O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

MANŽEL JE VÍC RODIČŮ NEŽ MŮJ PDF Tisk E-mail
Neděle, 10 květen 2015
Milá Danielo, rozhodla jsem se také napsat si o radu. Už nevím, co mám dělat. Zkoušela jsem snad úplně všechno. Po dobrém, po zlém, trestala jsem, dávala dárky, ale s manželem nic nehne, vše je stále při starém. Brali jsme se před 3 lety, a předtím spolu 2 roky chodili. Máme nádhernou dvouletou holčičku. A nikdy by mne ani nenapadlo, že budu takhle zuřit.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

      Manželovi rodiče mají vilku, kde i on s nimi stále bydlel. Když naše známost začala být vážná, bydleli jsme spolu nejdřív v mém pronajmutém bytě. Ted máme vlastní docela prostorný byt v centru města. Manžel je milý, hodný, rozumíme si, nepije, s Eliškou si hraje, zbytečně neutrácí (v rámci naší rodiny), prostě idylka.

 

      Ale tohle vše platí, jen než se ovšem objeví v obraze jeho rodiče. Já s nimi mám takový neutrální vztah, ale přiznám se, že jejich přítomnost nijak extra nevyhledávám. Jestliže se ale sejdeme, třeba na  narozeniny Elišky, Vánoce a tak, vše probíhá v klidu.Mj. chovám se tak proto, protože oni už ze začátku se chovali, že jsem jim ho vlastně "ukradla". Tchyně se ani jednou nesnažila být s vnučkou, prostě my pro ně moc neexistujeme.

 

     Manžel je ale svými rodiči přímo posedlý. A v tom je podle mne problém. Nás má sice rád, ale rodiče jsou vždy na prvním místě. Nejen že u nich tráví skoro všechny víkendy, většinou se tam zastavuje i na cestě z práce. "Na chvilku, na kus řeči, na výpomoc." Na domě je přece vždycky co dělat, navíc neustále probíhají všelijaké úpravy, změny, rekonstrukce. A on, jak vzorný syn, vždy nakluše s rukama na bradavkách a pracuje a pracuje a pracuje. Jsou to přeci jeho rodiče, ne?

 

     A já blbka jsem ho ještě zpočátku podporovala. Říkala jsem si, že jak se chová k mamince, bude se chovat i ke mě. Jenže nakonec je všechno jinak. Manžela vidím ráno, než odejde do práce a pak pozdě večer, když se vrací. Max jednou, dvakrát týdne se vrací v normální čas, jinak to je vždy kolem 11. Během víkendů máme tak dva, tři společně dny za měsíc.

 

     Snažila jsem se s ním o tom logicky mluvit, prosila jsem, zdůvodňovala, křičela, nevařila, nemluvila, vyhrožovala (ano, i k mojí mamince jsem se na 2 týdny odstěhovala), nebo naopak usmívala se, vyvářela, snažila se mu udělat jak se říká "modré z nebe", nic. Ani  "divoká noc plná lásky" - na něj nefunguje nic.

 

     On vždy jen tak mlčí, občas řekne, že ještě tam tohle dodělá, či že se musí postarat ještě o tohle, že to zas tolik času není, nasadí ublížený obličej a nic. A tak je to pořád dokola.

 

     Co mám dělat?Poradíte mi? Nechci o něj přijít, ale zase si říkám, že tohle už dlouho nevydržím. Přitom, kdyby se chovali alespoň jako dědeček a babička...

 

KLÁRKA

 

 

O D P O V Ě Ď :

 

 

Milá Klárko,

 

     každý jsme nějaký.  A pokud se zamyslíš nad charakteristikou svého manžela - nemůžeš si z něj vybrat jen jedno - vždy je to soubor několika různých vlastností. Ten tvůj je jednoznačně slaboch. Což nemusí být špatné - nikde se nerve, dá se s ním vyjít, ale zase nemůžeš čekat, že se bude nějak o tebe rvát, že bude extra průbojný - tzn. jak v rodině, tak mezi lidmi. Nebude asi průbojný ani v práci; nejspíš dobře dělá svoje, ale není to žádný "macho", který by dělal prudkou kariéru. Ten si povýšení nejspíš "vysedí"... 

 

     On byl vždy nejspíš dobře doma zajištěný, všechno odsejpalo jak mělo, nemusel se o nic prát... Kdežto jeho rodiče (nevím, jestli to tam vede maminka či otec), jsou razantnější. A taky přesně vědí, jak na něj. Jsou taková velmi dobře sehraná parta. Tebe a vaši holčičku má určitě rád, ale úplně jinak, než rodiče. Prosím - nezaměňuj tyhle dvě lásky, jsou opravdu odlišné!!!

 

     Každopádně, pokud mu budeš dělat kravály, vyčítat, tím nic nedokážeš. Na to se musí jinak... Od nich je to už docela slušná manipulace, protože pokud by se chovali normálně, brali by váš dvě - tebe a svou vnučku, jako přirozené rozšíření rodiny. Bohužel, jste stále mimo a úplně chápu,  že to tak těžce neseš.

 

     Pokusím se ti poradit a pevně doufám, že se přidají i ostatní. Takže: pokus se mu občas, alespoň tak jednou za tři neděle, za měsíc, "přibalit" na víkend dceru s sebou. Řekni mu to pochopitelně už dřív, v polovině týdne, aby na to mohl rodiče připravit. Věřím, že si holčičku stoprocentně zamilují, vždyť je to dítě jejich syna! Dej jí s sebou vše, co potřebuje, a ty si mezitím udělej volný den. Ne aby tě napadlo v tomto volnu třeba gruntovat... :-))).

 

      Stejně tak můžeš jednou za měsíc pozvat jeho rodiče k vám. Víš, co tím sleduju? Aby se s vámi dvěma více sžili, abys je líp poznala a získala víc pevnou půdu pod nohama, abys se mohla s nimi dohodnout... aby si synáčka tak neusurpovali. Jo, holka, bude to boj na delší dobu, ale pokud je jinak hodný, vyhovuje ti jako manžel i tatínek vaší dcerky, tak bys se o to měla pokusit. A jedině po dobrém - protože po zlém - to se  nic nezvládne...

