O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

NEVHODNĚ TĚHOTNÁ PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 22 leden 2015

Můj přítel má dvě děti z předchozího vztahu. Jsou v péči jejich matky. Přítel jim věnuje každou volnou chvíli, což je pro děti velmi dobře, ale na druhou stranu je jen minimálně se mnou, "v našem vztahu". On měl o náš vztah vždy zájem, nicméně z mojí strany očekával něco jiného, než dostal, zejména, že se plně oddám jemu (což je ve vztahu asi normální), jeho dětem (myslím ale, že míra, jakou by chtěl, abych se jim věnovala a jakou jsem ochotna se jim věnovat je značně odlišná).

 

 

 

 

 

 

     Očekával, že je budu stejně zbožňovat jako on (nechápe, že pro mě jsou to sice milé děti, ale nikoli moje děti).  Především mi jeho jednání dává pocit, že jsem ve vztahu až na posledním místě. Veškeré záležitosti si řeší sám - s rodiči, se svými sourozenci, s bývalou manželkou (nemyslím věci, týkající se jeho dětí, ale i jiných zásadních věcí, které by měli řešit v zásadě jen partneři, nikoli ostatní  rodinní - ale nic  se mnou. Mě to jen oznamuje, případně ani nesděluje či dokonce zapomíná sdělovat.

 

     Již jsem několikrát vážně uvažovala o rozchodu, nicméně jsem slaboch… nikdy jsem to nezvládla, asi jsem si říkala, že máme stále šanci. Nyní je toho dost, tak jsem se opravdu rozhodla - od Nového roku začít jinak, bez něj. Nicméně jsem nyní  zjistila, že jsem v jiném stavu a nevím, co s tím. Jsem z toho děsně bezradná.... Možnosti jsou z mého pohledu čtyři: s ním a dítětem, sama s dítětem, sama bez dítěte nebo dítě k adopci (ačkoli o té poslední variantě ale reálně neuvažuji, když už by bylo mimčo na světě, chtěla ho).

 

     Jsem si vědoma různých +/-, rizik těchto variant… přesto je mi jasné, že pokud to člověk nezažije, nepochopí, hodně věcí nedomyslí. Také je mi jasné, že pokud si nejsem vztahem jistá, měla bych být ohledně otěhotnění obezřená, nicméně již se stalo, nebylo to opravdu schválně - ale vzít zpět to nejde. Mě je 32 let, jemu teď bylo 36 let. Jde o moje první těhotenství, vlastní děti zatím nemám.

 

     Přítele jsem zatím neinformovala, myslím, že z těhotenství mít radost příliš nebude, i když dítě se mnou plánoval. Nevím, jak se k situaci postaví. Nedokáži ani domyslet, jak by se celá situace/vztah změnil, zda by se mi/nám věnoval a trochu ubral na plynu u současných dětí, nebo bych na to byla sama.

 

      Máte na moji situaci nějaký názor, radu, doporučení, na co myslet, nezapomenout při rozhodování? Náš vztah je zatím víceméně nevyrovnaný, pro mě obtížný a únavný, střídavě spolu jsme/nejsme, bydlíme/nebydlíme... A teď tohle. 

 

 

LENKA

 

 

O D P O V Ě Ď : 

 

Milá Lendulko,

 

     začnu od té mizerné varianty - sama bez dítěte. Je ti "sice" dvaatřicet, ale to zas není tak kritický věk, abys už třeba další dítě mít nemohla Jenže - to ti žádný doktor předem nezaručí, že když půjdeš na přerušení, že to příště vyjde... Další eventualita, taky nic moc - sama s dítětem. Ano, znamenalo by to pochopitelně velké časové omezení, pokud nemáš někde na obzoru nějakou ochotnou babičku.  Třetí eventualita - přidat mu další dítě. No, docela si myslím, že bys měla být předběžně rozhodnutá o jedné z předchozích dvou možností, abys nebyla moc zklamaná, kdyby zareagoval vyloženě záporně. Tatínek, který miluje své dvě už trošku odrostlé děti, není většinou nadšený z nečekaného vetřelce :-))).  Ale co já vím, třeba zajásá, zvedne tě do náruče, zatočí s tebou, poletí okamžitě koupit snubáky a objednat termín... 

 

     Ne, tohle asi nepadá v úvahu, co? Tak se na mne nezlob, že jsem trochu drsná... A začnu s jinými možnostmi, které by tomu předchozímu rozhodování měly ještě předcházet. Jak jsi na fom finančně? Jak dobrou máš práci? Asi bys musela brzo nastoupit, ale pokud by byl někdo, kdo by ti dejme tomu na půl dne hlídal, ty bys mohla na půl dne chodit do práce. A pokud tedy tvůj přítel platí (jako že asi platí) na své dvě současné děti, platil by jistě i na vaše. A dost možná, že by se pak i staral... Ale nepočítej moc s tím, že bys si ho k sobě víc přivázala tímhle mimčem, když jsi zatím na druhé koleji. 

 

      Tak podle mne ti opravdu zbývají jen dvě možnosti, pro které se sama v sobě rozhodneš, a PAK TEPRVE mu oznámíš stav věcí... Je lépe totiž být příjemně překvapená (když to uvítá, bude mít radost, atd.), než být zklamaná, když začne lamentovat, že sice s tím do budoucna počítal, ale teď to fakt nejde, protože.... a protože... No, a ty v tom případě nebreč, nerozčiluj se, a jen mu řekni: "OK, já od tebe stejně nic jiného nečekala..." A zvládni to. Pokud nebudeš dělat scény, vyčítat, naříkat... atd. - je přeci jen možnost, že řekne: "Hele, tys to na mne tak vybafla... ale tak to nějak zvládneme, to naše mimčo..." a bude to OK.

 

     Jen - jedno ti ještě doporučuju: podle tvého psaní usuzuju, že nejsi zrovna dominantní typ. Ne, nechci ti radit, abys najednou byla bůhvíjak rázná a tvrdá, ale zkus být víc asertivní. Jestli přesně nevíš, co to slovo znamená, najdi si to v google, je to vyloženě návod pro tebe :-))).

 

A teď už dávám slovo všem kudlankám,

aby i ony a oni vyslovili svůj názor a své rady!

