O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

TĚHOTNÁ A ALKOHOLIK PDF Tisk E-mail
Pondělí, 29 prosinec 2014

Milá Danielo, jsem v pasti a nešťastná. Myslela jsem si, že aspoň teď o svátcích si užiju trochu klidu, ale bohužel. Je mi skoro 40 a mám dvě děti – holky. Ta první bude mít 18 a je z prvního manželství. Vdávala jsem se mladá a hned měla dceru. Hrozně jsme se hádali a někdy došlo i k fyzickému napadení. Manžel taky hodně pil a tak jsem jednoho dne vzala holku a odstěhovala se k rodičům.

 

 

 

 

 

 

      Párkrát jsme to ještě zkoušeli dát dohromady, ale nešlo to. Byla jsem docela dlouho sama a pak jsem potkala Karla. Měl hospodu a byl ze začátku úžasný. Láska na první pohled a v sexu to báječně klapalo. Nevšimla jsem si ve své zamilovanosti toho, že Karel má hodně blízko k alkoholu. Velmi záhy jsem otěhotněla. To už jsme bydleli i s mojí nejstarší ve společné domácnosti. Karel pil. Ze začátku to nebylo ovšem tak hrozné, ale pak udělal to, že se před mojí starší dcerou vymočil do květináče. Vyhodila jsem ho. Přemlouval mě a žadonil. Vzala jsem ho zpět a poté několikrát znovu.

 

     A tak je to už několik let pořád dokola. Jsem ovšem znovu těhotná. Prostřední dcera má pět let a vidí, jak tatínek pije. Poznám, když přijde domů a je zase opilý. To se potom všechny zavřeme do jediného pokoje a děláme, že spíme. Občas musím zamknout. Odešla bych, ale peníze nejsou. Navíc ho asi pořád miluju. Je to asi nepochopitelné, já vím, ale je to tak. Nemám nikoho, s kým bych o tom mohla mluvit. Vím, že jsem měla odejít už dávno, ale teď to prostě nejde.

 

      Poradila bys mi alespoň nějakou fintu, jak na něj? 

 

HELENA

 

 

 

O D P O V Ě Ď :

 

 

Milá Helenko,

 

     pozitivní je, že si jsi vědomá toho, že jsi to zase zvorala... Nojo, ale co teď s tím, viď. Když ti budu psát, co všechno je špatně, tak budu asi stejná, jako tvoje okolí, takže zbývá jen opravdu pokusit se vymyslet nějakou tu fintu, abys to alespoň takové dva roky zvládla... Než to druhé prtě bude trošku víc samostatné. 

 

      Určitě mu nic nevyčítej. Podle všeho je na tohle pořádně otrlý, je si zvyklý dělat co chce, tak se nějaké tvoje skuhrání po něm sveze jak voda po skle. A naopak ty se budeš zbytečně trápit. Soustřeď se jen na sebe a svoje děti. Podle všeho chodí z práce večer, takže na sebe máte celý den. A to je fajn - ta tvá starší je už dost stará, na záležitost má svůj vyhraněný názor. Tak pokračuj v tom, že tu mladší vždy tatínkovi, který bude zrovna nepoužitelný, pošleš z cesty. 

 

      Každopádně by to ale nějakou tu debatu s manželem přeci jen chtělo. Využij nějaké klidné chvíle a řekni mu (zcela v klidu a rozhodně ne rozčíleně), že ho nechceš předělávat, ale chtěla bys váš společný život nějak víc usměrnit. Že určitě nechce nějak dětem ubližovat, ale že je fakt zbytečné, aby ho viděly "indisponovaného". A tak ať se nediví, že před ním občas utíkáte a třeba se i zamknete...

Nevím, jak jste na tom finančně, ale pevně doufám - i vzhledem k jeho práci - že to zas až tak špatné nebude. A tak mu navrhni, že bys ráda občas někam s dětmi jela (nojo, nevím, jak dalece jsi těhotná, málo informací!) a že s nimi budeš občas jezdit na víkendy... Třeba od pátku do neděle večer. A to že budou dny, kdy mu rozhodně nebudeš vyčítat, když si víc vypije :-). Pochopitelně, že ne pravidelně... Taky nevím, jestli máš nějaké kamarádky, jak jsi na tom s rodiči, zda jsou někde poblíž... jak jsi na tom s jeho rodiči... atd. Prostě snaž se nebýt na něm tak závislá. 

 

      Jen se snaž, aby když přijde domů, neviděl jen zoufalý a vyčítavý obličej. To je na takového chlapa jak červený hadr na bejka. Vím, že jsi v té chvíli nešťastná a vzteklá, ale pokud to chceš (jako že musíš!) to vydržet do doby, než bude případný rozvod možný, tak musíš být ta chytřejší. Nechci ti také nijak sahat do svědomí - ale není to i tak, že on přijde domů raději v náladě, protože tam ho čeká jen slzavé údolí a nic veselého? Zkus ho nějak přitáhnout... Píšeš, že ho máš ráda - tak mu třeba brzo odpoledne pošli sms, že dneska vaříš něco dobrého, že se už těšíš, atd. - Prostě - musíš to zkoušet ze všech stran...

 

       Když tak napiš ještě jednou, a jak říkám stále:

víc podrobností,

ať můžu konkrétněji poradit!!!

