O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

AŽ MOC HODNÝ SYN? PDF Tisk E-mail
Středa, 30 červenec 2014
Milá Danielo, opravdu už nevím kudy kam, a tak  zkusím  napsat Vám a poslechnout Vaše rady. Mým problémem je matka mého přítele. Už je to skoro tři roky, co s ní nebydlí (bydlí u mne), ale musí jí volat skoro každý den, jak se máme, co děláme atd. Teda pardon – „nemusí“ – ona si to vlastně ani „nepřeje“, přeci aby neutrácel za telefon – ale když jí pár dnů nezavolá, tak je nafouknutá.

 

 

 

 

 

      Přitom ona není sama,  žije s ní přítelova sestra se svým partnerem, takže opuštěná rozhodně není. Je před důchodem, před 20 lety ovdověla a od té doby s nikým nežila. Dětem samozřejmě tvrdí, že se nikdy už nevdala kvůli nim, protože se jim chtěla maximálně věnovat. Od malinka jim lije do hlav, jak jim obětovala svůj život a co si po smrti táty musela všechno chudinka vytrpět, aby jim udržela životní standard, který jim poskytnul táta.

 

      Maminka není schopná si většinu věcí zařídit, u všeho musí figurovat přítel, řeší s ním svoje zdravotní i psychické problémy – mám dojem, že ho nebere jako syna, ale plete si ho s partnerem. Nevím o tom, že by měla nějakou přítelkyni, kámošku. Nějaké má, ale nemyslím, že by to bylo něco fakt kamarádského.  Když nedávno trpěla se zlomenou nohou, což chápu, že je věc velice nepříjemná, jezdil za ní skoro každý den, nakupovat jí, pomáhat jí. Přítel je chlap v pohodě, ale samozřejmě jako hodný syn vždycky mamince vyhoví. Jeho sestra s přítelem, se chovají tak, že když mají něco domluveného, tak si jdou a nesedí u mamky od rána do večera. Takže tím pádem ona visí na synovi a on všechno odnese.

 

      Když to shrnu, myslím si, že maminka nemá příliš co na práci, a tak nemá nic, čím by se zabavila. Nemá v podstatě o koho pečovat, nemá nějaké koníčky, zájmy. Bydlíme v Praze a nevzpomínám si, že by si sama zašla někam do galerie, do kina, do divadla, na nějakou vycházku. Alespoň nic o tom neříkala. O zábavu se jí prostě musí postarat syn.

 

      Když jsem se jí 2 x snažila v dobré víře naplánovat dovolenou, tak vždycky na poslední chvíli všechno odvolala a začala si hrát na nepostradatelnou a že nemůže na týden odjet z Prahy a kdesi cosi. Chceme s přítelem založit rodinu a ona už se těší, že bude mít konečně smysl života a že já půjdu co nejdřív do práce a dítě nepůjde do školky, ale bude trávit dny s ní. To už jsem teda nevydržela a přítelovi řekla docela jasně, že po mateřské půjdu do práce až já budu chtít a že dítě potřebuje být mezi dětma a ne s babičkou! - a od té doby je klid.

 

      Přítel to všechno bere jako samozřejmost, vždyť je to přece jeho maminka, která potřebuje pomáhat. Já mám taky tatínka, je sám, bydlí 100 km od Prahy, ale nikdy nefňuká, citově mě nevydírá, volám mu tak někdy týdně, vidím ho většinou za měsíc, dva. Prostě to bere tak, že mám už svůj život a jsem mu za to vděčná. O matce mého přítele je toho spousta, ale to bych popsala mnoho stránek.

 

      Danielo, prosím, poraďte mi, jak se mám zachovat. Cítím, že už toho mám dost a nevím, jestli si mám od plic promluvit s maminkou anebo s přítelem. Jsem člověk, který hodně vydrží, ale jakmile se nějaký problém nastřádá, tak bouchnu. A já nechci bouchnout, protože pak by mě to mohlo mrzet.