 

d@niela 

 

 

 

 

 

 

Komentáře (61)add feed
ŕozhodně nechat : oliva-pepková
nechat si dítě, zanechat chlapa, ať dělá jak umí...tak či tak, chtělas odejít? Jdi, těhotná, a uvidíš.
leden 22, 2015 21:21
lehko, : magdalenka
Nedá se říct, že by z tebe zrovna sršela láska... Ale ani zloba, prostě jakykoli cit, jen bezradnost.
Víš, nakonec to stejně zbyde jen na tobě, s partnerem nebo bez. Neřešíš byt, peníze ani hlídání třeba v době nemoci, asi si dobře situovaná. Já jsem vždy pro úplnou rodinu a pro to, aby měl šanci i otec, prostě má právo to vědět. Proč odmítáš adopci? Dítě by mělo láskyplné prostředí. Co tvoji rodiče, mohou tě občas zastoupit?
Možna by stálo za to s nimi situaci probrat, koneckonců už nejsi malá a možná je budeš dost potřebovat.
Přeju ji dobrou volbu. Dítě dává životu smysl. Může být i koulí na noze. To záleží na tom, jak to kdo cítí. Často platí obojí zároveň.
leden 22, 2015 21:50
... : Giota
Tvé čtyři možnosti:
1. s ním a s dítětem - no, i když třebas přítel procitne a bude toto dítě chtít a bude se mu věnovat, nikdy to nebude na 100%.Takového tatínka nemá k dítěti žádná, co si vybere za partnera chlapa se závazky. Sice mnohým otcům stačí být s dětmi z předchozího vztahu každý druhý víkend, (takže další potomek má šanci užít si tátu v lichých týdnech)zatímco tady jde o - cituji: "každou volnou chvíli", takže těžko říct, jak by přítel svou pozornost vůči různým dětem rozdělil.
2.sama s dítětem - je divné, že zvažuješ adopci, ty o vlastní dítě nestojíš? Takové úvahy bych chápala u 16 leté studentky, kterou tak tak živí rodiče. Tobě je 32 let, to je na první dítě dnes akorát, ne? Já v tomto věku byla v porodnici s třetím :-).
Přestaň přemýšlet o reakci přítele na Tvé těhotenství, sama si řekni - chci dítě nebo ne? Jestli ano, tak už je na cestě a všechno ostatní se bude řídit tímto rozhodnutím, jestli dítě nechceš z obavy, že bys na něj byla sama, tak se může stát, že nebudeš mít nikdy žádné.
3. sama bez dítěte - patrně tedy myslíš, že konečně DOOPRAVDY ukončíš tento vztah a budeš hledat někoho jiného. Interupcí se dostaneš do situace před otěhotněním, tedy že nebudeš zatěžovat nový vztah dítětem. Můžeš si přece pořídit jiné, s lepším partnerem. Nebo ne?
4. dítě k adopci - to je jen varianta "sama bez dítěte"
Ve skutečnosti by mělo být 4.variantou, že půjdeš na přerušení těhotenství, ale zůstaneš s partnerem.Ale to jsi zcela vynechala a navíc píšeš: "Náš vztah je zatím víceméně nevyrovnaný, pro mě obtížný a únavný, střídavě spolu jsme/nejsme, bydlíme/nebydlíme..."

Myslím si, že si uvědomuješ velmi dobře negativa tohoto vztahu, a jen tvoje nerozhodnost způsobuje, že jsi v něm uvízla jak loď na mělčině. I když od Nového roku jsi chtěla konečně vyplout dál, ale teď nevíš, jestli společné dítě je nová šance pro vás dva či naopak.

Bojíš se být sama? Vždyť už sama jsi. Přítel tráví všechny volné chvilky se svými dětmi, přítel s jinými probírá své plány, vypadá to, že se k tobě jde jen čas od času pomilovat.

leden 22, 2015 23:37
Já myslím : Aknela
že Lenka se už sama za sebe moc rozhodovat nemůže, teda jestli nepůjde na potrat. Už nejsi jenom "já", jsi ty a tvoje dítě. Podle toho se řiď. Otec může a nemusí být nápomocný, ale ty bys měla svoje kroky směřovat k tomu vybojovat pro svoje dítě to nejlepší.
leden 23, 2015 06:07
milá Lenko : kolemjdoucí
nějak jsi při tom všem uvažování coby a jakby zapoměla na to, že to dítě není jenom tvoje. Takže ty nemáš žádné právo o něm rozhodovat sama, bez jeho spolustvořitele. Naši islámští spoluobčané a budoucí panovníci zastávají názor že dítě je majetkem otce od okamžiku početí.
nicméně již se stalo, nebylo to opravdu schválně
a k tomuhle se snad ani vyjadřovat nebudu...
leden 23, 2015 07:36
ale ale , kolemjdoucí... : Giota
... to jako má o tom, ZDA se dítě narodí, rozhodovat otec?
O tom si rozhodne Lenka.
Kdyby žádné dítě její partner už nechtěl, tak měl používat kondomy.
leden 23, 2015 07:57
nikoli Gioto : kolemjdoucí
ale musí o tom rozhodovat OBA
leden 23, 2015 08:16
NEVHODNĚ TĚHOTNÁ : .Lenka
Řekla bych, že jsou ve mně obavy. Ale učím se býti v těchto chvílích asertivní a je to uvolňující. Někdy mám pocit, že jsem se do společného vztahu nechala vmanipulovat. Nebo jsem to byla já? Málo zkušená, zaslepená, hodně naivní a sobecká.

Z novinky by přítel nebyl nadšen, ale myslím si, že pokud bychom spolu zůstali, s ukončením těhotenství by nesouhlasil. Otázkou je, zda s ním chci být. V našem vztahu byly vždy hodně zásadní neshody, které dítě je rozhodně nevyřeší... chyběla nám vzájemná úcta, důvěra, naslouchání druhému, snaha o pochopení, podpora, bezpečí, shodná představa o fungování partnerského vztahu, o tom co chceme…

Ano, moje nerozhodnost (a strach) způsobila, že jsem ve vztahu uvízla. Moje chyba. Společné dítě rozhodně nevnímám jako novou šanci pro nás dva. Ano, nechtěla jsem zůstat sama, chtěla jsem všechno, a ano, jsem sama a nemám nic.

Vlastní bydlení nemám, práci celkem ok, nicméně daleko od rodičů, přátel, tetiček, sourozence. Navíc moji blízcí a nejbližší vztah nikdy nepodporovali. Pokud s dítětem sama, tak tedy opravdu sama. Přítel by jistě platil, ale jinak bych se musela spolehnout nejspíš jen na sebe. Vidím u kamarádek, že není legrace zajistit dítě a že ruce otce jsou třeba nejen, když je nemocné… proto to řeším.
Máte někdo podobnou zkušenost? Jak jsi jednala?
leden 23, 2015 10:22
kolemjdoucí, : Giota
já chápu, že v manželství nemůžu natruc manželovi porodit dítě, které on nechce (a naopak), tam je domluva nutná. Ale nikdo nemůže poručit svobodné ženě, jestli dítě může mít, když ho chce nebo ne. Ano, týká se to také otce - minimálně že bude povinen k alimentům, ale jak jsem napsala stručně předtím - měl si svoje spermie hlídat :-)
Jedině je-li Lenka opravdu přesně v rovnováze rozhodnutí mít dítě/ nemít, může dát na názor bývalého partnera. Pak se dítě narodí, bude-li vítáno i otcem, a nenarodí, pokud otec další dítě nebude chtít a Lenka si na něj "sama" netroufne. Sama píši v uvozovkách, protože alimenty zřejmě vymůže... Ale Lenka nemusí čekat, co na dítě řekne partner a bude-li s narozením dítěte souhlasit...