 

d@niela

 

 

 

     

 

Komentáře (38)add feed
... : mia I
já bych teda neřešila finty na alkoholika a spíš se zamyslela co ta osmnáctiletá chuděra viděla jako vzor pro svůj budoucí výběr partnera, jak měla zpackaný dětství a dospívání. Nejdřív jeden alkoholik, fyzické násilí a pak další.. Teď to čeká druhou, pětiletou, která už taky bere rozum. A další drobotina na cestě . Tvoje rady se mi tentokrát Dani vůbec nelíbí. Matka tu má být od toho, aby děti chránila a postavila se čelem k problému. Tyhlety divadýlka a přetvářka, téměř podlézání (viz. to vaření) na slabocha co si neumí odepřít skleničku jsou mi proti srsti. Nehledě na to, že za ty prochlastaný peníze by mohly mít děti oblečení, obutí, výlet..
prosinec 30, 2014 00:38
..... : Nona
Helenko, no a na co čekáš? Až se ti narodí mimčo a bude schovaní v tom pokojíku všichni?
Trochu mě zaráží, že jsi znovu otěhotněla???!! Nemáme 21.století a plánované rodičovaství?
Nečekej na nic a jednej! Pouvažuj, kde bys mohla s dětmi bydlet, oslov rodiče a další příbuzné! Nejstarší dceři je 18 a je dospělá, na starosti budeš mít ty 2 mladší děti.... není to žádná tragédie! Žen, které se starají o 2 děti samy je plná republika!
prosinec 30, 2014 08:04
Jako největší průšvih vidím, : mamča
že Helena přes to všechno, co jí tenhle "přítel" provádí, ho stále miluje. smilies/angry.gif
prosinec 30, 2014 08:55
"Když ho miluješ, není co řešit!" : Myška
Ale teď vážně. Oba příspěvky nade mnou mají pravdu. Pryč od něj. Raději se s dětmi uskrovnit, než žít a vychovávat je v opávněném strachu před člověkem - jejich otcem - který by jim měl být oporou a jedním z nejbližších lidí. Neuvědomuješ si, jek je to pokřivené? Co jim to dává do života - jaký model rodiny jim ukazuješ? A jakým příkladem pro ně jsi?

Dani promiň, ale CO to radíš?
prosinec 30, 2014 09:06
mamčo : mia I
taky mi to vyrazilo dech. A ještě mít s takovým člověkem sex a pitvořit se před ním, vymýšlet finty.. děs smilies/angry.gif Zmydlit až by zmodral. A ať jde na léčení. Z dětí takhle vyrostou neurotici, pořád ve střehu, kdy táta přijde zase namazanej, co zase bude za čoro moro.

Ale abych jen nemoralizovala. Vím, že spousta čtenářek se mnou nebude souhlasit, ale pokud by Heleny situace byla opravdu tísnivá, je tu stále možnost dát dítě k adopci. Dát děťátku šanci na důstojný život. A s tou pětiletou už by se nějak uživila, osmnáctiletá už je schopná se uživit. Adopce je samozřejmě krajní řešení po vyčerpání možnosti azylového domu apod.
prosinec 30, 2014 09:12
... : Karlos....
Nerad to rikam, ale tazatelce neni pomoci. V hlave toho evidentne moc nema a i kdyby tohodle typka poslala k vode, casem si najde uplne stejnyho. Amen.
prosinec 30, 2014 09:38
Mio, ty bys dokázala dát dítě k adopci? : Myška
Dítě, které nosíš pod srdcem, mluvíš s ním, je tvou součástí,...
prosinec 30, 2014 09:41
Myško : mia I
ještě jsem v té situaci nebyla, tak nevím, zda bych toho byla schopna. Ale jsou ženy, které k tomu odvahu našly a těm dětem se vedlo evidentně lépe než s biologickou matkou. Z hlediska dítěte to vidím jako lepší než žít se slabošskou matkou jako v tomto případě. Jak už jsem napsala, vím, že se mnou některé čtenářky souhlasit nebudou a v tomhle případě dobré řešení nevidím ať už bude dítě u mámy nebo by bylo v adopci . Helena si totiž evidentně vybírá špatné partnery a jak píše Karlos, velmi pravděpodobně přitáhne časem podobného týpka zase.

Je jí čtyřicet, může přijít nemoc, nedostatek peněz. Takovou situaci v pozici osamělé ženy s dětmi zvládne silná osobnost, ale to podle mne Helena není. Když čtyřicetiletá paní napíše , že pořád toho muže miluje , je to na pováženou. Takhle uvažuje šestnáctka, dvacítka, u tý se to dá ještě pochopit. Proto si myslím, že s více dětmi tu situaci osamělé ženy nejspíš neustojí a sklouzne zase k tomu, že si bude hledat známost. A pak platí to co psal Karlos. A co ten drobeček bude mít za život?? Proto sem psala to co jsem psala.
prosinec 30, 2014 10:20
Myško, já s miou souhlasím. : mamča
Když už se Helena nedokáže citově odpoutat od agresivního alkoholika, a sama není schopna zajistit svým dětem klidný domov, adopcí by dopřála milující rodinu aspoň svému nejmladšímu, ještě nenarozenému, dítěti.
Je to pochopitelně až ta nejzažší varianta. Jako první na řadě je pomoc rodiny, přátel, azylových domů...
Jenže ženy jako Helena moc spolehlivých přátel mít nebudou. Pořád si vybírá stejný model mužů (viz Karlos, i když to řekl drsně a naplno).
prosinec 30, 2014 10:20
Holky, souhlasím s vámi i Karlosem, že si Helena nabrnkne zase stejného týpka. : Myška
Helena se jeví jako žena, která není moc schopná žít sama, bohužel. Ale snad si vezme ponaučení ze svých dvou vztahů s alkoholikem a do dalšího vztahu se nepohrne aspoň nijak překotně. Má dítě, a brzy bude mít druhé, s majitele hospody, která asi není v červených číslech, tekže by mohla vysoudit celkem slušné alimenty na obě děti. A nějaké i na sebe. V kombinaci s rodičovským příspěvkem by jí to snad mohlo stačit na skromný život s dětmi.
Adopce - nějak vám ani jedné nevěřím, že byste byly schopny své dítě dát k adopci. Já bych to neudělala v situaci, v jaké je Helena. Snad si to dokážu představit jen v případě, kdy bych byla nevyléčitelně nemocná, konec by se blížil a já bych nechtěla své dítě/děti nechat jejich otci, třeba z důvodů jaké jsou zde. Ale i tak by to nebylo jednoduché, musela bych porodit tajně a dítě dát do babyboxu. Protože pokud bych rodila normálně v porodnici, a pak dítě dala k adopci, tak pokud by otec o ně měl zájem, mohl by ho dohledat. I když bych neuvedla otce do rodného listu, stačilo by mu nechat udělat DNA, které by prokázalo jeho otcovství a u soudu zažádat o svěření do péče.
prosinec 30, 2014 10:37
Vážené a vážení, : d@niela
ano, máte pravdu - takovou tu, jaká je v desateru božích přikázání. Ale - kdo je opravdu dodržujete? Všechna a neustále?
(Mj. já jsem opravdu pevný ateista, ale v dětství jsem k náboženstvím (několika) víc než "čuchla".)