 

d@niela

 

 

 

 

Komentáře (46)add feed
... : Sandra.
Nevím no, je to těžká situace. To, co radí Daniela- šoupnout mu dítě s sebou je dobrý způsob, jak si udělat víkend pro sebe, ovšem pořád to neřeší, jak si užít víkendy (alespoň dva, tři v měsíci) jako rodina- vy tři. Představa, že když se budeš s dcerou častěji vídat s jeho rodiči, přiberou vás do party, je podle mého lichá. Já to zažila, taky jsem měla měla babičku, která nekriticky zbožňovala svého syna a my jsme holt byli nutný přívažek. Když volala a já zvedla telefon, tak první otázka nebyla "jak se máš?", ale "je doma táta?"

Já bych si to na tvém místě zapisovala- každý den v kolik hodin přišel z práce, jak dlouho byl u rodičů, jak dlouho byl doma. Dělala bych to, aby o tom nevěděl a dost dlouho na to, aby nemohl říct, že to byl výjimečný týden, protože musel u rodičů dodělat to a to. Třeba měsíc, dva- pak bych mu to předložila černé na bílém a naposledy s ním hodila řeč o tom, že pokud to jemu takhle přijde v pořádku, tak že je asi na čase, aby se k těm rodičům rovnou odstěhoval, protože tvoří rodinu s nimi, ne s vámi.

Na druhou stranu- pak musíš být opravdu rozhodnutá se s ním rozejít, plané vyhrožování nemá smysl a četné demonstrativní rozchody také ne. Pokud si neumíš představit, že byste se rozešli, tak asi pomalu začni přemýšlet, jak se s tím co nejlépe srovnat. Zvyknout si, že on má takové časově náročné "hobby" a zařídit si svůj život po jeho boku, ale bez něj.
květen 10, 2015 21:40
Klarko, : Nellina
jako pres kopirak v sirsim kruhu nasi rodiny. Jen s tim rozdilem, ze jeho rodice ji maji radi. Kazdy vikend se jezdivalo k nim, hlavne pomahat. Na baraku je prace vzdycky dost. Postupne ji se prestavalo chtit kazdy patek sbalit veci a jet, chtela byt s nim, bez rodicu. Jenze on jezdil, ona byla o vikendech sama ve meste. Po letech si nasla kamarada, hodne spatne neveru nesla, ale manzel se ji odcizil. A taky zkousela vsechno, od place az po kriceni. Stresem zacaly jeji zdravotni problemy a rozvod je na spadnuti, roky v riti...Vam to muze dopadnout jinak, to nechci malovat certa na zed. Jen, ze to bude asi beh na dlouhou trat. A jeste, kdyz tebe a dcerku tchyne zvlast nemusi...
květen 11, 2015 00:00
...budu za ďáblova advokáta... : Aggitta
a pokusím se vidět to trochu jinak. Neříkám, že by mne bavilo trávit doma o samotě celé dny, zatímco manžel kutí a buduje u rodičů. Ale - možná je to chlap, co nevydrží bydlet v paneláku, čumět na telku, povídat si s manželkou, hrát si s dětmi. Možná je to "chlap do baráku", který se doma ukousává nudou? Nepomohlo by pak pořízení nějaké chalupy, chaty k rekonstrukci? Jezdili byste na ni spolu, byli byste spolu, manžel u míchačky, na střeše, v dílně - ale "váš"?
květen 11, 2015 08:47
tři body : vlk
a) zaměstnat doma
b) když už musí k rodičům, tak v plné sestavě a rodičové věnujte se nám, když tu synáček musí makat.
c) stanovit si termín, do kdy má šanci to pochopit a zjednat nápravu, pak už jen jednat o rozchodu.
Ty nemáš rodiče, co potřebují pomoc? Pokud zvládáš všechno sama, tak se nediv, že má čas oprašovat vilku rodičů.
Je to oběť manipulace, ale nechce to vidět. Možná ty a dcera budete touc enou, kterou zaplatí, než si to připustí.
květen 11, 2015 08:56
Vzala sis jedináčka-mamánka, : mamča
to lepší nebude. Jako klad, (který Ty zatím nevidíš), bych viděla to, že o Tebe a o vaší dcerku tcháni nestojí. Horší by bylo, kdybys tam u nich musela trávit čas s manželem a společensky se usmívat, nebo makat na baráku.
Možná je to pro Tebe kruté, ale nauč se žít sama. Prostě nekřič, netrucuj, ani se netvař jako dokonalá manželka. Ubližuješ tím jenom sobě a vašemu dítěti. Protože dítě potřebuje šťastnou mámu.
Udělej si program bez manžela. Navštěvuj svoje rodiče, babičky, kamarádky...choď do Mateřského centra, s malou plavat. Prostě si najdi program BEZ MANŽELA.
Buď mu dojde, že není středobodem Tvého vesmíru a začne o Tebe a svojí dcerku bojovat, nebo mu to bude vyhovovat, a pak není co zachraňovat.
Jsi mladá, dítě malé, ještě najdeš někoho lepšího.
A manžela vrať mamince. Ať si ho naloží, když ho nechce nechat dospět.
květen 11, 2015 09:03
no, já nevím, Aggitto, : Nona
pořídit si v této situaci ještě chalupu či chatu k rekonstrukci, to by se z toho Klárčin manžel mohl tak leda zbláznit.... Já bych to viděla tak, že byl zvyklý rodičům pomáhat, ostatně také s nimi v tom domě bydlel a asi se rodiče na jeho pomoc spoléhají. Je pěkné, že se za nimi stavuje i jen tak, na "kus řeči", to bych ocenila. Pro tebe, Klárko, by bylo dobré, kdybys více zapracovala na tom se k jeho rodičům přiblížit. Co takhle pozvat tchýni na společnou procházku, když by manžel s tchánem pracoval na domě? Nebo ji pozvat na oběd, zatímco manžel pracuje? Co třeba napéct pekáč buchet a donést "na stavbu" svačinku? Jsi asi na mateřské, tak více vnímáš to, že manžel doma není. Když ale oba pracují, často se vídají jen ráno a večer, než jdou spát, tak to prostě bývá.....
Možná i Tvoji tcháni cítí Tvůj odstup, takže je na Tobě se k nim přiblížit.... Za pokus nic nedáš, max. Tě odmítnou? Jinak je samozřejmě brzy uvažovat o rozchodu, jste spolu krátce, na všem se dá ještě pracovat.......
květen 11, 2015 10:50
..... : Nona
.... jinak to, o čem Klárko píšeš ve třetím odstavci odspodu (jak jsi vyhoržovala apod.), tomu se říká manipulace..... což je odporná, velmi často se vyskytující vlastnost u žen, fuj!.... o dospělém chování to moc nesvědčí.... smilies/angry.gif
květen 11, 2015 11:02
nechápu : Iris
tu úžasnou lehkost, s jakou se v podobných situacích hned doporučuje najít si k malému dítěti někoho lepšího.Místo řešení situace hned hledat jiného chlapa, náhradního tátu?
Jak píše Nona - jsou spolu proboha teprve 5 let, na vztahu prostě musí zapracovat a ne se hned rozcházet.Píšu to jako máma dvou velkých chlapů, jsem zaujatá. smilies/wink.gif
květen 11, 2015 11:31
Iris : mamča
Jsem taky máma třech chlapů, dvou už ženatých.
Ale zažila jsem na vlastní kůži to, co popisuje Klárka. Můj manžel jezdil každý víkend ke svým rodičům s naším nejstarším synkem a já s miminy-dvojčaty jsem zůstávala doma v rozpáleném paneláku, protože my jsme tam byli nežádoucí.
Dnes nechápu, jak je možné, že jsem si to nechala líbit. Jenže s třemi dětmi do tří let se špatně odchází.
květen 11, 2015 12:10
Irisko : mia I
najít lepšího - ale kde by se pořád ti lepší brali?? Zvlášť, když tenhle dobrý je. Jen ta náklonnost k vlastní, původní rodině. Ten nový může být manželce za zadkem a zase třeba nebude mít vztah k nevlastnímu dítěti. To není vůbec lehké najít chlapa a zároveň tátu pro dítě - vlastní zkušenost. Taky celkem každá mladá ženská, nebyly jsme jiné, chce mít muže u sebe. Za pár let je ráda, když chlap vypadne na fotbal nebo kamkoliv. smilies/wink.gif