Taky vlastně existuje 5. možnost - Lenka dítě nebude chtít, partner ano a velmi - Lenka ho porodí a přenechá partnerovi. Ten ho nemusí jako biologický otec adoptovat, ale když dítě nebude dáno k adopci,bude naopak alimentačně povinná ona.
Ještě k té adopci - ano, pokud by se dítě narodilo, partner by musel souhlasit s adopcí, nebo naopak - mohl by nesouhlasit s adopcí dítěte, i kdyby nebyl uveden jako otec a dítě vybojovat, ne?

Ale to fakt předbíháme.
Prvním krokem by měla být Lenčina úvaha, zda dítě chce, i kdyby ho vychovávala sama, nebo ne. Druhým krokem seznámení partnera s těhotenstvím a Lenčino náhledem na něj. Pokud oba dítě chtějí - O.K.,dítě se narodí a bude mít nějakou formou oba rodiče, pokud dítě bude chtít jen jeden z nich - tak ho ten může sám vychovávat (tedy klidně otec, když Lenka se nebrání nechtěné dítě donosit a pak teprve "dát pryč"),pokud je dítě nežádoucí pro oba - tak interupce či adopce dítěte po narození někým, kdo o něj stojí.


leden 23, 2015 10:22
Taky si myslím, : Lotka
že o tom musí rozhodnout především Lenka, jestli se má dítě narodit či nikoliv. Jí především se totálně změní život, chlap bude v tom nejhorším případě jen posílat alimenty... Takže je to hlavně na ženě, jestli se na tu změnu cítí. Chlapi do toho nemají co mluvit.
leden 23, 2015 10:25
asi zase : Iris
vejdu do sporu s Kudlankami, ale: "..chlapi do toho nemají co mluvit.."

To myslíte úplně vážně?
Smutná představa.


leden 23, 2015 10:40
Lenko : mia I
mluvíš o sobě jako bys byla nějaký nezkušený žabec, přestože Ti je 32. Z toho usuzuji, že si moc nevěříš. Dítě bych si ponechala. Budeš na něj sama, ale sama nebudeš, budete dva - Ty a maličké. Zatímco v opačném případě by se Ti mohlo stát, že skutečně sama zůstaneš. Čas ubíhá rychle, i když třeba časem bys někoho potkala, otěhotnění se nemusí zdařit nebo může po prodělaném potratu přijít fakt, že nebudeš schopna dítě donosit.

Neboj, že to nezvládneš, zvládly to jiné. Ta situace si vyžádá , že pojedeš bez přemýšlení jako závodní kůň, kterého pustí na dostih. Možná blbé přirovnání, ale je to tak. Vlastní zkušenost. Vdávala jsem se mladičká, na studiích, partner na vojně, nikdy jsme spolu nežili ve společné domácnosti. V životě jsem udělala některá špatná rozhodnutí, ale ponechat si dítě a být na něj v podstatě sama - toho jsem nikdy nelitovala. Dceři je 36 a nikdy jsem neslyšela, že by mi zazlívala, že v útlém dětství neměla oba rodiče.

Nejsem pro ponechání si dítěte za každé situace. Ale v Tvém věku a vzhledem k tomu, že by to bylo Tvé první děťátko bych na přerušení těhotenství nešla. Pokud chceš mít partnera zapsaného v rodném listě jako otce dítěte, samozřejmě s ním konzultuj své kroky. Bezpochyby se s dítětem bude chtít vídat nebo děcko alespoň vidět až se narodí. A dítě se také bude jednou ptát na toho, kdo mu dal život. Odseparovat otce nepovažuji obecně za dobrý nápad. Ale zásadní rozhodnutí je na Tobě. Držím palce a věř, že ženy v mnohem náročnějších životních situacích přiváděly děti na svět a dokázaly vychovat kvalitního člověka. Tak co nejméně obav.
leden 23, 2015 10:48
Iris : oliva-pepková
něco k tomu jistě i chlapi říct můžou, ale to žena je těhotná, rodí, a v naprosté většině se i dál stará, pečuje, je na mateřské, má malé v mš neustále nemocné...takže podle toho do toho chlap má co mluvit. Nebo by to mohlo vypdat takhle: Ona: já to dítě chci. On: Mě se to teď nehodí, a vůbec, nechce se mi ani platit alimenty...za rok ti udělám jiné. Hm???
leden 23, 2015 10:54
Iris - nikdo nenapsal "chlapi do toho nemaj co mluvit" : Giota
Chlapi mají 2 možnosti - hlídat si své "malé mršky" nebo nehlídat.
Nikdo chlapa nedonutí počít dítě, když nechce - ale musí nechtít před souloží.
Naopak nikdo nedonutí ženu dítě donosit nebo nedonosit (pokud tedy nejde o doporučení lékaře).
leden 23, 2015 10:58
Olivo : Iris
..ale bez chlapa by dítě mít nemohla, nebo ano? Jsem prostě máma dvou dospělých synů a představa, že se některá dáma nechá oplodnit aby posléze otce toho dítěte vyřadila absolutně z rozhodování o čemkoliv se mi nelíbí.Jasně, že ženská s tím má více starostí a bolesti, ale chlap zase jinak dítě mít nemůže i když je potenciálně báječný a milující táta.Jen s ženou.

leden 23, 2015 11:03
Gioto, : Iris
Ty ne, psalas správně ty alternativy.
Ale Lotka v 10:25 píše jednoznačně.

