O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

DOPISY - POHLED Z DRUHÉ STRANY - II. PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 04 říjen 2007

V tom je právě ten problém... Ano, my tu vždy řešíme problém jen z té jedné strany, nemáme možnost zjistit, jak to opravdu bylo, jestli  ten kretén, co chudince naflákal, sebral všechno, vyhodil ji z bytu, a vůbec - je taaaak moc zlej, a nebo jestli to nebylo trochu jinak, jestli - no však víte, jak to může být z pohledu druhého.

Včera jsem se o tom bavila s jedním z kudlánků a dnes vám tu nabízím velmi hezky psaný dopis od jiného "kudlánka", mohu-li tohoto mlaďocha tak nazvat...

 

 

 

Ahoj Danielo,

 

      omlouvám se, že odpovídám až teď, ale poslední dobou mi nějak začíná ubývat nálada na komunikaci. Chtěla jsi můj názor na „problémy ve výběru partnerů" - tady ho máš:

 

     Hlavní jádro problému vidím v tom, že si lidé vybírají partnery podle hodnot, které jsou na první pohled zřejmé. Člověka při výběru partnera bohužel většinou nezajímá, jak dovede být zodpovědný, jaké má postoje ohledně rodinného života, jestli je upřímný, nebo čestný, zda si dovede na věci vytvářet samostatný názor, nebo jen tupě kopíruje aktuálně módní dogmata a tak dále. Mnohem více ho zajímá, jak se potencionální partner dovede vyjadřovat ve společnosti (jestli dovede být bavičem, nebo „top samcem", ke kterému celá společnost vzhlíží), jak se obléká, kolik vydělává a mnoho dalších věcí, které ale neurčují charakter člověka, či vhodnost jeho osobnosti, k osobnosti hledajícího. Dalo by se říci, že si člověk často vybírá partnera ne podle svých potřeb, ale podle toho, co na něj řeknou kamarádky, nebo kamarádi - samozřejmě, píši s částečnou nadsázkou.

 

     K tomu se pak přidá očekávání (například ženy obvykle předpokládají, že svého partnera změní, čímž začnou vztah kazit, protože chlap naopak očekává, že ho nikdo měnit nebude) a přetvářka, hlavně v začátku vztahu (často bývá, že partneři minimálně v počátcích vztahů skrývají své nedostatky, tváří se jako lepší lidé, než jakými ve skutečnosti jsou). Je jasné, že když tyto faktory nějakou dobu působí, „probuzení" bývá tvrdé a začínají stížnosti. Kdyby se lidé před svými potencionálními partnery nepřetvařovali (ať už z pohledu požadavků, či z hlediska věcí, které sami nabízejí), ubylo by mnoho problémů, protože by byl mnohem větší prostor pro to, aby si člověk našel partnera, který jeho skutečným požadavkům bude vyhovovat.

 

 

     A je tu ještě další věc, která vztahům nesvědčí. Lidé se bojí být k partnerům upřímní. Musím říci, že to z větší části pozoruji u žen. Mám teď na mysli takovou upřímnost, kdy partnerovi sdělíš, když tě něco trápí. Lidé by měli ve vztahu mluvit o problémech, které mají. Problém je v tom, že místo toho, aby o nějakém nedostatku řekli (měl bych spíše napsat „řekly") partnerovi (tedy člověku, kterého se problém bezprostředně týká), rozeberou ho se svými přáteli a samozřejmě pouze z jednoho úhlu pohledu (čímž zamezují tomu, aby jim přátelé poskytli objektivní pohled - vidím tento fakt, i ve tvém textu - píšeš o partnerech čtenářek Kudlanky, jako kreténech a neřádech.

 

     Jak ale můžeš vědět, že to opravdu kreténi a neřádi jsou? Jak můžeš soudit, podle jednostranně podaného příběhu? Nebo ses ptala i na názor druhé strany?).