Tady je špatné to, že ti rodiče by měli mít trochu rozum a říct, jdi domů, máš tam ženu a dítě. Ne aby i v týdnu přicházel manžel tazatelky pozdě v 11 domů, za tmy, kdy už dítě spí. Tím se odcizí dítěti i partnerce.

Jak z toho. Nedržela bych si takový distanc. Jestli se má malá cmudit v bytě, raději bych jí zřídila pískoviště u manželových rodičů. Sobě třeba , dle možností, záhon květin nebo zeleniny, která nedá tolik práce - salát, ředkvičky. Mezitím co chlapi makají, polejt záhonky, poté sednout si na kávu s manželovou maminkou, poklábosit. Trochu se snažit vztah tchyně - snacha zlepšit. Samozřejmě pokud je tam ze strany tchyně /nerada ten výraz používám/ nezájem, averze, těžko se to zlepší ale za pokus to stojí. Koneckonců po skončení mateřské budeš Klárko ráda, když Ti třeba malou na doléčení pohlídají, paragraf je jen na nezbytně dlouhou dobu nemoci.

Pokud se toto podaří, bude to fajn. Ale zase je třeba dbát na to, abyste tam netrávili úplně veškerý čas a Váš vztah nepohltil stereotyp a nuda. Je třeba podle finančních možností vyrazit i jinam. A taky někdy jen jako za svobodna - sami dva. Takhle bych to viděla , pokud se zpětně zamyslím nad tím jak bych dnes řešila tento problém být znovu mladá a v Tvé situaci.
květen 11, 2015 12:11
... : Sandra.
" na vztahu musí zapracovat a ne se hned rozcházet", to je sice hezký a pravdivý, jenže to musí chtít na vztahu pracovat oba. Když jeden si jede po své lajně a ignoruje partnerovo volání o pomoc (a že Klárka o pomoc už volala všemi možnými způsoby), tak je to těžké. Jeden vztah nespasí.
Sbližování s tchyní je hezký, ale nijak to nepomůže tomu, aby trávili víc času jako rodina. A rodina jsou- mámy dospělých synů prominou- Klára, její manžel a jejich děcko. Babičky a dědečkové jsou širší rodina, jistě jsou také důležití, ale nemůžou být na prvním místě.
Klárka nepíše, že zatímco je manžel pryč, tak dřepí s dítětem doma. Já bych také raději, než zalévat záhonky na baráku u tchyně, která mě nemá ráda a i ke své vnučce se nechová jako babička, vymyslela jakýkoliv jiný program. Dá se odjet kamkoliv, na výlet, ke kámošce, k vlastním rodičům...ale to stále neřeší ten závažný partnerský problém...
květen 11, 2015 13:06
mio : Iris
přesně tak, pořád jako kdyby všude stály houfy báječných a mnohem, mnohem lepších chlapů, kteří se jen klepou na ženskou s dítětem, aby mu mohli být mnohem lepším tátou, než je ten jejich.
Pokusit se vyladit vztah obou biologických rodičů by mělo být podle mne většinou prioritou a ne se kvůli každému dílčímu problému rozvádět.Manželství je tvrdá dřina.

Nebyla bych ráda ani jako babička,kdyby kvůli třeba blbě umytému nádobí moje snacha hned odsunula mého syna a hledala lepšího taťku k mému vnoučeti (samozřejmě teď přeháním ).
Také si myslím, že bude problém v komunikaci mezi Klárkou a rodiči jejího manžela, což nemusí být vina výhradně jedné strany, neznám okolnosti.