Chlapy si spermie v dnešní době bohužel nehlídají, to by to schytali.
O užívání či vysazování antikoncepce většinou rozhodují dámy, jak jsem vysledovala tady i v životě.
leden 23, 2015 11:11
oprava : Iris
1.p.chlapi, já vím smilies/wink.gif
leden 23, 2015 11:12
Irisko : mia I
tak to nevím, jaké máš zkušenosti. Ale dnes jsou to většinou chlapi, kdo milování s ochranou nechtějí a přejí si, aby žena užívala antikoncepci. Mladá děvčata pak mají žíly ve stavu šedesátnic, některá vlivem hormonů odulá. K tomu jich dost kouří, takže blbá kombinace, prostě huntování těla. A co mi říkala dcera, některým jejím vrstevnicím ani chlap na pilulky nedá finance, platí si ji samy.
leden 23, 2015 11:20
... : Sandra.
Já bych ve 32 letech na potrat nešla. V tomto věku nevidím dítě jako nějakou zásadní překážku při hledání dalšího partnera, to už bývá většina potenciálních partnerů stejně secondhandových a nějakou tu minulost s případnými následky mají za sebou také. Obráceně- neriskla bych, že zůstanu bez dítěte, že to potrvá najít dalšího vhodného partnera a po prodělaném potratu to může být s otěhotněním složitější...ale pro mně jsou děti v životě hodně důležité, někoho třeba pomyšlení zůstat bezdětný neděsí.
No a co se nastávajícího otce týče, pokud si dítě necháš, tak jsou dvě možnosti, jak fungovat dál. Buď bude od začátku víkendový tatínek, což znamená, že na dítě bude platit a občas ho bude vídat. Ovšem nečekala bych, že se přetrhne, dokud bude dítě malé. Časem se to ovšem může lepšit, tamty děti mu odrostou a pokud jim je dobrým otcem, je dost velká šance, že bude časem dobrým otcem i tomu vašemu dítěti. Nebo to zkusíte slepit a fungovat jako rodina. Ovšem do toho bych šla až poté, co si vyjasníte, co v tom vašem vztahu nefungovalo a budete společně hledat cestu nějakého kompromisu, aby to fungovalo lépe. V tom případě bych mu třeba napsala dopis, jak by sis představovala ty, že by měl ten váš společný život ideálně vypadat- aby to měl černé na bílém, mohl se nad tím v klidu zamyslet. To by pak mohly být ty body, od kterých se ta vaše diskuze o budoucnosti odvine.
leden 23, 2015 11:29
Mio : Iris
vůbec neobhajuji HAK,zdravotní rizika znám, ale zkušenost mám takovou, že ji berou už malé holky.Jestli se trendy mění, tím líp.Ty ambiciozní třicítky ji podle mne mají všechny.Ochrana? Nevím, jak se používají kondomy, možná mladí lidé je používají, doufejme, už z hlediska rizika nákazy kdečím. Ale lidé, kteří spolu žijí dlouhodobě se snad kondomy nechrání...nechci se hádat. Ale když použiji znalostí ze své práce - v dokumentaci má HAK téměř každá mladá žena. Také si oddalují nebo skoro eliminují menstruaci.Nebo mívají nitroděložní tělísko, zase nejlépe s hormony, aby nemenstruovaly. Znám jednoho pána, který se nijak zvlášť nehrnul do dalšího dítěte s milenkou - ona chtěla, on ne. Tak se snažil tedy hlídat ty spermie, jak tu bylo řečeno. A dostával za uši - jak si vůbec může dovolovat přerušovat soulož? A to nemluvím o kondomu, jéje... smilies/wink.gif
leden 23, 2015 11:36
Tak já budu za padoucha. : Eliška61
Zkušenost mám, naštěstí ne osobní. Viděla jsem ale asi čtyři matky, které si pořídily dítě, i když věděly, že s ním budou samy. Nikdy to dobře nedopadlo. Takové ty ušlechtilé myšlenky, "přece nezabiju toho rostoucího tvorečka pod srdcem, má právo na život, je to zázrak, třeba už jiné mít nebudu" a podobně vybledly před problémy s nedostatkem peněz, bydlení a s nepřítomností partnera. Kdyby šlo o mě, měla bych jen dvě možnosti: šťastný život s partnerem, naším společným dítětem a s občasnou přítomností jeho starších dětí, pro které bude naše mimino zábavným přírůstkem do rodiny, nebo život bez tohoto partnera a bez jeho dětí. Veškerých. Zase se opakuju: Lenko, mysli na sebe, buď samostatná a buď soběstačná. Nic ti ještě neuteklo. Jenom tak budeš dobrá budoucí manželka a matka. Život má pro tebe spoustu dárků. Přemýšlej, po kterém sáhneš.
leden 23, 2015 11:40
Mio : Iris
neodpověděla jsem Ti ještě úplně - jasně, že se to chlapům líbí, když si nemusí dávat pozor. Ale - vždyť to tady v debatách stále čteme - to přece ženy mají svaté právo rozhodovat si o svém těle, o tom, jestli chtějí nebo nechtějí počít a rodit, to ony berou vědomě antikoncepci a ony ji vědomě vysazují. Chlapi jsou v tomhle ohledu malí páni.Takovou mám já zkušenost.Odsud i ze života.Nelze samozřejmě vztahovat na všechny.

Lenko, Vy jste otěhotněla přes antikoncepci?
leden 23, 2015 12:56
Držím palce:) : Verun
Zdravím Vás, jakobych četla svůj vlastní případsmilies/sad.gif Řeším to samé, miminko jsem si nechala, jsem v 7 měsíci. Od léta, kdy to přítel ví se všechno změnilo. Do té doby jsem se starala o jeho dvě děti (9 a 6) jako o vlastní. Když jsem mu oznámila, že čekáme miminko (tak se to nehodilo, myslel tak za dva roky). Do této doby to řekl pouze mamince, ale ta se ani nikdy nezeptala, jak mi je, jediné co jí zajimalo bylo, co na to řeknou děti. Před Vánocemi jsme se přestali stýkat, ted se vídáme jednou týdne, a to proto že jsem přilezla, myslela si, že se nastěhhuje do mého domečku ( není dodělany, a dřu na něm jako mezek, aby se mělo dítě kam narodit)a bude s námi. Je to ještě horší nejsem s nimi, tak jsem stále sama. S ním jen když jedu z práce a nemá děti, tak se zastaví. Všechno financuji sama a on investuje do svých dětí. Takže i takhle to může dopadnout, samotné s miminkem ti bude líp, potřebujes klid a taky se z toho malinko radovat a těšit, můj přítel mi mé první těhotenství zkazil...
leden 23, 2015 13:16
Iris, a proč berou ženy tu antiikoncepci, proč si huntují tělo hormony? Určitě ne, že by je to bavilo, a dělalo jim to dobře. : Myška
Ale protože někdo ve vztahu musí být ten zodpovědný. Chlapi nechtějí používat kondom (a já se nedivím, bez ně je to mnohem příjemnější i pro ženu), což je jediná jistější, spolehlivější, metoda antikoncepce, kterou může zajistit chlap (přerušovaná soulož je velmi nespolehlivá), tak co mají ženy dělat? Porodit postupně fotbalovou jedenáctku?
leden 23, 2015 13:18
Irisko : mia I
o tom vysazení antikoncepce. Dcery kamarádka otěhotněla i přes pilulky. Není zdaleka sama. Někdy stačí kombinace antibiotik a antikoncepce, lékař ženu nepoučí a žena otěhotní. Někdy střevní chřipka, zvracení, pilulka se dostatečně nevstřebá. Takže ne vždy by otěhotnění bylo následkem vysazení antikoncepce. I když nevím, nejsem taková odbornice. Já jsem pilulky nikdy nebrala. Myslím, že už ženy po dětech je menší zlo miniinterupce jednou, dvakrát za život než do sebe léta rvát hormony. Ale to je čistě můj osobní pohled, naštěstí ani na přerušení jsem nikdy nebyla.

Generace mých rodičů , částečně i moje tak masově hormonální antikoncepci nepoužívala a nemyslím, že by si nějak asketicky tím lidé odpírali to co k životu patří. Spíš dnes díky antikoncepci u některých jedinců vzrůstá počet sexuálních partnerů. Tak nějak kvantita vítězí nad kvalitou. Ale to je na jiné téma.


leden 23, 2015 13:27
Myško, : Iris
ano, částečně ano, baví je to a dělá jim to dobře.