 

     Jaké je řešení? Chovat se trochu racionálně, i když máš pocit, že se ti z někoho podlamují nohy. Říci si, že to, co vidíš na první pohled, nemusí a daném člověku vypovídat vůbec nic. A také mít reálné požadavky a dát je včas najevo. Netvářit se v počátku vztahu, jako nenáročná otrokyně, ochotná přijmout a splnit skoro cokoliv a v průběhu vztahu se najednou začít obracet na nesnášenlivou fůrii, která spustí hysterickou scénu pokaždé, když není po jejím.

 

 

     A ještě jedna věc, která je dosti důležitá - poslouchat to, co říká partner a ne své emoce. Žena může celý den řešit, proč se s ní její partner nějaký den nechce moc bavit. Ten partner jí mohl několikrát říci, že nemá dobrou náladu a ať ho nechá v klidu, ale žena toto vyjádření „přeslechne", protože jí emoce říkají, že je něco v nepořádku a ona by to měla řešit - jistě, měla by to řešit jediným způsobem - měla by ho nechat v klidu a pohovořit si o tom s ním později, pokud ale bude chtít (je docela možné, že ani nebude vědět, proč špatnou náladu měl).

 

     Není tedy pravda, jak se všeobecně tvrdí, že neposlouchají pouze muži. Kdyby partneři mezi sebou uměli efektivně sdělovat své myšlenky tak, aby je ten druhý pochopil, ubyla by další nekonečná řada problémů. Jenže to by se lidé museli naučit naslouchat druhému, nejen sami sobě, svému vnitřnímu přesvědčení, nebo přání.

 

Ač to bude znít divně, největším problémem vztahů, jsou emoce a neschopnost s nimi pracovat a oddělit je od reálných fakt.

 

 

Zdraví tě Lukáš

 

 

