O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

JEŠTĚ NA TÉMA NEMOCNIC... PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 27 září 2007

 Přátelé, to, co budete nyní číst, je velmi, velmi smutné. Nevím přesně jak, ale bych moc ráda, kdybychom mohli nějak poradit, pomoci... Tož čtěte:

Dobrý den Danielo, nějak si nevím rady a nechci pořád svými starostmi obtěžovat kamarádku a manžela. Moje mamka si zlomila v dubnu nohu.

 

 

 

 

     Nic zvláštního, pokud by ovšem nebyla pacient velmi rizikový, s těžkou cukrovkou a vážným poškozením jater. Nohu operovali, jenže smůla,dostala do nohy infekci,museli ji znovu operovat, otevřít koleno a dát drény atd. Teď je z intenzivní péče zase na oddělení následné péče; ale znovu jí museli nohu otevřít, protože infekce z kolena popolezla do stehna a vytvořila kapsu. Má hadičky na odvod hnisu; no, celou tu dobu mi lékaři říkali, že je malá šance na přežití, protože zkrátka játra kolabují a jakákoliv infekce je vyřadí a s nimi celé tělo. Od léta chodím ubrečená z nemocnice, třesu se, kdykoliv  zvoní telefon s neznámým číslem. Zatím se ale mamka drží.

 

     Kde je zakopaný pes?Já už najednou nemůžu, přemáhám se, abych šla veselá do nemocnice, dala mamce sílu. Ona to snáší statečně, stále jí hlava myslí, vždyť je jí teprve 62 let... Jenže tělo je slabý, sama se neobrátí, ta bolavá noha je ještě živá, nevezme si už sama nic ze stolečku, i když tam má všechno. Navíc jak leží, je hrozně opruzená, proležená; zkoušela jsem ji mazat, ale já s ní prostě nehnu, nezvládnu to, jsem z toho strašně nešťastná. Ona leží  chudák na špinavé podložce, snažím se, ale nemám sílu, mamka je statná žena, já ji sama neunesu a sestry mi nepomohou... Nevadí mi, že to nevoní, ale ta hrozná bezmoc. Představ si, pokud mamka chce večer mísu na velkou (jinak má cévku) sestra ji odbyde se slovy,  že je jako kláda a že ona je tam sama, neuzvedne ji, tak až prý ráno.

 

     Mamka pláče, je zoufalá z té bezmoci, ale protože sestry na tomhle oddělení mají víc takových pacientů, tak na ni nemají čas. Možná ani nechtějí. Já jsem v kontaktu s doktorkou, ptala jsem se, jestli můžu nějak být napomocna, ale ta jen krčí rameny. V podstatě se všichni diví, že ještě žije. Je mi z toho smutno, na nic jiného nemyslím, ale mám si stěžovat? Bojím se, že bude mít pak mamka peklo. Chodím tam 3 x v týdnu, na víkend ne, protože od nás není do města spojení. Mám ale kvůli tomu pak neustále výčitky svědomí, že tam nejsem, že jsem doma, že můžu ven, směju se. A ona nemůže. Je smutná, už jen občas poslouchá rádio... A aby toho nebylo málo, jdu sama v říjnu na operaci, vezmou mi štítnou žlázu, ještě jsem to mamce neřekla, bojím se, nechci ji rozrušit.

 

     Můj muž je mi oporou, to jo, ale na navštěvy se mnou už nezvládá, pokud mamka mohla ven, to šel, ale v tom dusném a páchnoucím pokoji je mu špatně. On mi řekne: já Tě tam odvezu, ale dovnitř nejdu. Jenže mám zase  brát víkend dcerce? Je jí teprve 10 let, byla se mnou dvakrát u mamky, ale nechci, aby viděla tu bídu, bezmoc, a příznám, taky se bojím, aby něco nechytla. Na špatný věci má času dost...  Myslíte, že jsem sobec, když chci a musím být o víkendu doma u dcery a muže? Je to to jediný, co je kolem mě normální.

 

     Tak jsem se vypsala, až je mi z toho horko, potřebovala jsem si trochu ulevit. Je mi tak těžko.

 

Lída

 


 

ODPOVĚĎ:

 

Milá Lído,

 

     je to nesmírně smutné, ale jsem přesvědčena, že tohle je něco tak otřesného, že se to nedá nechat být.  Že musí být řešení - a beze strachu, aby se nějak na tvé mamince případná stížnost vymstila.

 

     Věřím, že naše kudlanky budou mít ten samý názor, nemýlím se?

 

d@niela

 

 

Komentáře (47)add feed
Milá Lído, : mamča
vím, čím procházíš. Moje maminka takhle umírala 5 měsíců. Hlava jí fungovala perfektně, ale tělo odcházelo, navíc nemohla mluvit, protože měla udělanou tracheotomii. Ta zoufalá bezmocnost, kdy nemůžeš pomoci, se pochopitelně podepisuje na Tvé psychice. Nestyď se říct si své lékařce o antidepresiva, aspoň budeš v noci spát a nabereš síly. Chápu, že jsi psychicky vyždímaná jako citrón, a trpíš výčitkami svědomí, že se snad staráš málo.
Také jsme nemohli nijak pomoci, jen dobrým slovem a svojí přítomností.
Sestrám v nemocnici jsme nosili kartóny cigaret, kafe, bonboniéry...aby byly vstřícnější, a třeba nám pomohly umýt a ostříhat mamince vlasy. Nikdy bych nevěřila, jak je to u ležícího pacienta napojeného na přístroje těžké.
Tvojí mamince pomáhá to vědomí, že o ní i přes její žalostný stav stojíš, že podle svých sil o ni pečuješ. Ona ví, že se domů už nejspíš nepodívá.
Vydrž. Dcerku do nemocnice raději nevoď, pro 10ti leté dítě je to traumatizující zážitek. Ale vezmi mamince třeba čerstvé fotografie vaší rodiny - to ji potěší.
Pro Tebe je důležité, aby ses s umíráním maminky vyrovnala a netrpěla výčitkami. Maminka ví, že děláš víc než můžeš.