Baví je to, protože mohou rozhodovat o svém životě samy a velmi často jsem podobné úvahy slyšela i četla. JÁ mám nárok na to řídit SVŮJ život a rozhodovat o tom, kdy a za jakých okolností přivedu SVÉ dítě na svět.
A dělá jim to dobře - no ano, dělá. Menstruují jednou za půl roku, organizují si svoje dovolené bez problémů aj.

Mio, samozřejmě, že antikoncepce není stoprocentně spolehlivá.
Ale školení na téma: "každá soulož může skončit otěhotněním - to jsme tu už měli." smilies/wink.gif
A s posledním odstavcem také souhlasím., ale to je téma na jindy a na dlouho smilies/wink.gif
leden 23, 2015 13:41
... : Iris
a ještě o té zodpovědnosti, kdysi jiná možnost, než přerušovaná soulož, kondom a nějaké obskurní spermicidní fujtably a pesary nebyly. Tak se holt těhotnělo mnohdy nechtíc. Antikoncepce je vynález, který dal mimo jiné hlavně ženám svobodu rozhodování, není to jen o těch nezodpovědných požitkářských chlapech.
leden 23, 2015 13:50
... : Sandra.
Nevím proč, ale přijde mi, že Lenka (mmch. jedna z mála tazatelů, co se v diskuzi skutečně objevila) se spíš ptala po zkušenostech lidí, co byli v podobné situaci, nebo názor, co by měla dělat, než po názorech na antikoncepční metody. Ano, každá antikoncepce může selhat- což je asi i případ těhle dvou lidí, co spolu čekají dítě, aniž by ho alespoň jeden opravdu chtěl a uměli spolu žít v harmonickém vztahu. Ale to teď Lence nepomůže.

Na rozdíl od Elišky61 já znám zase jiné případy- třeba Šipik, co sem chodila, zůstala v těhotenství sama, měla to těžké, ale má krásnou talentovanou chytrou dcerku, mají jedna druhou a mají se dobře.
leden 23, 2015 14:00
Sandro, : Iris
názor můj a několika dalších je ten, že se o tom má bavit se svým partnerem, protože těhotenství není výhradně její záležitost. Debata se pak svezla k antikoncepci a k otázce, jak k tomu vlastně došlo a nakolik to bylo nechtěné.
Poradit je těžké, zřejmě ten vztah nebyl OK už delší dobu.
Pak se já za sebe ale malinko tomu těhotenství divím.
leden 23, 2015 14:06
Co na to říct? Že to vidíš jen z jedné stránky. Ano, je fajn nemenstruovat. : Myška
Taky jsem se nechala zlákat Mirenou a prožila díky ní pěkných dvanáct let bez starostí, bez počítání do osmadvaceti. Je na tom něco špatného? Odsouzeníhodného?

A je něco špatného na tom, že o tom, jestli otěhotní, rozhoduje žena? Kdo by to měl být? Ano, ideálně oba, ale co situace, kdy by on chtěl a ona ne? Má se ona přizpůsobit a odnosit a porodit dítě? Vždycky to je žena, kdo nese veškerá rizika spojená s těhotenstvím a porodem, a ve velké většině je to opět žena, která se stará o děti dalších x let. Tak proč by neměla rozhodovat?
leden 23, 2015 14:13
... : mia I
já Elišce její pohled neberu. Ale je otázka jestli by ty dotyčné zvládly život i s partnerem lépe. Nikdo neříká, že být osamělou matkou je život na růžovém obláčku. Je to život, který vyžaduje velkou sebekázeň a vnitřní sílu. Tu opravdu každý nemá.

Na druhé straně nikdo nemá křišťálovou kouli a nevidí do budoucna. Žádné kvalitní partnerství není zárukou , že tomu tak bude navždycky. Něco se odhadnout dá /opilec, nemakačenko, násilník/. Nikdo ale nemůže dopředu odhadnout, co tomu kterému páru přinese život do cesty. Čímž chci říci - i kdyby dnes Lenka teoreticky měla to co píše Eliška - láskyplného partnera, nikde není psáno, že za pár let nemůže být sama. Takových manželství už bylo, která se zdála neotřesitelná a přece pak žena byla postavena před hotovou věc - vychovávat a dovést do dospělosti svoje děti sama.
leden 23, 2015 14:14
Lenko, : Milene
a co rodiče? Píšeš, že jsou daleko a nesouhlasili s tvým vztahem. Ale teď je jiná situace. Možná by ti rádi pomohli. Dcera také odkráčela s přítelem, co se mi moc nezamlouval. Ale partnery svých dětí si nevybíráme. Neplánovaně otěhotněla a po narození vnoučka postupně poznávala, že to není partner na celý život. A když jednou přišla s otázkou, zda by se nemohla vrátit domů, s dítětem, se psem a zklamaná, tak jsme ji samozřejmě neodmítli. Naopak přijali s láskou. A vnoučkovi už je 10 let. A šlo to vychovat ho bez táty, který se o něj mnoho let vůbec nezajímal. Teprve tak poslední roky trochu.
Jestli jsi měla dobrý vztah s rodiči, tak by to byla možná varianta. Zůstat na dítě opravdu sama je dost těžké. Ale rodina by ti mohla pomoci.
leden 23, 2015 14:24
Myško, : Iris
zase do mne šiješ. Ne, není na tom nic odsouzeníhodného.
Jediné, co tu obhajuji a proč jsem se dnes nechala zlákat do debaty je názor, že o tom, co s tím děckem bude, má právo rozhodnou jen a jen žena , neboť ona rodí. Zastala jsem se chlapů, jako nositelů druhé poloviny genetického vybavení. To je všechno. Antikoncepce je mi ukradená, jen nesouhlasím s názorem, že jsou do ní dámy nuceny svými protějšky.To je pro dnes vše. smilies/smiley.gif
leden 23, 2015 14:27
Ne, přímo nuceny nejsou. Ale když nebudou samy zodpovědné, budou mít tu už zmíněnou fotbalovou jedenáctku. : Myška
Takže jsou nuceny nepřímo se o antikoncepci postarat. Jsi zdravotnice, tak snad víš, že jsou ženy, které i když antikoncepci moc neřeší, tak neotěhotní, a ženy, kterým stačí projít kolem trenýrek a jsou v tom. Takové ženy tu antikoncepci fakt musí řešit.


leden 23, 2015 14:59
Iris : .Lenka
Antikoncepci jsem nikdy nebrala. Přítel o tom byl informován, ochranu jsme řešili jinak. Těhotenství nebyl (v současné době) můj ani jeho záměr. Z tohoto pohledu si myslím, že je bezpředmětné hovořit o tom, kdo za to může či nemůže. Byli jsme u toho oba.
Ohledně antikoncepce je to individuální. Jako vše má i antik. své /-. Je na každém, aby dle věku, zdravotního stavu,…, zvolil pro sebe nejvhodnější variantu.