A tak ještě jedno, nakonec: "Hoď kamenem, kdo jsi bez viny". To vztahuju na to, že ona ho má stále ráda a vy to nemůžete pochopit. Respektive - že si to stále myslí... Víte, za ta léta, co mluvím lidem do života, jsem toho hodně poznala, a tak vím, že opravdu nelze někoho vzít a otočit ho naruby, jako láčkovce, ani mu "ořezat" špatné myšlení. To se musí pozvolna...

Kdežto vaše rady jsou téměř vražedné - odejít s dětmi do azyláku, dítě, co ještě spí u mne v břiše, dát někomu cizímu. Tohle je podle vás opravdu to pravé řešení? Pro ženskou, co je absolutně rozhozená a psychicky na dně? Poslat ji do nejistoty, vzít jí to, co v sobě chrání? Připravit ji o (pravděpodobně) jediného člověka, ke kterému se upíná?

Ne, to je víc než kruté a hloupé. Protože to by ji - je - poslalo na ulici.

Ona se musí nejprve sama v sobě postavit na nohy, ve známém prostředí si vytvořit svůj vlastní azyl a především - naučit se zas té ztracené sebeúctě. Tedy - utvořit kolem sebe svou vlastní pevnou skořápku, ve které dítě dozraje a přijde na svět, ve které ho provede prvním rokem života.
To prostě musí zvládnout. A ze zkušenosti vlastní i všech, které v podobné situaci (a že jich nebylo málo) jsem poznala a kterým jsem radila, vím, že to zvládne. My, ženské, jsme neskutečně odolné, když na to přijde :-)))

Mnohdy stačí, jen když bude vědět, že někde - kdekoliv - existuje někdo, s kým se může poradit, třebas jen po internetu. Ta 18 letá dcera, ta už si svoje zažila. A pokud uvidí, že máma se zlomit nedala, naopak, že to zvládá, tak to pro ni bude velké ponaučení do jejího života. Ta pětiletá - kdysi mi jeden psycholog řekl, že děti jsou nesmírně odolné. Pokud je máma pomazlí, dostanou najíst, nejsou zrovna týráni, tak i nepříjemné podmínky na nich nenechají žádný extra šrám.

Takže - opravdu Heleně doporučuju změnu chování k manželovi. (Mj. věřím, že není člověk, se kterým by se nedalo vyjít, jen je potřeba si k němu najít přístup, vědět, jak na něj. Od toho ostatně máme druhou signální soustavu.)
Přestat se chovat jako ublížená chudinka, chovat se jako partner. UKLIDNIT SE, uklidnit svoje tělo a dítě v sobě. Ostatně návod jsem psala výše.
Změnou svého chování docílí i změny jeho chování.

A závěrem - ano, myslím si taky, že s ním Helena v budoucnu nebude, ale nebude s ním proto, že nebude chtít, že už se postaví na vlastní nohy. Bohužel, dnes je stále jen závislák...

Tak, a můžete dál polemizovat - budu ráda
smilies/wink.gif smilies/wink.gif
prosinec 30, 2014 11:12
Dani : mia I
při vší úctě k Tobě , jestli Ti naše rady připadají kruté a hloupé je to pouze Tvůj dojem. Moc mi mrzí , že používáš výraz JE. Já samozřejmě v mnoha případech si Tvých rad jindy cením, jsi zkušená, znáš mnoho lidských příběhů.