S některými partnery se fakt žít nedá, ale jestli je největším prohřeškem jinak báječného chlapa to, že má hodně rád svoje rodiče, tak to jako nepřekonatelný problém nevidím.
Když čtu některé příspěvky výše, problém to pro někoho za určitých okolností zřejmě být může veliký...ale jako důvod k rozvodu a šachování s dítětem to necítím..
květen 11, 2015 13:19
Sandro : mia I
ale já nikde nepíšu , že by tam měli být stále viz. můj poslední odstavec. To že by Klárka občas šla k rodičům s malou má dvě pozitiva. Malá by tam měla větší rozlet, Klárka by si tam něco vytvářela, měla by z něčeho radost a neviděla by čas strávený u tchánovců tak úkorně, jako něco pouze negativního. Samozřejmě, a to jsem též psala, jsou tchyně, které snachu nepřijmou, nemají ji rády. Ale udělat pokus o sblížení, tím se přece nic nedá zkazit.
květen 11, 2015 13:49
... : Sandra.
tak ano, mio, umím si to představit, pokud by to byl výsledek nějakého kompromisu- jeden víkend pojedu k rodičům s tebou a můžeme tam příp. pracovat oba, aby se udělalo víc práce, další víkend se k rodičům nepojede vůbec a vymyslíme si nějaký vlastní program. Stejně tak ve všední dny- jeden den třeba u rodičů až do noci a druhý den rovnou z práce domů, aby ještě viděl dítko ve stavu bdělém. Na mne by teda i tohle rozdělení se o manžela s tchyní půl napůl bylo moc- ale zase podle toho, co Klárka píše, tak u nich by to byla výrazná změna k lepšímu. Takže jako kompromis ano a snažila bych se s tchyní sblížit. Ale jak už jsem psala nahoře, pokud by to mělo zase znamenat, že snažit se bude jenom já a manžel na svých zvycích nezmění ani ťuk, tak by mi to rozhodně problém nevyřešilo....
květen 11, 2015 14:19
Sandro : mia I
samozřejmě, že pokud bude i přes Klárčinu snahu partner stále u rodičů, je špatný manžel (s tím se dospělá ženy vyrovná), ale hlavně bude špatný otec. Čas, o který okrademe své děcko už prostě nelze vrátit. Ale , jak píšu, ještě bych na Klárčině místě popřemýšlela a z toho zdánlivě negativního vytěžila něco co bude schůdné pro oba partnery.
květen 11, 2015 14:30
Já to můžu posoudit z obou stran. : Myška
Jako manželka podobně "postiženého" chlapa, ačkoliv nebyl jedináček. A řekla bych, že ten vztah syna k rodičům, popsaný v úvodním článku, je patologický.
Jako matka dvou dospělých synů bych nikdy nic takového po nich nechtěla.

Klárko, nejvíc se mi líbí rady Sandry. Hlavně nepropadni radám - vydržet za každou cenu cokoliv, hlavně nerozbít rodinu. Jsou totiž hranice, za které nelze jít. Teda někdo může, ale to také není zdravé.
květen 11, 2015 14:44
...... : Nona
..... neznám nikoho, kdo by měl patologický vztah ke svým rodičům, ale znám několik mladých manželek, které by si rády toho svého "uvázaly na oprati" a měly stále za zadkem..... není to nakonec tak, že Klářin manžel chce jen trochu "svobody"? Vždyť i tu každý potřebuje ve vztahu!?
květen 11, 2015 14:56
No mě to patologické přijde, když u rodičů tráví téměř veškerý volný čas. : Myška
Nebo je to snad normální?
Nepřipadá mi, že ho chce Klárka mít pořád za zadkem. Ale chce, aby byl alespoň někdy s ní a jejich dcerou.

květen 11, 2015 15:05
... : Sandra.
Nono- popsané: "Max jednou, dvakrát týdne se vrací v normální čas, jinak to je vždy kolem 11. Během víkendů máme tak dva, tři společně dny za měsíc." není "trocha svobody", to je jako hodně nadbytek svobody, zvlášť v situaci, kdy má doma malé děcko, které tátu potřebuje vídat, aby si k němu utvořilo zdravý, nikoliv patologický vztah. A kde má v tom vztahu prostor pro svobodu Klára, když je manžel pořád u rodičů a ona trčí doma s děckem? Nebo je to dítě jenom její? A co domácnost, tam by nebylo co vylepšovat, nebo má domácnost rodičů ve všem přednost?
Sorry, já tohle nechápu. Něco jiného je pomoci starým nemohoucím rodičům, ale chtít po svém dospělém dítěti,které má vlastní rodinu a domácnost, aby mi jezdilo pravidelně o víkendech hákovat na baráku, protože "je tam stále co dělat", to mi přijde patologické dost.
květen 11, 2015 15:12
... : Nona
..... manžel není siamské dvojče, Klára má na výběr - buď se sblížit s tchánovci, nebo trucovat doma sama a nebo si najít jiného koníčka....
Uznávám, že z mých názorů čiší přílišná touha po volnosti..... zřejmě budu patologická.... smilies/grin.gif
květen 11, 2015 15:18
Myško : mia I
nemyslím si, že by tu někdo radil vydržet za každou cenu. Ani já ani Iris nejsme důkazem toho, že bychom držely za každou cenu. Stejně jako Ty jsme se v prvním manželství rozvedly. Jestliže radíme Klárce to co radíme, je to proto, že ona sama označila své manželství jako idylku. Manžel má podle ní spoustu kladů. Samozřejmě pokud se vyskytl problém, který se jeví jako obtěžující, narušující soužití, je třeba ho řešit, dohodnout se. Pokud manželé nenajdou vzájemný kompromis, ať se rozvedou.

Ale jsem velmi opatrná na rady typu, rozveď se, polepšíš si. Zástupy chlapů, kteří se třesou na ženu s dítětem opravdu nejsou. V tom s Iris bezvýhradně souhlasím. Dnes se nechtějí někteří ani ženit, přibývá jich, ač mají bezdětnou partnerku nebo partnerku s vlastním děckem. A pozice samoživitelky v dnešní době nic moc. Takže netvrdím držet za každou cenu, ale dávat plané naděje, že už bude jen líp, že někde čeká princ s otevřenou náručí by mi přišlo vůči tazatelce jako nerealistické.
květen 11, 2015 15:20
... : Sandra.
Nono, znáš to, svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Touha po volnosti je pochopitelná, ale v tom případě se chlapec neměl ženit a pořizovat si dítě- mohl bydlet u rodičů a měl by volnosti habaděj (teda možná- ono je klidně možné, že v tomto případě ho má na poměrně krátkém řetězu maminka)
Jakou možnost volnosti má Klára, když má doma malé děcko a manžela pořád v trapu? Tchánovci se jako babička a dědeček nechovají...takže to vlastně táhne sama, s případnou pomocí její rodiny. To mi teda přijde krajně sobecké jak od toho chlapa, tak od jeho rodičů, kterým přeci musí být jasné, že když je chlapec stále nasáčkovaný u nich, tak musí doma chybět... (což je možná netrápí, znám ženské, co snachu vnímají jako konkurentku a že se jim podaří nad ní vyhrát berou jako své velké vítězství- to, že tím svému synovi zničí manželství a kolikrát i život, protože jim nebude dobrá ani snacha č.2, č.3,...to už neřeší)
květen 11, 2015 15:31
Sandro, : Iris
v tom případě se chlapec neměl ženit a pořizovat si dítě- mohl bydlet u rodičů