 

 

BÁRA

 

 

O D P O V Ě Ď :

 

Milá Barunko,

 

      tos mi tedy dneska přišla do rány... hele, jsou věci, ve kterých s tebou zcela souhlasím a jiné, na které máme názor odlišný.


      Podívej - ty už dnes bráníš kontaktu svého ještě nenarozeného díťátka s babičkou; což teprve, až se později najde nějaká čúza, která by ti chtěla případného synka odloudit? Jen počkej, z takovejch, jako jsi ty, bejvaj ty nejhorší tchyně :-))). No nic, to je v legraci. Ale uvědom si, že pro mámu jsou její děti dětmi, i když už jim je třebas padesát... A další: ona i on se nejspíš chovají stále tak, jak se chovali před tím - tzn. že si pomáhají.

 

      Můj táta chodil za svou mámou (také pak byla sama) pravidelně každý týden v sobotu odpoledne. Přinesl jí velkej nákup, vyslechl všechno, co mu chtěla říct, vypil si u ní kafežbrundu, co mu uvařila, pak si tam ještě dal dvacet a k večeru přišel domů. Tak to bylo až do její smrti... Babička - ostatně, já za ní taky moc ráda chodila a většinu těch dávných moudrostí mám od ní  - byla spokojená, k stáru, kdy už byla nemocná a dost i bezmocná, jsme tam pochopitelně chodili častěji. Nikdy nás nikoho nenapadlo, abychom ji šoupli do nějakého starobince či ústavu. Mámě to vůbec nevadilo, když jsem byla malá, tak si pamatuju, že mě babička často hlídávala, když si naši šli někam "zaflámovat". Pamatuju, že já si zase s ní užívala mnoha "zakázaného ovoce".

 

      Víš, ono je to hodně závislé na tom, jaké jsou v které rodině vztahy, a hlavně na konkrétních jednotlivcích. Někdo prostě vylétne z hnízda a rodinu či rodinné vztahy nepotřebuje, jiný má rád "klan kolem sebe". Já skutečně toužila - jako správnej jedináček dvou jedináčků - po velké rodině, po haldě tetiček, strýčků, bratranců a sestřenic... po velkém stole s plno rodinnými členy kolem. Taky pohádka, viď. Mimo jiné - už znám hodně velkých rodin, kde si jdou fakt neskutečně po krku.  A - tvá případná švagrová má maminku doma stále, takže o nějaké to další starání nejspíš nestojí. Ovšem není jisté, že až se vdá, že maminku nebude potřebovat. Nebo prostě na to není, jako ty :-))).

 

Zeptám se tě na pár otázek:

 

- Když  tvůj přítel zavolá mamince - jak dlouho s ní hovoří? Je pak naštvanej, že s ní musel mluvit? Nebo to spíš vadí jen tobě?

- A on ti říká, o čem se s ní bavil?

- Ty věci, co jí pomáhá řešit - jak dalece to zasahuje do vašeho soukromí? Jak dalece tě to omezuje?
- Když jste se seznámili - resp. když se odstěhoval k tobě - tak ti to vadilo od samého začátku? Řekla jsi mu to?

- Řekl ti na oplátku on, jestli zase jemu na tobě něco vadí?

- Zakázal ti - nebo spíše vymlouvá ti nějaké tvoje kontakty? S tvými přítelkyněmi například?
- Proč jí  zařizuješ dovolenou? Není to tak trochu proto, abys se jí na pár dnů zbavila?

 

 

     Podívej, tenhle boj, který vedeš, je dost mizerná záležitost. Ty vlastně nutíš svého drahouška, aby si vybral mezi tebou a mámou. Ať si vybere, jak si vybere, rozhodně ho jakékoliv rozhodnutí bude mrzet.... A promluvit si s ní nebo s ním "od plic" - to je vlastně jako kdybys jim nařizovala, kdy a jak se smějí stýkat. Uvědomuješ si to? Myslím, že tudy cesta nevede. Ty a tvůj táta máte vztah, jaký vám vyhovuje. Ovšem - co kdyby tě najednou potřeboval?


