom, že koupíme novou postel i dítěti. A ne nějakou normální, ale širokou přes půl pokojíčku a hodně nízkou.

 

Takže máme v domácnosti další postel, která je široká jak kráva a nízká tak akorát, aby se tam pod ní vešel Čeněk. Já se tam ale už nevejdu. Čeněk si to uvědomil, a proto se pod postel velmi často uchyluje a potom řve, protože nemůže vylézt.

 

Abych se ale vrátil k tématu. Po té, co se mě Čeněk pokusil uzdravit cibulí a skořápkou od vajíčka, zdrhnul do pokojíčku a zmizel pod postelí. Netrvalo to dlouho a začal řev, protože nemohl ven. Já, lazar a chudák, jsem musel vstát z postele, dokymácet se do pokojíčku a situaci vyhodnotit.

 

Situaci jsem vyhodnotil jako, že to má dobrý a šel jsem zpět stonat do postele. Cestou mě však zastihl zbytek rodičovského pudu, který si pro jistotu schovávám na horší časy, kdyby třeba Čeněk visel ze skály nebo podobně a toho kluka se mi zželelo.

 

S maximální námahou jsem si kleknul na kolena a zahleděl se pod postel. Úplně vzadu, kam jsem nedosáhnul, se krčil Čeněk, který ke mně upínal zrak i ruce v zoufalém volání o pomoc. Nebyl jsem ve stavu, kdy by se mi tato situace chtěla nějak precizně řešit, takže jsem vzal hokejku a dítě z pod postele vydlabal.

 

Dobrá věc se podařila a já jsem si šel lehnout, protože mi teplota určitě prudce vystřelila na 37,2 a smrt už jsem měl doslova na jazyku.

 

Sotva jsem dolehl na postel, ozýval se z pokojíčku znovu řev. Ten blbec se znovu zasekl pod postelí. Jakožto nemocný jedinec potřebuju klid na lůžku a ne vytahovat celý den šílený dítě z pod postele. Znovu jsem tedy Čeňka vyšťoural hokejkou a postel jsem mu zabavil.

 

Po akci s postelí se již Čeněk obul do konání zla pořádně, takže tak nějak nebyl prostor pro to, abych svou nemoc nějak důkladně řešil. Samozřejmě, že když přišla Nataša z práce, teatrálně jsem se válel na zemi a vykřikoval, že jsem v posledním tažení, abych u ní vyvolal pocit viny. Nataša mě překročila a šla se osprchovat.

 

Když to celé vyhodnotím, tak je potřeba říci, že není moc rozdíl mezi tím, starat se celý den o dítě a starat se celý den o dítě, když je člověk nemocný. (Tady se bavíme o nějakém neškodném viru. Kdybych měl třeba lepru nebo mor, tak to by bylo zřejmě už horší). Řehole to je pořád stejná a ty síly, kterému by člověku nemoc vzala, ty rodič na mateřské dovolené beztak nemá. Takový rodič zůstává věren heslu: Kde nic není, ani smrt nebere, aneb nemoc nemůže skolit již skoleného člověka.

 

Tím pádem jsem byl nemocný, měl jsem teplotu, měl jsem rýmu, měl jsem kašel, ale vyřízený jsem byl tak nějak stejně, jako jakýkoliv jiný den. Čeněk klasicky nebral ohled vůbec na nic, takže ani nebyl čas si kontrolovat puls a řešit chorobu. Aktuálně jsem ve stavu, kdy nevím, zda jsem ještě pořád nemocný a nebo už jsem zdravý a vypadá to, že to se dozvím, až půjde Čeněk do školky. Nejhorší je, že to člověk nepozná ani na svém vzezření. Já jsem zelený s kruhy pod očima a s mrtvolným nezdravým výrazem již druhým rokem. Dva roky nemocný určitě nejsem.

 

 

 

 

DOMINIK LANDSMAN

http://fotruv-denik.blog.cz/

 

(pokračování co nejdříve)

 

  

 

Komentáře (2)add feed
... : deeres
Teda Danielo, ty to flákáš!! Tohle je zase díl 85, nad čím já se tady pobavím? smilies/wink.gif
květen 14, 2015 10:17
deeres : mamča
Daniela trénuje s Kájou přivolávání, jak jste jí všechny radily, tak se nemůže pekelně soustředit na Kudlanku... smilies/cheesy.gif
květen 14, 2015 11:06
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]