Komentáře (17)add feed
jo, to jsou fakt rozumné názory, : ivanka
jenže: je to jako na rodičovských schůzkách: do školy přijdou jen ty rodiče, kteří mají hodné děti, kteří jsou snaživí, chtějí pro děti opravdu něco udělat.
Ale rodiče těch, kteří nejsou zrovna výkvětoví, ti do školy nejdou, jejich zájem ně někde jinde.
říjen 04, 2007 12:49
Lukáši, : Petronila
to je velmi výstižně řečeno. Mohla bych to bez výhrad podepsat. Po dlouhé době čtu na netu něco tak vystihujícího realitu, jak ji vnímám i já.
říjen 04, 2007 13:29
Lukáši, : Petronila
to je velmi výstižně řečeno. Mohla bych to bez výhrad podepsat. Po dlouhé době čtu na netu něco tak vystihujícího realitu, jak ji vnímám i já.
říjen 04, 2007 13:29
Pardon, : Petronila
nechtělo se mi to hned otisknout, tak jsem byla netrpělivá a je to tam 2x.
říjen 04, 2007 13:30
Hm. Chlap očekává, že ho nikdo měnit nebude.... : NČ
Já bych todle zrovna spíš formeloval tak, že dacan zvostane navždycky dacanem. Což mnohé nechápou, vrhaj se na dacany jako na poslední možnost úlovku, páč vzhledem k jejich vlastnim mindrákum se jim nic lepčího ulovit nepodařilo. A pak brečej, píšou, jezděj po azylovejch domech. A jen co se trochu voklepou, šup, a zase se nechaj voject dacanem, páč na nic lepčího nemaj :-( A pak zase s dětma, teď už i s pěti (vod třech různejch, ale navlas stejnejch, dacanů), zase voblejzaj azyly, nárokujou si od státu prachy, atd, atd, atd!
říjen 04, 2007 13:47
no, moje děti tedy výkvětové nebyly : alena tečkovaná
leč na rodičáky jsem se vždy dostavovala - když pro nic jiného , tak abych jim aspoň částečně vyžehlila průšvihy. Asi to svůj účel mělo, neb jsou gramotný, slušně se uživěj a kriminál jim nikdy nehrozil - tedy víc než v co jsem tajně doufala smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
říjen 04, 2007 14:07
no je fakt : Jasmina
priznam se ze za myho mladi mne take vice zajimalo,co na myho kluka mini okoli ci kamosky.Jenze v te dobe me nedospelosti jsem take nepremyslila o zalozeni rodiny atd,slo opravdu jen o to,abych v necem nebyla "pozadu".Urcite jsem mela stesti ze jsem neotehotnela s prvnim dacanem a pak jak clovek zraje,tak si rika ze by potreboval partnera a ne ozdobu na "voditku" aby vscinky cubrneli,no. Stejne ale zvoleni partnera je sazka do loterie.Ja si pak rikala ze do manzelstvi jedine rozumem,ale to nejde.Kolik jsem poznala fajn chlapu,vsechno u nich bylo ev. pozitivni jen zadna fyzicka pritazlivost. Malo platny,ty emoce do vztahu patri,ikdyz pak behem manzelstvi vyprchaji (nebo se transformuji),takze se nam po cca 10ti letech partnerstvi neklepou kolena,kdyz ON promluvi. A schopnost pracovat s emocemy?-To je pratele prace na roky a roky.Zalezi samo i na povahach,nekdo je studeny jak psi cumak,jiny je temperamentni.Nez temperamentni "ohniva koule" trochu pohasne,zalezi na tom kolik ma zasob paliva...
říjen 04, 2007 14:29
Jenom bych dodala : Gita
Nejenže partneři k sobě často nejsou upřímní, ale taky často ani o upřímnost nestojí, resp. nedovedou s upřímně předaným sdělením naložit.
říjen 04, 2007 14:39
V zásadě : Míša 2
s Lukášem ve všem souhlasím, jenže ono je to stejně všechno o dost složitější. Jak už řekla Jasmína, vždycky je to sázka do loterie. Vždyť lidi se vyvíjejí a nikde není záruka, že se ti dva budou vyvíjet stejným směrem. Nemyslím samozřejmě, že by se z charakterního chlapa stal najednou grázl a z vyrovnané ženské hysterka, ale můžou mít časem třeba úplně jiné zájmy, názory a priority než měli dřív a než jsou si schopni vzájemně akceptovat.
říjen 04, 2007 16:07
souhlas : Kamila
mám ale trošku dojem, že Lukáš je momentálně trošičku zahořklý -jsem si jistá, že dočasně. Ale tipuji na nějaký ne moc dávný rozchod...
Ale do toho nám nic není smilies/wink.gif
říjen 04, 2007 16:50
Citát : Když se dva lidé berou, tak muži doufají, že se ONA po svatbě nezmění - ale ona se změní. Ženy doufají, že se ON změní- ale on se nezmění : wendy
Každý s tím máme určitě zkušenost. No, pokud nenarazíte na partnera závisláka, cholerika či notorického žárlivce, vina bývá na obou stranách. Tu více, tu méně třeba, ale na obou.
Co se výběru partnera týče, dřív vybírali protějšky svým dětem rodiče. A řádně je prokádrovali. Jenže to už se asi nevrátí, že. Někdy to vyšlo, jindy ne, a že nebylo dřív tolik rozvoduů - inu dřív to nebylo tak jednoduché, nešlo to jako na běžícím páse jako dnes. Ruku na srdce - kdo jsme si toho svého prověřovali tak, jak píše Lukáš ? Že ženy dávají přednost mužům, kteří je a jejich děti dokáží zajistit, to je v nás zakódováno z dob minulých, kdy to bylo téměř nezbytností k přežití. Snad se toho jednou zbavíme. Vyžírky vypočítavé do toho nepočítám. Chlapi by zase většinou nejraději vnadnou blondýnu - no co, je na ně pěkný pohled. A pokud není jenom k dívání...
říjen 05, 2007 10:47
Děkuji za reakce : Opcom
Samozřejmě, že se jedná o zjednodušený pohled na věc, komplexní pohled by byl na několik knih. Proto jsem vystihl několik bodů, které považuji za důležité a je pravděpodobné, že jsem si na mnoho dalších nevzpomněl.