Tak jsem ti tu napsala plno dotazů - a moc se těším na tvou odpověď.

 

Zatím přeju hezké dny i noci,

věřím, že to všechno časem zvládneš.
d@niela

 

 

 

 

Komentáře (11)add feed
Báro, jak moc tě chápu! : Myška
My jsme s manželem bydleli část společného života tři sta km od všech příbuzných, bylo to leckdy náročné, protože jsme měli jen sebe navzájem, ale bylo to fajn, nikdo se nám do ničeho nepletl. Až jsme se vrátili, tak to začalo. Manželovi rodiče chtěli, abychom i s dětmi u nich trávili minimálně jeden z víkendových dnů. Podotýkám, že jsme od sebe bydleli cca 2 km a přímo v domě s nimi bydlel jejich druhý syn s rodinou. Tak jsme tam fakt chodili, často všichni, pro klid v rodině, občas jsem je vyslala samotné, ale pak jsem čelila výčitkám. Jak šel čas a začali jsme opravovat barák, návštěvy se zkrátily, už to nebyl celý den, už jsem tam nechodila já tak často, ale manžel s dětmi ano. Pak tchyně ovdověla, a začala vyvolávat, že s tím a tím potřebuje pomoct, a tak dále, jako by jí druhý syn nepomáhal. To pravda nebyla, ona prostě chtěla vidět manžela. Dnes nevím, jak jsem to mohla vydržet... Celou dobu jsem si říkala, že já taková matka nebudu. A nejsem. Se syny se slyšíme když potřebujeme, cca jednou týdně si zavoláme a řekneme, jak se máme, nebo si napíšeme pár slov na fb. Vidíme se zase podle potřeby, a rozhodně ne každý týden.
Co jsem tím chtěla říct? Že je nesmírně ubíjející takový způsob života, do nějž takhle stále zasahují rodiče jednoho z partnerů.
A taky to, že on se toho způsobu života nevzdá, a je škoda sil ho k tomu nutit. Vždycky se to obrátí proti tobě. Ty máš dvě možnosti - buď se s tím smíříš, a počkáš, protože maminka tu nebude věčně, nebo se s ním rozejdeš a najdeš si časem chlapa, který vztah k rodičům bere zdravěji.
Je to těžké, ale přemýšlej a zvažuj dokud nemáte děti a případný rozchod je mnohem snazší.
červenec 30, 2014 07:38
Danielo, : Nona
..... tleskám a naprosto souhlasím. Jsem máma dvou dospělých synů a zároveň dcera své matky. Někdy je to na zbláznění, jak mě všichni potřebují, jindy mám klid..... pomalu se však bojím, aby si některý z mých synů také nenašel takovou Báru.... smilies/cry.gif
červenec 30, 2014 08:33
Báro, : Nona
z tvého dopisu vyzařuje hodně žárlivosti na vztah přítele s jeho mámou.... je vidět, že sama ještě máma nejsi.... na tvém místě bych byla ráda, že přítel je dobrý syn a roli babičky jistě v budoucnu přehodnotíš, zatím ještě nevíš, co vše to obnáší.... smilies/angry.gif
červenec 30, 2014 08:48
... : Sandra.
Tak já myslím, že by to chtělo oddělit věci podstatné od těch nepodstatných. Na těch podstatných trvat- např. v kolika letech půjde tvoje dítě do školky fakt nebude rozhodnutí babičky- ty ostatní vypouštět a nevysilovat se na prkotinách- např. jak často telefonuje tvůj přítel své mámě podle mého opravdu není tvoje věc, to je čistě mezi nimi. Předpokládám, že ty telefonáty nejsou mnohahodinové, aby to zásadně narušilo váš denní režim a účet za telefon byl pro vás finančně devastující.
červenec 30, 2014 09:32
Správně říkáš, Báro , : jednababi
"Mým problémem je matka mého přítele."
Podle toho, cos napsala je to jen a jen tvůj problém - její dcera s přítelem "si jdou a nesedí u mamky od rána do večera" a její syn "to všechno bere jako samozřejmost".
