O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 27 PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 15 květen 2014
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 27
Strana 2
Strana 3
Jednoho rána se Čeněk probudil a rozhodl se, že převezme otěže domácnosti. Takhle to totiž dál nejde. Omezovat se nenechá a bude lpět na svých právech neomezeného pohybu, nekonečného přísunu potravy, kdy on bude chtít, a tak nějak celkově nastala epocha, kdy bude po jeho.

 
 
 
 
     On už je totiž velkej kluk a on sám ví nejlíp, co je pro něj dobré. První jeho přínos do chodu domácnosti bylo výhradní právo veta, co se týče spinkání. Spinkání vyhodnotil jako zbytečnou činnost, která ho brzdí v rozletu. Když jsem ho večer ukládal do postýlky, řekl si, že na to kašle a dneska pojede nonstop. Aby svému rozhodnutí přidal patřičnou vážnost, postavil se v postýlce, chytil se za šprusle, výhružně se na mě podíval a zlostně udělal z nosu ze soplu velkou bublinu. Když bublina praskla, Čeněk se leknul, spadl a začal řvát.
 
     Tím začala nejdelší noc v mém žívotě.

     Asi po dvou hodinách, kdy Čeněk skákal v postýlce, a kdykoliv jsem se o něco pokusil, hrozil pěstičkou, mi došla trpělivost. Pevně jsem ho uchopil, položil na záda a držel a držel. Čeněk řval, kopal, mával rukama, kousal a v očích měl čistou nenávist. Kdyby bylo po jeho, okamžitě by mě šoupnul dožít do hospicu a ani na Vánoce by mi nezavolal. Nataša mu mezitím zpívala, hladila a napájela ho. Očividně jsme se dostali do fáze, kdy ten hajzl rodič jsem tady já a hodná a báječná maminka pro něj dělá první poslední. To je fajn.

     Po další hodině šla hodná a báječná maminka spát a Čeněk zůstal sám se svým hajzlem fotrem, který ho stále držel přimáčknutého na zádech, aby spal. Byl jsem bezradný. Čeněk byl skálopevně rozhodnut, že spát nebude. Já jsem byl zase naopak skálopevně rozhodnut, že spát bude. Hodná a báječná maminka, která na mě z postele hulákala, ať už to dítě chrápe, ať to zařídím, jinak uvidím, zase byla skálopevně rozhodnutá, že je jí ukradený, jestli půjde Čeněk spát nebo ne, ale že ona spát bude a pokud bude hluk z postýlky nadále přetrvávat, je to moje vina a k odpovědnosti budu hnán já.
 
      V příjemné atmosféře noční rodinné pohody jsem tedy Čeňka pustil, aby přestal řvát. Ten okamžitě vystřelil směrem vzhůru, chytil se za kolotoč nad postýlkou a měl tendence se houpat. Houpání na kolotoči se mu líbilo a během této činnosti vykazoval známky štěstí, které umocňoval uprdnutím během každého zhoupnutí. Kadence uprdnutí byla natolik dechberoucí, že riziko posrání bylo stoprocentní.

     Jelikož nic netrvá věčně a obzvlášť ty hezké chvilky, Čeněk po pár minutách houpání zlomil rameno kolotoče (zřejmě byl konstruován pouze na dívání a obdivné pozorování z uctivé vzdálenosti a nikoliv na zavěšení dítěte) a spadl zpět na záda do postýlky. Bylo to velké neštěstí. Nejen, že už se nehoupe, ale už se nikdy houpat nebude (manuální kouzelník táta sice rameno přilepil posléze izolepou zpět, ale toto záhy pod vlastní vahou samovolně znovu odpadlo a zranilo Pana Pandu, který se v tu dobu nacházel přímo pod ním).
 
     Navíc je Čeněk posranej a už mu nejdou dělat bubliny z nosu. Takhle si tu dnešní nekonečnou noční párty nepředstavoval. Po přebalení a opětovném uložení do postýlky, kdy jsem bláhově očekával zběsilý spánek, byl Čeněk nedůtklivý a protivný. Lezl v postýlce z jednoho konce na druhý a fňukal. Chudák kluk. Ta událost ho zasáhla.

     Asi po hodině truchlení mu otrnulo a vyrval kabel z monitoru dechu. Ten začal hystericky kvílet, což vzbudilo Natašu. Nataša začala z postele cosi hulákat a Čeněk seděl, smál se a tleskal ručičkama. Byl opět šťastný. Té noci nespal.
 
 

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]