to NČ: Částečně to tak funguje, samozřejmě. Ne každý si ale vybere dacana (či dacanku) z nouze. Často se také stane, že si někdo vybere dacana z toho důvodu, že na první pohled jako dacan nepůsobí a jeho dacanství se objeví v průběhu vztahu (nebo při hlubším zkoumání). Problém ale je, že takový dacan změnit nejde a pokud jeho partner (ka) není spokojen (a), měli by vztah ukončit a hledat vhodnější protějšek.

to Jasmina: Máš štěstí, že patříš do té skupiny vyvolených, která se naučila k hledání partnera a partnerství přistupovat racionálně (nevím ovšem, do jaké míry). Bohužel, mnoho jiných lidí toto štěstí nemá a to ani ve vyšším věku. Píši o štěstí, ale asi bych měl psát o vůli.
Práce s emocemi je jistě dlouhodobá záležitost, ale pokud se je naučíš oddělovat od racionálních fakt, můžeš je (spíše asi zpětně) analyzovat a pokud se na jejich základě zachováš nevhodně (způsobíš sobě, nebo partnerovi škodu, která by v případě rozumného jednání způsobena nebyla) a někdy v budoucnu nastane obdobná situace, můžeš ji díky této analýze vyřešit lépe.
Samozřejmě netvrdím, že není problém 100%ně kontrolovat své emoce - neznám asi nikoho, kdo by to uměl.
Jinak si ale myslím, že se pracovat s emocemi může naučit jak cholerik, tak i flegmatik (je pravda, že cholerik asi bude mít více práce sám se sebou).

to Gita: Máš pravdu, to je možná jeden z důvodů, proč se bojí být upřímní. Jen abychom proboha nepodrásali partnerovo ego - CHYBA!

to Míša 2: I když se vyvíjejí jiným směrem, může vztah fungovat, pokud si uvědomí, že jsou partneři a ne jedna bytost (samozřejmě, pokud jejich proměna nekomplikuje fungování života - pokud se někdo vyvine například v agresivního alkoholika, problém je).
Častou chybou ale je, že když se dva lidé dají dohromady, začnou se navzájem brát jako majetek a začnou toho druhého brát jako neoddělitelnou součást sebe. Člověk je ale samostatně fungující jednotka, se svými zájmy, vrtochy, emocemi a náladami a tak je k němu třeba přistupovat. Svět není vystřižen z romantických příběhů pro nedospělé slečny, což si lidé často neuvědomují - ke své škodě.