víš sama, doba je taková, že kluků i holek, kterým se nechce vůbec do samostatného života, svazku manželského a někdy i výchovy dětí je tolik, že už i skutečnost, že Kláry manžel se chtěl oženit a mít rodinu, mu přičítám k dobru.Kdyby se mělo promýšlet, co všechno manželství obnáší a co může nastat, nebrala by se ani ta menšina maldých, co se dnes žení. A ani se to přece předem nedá nastudovat, nikde se to neučí a rodinné vzory jsou velmi odlišné. Ani tady v téhle diskusi, kde jsme myslím dnes samé zralé a rozumné dámy, se neshodneme na všem, protože každá máme jinou zkušenosti i jiný náhled na věc.

Tak jen ocituji moji první paní tchyni, na kterou ráda vzpomínám - když exmanžel začal "blbnout", ačkoli stála při mně, zeptala se mne jednou , jestli jsem si jista, že je jejímu synovi doma hezky...Mně to připadá, že Klářin manžel ani tak nehákuje, jako relaxuje v domě, kde je mu dobře a s lidmi, které má také rád. Mělo by mu být dobře s Klárou a dítětem, ale nejspíš není.Práce se nebojí, to je zřejmé. Já myslím, že klíč k rozuzlení má Klárka sama - ona, jako chytrá ženská může dokázat celý ten mechanismus roztočit tak, aby fungoval ku prospěchu jejímu, Eliščinu i celé širší rodiny, bez žárlení a usurpování kohokoliv kýmkoliv. Třeba až jednou bude Eliška dospělá a vdaná, bude denně chodit za babičkou Klárkou, bude jí u ní moc dobře a třeba se na to bude dívat jinak. smilies/wink.gif
květen 11, 2015 17:05
Mio, tak nějak předpokládáš, že pokud se rozvést, tak proto, aby ženská nahradila původního chlapa chlapem novým. : Myška
Proč? Už teď táhne celou domácnost a výchovu dcery Klárka sama. Manžela vidí Klárka až někdy v noci, kdy se vrátí od svých rodičů, dcera ho vidí ještě daleko méně. Takže stejně žijí v podstatě samy dvě.
květen 11, 2015 18:51
Myško : mia I
mám trochu pocit, že to vidíte černěji než pisatelka sama. Ona zatím na manželství vidí jediné minus a to tenhle nepoměr času stráveného s původní a stávající rodinou. A to je věc, na které by se podle mne dalo ještě zapracovat, Ty bys volila rozvod.

Myslím, že po pěti letech se ještě ti dva učí spolu žít, musí resp. měli by každý trochu ustoupit a snažit se najít rozumný kompromis. Klárce hřebínek nespadne , když půjde s malou k rodičům manžela spolu s ním. Může pomoci anebo jen pobude s malou a manželem, připraví svačinu. A na manželovi a jeho rodičích je, aby taky přehodnotili svoje postoje. Pokud budou Klárku přehlížet, manžel svůj postoj nezmění, pak teprve rozchod.
květen 11, 2015 19:27
táhne : Iris
celou domácnost a výchovu sama? Jejdamane, no tak je doma s krásnou dvouletou holkou na MD, co já bych dala za to, kdybych měla holku a mohla s ní prožívat každou chvilku. O tom, že je to dnes s dětmi snadnější, než kdy bývalo, o tom jsme se tu bavily a shodly se. Táta tomu moc zatím nedá, ale to neznamená, že jak holčička poroste, nebude se jejich vztah rozvíjet víc a víc k lepšímu.Zatímco rodiče tu napořád nebudou. To se dneska holkám nějak krátí žíly, když se starají o malé dítě víc, než táta? Myslím, že je zatracený rozdíl mezi tím, že je často doma sama a tím, když je fakt rozvedená a sama. Možná by se Klárka divila, co věcí manžel zastane a zařídí kromě toho, co ona vidí. Zajímalo by mne mimochodem, jak staří jsou aktéři tohohle strašného dramatu. smilies/wink.gif
květen 11, 2015 19:53
ale : Iris
abych byla spravedlivá, vzpomínám si vlastně, že zpočátku mi v mém druhém manželství také vadilo, že manžel byl dost často a velmi dlouho se svým bráchou. Pořád něco plánovali,kuli pikle, telefonovali si, navštěvovali se, spolu sportovali, cestovali, dokonce měli vyhraženou jen svoji pánskou dovolenou každý rok v září.A spolu také pomáhali rodičům - něco jako u Klárky, jenom na to byli synové dva. Dokonce to občas vadilo i mé švagrové smilies/smiley.gif Řešily jsme spolu s ní to, že jsou neoddělitelní. No a jak šel čas, všechny nás ten život tak nějak uhladil až zválcoval.Na rodiče už jen s láskou vzpomínáme, děti vyrostly, synovec je předčasně po smrti...takže to teď vnímáme jako období, kdy jsme hledaly problémy tam, kde vlastně žádné nebyly. Skutečné problémy, neřešitelné a definitivní.Bráchové si špitají doposud a docela si říkám, že je hezké, když rodina drží pohromadě.
květen 11, 2015 20:58
Mio, nevím co bych volila. To se nedá říct úplně jednoznačně. Ale zcela jistě bych nesetrvávala v manželství za každou cenu. : Myška
Tu cenu bychom totiž platily my dvě - já a dcera. On by byl spokojen, protože by se jelo dál jako dosud.
Po zkušenostech prostě nejsem zastáncem obětování se ve jménu nerozbití rodiny. A pokud na rodině nezáleží oběma rodičům, partnerům, tak co? Má Klárka bojovat s jeho rodiči? Obrazně, samozřejmě... Má s nimi o něj soupeřit? Když oni ani nestojí o vlastní vnučku? Nemusí stát o Klárku, nemuseli si padnout do oka, ale nestát o vnučku? To nepochopím. Něco je tam velmi špatně. A rady, aby v situaci jaká je, tedy nezájem prarodičů o vnouče, Klárka s dcerou chodily častěji na táčky k tchánovcům, je sice hezká, ale taková umělá. Něco jako univerzální rada, kterou tu často od některých čteme, když sem napíše žena, jíž nevyšel vztah - začni cvičit, zhubni, dbej o sebe, najdi si partu lidí se stejnými zájmy, a tak dál...
květen 12, 2015 05:05
Iris, každá na to koukáme jinou optikou. Já si ještě pamatuju, jak jsem byla ráda, když jsem byla s dětmi na MD a RD, když manžel přišel z práce a byli jsme všichni spolu. : Myška
Chápu tedy Klárku, která je věčně s dcerou sama. Mluvíme tady o tom, že manžel Klárky tráví mnohem víc času se svými rodiči než s těmi, které by mu měly být nejbližší, tedy se ženou a dítětem. Nevidím nic špatného na pomoci rodičům, ale nesmí se stát v podstetě jediným programem.
Otočme to - Klárka s dítětem by byla věčně u svých rodičů, domů by chodila jen spát. Nebo by manželovi po tom, co přijde z práce, vrzla malou a téměř denodenně se ztratila ke svým rodičům a přišla v noci. Jak dlouho by to manžela bavilo? A přišlo by ti to normální?


