O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 87 PDF Tisk E-mail
Úterý, 12 květen 2015
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 87
Strana 2
Člověk by řekl, že taková banalita, jakou je nová postel, nemůže takovýho protřelýho rodiče, opatrovníka, aktivního managera domácích prací a supportu výchovy (přidávám si záměrně dobře znějící přívlastky, abych se cítil důležitě) rozhodit. Nicméně opak je pravdou a měl jsem to tušit. Vždyť i lehký vánek dokáže rozhodit ten můj na vratkých základech stojící status quo.

 

 

 

 

 

Vše začalo nevinně. Nataša, která již dávno zahnízdila, zatoužila po úpravě hnízdiště. Chodila po bytě a nahlas přemýšlela, co je potřeba upravit, předělat, vyhodit a posléze znovu zakoupit. Její tažení po bytě zakončila významným pohledem na mě, jak ztrhaný v propoceném triku a špagetou ve vlasech těžce oddechuju na posteli. Dlouze se zamyslela a mě bylo jasné, že přemýšlí o tom, že upraví a nebo rovnou vyhodí mě.

 

Co si budu nalhávat, nepůsobil jsem reprezentativně.

 

No a potom, jakmile si to dostatečně promyslela, zvedla ruku a ukazováčkem ukázala mým směrem. Signál byl jasný. Jsem opotřebovaný, nevýkonný, zastaralý a proto zde již pro mě není místo. Chápu a uznávám. Bez protestů jsem tiše odcházel do předsíně sbalit si svých několik málo věcí s vizí toho, že odcházím. Bydlet budu asi v parku nebo v autě. Ještě uvidím.

 

Nicméně Nataša mě zastavila a upozornila mě, že kam si to kráčím, že měla na mysli postel. Ano. Bylo potřeba koupit novou postel. Nějakou super báječnou, drahou a obří, aby, až z ní Čeněk spadne (a to se stane), netrpěl.

 

A tak se taktéž stalo. Dítě jsme uložili u našich a jeli nakoupit postel. Byl to pro mě velký zážitek. Když jste celý den s dítětem a největší odvaz je, když jdete koupit dva rohlíky, tak nákup postele se rovná minimálně dovolené někde v tropech.

 

Ve velkém nákupním středisku s nábytkem, propukly u Nataši lovecké pudy. Zběsile pobíhala mezi nábytkem, všechno komentovala, všude si lehala, na všechno sahala a byla jako malé dítě v cukrárně po zavíračce. Já jsem byl naopak jako diabetik v cukrárně po zavíračce. Vystrašený a nedůvěřivý.

 

Je zajímavé, že, ač vždy tvrdí, že si mého názoru váží a veškerá rozhodnutí děláme společně, vždycky tak nějak vyplyne ze situace to, že je po jejím. Ani zde tomu nebylo jinak. Jasně jsem řekl, že chci nějakou decentní, kultivovanou a nízkou postel, která se bude dobře stěhovat a hlavně skládat. Nataša zase toužila po okázalé mohutné krávě, na kterou je potřeba se vyškrábat žebříkem a když člověk ráno prudce vstane, praští se hlavou o strop.

 

Já jsem chtěl měkkou matraci, jelikož na měkké matraci se mi lépe spí a připadám si v bezpečí. Jako bych spal na obláčku a svět by byl prosluněný paprsky slunce a notnou dávkou lásky a porozumění.

 

Nataša chtěla matraci tvrdou jako beton, abych si na ní během spánku zlomil vaz, a nebo si ve spánku při převalení zlomil několik žeber.

 

Bylo proto třeba najít průsečík společných kritérií a zvolit přijatelný kompromis. Tím pádem jsme zakoupili okázalou, mohutnou a vysokou postel spolu s matrací, na které by se dal ukout meč a na kterou musíte usedat obezřetně, abyste si nepoškodili kostrč.

 

Ale abych Nataše nekřivdil, tak jako takovou úlitbu, abych měl pocit, že může být po mém, jsem mohl vybrat žárovky do lampiček.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]