Myslím, že promluvit si "od plic promluvit s maminkou anebo s přítelem" není to nejlepší řešení - leda bys to už někdy před tím zkoušela klidně a nefungovalo to, ale o tom se nezmiňuješ. Co to tedy zkusit jako tvá skorošvagrová? Naplánovat si a jít nebo odjet. Pokud paní matka nemá zrovna tu zlomenou nohu, pak by to jistě "přežila". Jak by se k tomu stavěl přítel? Zkoušelas to?
A drobná poznámka nakonec - se zetěm i s nevěstou máme vztahy, dá se říci, nadstandardní... ale kdyby se mi někdo z nich pokoušel "v dobré víře naplánovat dovolenou" aniž bych je o to požádala, rovněž bych to nesla nelibě. Ale možný ty vztahy máme takový právě proto, že nic podobnýho nezkoušejísmilies/grin.gif
červenec 30, 2014 09:58
" co si po smrti táty musela všechno chudinka vytrpět" : endymio
zkus si Báro představit, že ty sama jsi najednou samoživitelka se dvěma dětmi! No nic - podle mě to moc hrotíš, žárlíš na ni, ale na to přijdeš až s věkem. Znám to. Já bydlela s tchyní pětadvacet let v jednom domě. Nehádaly jsme se, ale dost mi šla na nervy - byla jsem totiž mladá a pitomá. Jako snacha jsem nebyla asi nic moc. Pak jsem jí posloužila, když poslední čtyři roky života strávila jako ležák - mohla zemřít doma. A dneska mi schází, ale to už jí bohužel nesdělím. Uvědom si taky, jak se babička hodí, když přijdou děti - postará se ti snad táta? A babičku dítě potřebuje stejně tak jako kolektiv jiných dětí.Zkus to trochu přehodnotit.
červenec 30, 2014 10:36
IMHO : micka
Jestliže přítel nezanedbává vlastní domácnost kvůli kontaktům s relativně zdravou matkou, pak není co řešit. Pokud se jedná jen to ten telefonát jednou denně a občasnou výpomoc při zařizování čehokoliv, taky bych to neřešila. Myslím, že klasické mamánkovství vypadá jinak.
Sdělení, že budeš moci po dítěti, co nejdříve do práce, a že ho nebudeš muset dávat do školky... Znám docela dosti žen,které by to uvítaly s nadšením. Práce se shání těžko a o školkách leckdy darmo mluvit. Myslím, že paní to myslela v dobrém.
červenec 30, 2014 16:18
Baro, : yta
az budes mit dite, tak uvidis, jak diteti prospiva kontakt s dalsimi dospelymi lidmi,tedy i s babickou,a az bude dite nemocne, jak budes rada za hlidani od babicky, a az budou skolni prazdniny, jak budes rada za to, ze cast prazdnin nebude dite muset byt v nejakych kolektivnich zarizenich, ale u babicky. I ty jednou budes matka dospeleho ditete a vadilo by ti, ze s nim uz nemuzes byt kvuli jeho partnerce v pravidelnem kontaktu. Mysli na to z tohoto uhlu, az budes o tomhle mluvit s pritelem a resit, jak jeho pravidelny kontakt s matkou udelat pro tebe co nejmene rusivy. A v zivote budes muset jednat s mnoha " protivnymi" lidmi a dost pomaha si je neprotivit jeste vic, ale naopak je neresit, nezabyvat se jejich zapory a nechat je zit a venovat se sobe. A to plati i o tvem priteli, neudela te to stasnou, pokud mu budes omezovat svobodu a narizovat, co ma a nema delat. Vynakladej energii na neco smysluplnejsiho nez na hlidani kazdeho kroku tveho mileho. V dobe, kdy se venuje matce, se venuj svemu otci ci kamaradkam ci bez na nakupy, zabehat si atd. Je tolik situaci, kdy nepotrebujes mit za zady sveho pritele, ne?
