O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PŘES HORY, PŘES DOLY – BULHARSKO A ŘECKO - III. PDF Tisk E-mail
Pondělí, 22 říjen 2007
Přejít na obsah
PŘES HORY, PŘES DOLY – BULHARSKO A ŘECKO - III.
Strana 2

Celnice si bere naše pasy a my čekáme, kdy bude od nás chtít i zelenou kartu, techničák a notářské potvrzení, že můžeme používat firemní auto. Celnice nám ale pasy vzápětí vrací, a když stále stojíme a čekáme, co bude dál, řekne oukej a mávne rukou. Aha, tak to buzerace nastane až u té druhé budky, myslíme si.

 

 

 

     Ve druhé budce ale nikdo není, a tak nás napadá, že si celníci asi mění službu a že tu pěkně zkejsneme. Jenže opodál stojí celník a mává na nás rukou, ať jedeme. Cože? Nemůžeme tomu věřit. To je opravdu všechno? Tohle je ta obávaná balkánská hranice? Buď se situace po vstupu do EU rapidně změnila, nebo se celníci zahojili na těch Turcích, či prostě na nás neměli po ránu náladu. Dojíždíme k další budce, kde si máme koupit silniční vinětu, ale prodavačka nám říká, že computer je kaput a že nám nic nemůže prodat. Máme si prý známku koupit dál na benzínce. S obavami pokračujeme v cestě a čekáme, kdy vyskočí nějaký policista a zkasíruje nás, že nemáme vinětu. Zastavujeme u benzínky asi 5 km za hranicemi, ale na kase mají nápis, že týdenní známku nemají, a měli bysme si tak tedy koupit známku měsíční, která je podstatně dražší. Axl se však přece jenom ptá prodavače - a vida, týdenní známku navzdory nápisu mají.

  

     Silnice za hraniční čárou je v rekonstrukci a svedena do jednoho jízdního pruhu i pro auta v protisměru. Rychlost je povolena na 40 km/h., takže se posouváme neskutečně pomalu a je to docela vopruz, protože krajina okolo nic-moc a není se na co koukat. Cestou vidíme akorát několik skupinek dělníků, kteří by měli na silnici pracovat, ale vesměs všichni buď mudrují nebo sedí na pangejtu a svačí či pokuřují. S tímhle socialistickým přístupem k práci budou tu silnici opravovat ještě hodně dlouho.

 

 

     Jedná se o kamínek do mozaiky vystihující stav v Bulharsku. Je zřejmé, že lidé tu jsou oproti nám ohromně chudí, a že se zem stále ještě nevzpamatovala z komunistického „blahobytu". Rodinné domky tu vypadají daleko žalostněji  než v Srbsku. V mnoha případech jsou zcela neomítnuté a pokud omítku mají, je opadaná. Střechy jsou polorozbořené a vůbec - všechny tyhle vesnice, které míjíme, v nás vyvolávají rozpačitý dojem. Kam jsme se to, proboha, vypravili? Když projíždíme periférií Sofie, není to o moc lepší. Buď míjíme omšelá paneláková sídliště, anebo jedeme špinavými ulicemi se starší zástavbou nízkých domů. Silnice je tu úděsná, vypadá to, že jsme někde na poli, jaká se zde zdvihají oblaka prachu. Axl zdejší vozovku přirovnává k cestám v Keni.

 

     Na chodnících pak prodávají trhovci ovoce a zeleninu a my nechápeme, jak si tyto prachem pokryté a olovem nasáklé produkty může vůbec někdo koupit.

 

     Všechny čtyři jízdní pruhy jsou narvané k prasknutí, mísí se tu auta západních značek se všemi těmi Daciemi, Ladami a Moskvičemi, krom toho i s povozy taženými osly či mulami. Řidiči zde na sebe v jednom kuse troubí a předjíždějí se riskantními kličkami. Zahlédneme úkaz, při kterém se kuckáme smíchy. Na jedné z křižovatek zůstává stát červená Dacie a auta za ní ji s mohutným troubením objíždějí. Z vozu vyskakuje mladík s pětilitrovým kanystříkem, naprosto nevzrušen si dolévá benzín do nádrže a vzápětí spokojeně pokračuje v jízdě.

 

      Na další křižovatce nás pak obklopí hejno cikánských dětí. Obchází auta cizích značek a snaží se jim umýt (respektive ušpinit) okna, za což pochopitelně somrují peníze (a případně něco dalšího čórnou z auta). Dostatečně varováni před takovými situacemi odháníme posunky děcka pryč od auta, ale vůbec na to nereagují. Petr na ně křičí a posléze i troubí, jsou však jak slepá a hluchá. Když na ně zahrozí i pěstí, konečně jim dochází, že z toho nic nebude a stahují se. Asi desetiletá holka, která má celé ruce potetované od zápěstí až k rameni, nám aspoň vztekle kartáčem omatlá boční skla.

 

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]