O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

I JINDE PTÁCI ZPÍVAJ´ PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 23 duben 2015

První, co ráno udělám, než se úplně probudím, tak pustím rádio ČR2, poslechnu si zprávy a jaké bude počasí a pak teprve vstanu. Mám ráda neděle, to asi každý, ale já ne proto, že nemusím do práce, ale proto, že v neděli ráno je vysílání zadáno pro „nedělňáky“. Mám tam svoje oblíbence a jenom jednoho, kterého vůbec nemusím pro jeho přehnaně nadnesený projev, tehdy rádio vypínám. 

 

 

 

 

 

 

 

 

      Poslední neděli byl u mikrofonu Ondřej Kepka, to není můj favorit, ale i jeho si ráda poslechnu. Ranní vysílání bylo v duchu, jak také jinak, hereckém. Jako hosta měl Milana Šimáčka, herce a publicistu. Pro mne jméno naprosto neznámé, i když jsem nakonec zjistila, že persona je to nepřehlédnutelná, 2m výšky, metrák váhy a že ho vlastně znám z Tankového praporu.

 

     A Ondřej Kepka o něm vyprávěl, jak někde vysílal Šimáčkův fejeton a u posluchačů jaký mělo veliký ohlas povídání tohoto obra s duší dítěte. A pak ten fejeton reprodukoval a i mně se to moc líbilo, stejně tak, jako jiným posluchačům, kteří si psali o opakování. Fejeton jsem nikde nenašla, tak to zkusím převyprávět po svém:

 

 

 

      Malý Milan byl sám doma a v zápalu hry, kdy bušil kladivkem do hřebíku, kladivo sjelo a on se pořádně bacil do prstu. Strašně to bolelo a on se zraněným prstem běhal po bytě, ve snaze najít někoho, kdo by ho utěšil. Nikde nikdo a v tom jeho zrak padl na telefon. U telefonu byla nějaká čísla a tak jedno vytočil a ozvalo se:

 

Informační služba, dobrý den!“

„Bouchl jsem se do prstu a strašně to bolí.“

Teče ti krev?“

„Ne.“

Tak si prst dej pod tekoucí studenou vodu a ono to přestane! A zase zavolej!“

 

     Tím prvním telefonátem vzniklo trochu neobvyklé přátelství malého kluka s paní z informační služby. A malý Milan opravdu volal, často, ptal se na zeměpis, také, jak se vlastně píše „x“ a paní z informační služby ho utěšila, když mu zemřela andulka. Řekla mu, že i jinde ptáci zpívaj´, andulku ať dá do krabičky a udělá ji hrobeček na zahradě. Milan věděl, že ta paní je tam pro něho, stačí vytočit známé číslo.

 

     Pak vyrostl, telefonáty ustaly a nakonec se z rodného města odstěhoval. Určité pouto ale zůstalo, mockrát si vzpomněl na paní z informační služby, jak by mu asi zrovna teď poradila. Už jako dospělý navštívil svého bratrance v rodném městě a napadlo ho vytočit číslo informační služby a ozval se známý hlas:

 

Informační služba, dobrý den!“

„Prosím vás, jak se píše iks?“

Prstíček se už zahojil?“

 

     A Milan té paní vyprávěl, co pro něj v dětství znamenala a jak často na ní v dospělosti myslel. „Vy nevíte, co jste znamenal pro mne, sama žádné děti nemám a vždycky jsem čekala na vaše další zavolání. Zavolejte zase někdy, ptejte se po Kateřině!“

 

     Uplynul nějaký čas a Milan opět navštívil bratrance a hned točí známé číslo, ale ozve se neznámý hlas:

 

Informační služba, dobrý den!“

„Prosím vás, je tam paní Kateřina?“

Paní Kateřina tu není, vy jste její přítel?“

„Ne, vlastně ano, jsem její kamarád.“

Nejmenujete se Milan?“

„Ano, jmenuji.“

 

Paní Kateřina před čtrnácti dny po dlouhé nemoci zemřela, ale nechala tu pro vás vzkaz, kdybyste náhodou zavolal, počkejte, já vám ho přečtu: I jinde ptáci zpívaj´!

 

 

Tuhle krásnou a něžnou vzpomínku

pro vás zaznamenala

DEERES

 

 

 

 

Komentáře (8)add feed
Pokud to jde, : strejda
také poslouchám pouze ČR2. To je snad jediné rádio, ze všech x rádií, které ještě stále ctí český jazyk, nedrmolí a nezávodí s časem. Stanici ČR2 mám rovněž naladěnou na rádiu v zahradní chatce i v autě. Pokud se mi nějaký host či téma rozhovoru nelíbí, jednoduše vypínám. I ticho krásně zní... smilies/grin.gif
duben 23, 2015 22:49
... : mia I
tak to mi po ránu dostalo. Dojemný..
duben 24, 2015 06:55
Tento příběh je vyprávěním francouzského fyzika Paula Villarda : Alena2
který byl dítětem v sedmdesátých letech 19. století. V čistě technickém slova smyslu jde o příběh zastaralý – dnes už se nesetkáme se spojovatelkou, která každý náš telefonní hovor musí manuálně přepojit. Žijeme v době satelitních sítí. Avšak lidské poselství Villardova příběhu neztratilo nic ze svého dojemného kouzla…
http://www.pronaladu.cz/slecna-spojtemiprosim-dojemny-pribeh/
duben 24, 2015 07:29
Alena2 : deeres
Takže on to sprostě ukradl, jenom jména změnil a místo kanára tam nacpal andulku. No, tohle! smilies/cry.gif
duben 24, 2015 09:38
v originále : šídlo
duben 24, 2015 11:40
deeres : kolemjdoucí
a ještě to blbě přeložil. Protože
"Paul, always remember that there are other worlds to sing in."
by se dalo nejspíše přeložit jako "jsou i jiné světy, kde lze zpívat".

duben 24, 2015 17:20
kolemjdoucí : bb2
takhle mi to víc dává smysl...Aby nikdy nezapomněl, že zpívat se dá i jinde. Aby netesknil, protože ona odešla někam, kde taky může zpívat. A aby se neupínal k někomu a něčemu, s kým nebo čím by nebyl šťastný, protože i když to skončí, tak přijde jiný svět, kde bude moct zpívat.
Hezký příběh, ten původní i tenhle, co opět ukázal, že kopie není zdaleka to co originál ;-)


duben 24, 2015 20:27
Aškenázy - Vajíčko - podobné : Táňa
Dobrý den, je doma pan Slepička? Ne, u telefonu Eduard Kohoutek... ¨
Po válce - Tak ty žiješ, uličníku, no to je báječné!
A snesla Vám vajíčko?
To víte, že snesla. Přijďte pane uličník, uvařím vám ho natvrdo...

Omlouvám se, nemám to s sebou. Piši jen zpaměti.
duben 27, 2015 11:49
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]