červenec 30, 2014 16:19
Devcata, : Anicka
nevim, proc jste se do Bary tak obuly. Ona se sice nerozepisuje o celkovych vztazich se svou mozna budouci tchyni, ale mam takove tuseni, ze nejde jen o telefonovani a dennodenni pomoc jejiho pritele mamince. Kdyz se tedy mame podivat na vec z druhe strany, predpokladam, ze pani je jeste celkem mlada, pomerne zdrava, pracuje, cili seni senilni, aby potrebovala neustalou pozornost, ale zrejme se rada povazuje za obet. Detem se nema vycitat, ze jsme se obetovali (preci jsme je chteli). Ony se taky jednou "obetuji" pro sve vlasrni.
červenec 30, 2014 17:34
Aničko, : Giota
ale podle mého soudu a soudu předchozích se skutečně nezdá, že by měla Bára něco řešit, pokud se týče toho, že syn matce pravidelně telefonuje a pomáhá. Vycházíme z toho, co napsala, občas mezi řádky hledáme, a dedukujeme, co nenapsala. Většinou ten co si tu chce pobrečet, nezapomene vypsat "největší křivdu", takže za mě si myslím, že nejhorší, co Bára pociťuje, je málo soukromí. Jestli syn volá matce a aby měl o čem mluvit, popisuje, co měl k obědu,kdy Bára přišla z práce, co nakoupila (a co zapomněla nakoupit), tedy jakékoliv podrobnosti ze života s Bárou (viz "jak se máme a co děláme"), chápu, že toto Bára vnímá jako nepříjemné zveřejňování intimního soužití dvou lidí. Takže jediné, co bych poradila, je, aby si Bára poprosila přítele, aby si dal při telefonování troche pozor na pusu. Ať se tedy spíš ptá na to, jak se má a co dělá matka... Prostě, spíš vidím možný problem v obsahu telefonátů než-li v četnosti...
červenec 30, 2014 18:34
Milá Báro, : Magdalenka
myslím, že způsob soužití s rodiči je vzor, který máme v sobě vtisknutý jednou napořád a různými oblouky se k němu v životě stále vracíme. Jestli si v něm partneři zásadně nerozumí, je to důvod ke stále mrzutosti a nesrovnalostem, k frustraci. S odstupem času mi to připadá stejně důležité jako volba mít či nemít děti, bydlet v této republice nebo jinde ve světě. Proto zvaž, zda ostatní aspekty vašeho vztahu vyvažují tuto nesrovnalost.
Pokud uvážíš, že ti to za to stojí, budeš muset trochu zabojovat. Ty jsi ta nová, která chce měnit rodinná pravidla, pootočit kormidlem dějin jedné rodiny. Tvůj partner asi zatím vůbec nechápe, která bije. Doufám, že neočekáváš, že po jednom rozhovoru se něco změní? Možná nebude stačit ani deset rozhovorů... Ale nemusíš to vzdávat!!! Máš celý život na to, abyste s partnerem vylaďovali své postoje tak, aby nebyly pro druhého utrpením. Něco ale můžeš udělat už nyní. Zařídit si svůj život bez tchyně. Partner jde k ní, ty máš něco příjemnějšího. Partner telefonuje, ty jdeš na procházku ze psem a neužíráš se. Raduješ se, že mluví s maminkou a ne s milenkou... Myslím, holka e z tebe totiž mluví ten strach z budoucna. Až bude dítě, až bude stará, až, až. Na to se vykašli. Zítřek je vždycky nejistý, pro ni, pro tebe, pro všechny. Možná ji má rád, možná jí má plné zuby, ale je to jeho vztah, ne tvůj. Bude pro tebe užitečné naučit se ho respektovat a nevztahovat si to k sobě. To vyžaduje dost samostatnosti, sebedůvěry a odvahy, to ti moc přeju.
srpen 01, 2014 23:47
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]