O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

V CHALOUPCE U LESA VI. PDF Tisk E-mail
Středa, 03 říjen 2007

Chalupa tou dobou byla už dva roky neobývaná. Na dvanácti místech do ní teklo. Půda byla plná sena. Začátky byly náročné, ale radostné zároveň. Narychlo se udělaly palandy, aby bylo kde spát (postele se slamníky po Němcích používat nechtěli), vymetl se komín, zprovoznila se kamna a začalo se hospodařit.

 

 

 

 

     Tatínkova maminka chalupě dokázala vdechnout útulnost, všude možně nakupovala památeční hrnečky, hezké kusy nábytku, malovanou skříň - tím vším se doplnil nábytek po původních obyvatelích, který nestihli z prázdné chalupy zloději ukrást.

 

     K chalupě také patřila veliká louka. Tehdy, pokud člověk nechtěl odevzdávat naturálie, jako vejce, mléko, máslo a podobně, tak musel louku pronajmout zemědělskému družstvu.  Ještě i já ze svého dětství si pamatuji, že se občas stala pastvou pro jalovice.

 

     Ale v padesátých a šedesátých letech to bylo naprosto pravidelné a krávy se tu pásly v podstatě každoročně. To ale nijak nevadilo, tatínkovy rodiče vesele chalupařili, chaloupku zvelebovali k obrazu svému a užívali si všech radostí, které jim krásná okolní příroda skýtala.

 

    Cesta tatíkovy rodiny do Krkonoš tedy byla místy kostrbatá, místy dobrodružná, místy zdánlivě beznadějná, ale přece jen se podařilo z ní nesejít, a tak po letech jsem na ni byla přivedena i já a nyní i moje dcerka. Jsme tak už třetí a čtvrtá generace naší rodiny, která po téhle cestě kráčí a prožívá všechny chalupářské radosti i strasti tak, jak je osud a hory přinášejí.  

 

Valerie

 

 

Komentáře (2)add feed
ta fotka je ilustrativní, já vím, : ivanka
ale určitě by stálo za to, kdyby sem někdo přihodil nějaký ten obrázek opravdové staré české chaloupky, myslím tím uvnitř. My jí neměli ani nemáme, ale ráda se dívám...
říjen 04, 2007 12:31
To je dobře, že chalupaříte : wendy
chalupaření je fajn, zabere to spoustu času, peněz, je to i dřina, ale když si pak navečer sednete na zápraží, u nohou vám sedí pes, přijdou sousedi odnaproti, dáte si kafíčko nebo čaj, už si jen libujete. My máme chaloupku zakrámovanou věcičkama ze začátku minulého století, taky toužíme po starodávné útulnosti, aby ten únik z paneláku byl úplný. Tatínkova maminka, o které píšeš, je moje krevní skupina. Úplně ji vidím, jak se raduje nad tou malovanou skříní...
říjen 04, 2007 15:21
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]