květen 12, 2015 05:15
... : marty
dle mého názoru, nejsou manželé a rodina tak dlouho, aby bylo normální, že manžel tráví u svých rodičů tolik času a na úkor své vlastní, celkem čerstvé rodiny. Čekala bych, že spíš bude chtít být co nejvíc s manželkou a dítětem a budovat rodinné hnízdečko. To si musí Klárka vyhodnotit sama. Třeba si i sama sobě sáhnout do svědomí, jestli nedělá něco zásadně špatně. Možná na toto téma zavést s manželem řeč. V klidu se zeptat, jestli je ten důvod v jejím chování, jestli dělá něčím doma dusno, že on je radši u rodičů.....Pokud by v tomto nebyl zakopaný pes a opravdu je její muž tím mamánkem a taťánkem, začala bych konat.

Ne posílat dceru s manželem a já abych seděla sama doma( udělat si program sama pro sebe je v podstatě to samé),také by se mohla dočkat,že tchýně zmanipuluje i vnučku, začne si ji kupovat...a nakonec bude k tchánům chodit táta s dcerou a Klára bude už úplně sama.

Radila bych bez předběžné domluvy sebrat dítě a vyrazit na návštěvu. My si jdeme pro taťku, my tu na taťku počkáme, stejně se tu cestou z práce staví, malá ho skoro nezná a vy se u nás taky moc neukážete.....s úsměvem se k tchými nasáčkovat, nechat si uvařit kafíčko, nechat se obskakovat, občas prohodit: no taťko, ty jsi tak šikovnej, tady to budete mít krásný, to nám musíš doma taky udělat.....klidně mezi řečí naplánovat kdy se co bude dělat.....nebo nadhodit, že když to už budete mít hotový, to budeme moct jet v sobotu na výlet...

Občas bych udělala takovouhle přepadovku, švitořila, jak je ráda vidíš, jakou dělá tchýne výbornou buchtu, že si koupila pěkný záclony....

1. - buď to bude tchýně chápat jako tvoji snahu zapracovat na vzájemných rodinných vztazích (tak by to i mělo být) a pomalu roztaje.
2. - nebo jí to alespoň trochu trkne, že by měl být syn víc se svou manželkou a dítětem.
3. - nebo radši pošle syna domu, než aby semusla s tebou zase bavit.


květen 12, 2015 06:04
... : marty
jinak souhlas s vlkem.


květen 12, 2015 06:08
marty : mamča
A co když tchýně žádnou buchtu nepeče, záclony má 30 let staré a z práce chodí utahaná jako pes. Nebude co pochválit, vnučka jí bude unavovat a Klárka se jí ještě navíc zprotiví.
Spíš mě napadla ta varianta, že by Klárka dala ochutnat manželovi jeho chlebíčka. Sebrala by dcerku a šla "pomáhat" svým rodičům. Vracela by se třeba za pár dní - stejně jí doma nikdo nečeká.
Já bych chodila spát nejpozději ve 22:00, žádné čekání na manžela do půlnoci. To už může u rodičů rovnou přespat nebo se tam odstěhovat.

Hovoří ze mě zkušenost. I já mám takovou "laskavou" tchýni, která pořád něco potřebuje. Tu na baráku, tu popovézt na nákupy, do Čedoku pro zájezd, tu po doktorech, které nutí, aby jí provedli generálku aby byla jako dvacítka. Už je jí 87 let, energie má za čtyři, a dokáže nás zaměstnat všechny, a ještě všechno co uděláme tak zkritizuje. Manžel už většinu "povinností" převelel na syny, o kterých se "laskavá babička" vyjadřuje jako o "nemyslících tvorech". Stačí, že v souhrnu vlastních povinností zapomenou na některý z babiččiných rozmarů, a hned na ně manželovi žaluje.
A ten, místo aby jí zpéroval na tři doby, tak jen klukům řekne :"Vždyť víš, jaká je, lepší už to nebude."

Až se příště narodím, vezmu si jedině sirotka. smilies/cheesy.gif
květen 12, 2015 08:19
mamčo : mia I
to jezdí v 87 s Čedokem?? smilies/grin.gif
květen 12, 2015 08:23
mia I : mamča
Jo, autobusem a sama.
květen 12, 2015 08:27
... : mia I
každý to máme jinak. Je taky otázka jestli manželovi rodiče nepřidali mladým finance na byt a ten chlap se jim revanšuje takhle. Docela pravděpodobnější mi přijde varianta , že ho to prostě u baráku baví. Baví ho fyzická práce, nějaký hmatatelný výsledek, což člověk z paneláku asi těžko chápe. Jasně, že je svým způsobem sobec, protože o ten čas okrádá svoje dítě.
květen 12, 2015 08:39
mamčo : marty
no vidíš, já mám právě tu druhou zkušenost. Když jsem se snažila dát ochutnat manželovi toho "jeho chlebíčka", vyzkoušela možné-nemožné se snahou ukázat kdo je tady rodina, tak se nejen nedovtípil, že takhle to být nemá a jak se asi cítím já, když on to dělá stejně. Ale tim snáz a skoro až z justu se zařídil podle svého. A to jsem leta neřešila, že pomáhá mamince, ale když u maminky šlo všechno a u nás ne, to mě mrzelo a mrzí dodnes.