to Kamila: Myslím, že mám v pětadvaceti letech na zahořklost ještě dostatek času. Spíše bych to naval rezignací a určitou nechutí. Rezignací na vztahy a nechutí vůči lidem.
S poslední přítelkyní jsme se rozešli před necelými dvěma lety a jsme přátelé a pravidelně se vídáme - nemyslím si, že bych byl vůči její osobě nějak zaujatý.
říjen 05, 2007 11:15
... : Opcom
to wendy: Řekl bych, že vina bývá na třetí straně vztahu - tou stranu bych nazval komunikací a tvoří ji samozřejmě obě zbývající strany - tedy partneři. Určitě si nemyslím, že chybu dělá pouze jeden z partnerů. Ať už se bavíme o chybě při výběru, o chybě při komunikaci, o chybě při čemkoliv.
Ohledně kádrování - obávám se, že si dříve rodiče pořádně proklepli hlavně majetek potencionálního ženicha, či potencionální nevěsty. Proklepnutí charakter bylo na podobně bídné úrovni, jako je dnes a spočívalo hlavne v tom, "co o něm (o ní) kdo řekl".
říjen 05, 2007 11:22
Wendy : Jasmina
ani bych nechtela aby se vratily doby,kdy do toho mluvili rodice.A ze se driv rozvadelo minimalne neznamena ze byvalo vic stastnych anzelstvi.Jeste dodnes i v Cechach,na Morave Slovensku najdes par dnes starenek,co maji za sebou manzelske peklo,protoze driv bylo tezke pro zenu aby podala zadost o rozvod,zvlast na vesnici. Ale vratim se k veci kadrovani rodicu;jak uz psal Opcom,malokteri rodice vybirali citlive.U nas u marokancu je tato praktika jeste dost bezna.Nekdy to vyjde a nekdy se pouze zda ze to vyslo.Znam jednu starsi pani,ktera se preci jen dockala po 25ti letech manzelstvi -vdovstvi.Mela si vzit,ona zijici uz tady nekoho,kdo prijede z Maroka.Prijeli dva bratri,ona nejdrive spatrila mladsiho i libil se ji jenze rodice ji pak predstavili toho starsiho.A byl prusvih. Nadherna svatba a pak z povinnosti se polozit na postel -a drzet a pak rodit,-to byl jeji ukol.Taky si ale rikam,co asi zazival onen chlap,kdyz ona se polozila jako prkno a jen cekala az si to odbude.Jo,nabozenstvi-to je sila))))Proste zkratka,ja osobne jsem rada,ze jsem si vybrala ja a nikoho se neptala zda smim.
říjen 06, 2007 23:26
Opcom : Jasmina
Do jake miry? Vzdyt jsem psala ze je to stejne loterie.My jsme se s muzem shodli na tom nejzakladnejsim a presto se ucime porad spolu vychazet a zit. A byla jsem zamilovana tak nejak klasicky,romanticky,takze si stejne myslim ze slo o kliku.Rekla bych ze jsem poslechla vnitrni hlas ale fakt je ze i ja si behem vztahu musila prerovnat urcite priority. A jak se pise o zmenach,zena chce menit,muz nechce menit,....menime se stejne casem,zrajeme,ja si myslim ze i kluk co rad vychlastava se jednou na to vykasle,ci lovec zen se jednou unavi a nemusi to ani trvat pul stoleti.Dnes bych mohla mozna poradit,aby se kazdy pri vyberu zameril na jadro osobnosti partnera.Napr. jsou lide co se radi napiji,i nekdy to prezenou,presto to nemuseji byt potencionalni alkoholici,naopak lidi,co maji zodpovednost.Vsimneme si ze treba se nenapiji,kdyz maji ridit,nezaspi po flamu do prace atd.Nebo se chlap otoci za krasavici ale nedela to tak blbe ze to urazi jeho divku,ktera jde vedle nej. Chlap co se nerozplyva nad miminkem sousedu taktez nevykazuje ze by byl spatny tata vlastnich deti. Vubec bych to shrnula,-kdyz se potkaji dva lide,co znaji pojem cest a maji malo sobeckosti (protoze sobectvi ma kazdy,ikdyz treba v minimalni mire),tak uz je to dobry naslap na dlouholete parnterstvi.
říjen 06, 2007 23:51
Jasmíno, : Ariana
to jsi hezky vyhádřila "když se potkají dva lidé, co znají pojem cest a mají málo sobeckosti ... tak už je to dobrý nášlap na dlouholeté partnerství". Ta cesta, která by měla být pokud možno společná, ne aby jeden byl vpředu a druhý někde vzadu nebo dokonce mimo, to je celoživotní tvrdá práce, oba musí chtít a nikdy si člověk nemůže říct, tak už mám vyhráno a teď už se můžu jen povalovat po vavřínech smilies/smiley.gif
říjen 07, 2007 11:24
Ariano, : Jitka
to je přesně ono, chtít jít společně a tudíž se chovat podle toho - nesobecky, empaticky, tolerantně. Při všem si uvědomovat, že je vedle mně ještě ten druhý.
říjen 08, 2007 12:10
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]