 Dobrý den, ráda bych požádala o radu. S přítelem jsme spolu už 12 let, z prvního manželství má syna. Synovi bylo na podzim 18 let a žádá nás o výživné, je studující a žije s matkou. Nebylo by na tom nic divného - až na to, že chlapec od svých 14 let byl v dětském domově, kam ho umístila jeho matka jako nezvladatelného a problémového. Nyní, když dovršil 18 let, vrátili ho k matce. V ten den podal na soud žádost o výživné od otce. V pořádku. Ale:
V současné době už je v druhé škole, protože z první školy ho vyhodili za neomluvené hodiny; teď má stejný problém, jenže už je plnoletý, takže si omlouvá hodiny sám a jeho docházka tomu odpovídá. Pochopitelně i jeho známky, neboť třetinu školní docházky tráví někde mimo. Takže ho ze školy nevyhodí a jeho problém nastane až na konci druhého pololetí... Má už zápis v trestním rejstříku za alkohol, neuznává žádnou autoritu, kouří, pije, chodí po nocích, je velice vulgární. S otcem se nevídá, za poslední dva roky se otci povedlo se s ním sejít jen jednou, nechal se pozvat na kávu, otce nechal dlouho čekat nakonec veškerý jeho zájem (během 20 minut) byl: kde a za kolik pracuješ, máš nové auto, co byt, jaký máš, atd. jen ho zajímal majetek - a když se ho táta zeptá a co u tebe nového? Tak už nic, tak samozřejmě nic a že už musí jít. A už se neozve. Pak za půl roku napíše email s tím že se chce sejít a že si toho má táta vážit, protože se k tomu musel donutit. A že je pro něj táta naprosto cizí člověk a že ho vůbec ani nezná. Takže člověku spadne čelist, když to čte. Trápí mne, když vidím, jak se tím přítel trápí. Bohužel s tímhle chováním se setkáváme celý jeho život, protože po rozvodu se jeho matka snažila vyvolalávat v synovi přesvědčení, že otec je špatný. Po spoustě letech tahanic po soudech kvůli návštěvám, výživnému, a pod. se přítel stáhnul a pouze platil alimenty, a doufal, že až syn vyroste, že pochopí sám, a za ním přijde. Bohužel se tak nestalo, syn k otci velmi arogantní a jak říkám, sotva mu bylo 18 let dal otce k soudu - a zažádal, aby mu to bylo strháváno exekučně, a v podkladech a žádosti se o otci vyjadřuje jako o žalovaném, který odmítá platit. Přitom to nebyla pravda. Smutny je to že se tátu ani jednou kontaktovat nesnažil. Většinou se setkáváte s tím, že otec se nechce starat a neplatí, ale u nás je to naprosto opačně. Cituji slova matky „plať alimenty a nestarej se o nás“. A tak se bojíme, že z kluka nic kloudného nevyroste a bude se jen snažit z táty tahat peníze, dokud to půjde. A on bude čím dál tím víc nešťastný. Dá se proti tomu vůbec nějak bránit? LÍDA
|