leden 23, 2015 16:32
Verun : .Lenka
Verun, kolik je ti let?
leden 23, 2015 16:32
Sandra : .Lenka
Díky, Sandro. Tak nějak to bylo myšleno. Ráda bych znala zkušenosti lidí, co byli v podobné situaci, nebo názor ostatních ohledně řešení.
leden 23, 2015 16:33
NEVHODNĚ TĚHOTNÁ : .Lenka
Sama to vím 4 dny, úmysl nyní neinformovat se odvíjí od toho, že bych se nerada nechala do něčeho vmanipulovat. Chci si sama rozhodnout, co by bylo nejlepší, co bych vlastně chtěla. Podle toho jednat. Pokud se rozhodnu pro inter., není možné, aby mě někdo nutil si dítě nechat. Pokud pro dítě, tak jistě budu chtít znát názor otce a pak se uvidí.
Ano, jsem si vědoma toho, že žádný vztah nemusí být navždycky a žádný exitující není ideální na 100%. Přesto bych ráda své dítě viděla s otcem a sebe v jeho náručí. Ráda bych na něj byla ve dvou.
Je tu ještě někdo, kdo má nějaké osobní zkušenosti s tou či onou variantou?
leden 23, 2015 16:35
Lenko, : Iris
no je to čerstvá informace, nedivím se, že máš v hlavě zatím zmatek.Tvoje touha po společném prožívání rodičovství s partnerem je pochopitelná a legitimní. Držím palce, abys vše rozhodla dobře. Jestli můžu, přidám svůj pocit - z toho co vím myslím, že ten chlap je dobrý táta, vlastně Tě to i tak trochu v jistých chvílích zlobilo, protože sis připadala až na posledním místě. Tak je možné, že se na tom žebříčku posuneš o mnoho výš a budeš moci očekávat starostlivost a péči i o vás dva.. smilies/smiley.gif
leden 23, 2015 17:28
ach : Rosie Š.
Fuuu, Dani, to je ako deja vu po 10 rokoch toto... Dievčine teda rada od niekoho, kto si to tiež prežil.. mňa chlap potom, ako som otehotnela nechal, ešte počas tehotenstva sa dal dokopy s inou a ja som ostala sama. Byť slobodná maminka je ťažké, pokiaľ nemáš oporu v rodine a ostaneš na to dieťatko sama, ako som ostala ja. Je to 20x horšie ako si predstavuješ. Byť sama na bábo, s jeho plačmi, zúbkami, chorôbkami.. fakt ťažké.. ja som si tým všetkým prešla a rodina sa mi v tom období otočila chrbtom. Napriek tomu by som to nemenila, som rada, že mám dcérku, je nám spolu strašne fajn, aj bez otca.. Ďakujem Danielke za to, že ma v tej dobe podržala, bolo to veľmi zlé obdobie. Držím palce aby Ti to vyšlo ..
leden 23, 2015 18:47
DÍKY : .Lenka
Znovu si teď ještě procházím Vaše řádky a moc všem děkuji za účast, názory a úvahy.

Nikdy bych si nemyslela, že se do takové obtížné situace dostanu. Říkala jsem si, že kdyby ano, bez chlapa děcko ne a bla bla bla... Realita není tak jednoduchá. Cítím, jak mi mimčo hned od počátku v břiše spinká. Člověk se již předem užírá myšlenkami, co by kdyby... Mám pocit, že snad neexistuje správné řešení!
Být sama s mimčem musí být velice obtížné. Možná bych to zvládla. Musela bych. Ale bude mi to stát za to? Mám risknout, že potkám jiného kluka, se kterým budeme mít vlastní děti?
leden 23, 2015 19:09
Lenka : Rosie Š.
Pokiaľ ten chlap bude stáť za to, tak Ťa bude milovať aj s Tvojim bábom, nevzdávaj sa svojho vlastného dieťatka kvôli nikomu
leden 23, 2015 19:11
Kterou moznost by sis vybrala, kdybys odhodila vsechny strachy? : Pralinka
Z toho co pises mi skoro pripada, jako bys chtela mit tohle mimco bez soucasneho partnera, ale zaroven mela obavy z toho jak to zvladnes... je to tak? Byt Tebou, primarne bych se zamerila na to "co" a az sekundarne na to "jak". Radit Ti muze milion lidi, ale stejne konecne rozhodnuti budes muset ucinit sama a pak s nim zit (ale to jiste vis ;-)) Myslim, ze srdce je lepsi radce nez strach - a v klidu se rozhoduje lip nez v panice. Co takhle prochazka v prirode nebo meditace? At uz se rozhodnes jakkoliv, drzim pesti.
leden 23, 2015 22:38
Lenko, osobní zkušenost nemám, ale mám dospělou dceru, a co bych radila jí? : bb2
Asi to, co Pralinka - nejdřív to nech na sebe pár dnů, pár týdnů působit, bez ohledu na praktické záležitosti, ty teď neřeš, protože máš čas se rozhodnout, a pokud se rozhodneš že ne, pak žádné praktické záležitosti k řešení nebudou, tak to teď neřeš. Teď nech jen plynout myšlenky, působit to, co se děje, na sebe, vnímej pocity. V klidu, potichu v sobě.Vnímej se, vnímej JEN sebe, představuj si obě situace, máš čas, můžeš se rozhodnout, nikdo a nic tě neomezuje, nenutí k ničemu.
Jak to pak budeš cítit, podle toho si připusť jak se rozhodneš - ale pořád to nebere jako definitivu, nech si zadní vrátka, ať tě to nepřibije k zemi a nespustí obavy, prostě si to jen připusť. Jestli se přikloníš k dítěti, pak teprve je čas zabývat se praktickými otázkami.
Má dcera by nebyla sama, má rodinu, která by jí pomohla, má zajištěné bydlení. Ale samozřejmě bydlení není partner a prarodiče a tetička a strýčkové nejsou tatínek.

Jenže bez tatínka může být během vteřiny každé dítě, stává se leccos. A musí to pak zvládnout děti i maminky a nemají 9 měsíců na přípravu...

Je ti 32, jsi zdravá, máš práci. Tak od toho bych dceři na tvém místě radila, aby se odrazila v té druhé fázi přemýšlení.

Otce nevynechat. To bych jí taky radila. Představ si, že by to bylo naopak, že byste zplodili dítě, ale v břiše by ho měl on. Chtěla bys, aby o tvém dítěti rozhodoval bez tebe?