Promiň, ale to že Ti jeden psycholog řekl, že na pětiletém dítěti pokud jinak nestrádá nezanechá tohle následky, vůbec nic nevypovídá. Já jsem tu už párkrát psala , že jsem vyrůstala jako dítě v domácím násilí. Alkohol tam nebyl, nestrádala jsem. A přesto jen já vím, co to je za peklo. Na Kudle jsem ta, která většinou radí držet rodinu co to jde. Ale držet ji za každou cenu neuznávám. Mrzí mi stále , že se naši nerozvedli. Bývalo by to pro nás daleko lepší. Ty uvažuješ z pozice té ženy. Sama jsi měla dětství podle toho co tu píšeš krásné láskyplné. Tak asi těžko pochopíš pocit dítěte, který žije v neustálém strachu, táta jde domů, co zase bude? Já tohle zažila. A nikomu to nepřeju. a myslím, že právě tvrdá pravda by té paní mohla pomoci uvědomit si jakých škod se dopouští na svých dětech.
prosinec 30, 2014 11:33
taky jsem : alka..
žila s alkoholikem,ale hodným alkoholikem,nebil mě neurážel,ale pil. Já to velmi těžce nesla,Ale dcera na něm visela. Kvůli ní jsem vydržela 35 let. Nejdříve až dcera vyroste a potom jsem si zvykla.
prosinec 30, 2014 12:05
Mio, asi jsem to špatně napsala, nebo jsi mne nepochopila - : d@niela
já nechci, aby ZA KAŽDOU CENU udržela současné manželství. Ale vzhledem k tomu, že jí chybí pár měsíců - možná dnů - do porodu, tak opravdu je bláhovost, aby opouštěla s dětmi domov a šla někam do miniprostoru s minimožnostmi.

Ona nepíše, že ji bije... Ano, určitě je hodně nechutný, ale to ona ví celou dobu. Teď potřebuje jen ten klid na porod a pak teprve může jednat. Během té doby si může všechno připravit...

Kde by brala peníze? To má s nimi žít v azyláku z milodarů? Pevně věřím, že se dokáže postavit na vlastní nohy... Jen to nejde "ze dne na den"... Nepíšu nikde, že v tom musí vydržet bůhví kolik let!!!
prosinec 30, 2014 12:37
Dani : mia I
nejde o bití, ale pokud se před ním musí s dětmi zamykat je to v podstatě to stejné. Je tam strach , to mi nikdo nevymluví.

Jestli bych jí něco radila, tak si stoupnout proti němu a říct mu do očí, takhle už se ke mně chovat nebudeš, to Ti prostě nedovolím. Vymezit si místnost a tam žít sama pro sebe, nevařit mu nic. Vůbec si neumím představit, že by mu měla volat, pitvořit se a lákat ho na oběd. To mě osobně bylo hodně nepříjemné když tohle mamka dělala a hodně tím u mě ztrácela na ceně. Mám pocit, že mnoho žen se stydí v podobné situaci přiznat, že prostě chybují, raději to svádí čistě na chlapa a omlouvají se tím, že dětem to neublíží. Ublíží a moc. Jenže děti jsou k mámě tak ohleduplné, že jí to do očí neřeknou.

Děti té paní můžou mít štěstí a vést si v partnerském životě dobře. Ale pravděpodobně ta starší dcera bude buď bude muže odmítat, bude se jim nevědomky mít chuť mstít.Nebo naopak vezme zavděk každým, který bude jen maličko lepší než ten, kterého měla doma její máma. A to je taky blbě. K tomu nižší sebevědomí, úzkost, .. Zažila toho se dvěma tatínky alkoholiky přece jen požehnaně.

Jsou samozřejmě ženy, které se nerozvedou, žijí s alkoholikem léta. Ale řeknou, mám blba, sama bych to neutáhla finančně, nežijí s alkoholikem intimně desetiletí. Ale pitvořit se, ustupovat,.. To k ničemu nevede. Pak někdy ztrátí úctu i vlastních dětí, bohužel. Jen si to neumí nebo nechtějí přiznat.
prosinec 30, 2014 12:54
Daniel, asi chápu, proč radíš jak radíš, Helena chtěla jen "nějakou fintu", : bb2
ale tohle je už dost silný kafe i na mě:

Nechci ti také nijak sahat do svědomí - ale není to i tak, že on přijde domů raději v náladě, protože tam ho čeká jen slzavé údolí a nic veselého? Zkus ho nějak přitáhnout... Píšeš, že ho máš ráda - tak mu třeba brzo odpoledne pošli sms, že dneska vaříš něco dobrého, že se už těšíš, atd. - Prostě - musíš to zkoušet ze všech stran...


Problém je U NĚJ, ne u ní. Myslíš to dobře, ale pokud tou cestou Helena půjde, je to jen cesta do pekla dlážděná dobrými úmysly.
Ať udělá cokoli, on si najde něco jiného, proč bude pít. Helena sice nepíše, že by byl agresivní, nemusí ji přímo bít, ale to, že se před ním s dětmi zamyká, o něčem svědčí.
Bohužel si s ním pořídila další dítě.

Odejít? nechce, miluje ho.
Takže, Heleno - zbývá ti jen to trpět. Nebo co jiného? Tohle jsi přece věděla i před půl rokem, a přesto jsi s ním otěhotněla. No tak asi žiješ co chceš. Pokud začne být hůř, budeš řešit odchod se dvěma malými dětmi. Ale nemusí to tak být, znám chlapy, co skvěle šéfujou hospodu s kuchyní, i když pijou jak duhy, ale peníze mají a doma jsou celkem snesitelní, za střízliva úplně v pohodě. Jen v té opilosti je to hnus, ale jejich ženy se s tím naučily žít, protože agresivní ti chlapi nejsou.
Ty se to asi naučíš taky, jen jsi teď víc rozhozená, lítostivá.
prosinec 30, 2014 13:44
alkoholik : juditka
pro danielu : prosím neraďte, když se v dané problematice (alkoholismus v rodině) neorientujete...svými dobrými radami napácháte víc škody než užitku, ikdyž nepochybuji, že to myslíte dobře...s alkoholikem není nutné a dokonce ani zdravé vyjít - naopak i pro něj je lepší, když pochopí, že má problém a začne se léčit :-)
prosinec 30, 2014 15:03
Dani, stojím si za tím, co jsem už napsala výše. : Myška
Každý další den prožitý ve strachu si přinejmenším děti nezaslouží. A jestli nějaký dětský psycholog prohlásil, že to v dětech nezanechá žádné extra šrámy, měl by vrátit diplom. To je totiž blbost par excellence.