S tím, že se má k tchýni nasáčkovat jsem myslela, že jí má dát jasně nejevo, že patří do rodiny a že to bude muset tchýně respektovat. Když si začne naopak dělat svůj program, sama se od rodiny manžela ještě víc odcizí a nakonec jim by to jen vyhovovalo.

Stručný příklad z mého života: manžel přišel z práce, dostal oběd a šel si číst na zahradu noviny, já uklidila(počkala až se dítě vyspí,vyžehlila....)a když jsem došla ven, všichni(muž, tchýně,švagrová) byli usazeni venku a pro mě místo nezbylo. Nikoho nesundal nohy z židle, neudělal mi místo, tak jsem šla pryč. Myslela jsem si,že se dovtípí a on se místo toho po čase po mě nikdo ani nesháněl.
Jen ať leze tchýni na nervy, ať jí zdržuje, buchtu si klidně může přinést svojí. Seděla bych na zadku s milým úsměvem, obskakovala manžela a až se jí tchýně bude chtít zbavit, pošle jí manžela domů sama a dobrovolně.
květen 12, 2015 09:01
marty : mamča
To je dost drsný. Asi bych se taky nevnucovala "rodinnému klanu". Já měla kliku, že dokud žil tchán, tak ten na rozdíl od tchýně miloval všechna vnoučata, a dvojčatům, které tchýně "nechtěla", to všelijak vynahrazoval. Tchýně měla ještě báječnou maminku, která se těm dvěma "nemilovaným" vnoučatům všemožně věnovala a snažila se mi pomáhat.
S dnešním rozumem bych odešla. Tehdy jsem ještě měla kam, a moji rodiče by mi pomohli.
Proto radím tak, jak radím.
Než prožít život s hodným, ale manipulovatelným mužem kterého diriguje maminka, to radši být sama.
květen 12, 2015 09:34
... : mia I
každý extrém je špatný. Na druhou stranu některým mladým by neškodilo trochu oplatit to co pro ně rodiče dělají - hlídání apod. Jen berou. Já jsem třeba tchyni pekla na svatbu i pro jejich příbuzenstvo, protože ona už měla věk a cukroví by upekla, ale bylo by to jako kola u vozu /požádala mne/. Myla jsem jí okna. O mých rodičích ani nemluvím. Dělala jsem to proto, že jsem prostě tak vychovaná. Nebýt sobec, upozadit své já a taky myslet na druhé. Tchyně s tchánem nám naopak pomohli finančně, dostávali jsme maso, tchyně, když jsme stavěli mi pravidelně dělala pro zedníky její božské kynuté knedlíky. Taky se mi ne vždy líbilo kolik manžel u nich trávil času, zrovna jako jemu se nelíbilo, když jsem byla později každou sobotu u rodičů já. Mamka byla vážně nemocná. Ale s odstupem času to vidím tak, že prostě jsou práce kde je třeba více rukou, aby to odsejpalo a že síly rodičům s věkem ubývají.

Moje kamarádka třeba měla úplně jiný model. Nikdy se nedovtípila, že by rodičům mohla taky něco pomoci. Oni prý to nechtějí. Jenže její kluci tenhle model odkoukali a za kamarádkou s manželem jezdí zřídka. Kdyby kamarádka ovdověla /má nádherné manželství/ tak se z té samoty sesype. Náš kluk zase nám pomáhá až moc, že mu říkám, aby si odpočinul, udělal hezkou dovču. Možná by ho taky někdo mohl nazvat mamánkem /známost teď nemá , nehrne se do vztahu, chce zkusit ještě jednu cizí zemi na práci/. Ale on to dělá dobrovolně, cítí to tak. Určitě bych ale pokud by se oženil řekla, že má ženu a dítě a ti jsou na prvním místě. Na druhý straně bych byla ráda, kdyby mezi námi a mladými byla soudržnost, ne chlad a odstup.
květen 12, 2015 10:07
... : Aggitta
Cituji: "Ale tohle vše platí, jen než se ovšem objeví v obraze jeho rodiče. Já s nimi mám takový neutrální vztah, ale přiznám se, že jejich přítomnost nijak extra nevyhledávám. Jestliže se ale sejdeme, třeba na narozeniny Elišky, Vánoce a tak, vše probíhá v klidu.Mj. chovám se tak proto, protože oni už ze začátku se chovali, že jsem jim ho vlastně "ukradla". Tchyně se ani jednou nesnažila být s vnučkou, prostě my pro ně moc neexistujeme".