leden 23, 2015 22:53
Je mi 32, a na potrat už byc nešla : Verun
Leni, ted v unoru mi bude 32. Na miminko jsem psychicky připravena nebyla a bez opory partnera jde velmi tezko se těsit na příchod potomka. Kazdopadně vcera jsme spolu opet mluvili a nakonec z me strany i rozesli, protoze konecne ze sebe vysoukal, ze bydlet bychom spolu mohli v mém domě (10 minut autem od jeho), ale bez jeho dětí. Pokud by měl děti, tak bude s nimi u sebe (nemuzou mít tri domovy). Nedokázu zit ve vztahu na pul, a nechci aby tímto trpelo nase díte... Za dva roky, tri to bude zase jiné, deti mu vyrostou a třeba bude chtít být s námi. Ale já od zacatku chtela velkou rodinu s jeho detmi, on by s námi byl jen když se mu to hodí ( vztah je prece o toleranci, respektu, a také kompromisech). Nejhorší je, že se máme rádi, ale nejde spojit, protože on dělá velké rozdíly mezi jeho a nasím dítetem. Každopádně Leni ať už uděláš rozhodnutí jakékoliv, držím palečky, určitě se rozhodneš správně. Zatím počkej až bude těhotenství 100% a pak mu to zkus oznámit a uvidíš, třeba budeš mile překvapena....
leden 24, 2015 08:59
... : mia I
já bych ještě vypíchla jednu věc z Tvého příspěvku a to poslední větu - Váš vztah už teď považuješ za únavný a obtížný pro Tebe. Což mi přijde docela závažné sdělení (ale možná to tak cítíš v momentálním psychickém rozpoložení a jindy to třeba tak černě nevidíš). Navíc partner se s Tebou o ničem neradí, vše řeší s druhými. Obojí svědčí o tom, co píše Daniela. Jsi tak trochu na vedlejší koleji a moc nevěřím, že 36letý člověk který jede v těch svých zajetých kolejích, zvyklý na tvoji přizpůsobivost, nějak výrazně změní své zvyklosti a bude více stepovat kolem Tebe a mimča. V tomhle věku už lidé tak ohební nebývají. Takže spíš počítat s horší variantou a být případně mile překvapena, než naopak.

Pokud vztah nevyjde a zůstaneš s miminkem sama, ten kdo Tě bude milovat, bude Tě mít rád i s děckem. Myslím v novém vztahu. Z toho bych obavy neměla.
leden 24, 2015 09:34
Lenko : hm
měla jsem dítě v 19, z tatínka se vyklubal alkoholik, takže to bylo malinko peklo. Nebyl net, tedy bez šance s někým pokecat, máma mi pomohla, ale jen o víkendech. Dneska už jsem babička a nikdy jsem nelitovala že jsem dítě měla. Dokonce si myslím, že se mi tím postupně hodně zvedlo sebevědomí a taky zodpovědnost za dítě. Opilce jsem po několika letech vypakovala jen s igelitkou. Dneska je fakt, že je to mnohem finančně náročnější, vnukovi jsme nakoupili spoustu "vskutku potřebných" capin, ale jak se ukazuje malý to často nechce a nebo nepotřebuje :-) Leni jsou horší situace než jeden chlap, který má rád své děti :-) Chlapi umí mít rádi všechny svoje děti, já bych se toho nebála. Ale nestavěla bych to na tom buď tvoje děti nebo naše dítě. To je ubohost. Pokud jsi to tak cítila, tak je nerozum s takovým člověkem vůbec být. Dneska už nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. :-)
leden 24, 2015 17:44
... : .Lenka
Verun, přeji Ti ať se Ti narodí zdravé mimčo, které Ti bude dávat hodně radosti.

Nám to s přítelem nikdy moc nešlo. Myslím tím, řešení potíží, nějaká domluva, kompromis. Nervy to byly zejména proto, že jsme měli odlišná vzájemná očekávání. Neshodli jsme se snad na ničem. A dalších milion věcí. Proto únavný. Ale byli jsme zamilovaní...

Z jeho přístupu mám obavu. O své děti se dříve příliš nezajímal, ale po rozchodu s matkou dětí, kdy s nimi nesdílel bydlení, dostal strach. Strach, že ho nebudou mít rády, že budou mít rády více svou matku... Svým způsobem má tendence se s matkou dětí tahat o jejich přízeň, kupuje jim drahé věci, snaží se jim věnovat a štve ho, že ony i tak berou "doma" u matky, nikoli u něj.
Jak by to asi vypadalo, když by měl mě a dítě doma? Byla jsem sama a budu sama? Jak píšete v 36 letech už se u něj příliš nezmění, tím že má děti, tak o to méně má možnost měnit svůj režim, místo bydlení... Jen pokud bude chtít změnu sebe či svého života, a to on nechce. Jeho rodina mu pomáhá.

Rodinu bych chtěla úplnou, dovedu si představit trávit s jeho dětma každý druhý víkend, ale ne každý druhý den. Děcka a jejich matku zajistil se vším všudy, nicméně zatím není schopen zajistit pokoj pro svoje děcka "na své straně". S tím zázemím pro rodinu je to mizérie.

Dítě chci, když jsem zjistila, že jsem v jiném stavu, tak jsem byla ráda, smála sem se... Zodpovědnost v kombinaci s momentálním stavem věcí není moc dobrá. Čekám dítě s nesprávným chlapem...
leden 25, 2015 12:43
Lenko, : Iris
tak to zkus vzít tak, že se věci dějí tak, jak se mají dít, čekáš dítě možná s nesprávným chlapem, ale je to možná jediná nebo poslední šance dítě mít. Možná bys vhodnějšího chlapa nenašla včas, možná nikdy.....okolí mi radí hledat v životních situacích pozitiva. Tak radím, i když to sama moc neumím.To dítě chceš a budeš mít, to je z Tvých příspěvků naprosto jasné.Tak se pusť po téhle linii.Jinak pokud jde o toho chlapa - pořád tvrdím, že chlap se závazky není nic pro slabší povahy, resp. ideální by bylo hledat si mužské bez manželek a dětí...je zřejmé, že spousta žen to nedělá a pak mají tyhle problémy.Sama vím, že vhodných kandidátů na manželství v tomhle smyslu moc není.
leden 25, 2015 13:57
:) Lenka : Verun
Děkuji Lenko, snad to dopadne všechno dobře.
Tvůj odstavec "Nám to s přítelem nikdy moc nešlo. Myslím tím, řešení potíží, nějaká domluva, kompromis. Nervy to byly zejména proto, že jsme měli odlišná vzájemná očekávání. Neshodli jsme se snad na ničem. A dalších milion věcí. Proto únavný. Ale byli jsme zamilovaní... " tak takhle to bylo asi u nas a k ničemu to nevedlo. Přeji Ti ať se rozhodneš správně....
leden 26, 2015 06:35
Lenko, : Giota
možná jsem úplně vedle, ale připadá mi, že toho tvého chlapa zajímá původní rodina (intenzivní péče o děti, domluvy a plány s bejvalkou) natolik, že možná touží ze všeho nejvíc mít svou bejvalku zpátky? Momentálně jako kdyby byl v pozici pouze jinde přespávajícího otce - a kdoví, jestli vztah s tebou nezačal jen proto, aby bejvalka žárlila?
leden 26, 2015 09:21
ted to vezmu z jiného konce a je mi jasné, že zase sklidím řadu nesouhlasných reakcí : mila1
Lékaři doporučují mít první dítě ve 20 - 22 letech nebo aspon pokud možno do 25ti let. Z fyziologického hlediska je to nejlepší pro matku a dítě. Jakmile je ženě 35, musí chodit na různá vyšetření, aby se vyloučily vrozené vady atd. Tobě je, Lenko, 32.Čekáš dítě s chlapem, který má dvě zdravé děti, tudíž pravděpodobnost, že se Ti narodí taky zdravé dítě, je vysoká. Pokud teď půjdeš na potrat, tak se vystavuješ riziku, že další těhotenství, až se k němu odhodláš, třeba nebude nebo bude s obtížemi.. Nebo taky ne, to není možné dopředu vědět.
Záleží na Tvých prioritách. Fajn chlapa můžeš potkat i po čtyřicítce, a pokud bude za něco stát, bude Tě mít rád i s Tvým děťátkem.
Udělěj si finanční rozvahu:
1. bydlení - zvládnu ho platit sama?
2. bude přítel platit výživné a kolik od něj můžu očekávat
3. ustojí zaměstnavatel, když budu s dítětem nějakou dobu doma?
4. jsem schopná si sehnat občasné hlídání?