Nevím, proč by Helena s dětmi měla žít v azyláku z milodarů. Nebo považuješ alimenty pro ni a pro děti za milodary? Nebo snad rodičovský příspěvek? No někdo asi jo, ale tebe jsem do této skupiny neřadila.
prosinec 30, 2014 17:08
..... : Nona
.... i já si tu stojím za svým a Heleně radím jediné - urychleně hledat cestu pryč! Sažila jsem 12 let s alkoholikem, který byl zpočátku normální, alkoholikem se stal jaksi postupně. Přestala jsem si ho vážit, přestala jsem ho milovat, začala jsem se ho bát.....
Pak vztáhl ruku na moje děti a tím bylo rozhodnuto - našla jsem ubytování pro sebe a děti a odešla a už nikdy se nerátila.... To, co radím, je jen moje zkušenost....
Když se Helena zamyká před přítelem, mluví to o tom, že je nebezpečný.... a pak už nelze o ničem pochybovat či polemizovat a čekat na spásu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
prosinec 30, 2014 18:13
......... : Anicka
taky jsem vyrustala s otcem alkoholikem. On tedy spis doma nebyl, nez byl, ale kdyz byl doma, bylo to peklo.Ja jsem se vzdycky modlivala, aby se s nim maminka rozvedla, ale buh vi z jakeho duvodu to nikdy neudelalala. Nejenze otec chlastal, ale ani penize domu nenosil, vzdyt je preci potreboval pro sebe. Nechci popisovat podrobnosti, zivili jsme se jak se dalo, jako deti chodivali na boruvky a prodavali, hodne pomahala babicka, obleceni jsme dedili po sestrenicich a bratrancich a maminka delala z prdu kulicky. Zemrel v sedmactyriceti na rakovinu; kdyz jsem ho videla naposledy v nemocnici, bylo mi ho lito, ale odpustit jsem mu nedokazala. A svete div se, po par letech jsme se pred maminkou nesmeli ani zminit, ze by neco bylo spatne. Tezko rozumet. Jsou nektere zeny, ktere se vic boji neznameho, nez co maji doma a vedi, co muzou ocekavat, ac je to hrozne. Helena se asi taky boji nezname budoucnosti, minimalniho prijmu a o strechu nad hlavou. Taky jeji rozhozene hormony ji na logicke premysleni nepridaji. Pro silne a samostatne zeny je to nepochopitelne, ale kazdy jsme jiny. Ja bych mu rozhodne netelefonovala a nevyvarela, spis fackovala, ale chapu, ze ne kazdy k tomu ma odvahu. Jinak k diakritice - mame anglickou klavesnici, Michal si tam ty hacky a carky nejak pridava, ale je to komplikovane a ja nemam trpelivost se to naucit. Tak mi prominte.
prosinec 30, 2014 22:44
Moje kamarádka měla otce alkoholika. Kolikrát jim dělal ostudu před domem. : Myška
Její matka je žena prostá a hlavně submisivní. Takže nikdy nic neudělala a snášela jeho pití, hnusné chování (svou ženu nejednou propleskl) a stálý nedostatek peněz až do jeho smrti před cca 15 lety. S ní samozřejmě i kamarádka a její sestra než se osamostatnily. Po pár měsících po smrti to byl náhle tatíček. A taky se o něm nesmělo a nesmí říct špatné slovo. Jsou to holt na světě podivnosti...
prosinec 30, 2014 22:55
Aničko, na háčky a čárky kašli, : d@niela
jinak - jsem moc a moc ráda, že tě vidím na kudlance :-)))

Ano, jsem ráda, že jsi - na rozdíl od jiných - pochopila, v čem je obrovský zádrhel:
Jsou nektere zeny, ktere se vic boji neznameho, nez co maji doma a vedi, co muzou ocekavat, ac je to hrozne. Helena se asi taky boji nezname budoucnosti, minimalniho prijmu a o strechu nad hlavou. Taky jeji rozhozene hormony ji na logicke premysleni nepridaji. Pro silne a samostatne zeny je to nepochopitelne, ale kazdy jsme jiny.


K tomu volání a vyváření - Helena musí převzít trochu, alespoň trochu, vedení. Tedy tím, že mu zavolá, že třeba dnes jsou jeho oblíbené buchty s tvarohem, tak dokáže, že přijde domů včas a pokud možno fit.

Nemůžete po ní, teď totálně submisivní ženičce, chtít, aby najednou byla tvrdá, rozhodná. Ona na to všechno přijde, stoprocentně, ale musí mít čas.
Stejně tak, když by ho fackovala, dělala mu scény - tím bude situaci jen zhoršovat. Komu? Sobě a dětem, protože jeho se to ani nedotkne.


