O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PŘES HORY, PŘES DOLY – BULHARSKO A ŘECKO - II. PDF Tisk E-mail
Pátek, 19 říjen 2007
Přejít na obsah
PŘES HORY, PŘES DOLY – BULHARSKO A ŘECKO - II.
Strana 2

A tak na hranicích vyndávám pasy a nemohu se dopočítat... Petr se ze sedadla řidiče otáčí dozadu a ledově chladným hlasem pronáší: „Vy nemáte můj pas?" Kdyby chyběl někomu jinému, tak by mu to tolik nevadilo, ale že postrádáme zrovna ten jeho, to jej poněkud denervuje. Mně okamžitě dochází, co se přihodilo a nastává krátká výměna názorů, kdože za to nejvíc může.

 

 

 

 

 

     Protože svojí zastávkou kousek před závorou začínáme být podezřelí, přejíždíme díky Petrově občanskému průkazu hranice, kde zastavujeme a rozmýšlíme, co dál. Předpokládáme, že přejezd hranic maďarských, bulharských i řeckých by měl díky členství v EU proběhnout bez problémů, ale vůbec si nejsme jisti, jak by k občance namísto pasu přistupovali Srbové. A tak Petr žhaví telefon a žádá synátora, aby mu pas z domu přivezl. Zároveň přejíždíme slovenské hranice zpět do Čech a jedeme pasu naproti. Někde u Malacek sjíždíme z dálnice, na jakémsi odpočívadle se kolem deváté hodiny setkáváme se spojkou a přebíráme pas. Prvotní šok nás již přešel, takže svorně nad událostí žertujeme, jenom Terka je z toho všeho ještě trochu přepadlá.

 

 

 

    

     Po raucherpause se vydáváme na cestu a podruhé vstupujeme do stejné řeky - opětovně přejíždíme hranice se Slovenskem. Zde kupujeme měsíční dálniční známku za 300 Sk, což ani nestojí pořádně za to, protože než se nadějeme, už platíme dálniční známku v Maďarsku. Maďarská dálnice je kvalitní, a tak cesta po ní ubíhá příjemně. Děláme první zastávku, při které směřujeme na toaletu u benzinové stanice. Záchod sice nevábně zapáchá, ale je tu poměrně čisto.

 

 

 

     Po chvilce odpočinku pokračujeme dál. Chvílemi i podřimuju, takže mi cesta hezky ubíhá a najednou jsme na hranicích se Srbskem. Srbští celníci chtějí kromě pasů vidět i zelenou kartu k vozidlu a ptají se na cíl naší cesty. Když řekneme, že jde o tranzit do Bulharska, mávne celník rukou, hubu roztáhne od ucha k uchu a zahlaholí: „Čáuu!"

 

     Hned za hranicí platíme první mýtné 5 Euro a divíme se srbské troufalosti vybírat za tu jejich úděsnou silnici nějaké peníze. Pak ale najíždíme na jakousi podobu dálnice a cesta je už slušná.

 

     Na celé trase pak platíme mýtné ještě třikrát, dvakrát po pěti a jednou po třinácti eurech. Informováni o četnosti srbských policejních hlídek a radarů dodržujeme z devadesáti procent předepsanou rychlost, ale za celou cestu až do Bělehradu vidíme pouze jedno policejní vozidlo. Cestou přes Srbsko dvakrát zastavujeme, jednak tankujeme a druhak využíváme toalety. Ty jsou vždy vzorně čisté a téměř komfortní. Od lidí, kteří tudy cestovali, ale vím, že to platí pouze pro benzinové stanice nadnárodních společností jako je ÖMV, MOL a EPL.

 

     Uprostřed noci projíždíme okrajem Bělehradu a jsem zhnusena, jaký tu mají všude nepořádek. Po obou stranách silnice se válí tuny odpadků všeho druhu a světlo lamp dojem umocňuje. Přesně tohle dělá Balkánu stále špatné jméno ve světě a nelze se tomu ani trochu divit. Vzhledem k tomu, že je hluboká noc, nepředpokládáme radary a docela to práskáme. Pak ale najednou dojíždíme policejní auto, a tak zase poslušně dodržujeme rychlost. Když dojíždíme k Niši, začíná svítat. Cesta se rapidně mění, z pohodlné silnice vjíždíme na vykotlanou úzkou vozovku. Jsme nuceni jet dost pomalu, nakonec nás k tomu motivuje i omezení rychlosti, místy i na 40 km/h.

 

 

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]