Chybí nám, aby KLárka upřesnila svá slova, takhle se jen dohadujeme. Přitom ona nepíše, že by ji tchánovci zcela ignorovali, jen, že oni se už ze začátku chovali, jako že jim manžela ukradla. Od kterého začátku? Když spolu začali chodit? Bydlet? Když se vzali? A opravdu se jejich vztah od té doby nezměnil?
Jestliže se sejdeme, třeba na narozeniny, vánoce, vše probíhá v klidu - takže tady se zdá, že by KLárčino návštěvy u tchyně byly vítané, ale Klárka píše Já s nimi mám takový neutrální vztah, ale přiznám se, že jejich přítomnost nijak extra nevyhledávám., a to si člověk může opravdu přeložit jakkoliv. Třebas tak, že Klárka nemá snahu vztahy zlepšovat a stojí jen o to, manžela mít pro sebe a opravdu ho rodičům "ukrást".
Tchyně se ani jednou nesnažila být s vnučkou, prostě my pro ně moc neexistujeme" - "nesnažila se být s vnučkou je co? Ignoruje její existenci? To asi ne - slaví její narozeniny. Nepohlídá ji? A může vůbec "pohlídat" když ještě - asi - pracuje, když o víkendech, dokud jsou síly, opravují domek?
Prostě je tu x neznámých faktorů.
Má manžel sourozence? (může být jedinným dědicem domku, nebo můžou mít jeho rodiče už jiná vnoučata, třebas od dcery a tak už další vnouče tolik neprožívají...)
Byla manželova volba, koupit byt? Nechtěl bydlet s novou rodinou u rodičů ve vile, nebuduje tam vlastně bydlení pro svou novou rodinu, aby měl všechny svému srdci drahé pod jednou střechou?
květen 12, 2015 10:20
... : Sandra.
mio, tak něco jiného je se postarat o nemocného rodiče, osamoceného rodiče, nebo stárnoucího rodiče, ovšem v nějakém rozumném rozsahu.
Mám v rodině dva příklady- manželův děda měl přes 80 a síly ubývaly, tak postupně přestal chovat zvířata a záhonky se postupně rušily, až se zahrada předělala tak, aby byla na péči co nejméně náročná- a s tím mu pak rodinní příslušníci jezdili pomáhat. Další příbuzná má staré rodiče, co mají veliké hospodářství, sami už na to nestačí, ale v žádném případě nepřipouští diskuzi, že by se část (pole, louky) prodala, nebo pronajala, že by se přestaly chovat zvířata. Ne, prostě očekávají, že dcera po práci nakluše a tu práci, na kterou už oni nestačí, za ně obstará. První případ mi přijde naprosto v pořádku- po dohodě s dědou se omezila zbytečná práce a s tím zbytkem se mu pomohlo. Druhý případ je hrozný, protože ti rodiče svoji dceru ničí, ta má taky svoji rodinu, svoji práci, potřebovala by taky nějaký čas pro sebe...ale nezájem, hlavně chraň bůh, kdyby se něco mělo měnit.
Tím chci říct, že ti rodiče by zase měli být soudní a nenakládat na své děti zbytečné povinnosti. Předpokládám, že Klárčini tchánovci budou ve věku 50-60, žádní stařečci nad hrobem. Neměli by tedy svůj dům upravit tak, aby práci na něm zvládali sami, aniž by tím museli dlouhodobě zatěžovat syna? Kdyby tohle od nás čekali naši rodiče, tak tchyně má barák a chalupu, tchán má dokonce penzion, naši mají chalupu- kdybychom měli jezdit ke každému hákovat, protože "na baráku je stále dost práce", tak bychom nedělali nic jiného. A co náš život?
květen 12, 2015 10:58
Aggito, : Iris
přemýšlím o tom všem podobně jako Ty. Také se mi zdá, že manžel jakoby v novém bytě nebyl šťastný atd... A také si myslím, že pokud Klárka neodpovídá a neupřesňuje, jenom si sem každý projikujeme svoje zkušenosti, ale je to o ničem.

Mio,jak to popisuješ ve své rodině, tak se mi to líbí a je to podle mne v pořádku. Rodina přece není výhradně táta, máma a děti. Rodina má širší záběr a stavět se urputně proti jejím členům není chytré, byť si člověk všechny příbuzné nevybírá a nemusí s nimi pokaždé souznít.Jednou bude Klárka také tchyní, třeba si vzpomene na tyhle pseudoboje a bude je vidět jinou optikou.

Pro mne dál nemá cenu tu už dál mluvit,přesvědčujeme se navzájem o svých postojích, ale o nás nejde. Klára by se měla ptát a diskutovat.Takže pa smilies/smiley.gif
květen 12, 2015 11:09
Sandro : mia I
samozřejmě by mělo platit pravidlo, že ten kdo pomoc potřebuje se má podřídit možnostem druhého. To znamená, udělat to co děda, postupně zatravnit atd.

Co se týče druhé části Tvého dotazu. Nikde jsem nepsala a z dopisu tazatelky ani nevyplývá jestli rodiče vyloženě nakládají povinnosti nebo Klárky manžel tam chodí sám a rád. Na některé práce jsou mimochodem opravdu třeba dvoje ruce i když Ti je 50 let.

Co se týče závěru Tvého dotazu. Na to není jednoznačná odpověď. Někdo to cítí tak, že rodiče mu pomohli, takže jim vrátí, oplatí jejich péči, starostlivost, finance i na úkor svého volného času. Tedy tak trochu upozadí své já. Jiný bude myslet pouze na sebe, na svůj život. Každému vyhovuje něco jiného. Upřímně Sandro, častý jev dneška - když si mladí vezmou finanční injekci od svých rodičů, pak si polepší a už si chtějí hrát jen na svým písečku , tak se pak nemůžeme divit, že se některé babičky taky neženou aby hlídaly vnoučata. Ale jsou za špatné babičky.
květen 12, 2015 11:22
... : mia I
taky pa
květen 12, 2015 11:24
Nikdo tady neříká, že se nemá pomáhat rodičům. : Myška
Ale ta pomoc by neměla být tak moc na úkor mladé rodiny toho pomáhajícího dítěte, jako je to v případě Klárky a jejího manžela.
I rodiče by měli mít rozum, a pokud jen trochu přemýšlejí, mělo by jm dojít, že pokud jim syn chodí pomáhat v takovém rozsahu, ohrožuje to jeho vztah a rodinu.
květen 12, 2015 11:41
Já vidím svoje první manželstní : nella
už před hodně lety. Nevím, mě se rozpadlo. Takový mamánek nebo nevím jak to nazvat. Prostě dítě, co bez rodičů nedá ani ránu a já dospělá a samostatná. Viděla jsem ho zrovna tak málo jako ty. A věděla, že je to průšvih. A byl. :-
květen 15, 2015 19:49
Dobrá rada, ale... : Sonya
Rada je to sice dobrá, ale jen částečně-docílíš jen toho, že bude manžel s rodiči ještě víc-ať už u nich nebo u vás a ještě s dcerkou. Na jednu stranu-proč ne, na druhou - kromě tohoto plánu bych naplánovala spoustu vlastních akcí-společná návštěva ZOO, lístky do divadla, 14ti denní dovolená, prodloužený víkend, pobyt u vlastních rodičů, a další. Akce, kterých by se musel účastnit manžel. Pokud by reptal, řekla bych, že být jen doma dceru nebaví, že chce někam chodit a má na to věk. Asi tak a tečka. - vím, že je to i o financích, že se nemůže pořád někam "chodit", na druhou stranu by si měl zvyknout, že je víc s vámi.
březen 11, 2016 11:22
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]