A stále vidím, že všechny to berete tak, že jí doporučuju, aby takhle žila pořád... Ještě tedy znovu, už pokolikáté - doporučuju to na teď, na dobu před a poporodní, na dobu, kdy bude nejvíc zranitelná.
Samozřejmě, že bude dobré, když udělá všechny možné přípravné akce na ono řešení, ale jak říkám - není vhodné v její situaci tohle hrotit!!!


prosinec 31, 2014 00:54
ne, omyl : bb2
Helena musí převzít trochu, alespoň trochu, vedení. Tedy tím, že mu zavolá, že třeba dnes jsou jeho oblíbené buchty s tvarohem, tak dokáže, že přijde domů včas a pokud možno fit.
Žádný alkoholik neodejde z hospody střízlivý jen proto, že mu žena dobře uvařila, slíbila, že nebude prudit, bude se na něj po návratu culit a na noc si vezme tu pěknou erotickou košilku. Takhle Helena vedení opravdu nepřevezme, souhlasím s Juditkou, že tyhle laické dobře míněné rady jsou nebezpečné.
Helena nemůže převzít vedení nad alkoholikem, nad ním převzal vedení chlast. K tomu tečka.
Jediné, nad čím může Helena převzít vedení, je ona sama a její děti. Nikdo jí tu myslím neradil (nečetla jsem všechno do mrtě), aby ihned poslala muže do háje a odebrala se do azyláku. Ale může se teď pořádně zamyslet a rozmyslet, co chce, v čem chce žít, jaké to současné partnerství (manželství?) může být za rok, za pět, za dvacet, zda se jí ty představy líbí a chtěla by v tom žít, nebo by to chtěla jinak. Pořádně se zamyslet. Promyslet možnosti, schraňovat finance, kontaktovat blízké, obnovit vztahy, které by jí mohly být prospěšné, tj. vztahy s lidmi, kteří by jí v nouzi možná pomohli.
Připravit nejstarší dceru na uvažovanou změnu situace - pokud o změně bude uvažovat.
Připravovat, plánovat praktické záležitosti pro obě varianty - zůstane, nebo odejde.
Počítat finance, zkoušet si něco dát stranou. Zjišťovat možnosti sociálních dávek, pomoci sociálních organizací, atd.
Je toho opravdu dost, co může teď dělat a co jí bude rozhodně užitečnější, než trdlovat kolem alkáče, aby se mu zalíbila, aby se na něj nemračila, dobře mu navařila, a on pak možná, šmankote, přišel domů o tři čárky dřív a snad dokonce ani neřval jako hovado.
To je k ničemu, zbytečné, sebere jí to energii a čas potřebné k důležitějším věcem.
Samozřejmě, zbytečně neprovokovat, to jistě, ale to už Helena určitě dělá. Tohle se ony naučí velmi rychle.
prosinec 31, 2014 02:30
tvé rady, Daniel, fungují na nealkoholika, na normálního chlapa, : bb2
pokud třeba tráví víc a víc času svým koníčkem, stává se z něj workoholik apod., tam je šance, že ubere, nechá se zlákat.

Ale opět - jak dlouho tohle může milující žena vydržet, tancovat kolem panáčka, aby se laskavě zdržel chvilku doma? A jakmile poleví v úsilí, tak se věci vrátí do starých kolejí?
I u těch nadměrných hobbistů a workoholiků musí přijít vůle, chut to změnit zevnitř jejich hlavy, nelze to změnit zvnějšku.
prosinec 31, 2014 02:33
Mamčo, Mio : bb2
vy uvažujete tak, že když je to alkoholik, tak je to v podstatě troska. ale nemusí být, znám dost lidí, co pijou jak duha a přitom jinak fungují.
Jeden z našich kamarádů je jasný alkoholik, ale život celkem zvládá, v práci vedoucí pozici, přitom v zápřahu, takže se nemůže zašívat někde za bukem a tam vyspávat opici. Doma důležité věci taky nikdy neprošvihl, a má štěstí, že jeho opilost je spíš roztomilá a zábavná, rozhodně nikdy agresivní. Kdyby jeho žena byla těhotná, porodila a přijela domů s tím, že jejich společné dítě nechala v porodnici k adopci s tím, že otec je neznámý, tak by ji asi zabil..hlavně by se mu ale zhnusila, protože tohle by nikdy nedopustil, své děti má rád, o rodinu se stará. I když plave v lihu.
prosinec 31, 2014 02:40
Dani : mia I
promiň. Já to pochopila, já v něčem podobném žila. Moje mamka taky nikdy nenašla odvahu to změnit, taky byla submisivní. Ale víš co vůbec nechápu?? že se ani jedinou ,opravdu ani jedinou větou ve svých příspěvcích Dani nezamyslíš nad tím jak tohle vnímá dítě. Odbyla jsi postavení dítěte v takové rodině prohlášením, že Ti jeden psycholog řekl, že na dítěti to následky nezanechá. Jen /dle mne sobecky/ řešíš tu paní. Nesouhlasím ani s tím Tvým prohlášením , že ženy jsou silné a odolné, vydrží. Myslím, že někdy to je jen lhaní si do kapsy. Je to spíš slabošství, zbabělost, rozseknout situaci a přinést svým dětem a sobě klid. Už jsem se setkala i s tím, že děti v takovýhle rodinách svoje matky nenáviděly za to, že je nedokázaly ochránit a odešly z domova úderem osmnáctého roku.

Bibí s alkoholikem ne troskou mám celkem zkušenost v užší rodině. Neublížil by kuřeti. A víš co prohlásila moje dcera? že její nejhorší zážitek v životě byl, když byla na návštěvě , on přišel domů a v opilosti nechtěně rozbil umyvadlo, upadl na něj. Tak asi to musel být koncert.