atd.
Srovnej si to v hlavě a pak promluv s přítelem a řekni mu, co se stalo.Má právo to vědět. A a´t už bude jeho reakce jakákoli, konečné rozhodnutí bude jen a jen na Tobě. Moc držím palce.

leden 26, 2015 11:18
VŠEM : .Lenka
Holky a kluku... díky za čas, který jste mi věnovali, rady a zkušenosti... Asi už padlo vše, co mělo a mohlo padnout. Dnes jsem viděla první obrázky a brečím jak malá.

Mohu si říci, že se věci dějí, jak mají. Nebo si mohu říci, že když mi to bylo málo a byla jsem takovou dobu slabá odejít, tak ať si to teda "užiju" naplno.
Hodně lidí píše, že pokud to bylo špatné už před tím, dítě vztah nezachrání... (Verun, je mi to moc líto :/. Drž se!). Ano, otec, který přespává (v podnájmu). Žárlí na děcka, když jsou někde s matkou a jim dobře (přeloženo "chce aby dětem bylo dobře, jen když jsou s ním a jinak trpěly chmurem, že on tam není a že...". To platí i pro mě. Žárlí na mě, když cokoli a kdekoli dělám a jsem šťastná.) Někdo mi řekl, že když je otec od rodiny, stejně se pak přes veškerou snahu děti od otce odcizí. Z toho má strach.
Při vyšetření mi starší lékař řekl, že sama to prostě nezvládnu. Že nejde jen o finanční stránku věci, ale také o otce. Zmínil, že rodina je velmi důležitá. A že pro dítě jsou důležití oba rodiče naplno a ne jen tak na půl.
Když tak nad tím přemýšlím, co zmůžu sama. Neznám nikoho, kdo by cokoli zvládnul naprosto a úplně sám. Vždy je tu otec (manžel) nebo rodina nebo kamarádky. Poradí, podpoří (psychicky, finančně). V tuto chvíli jsem z tohoto pohledu sama. Naprosto.

Bude náročné se rozhodnout. Mám 2 týdny.
leden 26, 2015 11:30
Lenko, to jsou úvahy! Jasně, že to zvládneš sama - ale jen když budeš chtít. Hodně chtít. : Myška
Ten tvůj chlap není chlap pro život, je to žárlivec a to co píšeš, že chce, aby jeho dětem bylo dobře jen když jsou s ním, aby tobě bylo dobře, jen když jsi s ním, to je šílené. Na takového chlapa nemůžeš spoléhat. Sice ti bude muset platit aloše na tebe i na dítě, ale vůbec se o vás nemusí chtít starat. A nejspíš nebude.
Je ti dvaatřicet, pokud se teď rozhodneš pro interrupci, příště, až potkáš toho pravého, může být na dítě pozdě. Nikdo neříká, že to bude procházka růžovým sadem, ale mamin s dítětem, na které se chlap vykašlal, je plno a zvládly to. Zvládneš to taky. Jen chtít. A nikde není napsáno, že s dítětem budeš sama pořád. Existují přece i chlapi, kteří dokážou mít rádi dítě své partnerky.
leden 26, 2015 11:50
... : Sandra.
Lenko, a co se po dobu mateřské na těch pár let vrátit domů k rodičům? Neříkám se nastěhovat přímo k nim, ale najít si třeba něco poblíž. U rodičáku je jedno kde bydlíš, to nepotřebuješ bydlet zrovna tam, kde pracuješ. Nebyla bys na to tak sama. Ví už o tom vaši? To, že nepodporovali vztah neznamená, že nepřijmou vlastní vnouče...
leden 26, 2015 15:11
... : .Lenka
Naše jsem s těhotenstvím zatím neseznámila. Ani je v této fázi nehodlám seznamovat. Vnouče by jistě přijali, ale budou fungovat jako babička a děda. Nic víc, nic míň. Ostatní záležitosti (zázemí, finance) by bylo na mě.
Řešení blíže k rodičům mě napadlo, ale znamená to daleko od otce dítěte... A to není dobře.
Víte co je zvláštní? Že jsem si asi až s příchodem mimča uvědomila, že můj přítel není dostatečná opora a že za okolností, které mi v současné době nabízí, ne-e.
leden 26, 2015 16:42
... : .Lenka
...tak mi to konečně došlo... ale pozdě! :///
leden 26, 2015 16:44
Lenko, lepší být blíž lidem, od kterých můžeš čekat podporu, byť jak trochu s despektem píšeš, : Myška
jen jako od babičky a dědečka, než blízko k člověku, sice otci dítěte, od něhož podporu ale čekat nemůžeš.
Podporu vašich, "jen" jako babičky a dědečka, oceníš. Už jen to, že občas pohlídají, sem tam něco koupí - neříkej, že to se nebude stávat - bude pro tebe velkou pomocí. Třeba si nakonec najdeš práci tam, a do své původní už se vracet nebudeš. Taky je možné, že se po mateřské a rodičovské dovolené nebudeš mít kam vracet. Tři roky jsou dlouhá doba a může se stát všelicož.
leden 26, 2015 18:06
Lenka... : Karlos...
Příště by to chtělo přemejšlet trochu dřív. :- Hezky si to samoživitelství užij smilies/wink.gif
leden 27, 2015 13:22
A proč by si to neužila? : Giota
Jestliže 2 rodiče uživí 2-3 i více dětí, co by Lenka neuživila s pomocí alimentů to svoje jedno? Ano, nejkomplikovanější je nějaké ohlídání (může být sama nemocná, nebo jen potřebovat si něco vyřídit a nemocné dítě nebude chtít brát sebou...), takže radu pustit nájem a najít si počínaje nástupem na mateřskou něco kousek od rodičů, beru jako dobrý nápad. Otce tím nijak nevylučuje - ten může své dítě navštěvovat, i když bude žít v jiném městě, ne?
leden 28, 2015 14:52
... : .Lenka
Jsem velmi ráda, že jsem se o této své záležitosti s Vámi mohla podělit a slyšet různé názory. Konečné rozhodnutí zatím nepadlo, ale v tuto chvíli již dělám všechny kroky k tomu, abych mohla zvolit řešení, snad nejvhodnější pro všechny. Bude-li z mojí strany síla, dám vědět, jak celá záležitost dopadla.
leden 29, 2015 10:37
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]