 Paní Danielo, potřebuju poradit. Stalo se mi něco neuvěřitelného: potkala jsem člověka, ke kterému jsem od prvního okamžiku cítila něco, co jsem s mým mužem nikdy nepoznala. Když jsme spolu, tak vím, že mu na mě záleží, je tak milý a galantní, navíc je velmi vzdělaný, což mi imponuje, myslím, že chvíle, které spolu trávíme, se nedají popsat slovy, nemáme ještě žádný sex, známe se totiž velmi krátce (10dní).
Nejsem schopná se soustředit na svou práci, je se mnou (u mne v duchu) všude. Nejhorší je, že já mám doma manžela. Nedokážu se přetvařovat, myslím, že zatím můj muž nic netuší, ale já netoužím po tom žít s manželem a mít milence a jaksi si něco kompenzovat, já chci žít život s mužem, kterého si můžu vážit a budu vědět, že on si váží i mě a především, že je mezi námi vzájemná důvěra.
Víte, já toho muže znám jenom 10 dní, sešli jsme se 2x na oběd a na kávu, a on mi řekl, že je vedle mě velmi šťastný a že ty chvíle, které spolu jsme, považuje za opravdové štěstí ve svém životě, a to samé cítím já. Netroufám si říci, že jsem schopna lidi za tak krátkou dobu odhadnout, ale já cítím, že to myslí upřímně. Jenže - jak mu mám říci, že jsem vdaná, ale že nejsem šťastná, bojím se, že bych ho tím mohla ztratit, a zase, pokud k němu nebudu upřímná, nebo se to neříká, ale co když mě někde s mužem potká? Bydlíme bohužel (jak jsem zjistila) poměrně blízko sebe. Nemluvili jsme o tom, zda je svobodný, já se domnívám, že ano, on si asi myslí o mě totéž, nenosím snubní prstýnek.
Myslíte, že se hodí, aby žena muži řekla jaké jsou její city? Nechci nic uspěchat, sama v sobě mám velký zmatek. Myslím, že bych teď byla schopná opustit svého muže (rozvést se), zařízený dům, zahradu, auto, všechno opustit - je to tak silné, že všechny ty věci jsou pro mě bezvýznamné. Ano, s manželem nám to už hodně dlouho neklape. Manželova neupřímnost ve všem - v oblasti financí, to, jak myslí hlavně sám na sebe a lže mi do očí, to vše mne neustále zraňovalo. Ale držela jsem, protože jsem neměla nikoho jiného. A teď tenhle muž - i přesto, že nevím, jaký má postoj k financím, dělbě práce v domácnosti, tak tenhle muž, kterého jsem poznala (je to intelektuál) je určitě jiný. Jak jste již několikrát psala a jak jsem se měla možnost přesvědčit se sama, všechno je to krásné, než je ženská pro mužského jistá, to jde všechno, potom je to horší.
Prosím, poraďte, jak tu situaci mám zvládnout, je to ten muž, pro kterého bych nebyla jenom služkou, ale celoživotní partnerkou? Nevím, jak to mám zjistit. Moc se mi líbilo, co napsala v jedné své knize Halina Pavlowská: Chtěla bych být dámou v pohodě, nikoliv dámou do nepohody.
ANDREA O D P O V Ě Ď:
Milá Andrejko, tak jsem si to četla a četla a přemýšlela, jak ti je, jak máš hlavu v oblacích a rozum v háji... Jak bys chtěla mít konečně "toho pravého", co bude už vždycky jen báječný kamarád, spolehlivý partner, věrný milenec, obětavý manžel.... Jo, holka (nepsala jsi, kolik je ti let, ale ani o dětech, takže tě odhaduju maximálně tak do čtyřiceti), tohle by si přála lautr každá. Jenže - nejen, že při výběru partnera je nutné nenechat si hlavu opentlit - absolutně ničím, žádné sliby, jen činy, počítat s tím, že u toho druhého to můžou být jen "pobouřené hormony", které, až dostane, co si přál, tak se zase uklidněj a pak teprve to bude "on", je nutné uvažovat víc do budoucna. Také neskočíš do každé vody, když je ti horko... Nevím, neznám tě, ale je dost dobře možné, že tvůj manžel měl taky jiné představy a přání, také si třeba dnes o tobě nemyslí všechno jen to nej... Podle všeho, je ten nový hlavně "nový". Vždyť to znáš z lidové moudrosti, z mnoha úžasných a trefných přísloví: - nové koště dobře mete, nestahuj kalhoty, když brod je ještě daleko, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají... Určitě bys si sama na pár podobných taky vzpomněla. Ale ty chceš ode mne radu, ne abych ti tu kázala: takže rada. Neblázni, a neudělej nepromyšlenou hloupost. Ano, je opravdu dobře možné, že je to ten pravý, co ti konečně přišel do cesty. Ale dej tomu čas! Dva týdny, to je opravdu krátký čas na to, abys si všechno promyslela - pokud se jedná o tebe a tvou budoucnost. A také potřebuješ vědět, jestli ten cit, který k němu máš, je stejný i na druhé straně. Co když u něj je to jen takové jarní omámení a zas tak vážně, jako ty, to nebere? A co když má ještě nějaký nevyřešený vztah? Závazky - nejen k případným dětem,ale i k jiným lidem? Zmínila ses o špatném vztahu tvého manžela k financím. To si mohu vyložit jakkoliv, ale detaily nejsou podstatné.Tedy, pokud se jedná o tvůj dotaz. Ale stejně tak nevíš nic o tomhle muži. Co když má svou "finanční situaci" nějak mizernou? Případné dluhy nikdo nemá napsané na čele, ani se s tím nechlubí u kávy... Víš, abys nespadla z bláta do louže, nebo do nějakého většího průšvhu. Tohle vše je potřeba nejprve promyslet, zjistit! Ptala ses, jestli mu můžeš dát najevo své city - no, pochopitelně, ale buď uvážlivá. Víš, mužští zas nemají rádi, když se jim ženská rovnou hodí na krk. Jsou to od přírody dobyvatelé, dopřej mu, aby si tě získával... Ano, můžeš mu říct, že doba, kdy jste spolu, je moc fajn, že se bavíš, že ti imponuje... Ale opatrně vol slova. Jak říkám, lepší je dostat z pečené kachny pěknej kousek, upravenej, se zelíčkem, knedlíky - a ne hned aby ti někdo kydnul pod krk celý pekáč.... Užívej si to. A teď ta druhá strana - uvědom si, že pokud jsi s ním, musíš se chovat tak, aby tě mohl bez obav kdokoli s ním vidět, takže - žádné objímání atd. na veřejnosti! Dávej si pozor na volání a esemesky! A závěrem - hlavně uvažuj a čekej, neskákej do nového vztahu bezhlavě, pokud nemáš vyřešen ten předchozí. Alespoň v sobě. Mohlo by se totiž docela dobře stát, že nebudeš mít ani jednoho :-))) d@niela
|
. Já bych k tomu ještě dodal že z hlavou to nemá nic společného...