Leckdy se takový opilec pomočí, pokálí, to je obrázek pro děcko, pro holčinu vidět tátu v takové situaci. Zamykat se před ním jako Helena a její děti a polykat strach. Sklouznout do závislosti může každý, ale jsou tu přece léčebny.


prosinec 31, 2014 07:41
bibí : mia I
Máš pravdu s tím tancování kolem panáčka. Jí to nic nepřinese a bude se vlastním dětem ošklivit z toho přetvařování. Já bych se na takovou mámu , která se přetvařuje, pitvoří, dívat nechtěla. Myslím, že by se mi ošklivila. Daleko fér mi přijde omluvit se nejstarší dceři za zpackané dětství, přiznat svůj díl viny, poohlédnout se, jak píšeš a jednat.
prosinec 31, 2014 08:10
Helčo : Sareza
žila jsem jako dítě s otcem alkoholikem, mne to tedy velmi poznamenalo. Nesnášela jsem každého, kdo vypil jakýkoliv alkohol a mě paradoxně velmi dlouho trvalo než jsem byla alkohol schopná "pozřít". Věděla jsem již v pubertě přesně jakého partnera nechci. Můj bratr je o 6 let mladší (naše mamča našla naštěstí tu odvahu a v mé pubertě se nakonec rozvedla, otec se nás již nikdy nezajímal) nepamatoval si opilecké výstupy otce, každo-denní hádky vystupňované násilím. On pro změnu propadl alkoholu velice brzy, prošel 2x léčebnou pro závislost na alkoholu a 1x na léky. Dnes je mu 38 let a žije sám, neumí si nalézt zpřízněnou duši. Po jeho posledním léčení se narušil i náš vztah, neumím to všechno pochopit, přestože bych mu strašně chtěla pomoci.Rozhodně život s alkoholikem nechává velmi výrazné stopy na dětech. Psycholog zmíněný Danielou by měl vrátit diplom. Helčo pro své dvě nejmladší děti, měla bys odejít nebo je minimálně přimět k léčení, ale pak to nebude jednoduché. Držím palce, musíš být hodně silná
prosinec 31, 2014 19:38
Sarezo, : d@niela
tvoje maminka se taky nerozvedla ze dne na den, a ne před porodem, že ne?

A děvčata, vy všechna ostatní - já jsem pochopitelně stejného názoru, jako vy, ale - ona se ptá na návod na jednání s ním NA TEĎ, na nejbližší dny, měsíce .

Zkuste se tedy zaměřit na tohle, co je TEĎ AKUTNÍ, a ne na "rady do budoucna", ok?
prosinec 31, 2014 22:09
Je rozdíl, Danielo, poradit jak se připravovat na odchod od alkoholika, a nebo poradit, že se má alkoholikovi podbízet. : Myška
A to jsi jí tedy radila. A to fakt vůbec nemůžu pochopit.

Já jsem samozřejmě pro co nejrychlejší řešení. Nevíme v kterém měsíci těhotenství Helena je, ale pokud má do porodu ještě nějaký měsíc a ne týden, může zařídit pro sebe a holky jiné bydlení. Může podat žádosti o výživné k soudu. A jestliže je těsně před porodem, tak po šestinedělí by se do toho měla pustit. A pokud nemá odvahu k odchodu, doporučila bych jí kontaktovat třeba Bílý kruh bezpečí. Určitě jí pomohou, poradí, dodají odvahu a pocit, že na to není sama. A pokud neudělá ani to? Pak je ztracená a na holkách jí tak moc nezáleží. Jak se má chovat teď v nejbližší době? Myslím, že změna jejího chování ničemu nepomůže. Tady pomůže jen prchnout.
prosinec 31, 2014 23:23
.... : Nona
.... znovu jsem si přečetla dopis od Heleny. Píše, že Karla několikrát vyhodila. Z toho usuzuji, že bydlí někde, kde jí to patří nebo v pronájmu, prostě, že nemusí od Karla utíkat, jen není schopná ho vyhodit naposledy!!!!
Ano, Daniela má pravdu, Helena se skutečně ptá: "poradila bys mi alespoň nějakou fintu, jak na něj?" Z tohoto soudím, že Helena nemá "všech 5 pohromadě", neuvažuje, že Karel je totálně nevhodný partner, ale ráda by ho nějak změnila.....
leden 01, 2015 08:37
Dani : mia I
mohu jen zopakovat co jsem Ti už napsala. Kdyby Helena za něco stála, tak se bude ptát ve smyslu "co mám dělat aby tato situace co nejméně ublížila mým dětem?" Budou to děti,, které jí budou ležet jedině a především na srdci. Nebude psát jak svého alkoholika miluje a ptát se na finty, tetelit se, aby mu porodila dalšího potomka. Helena zaujímá velmi sobecký postoj, láska partnerská u ní vítězí na plné čáře nad láskou mateřskou. Ano, ne všechny ženy mají na prvním místě děti, někdo má na prvním místě partnera. Pokud je to partner kvalitní, budiž. Ale tohle partner kvalitní není. To je partner jehož přítomnost dětem škodí.

Chceš-li Dani dělat samaritánku a radit ženě s takto pokřiveným charakterem, dělej, nikdo Ti nemůže a nebude bránit. Chce-li Helena ničit sebe, ať se ničí. Ale v zájmu dětí a miminka by jim bylo lépe v kdejakém azyláku. To nevydávám jako obecnou pravdu, to je můj názor a vidění celé situace. Tím, že Helena nechce a neumí situaci rozseknout degraduje sebe na úroveň toho alkoholika. Sobecká vůči dětem, která jsou bezbranné a bezmocné tuto situaci změnit a žít v jiném prostředí.
leden 01, 2015 09:51
... : mia I
ještě malá poznámka - ano ne každá žena se okamžitě, rázně rozhodne pro odchod. Ale alespoň by měla deklarovat zamítavý postoj k alkoholikovi tím, že s ním nebude intimně žít a už vůbec ne mu rodit další potomky.
leden 01, 2015 10:12
Danielo : Sareza
můj otec, v době těhotenství mé matky, ještě nebyl "závislý alkoholik". Tedy pokud vím. S lety se jeho závislost stupňovala,možná proto si nepamatuji dobu mého dětství, ale o to výrazněji dobu mého dospívání. Má matka se s ním rozvedla v době, kdy jsem ji já, jako "puberťák" řekla, že s takovýmto člověkem bych nikdy žít nemohla. Po letech mi řekla, že byla šokovaná. Myslela si, jak dobře dělá, když se silou vůle snaží udržet kvůli dětem nefunkční manželství s alkoholikem. Pak tedy svůj přístup přehodnotila. Já jsem přesvědčená, že dětem daleko lépe svědčí klidné prostředí jen s matkou než "stresující" s otcem alkoholikem. Já osobně bych od alkoholika odešla i před porodem, přestože to jistě není nijak snadné. Nevím zda má Helena nějaké jiné rodinné zázemí - rodiče, sourozence nebo přátele. Toliko můj názor "nepoznamenaného dítěte" ze života s otcem alkoholikem do cca 14 let. (je to více než 30 let a přesto jsem emotivní jako před mnoha lety)
leden 01, 2015 13:25
k té pomoci : mia I
ono je to těžké pro blízké nebo okolí Heleně pomoci. Moc bych za to nedala, že v minulosti jí třeba z rodiny nebo přátel někdo pomoc nabídl v domnění, že se Heleně v hlavě rozsvítí. Jenže pak možná ti dotyční pochopili, že ta pomoc nemá žádný smysl a efekt. Že stačí aby manžel-alkoholik přišel, udělal psí oči, zahrál na city a Heleny opičí láska k němu zase vzplane. Však to Hela píše, že těch rozchodů a návratů bylo nepočítaně. Budete Vy vydávat svoji energii a pomáhat někomu, když budete vidět, že se třepe na chlapa a nedochází jí, že ubližuje dětem? Já ne. A pomoci jen samotným dětem se dá těžko. To tak spíš pohlídáním té pětileté, nějakým výletem s tou malou, ale to není řešení situace.

Helena by se musela vzdát svého pohodlí, uskromnit se a odejít do azyláku nebo jinam. Jenomže tam-kdekoliv jinde by neměla svého alkoholika, kterého ona přece tak miluje, visí na něm citově. Nevím jakou taktiku zaujmout k ženě, která ve čtyřiceti má takovýhle vzorec myšlení. Na rozdíl od Daniely si myslím, že to není o sebevědomí, je to o hrdosti, o nesobeckosti, ale především o schopnosti upozadit své já a myslet hlavně na děti.
leden 01, 2015 13:50
....... : Anicka
doufam, ze si Helena precte vsechny tyhle komentare a eventuelne zacne jednat. Pokud si ovsem nelibuje byt obeti, pak se neda nic delat. Otazka byla, jak to prezit, tak jak to je ted. Vetsina z nas ji rovnou zkritizovala, a to ji zrovna ted nepomuze.

Jak vidim, mnoha z nas se tohle tema velice dotklo, mne osobne vyplavilo vsechny ty krivdy, kde jsem se za sveho otce stydela pred celou vesnici, za tu hroznou chudobu, do ktere nas privedl, za vsechny ty facky a nadavky pro nic za nic. Stydeli jsme si privest kamarady domu; mockrat jsme si uz v dospelosti se sestrou rikaly, ze vlastne nevime, jak ma manzelstvi vypadat, nevime co tolerovat a ceho si vazit. A Dani ty facky, jak jsem o nich psala bylo jedine, co na nej platilo. Ale to uz jsme vsichni byli starsi a branili jsme mamku, protoze to sama neumela (asi se bala, ze to bude jeste horsi). Nevim kde se to v nas vzalo, vsichni jsme velmi mirni, ale asi ten vztek, co jsme v sobe nosili konecne vysel navrch. Takze konecne asi tak ten posledni rok jeho zivota se trochu zklidnil. Nevim, jestli to byl strach, nebo mu konecne neco doslo. Vim, ze nasili se nema resit nasilim, ale zrejme to jinak neslo.
leden 01, 2015 13:55
Aničko : mia I
mě se to téma dotklo velice. Ta bezmoc, kterou jako dítě člověk prožívá, nemůže v dětském věku změnit nic a žije jen v permanentním strachu. V noci jsem mívala děsivé sny, dodnes vím o čem byly.

Nemám pocit křivdy , mamku jsem milovala , bylo mi jí nesmírně líto. Otec nepil, ale byl despotický, mlátil ji. Domů jsme si také kamarády nesměli vůbec přivést. Nejsem svěřovací typ, nerada vláčím svoji historii internetem. Ale když se žena sama stane matkou, vidí, že vždy řešení je. A bývalo by bylo i u nás. Mám odmítavý postoj k ženám /a určitě je to i z mých příspěvků znát/, které nechají děti trpět. Vždycky přemýšlím hlavně z pozice dítěte. Protože dospělá žena si svoji situaci víceméně připravuje sama sobě , tudíž by měla být připravena nést následky. Ale dítě si svoji nepříznivou situaci nepřipravilo a přesto následky nese ať se mu to líbí nebo ne.
leden 01, 2015 14:07
Mio, : Anicka
co se tyce deti - totalni souhlas.
leden 01, 2015 18:22
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]