září 27, 2007 10:28
Řešení je mnoho : hadimrcha
Řešení je vícero,

a) zeptat se zda nemocnice nemá na odd. nadstandartní pokoj. Tam může být rodina s pacientkou kdykoliv, třeba i přes noc.(Platí se )
b)zajistit máslednou péři u pac. doma, tzn. charitní nebo soukromou ošetřovatelku, obé se ale platí
c) dát pacientku na doléčení do léčebny Dlouhodobě nemocných, popř. Hospic. Nevím, kde se to odehrává, jaké jsou možnosti a dosažitelnost, jedn. zařízení.

září 27, 2007 10:45
hadimrcha : : mamča
Hospic je dobrý nápad, ale když jsem to tu posledně při jiné příležitosti napsala, tak jsem dostala sodu.
Domácí hospicová péče asi nepřichází v úvahu - pacientka má vyvedené drény, a selhávají jí játra. Nevím, jestli by to byla Lída schopna v domácích podmínkách zvládat, byť s pomocí "mobilního Hospicu". Také předpokládám, že zatím Lída chodí do práce. To by musela na nějaký čas zůstat doma.
Ne v každé nemocnici mají nadstandardní pokoje, a je spousta lidí vč. mě, kdo nechce být se svou bolestí sám. Na běžném pokoji se přece jenom něco děje, pacientky si můžou povídat, a den lépe uteče, i na bolest se na chvíli zapomene líp než při koukání do stropu nadstandardního pokoje. Na WC nebo do sprchy si stejně sama dojít nemůže.
Mini TV co se vejde do šuplíku nemocničního stolku se dá dnes koupit kolem 2,5 tis. Kč, k tomu sluchátko, aby nerušila ostatní. Mobil určitě má, takže žádné další výhody nadstandardního pokoje mě nenapadají.
září 27, 2007 11:11
Mamča to napsala výstižně, : Míša šíša
není co dodat. LDN nevidím jako řešení - většinou je tam moc imobilních lidí na málo sester, léčebny ze zoufalství přijímají i nekvalifikované pomocníky. Personál kvalitní péči časově nezvládá (ne že by nechtěl), takže ležící pacienti jsou mnohdy dehydrovaní, pomočení či pokálení, bývá jim zima, protože vzhledem k nehybnosti je tenká nemocniční přikrývka nezahřeje, apod. No a nadstandardní pokoj - nejen že není všude k dispozici (může být i obsazen), ale každý taky nemá na jeho úhradu. Jinak co tak mám povědomost, celodenní přítomnost ošetřující sestry u pacienta v nemocnici vyjde na cca 1000 Kč denně.
září 27, 2007 11:21
takže výsledek? Pokud nejste tak za vodou, jako křišťálový advokátní koncipient : ivanka
tak nemáte šanci - kdo si může dovolit platit tisícovku denně třeba pět měsíců?
Je to a byla vždycky nespravedlnost... slušní lidé prostě nemají šanci.
září 27, 2007 11:53
Takže důstojné stonání, popř. umírání je jen pro bohaté ? : wendy
LDN rovněž nevidím jako řešení. Měli jsme tam si 3 roky babičku a nerada na to vzpomínám. Kdo se ještě sám obsloužil, tak to šlo. ALe tzv. ležáci tam měli peklo. Doma jsme jí mít nemohli, potřebovala 24 hodin denně péči tak se s námi lékařka z gerontologické a metabolické kliniky vůbec nebavila a napsala jí ústav. Ale stejně jsem měla a mám výčitky svědomí, i když mít ji doma by znamenalo, že já nebo manžel bychom museli dát výpvěď z práce, stejně mě to trápí. Sestry i pomocný personál se s ničím nepárali. Jídlo - hodili všem misku nebo krajíc chleba, kdo o sám nesnědl, měl smůlu. Přebalit - jednou denně ? Chodili jsme tam v různou dobu. Na sesterně haló a veselo, všechen personál tam napáskovaný. ČAsu na pacienty bylo málo a ještě se s ním takhle šeredilo. Platy malé takže museli vzít každého. Smutek smutek a deprese. Manžel mě prosil, abych si nestěžovala, že by to pak babička odnesla. Fakt, jednou jsem to udělala a bylo to znát na odměřenosti sester. Promiňte nesalonní výraz, ale bylo to k zblití.

Lído, hospic je lepší, ale tam berou jak bych to řekla, lidi s již platným a určeným termínem,
tam nemůže být nikdo příliš dlouho... kamarádka měla v Hospici v Červeném Kostelci maminku v posledním stadiu rakoviny a byla s péčí velmi spokojená. Zadarmo to není, ale je to poměrně důstojné.
Nejlepší by bylo být v balíku a najmout si domácí ošetřovatelku, jenže kdo si to může dovolit ? I jak píše mamča - jsou případy, kdy domácí péče ani nepřipadá v úvahu.
Tvoje maminka myslím chápe, že tě potřebuje i tvoje rodina, určitě vám to přeje a myslí na vás. Nechtěla by, abys trávila veškerý volný čas s ní na úkor dítěte a manžela, určitě ne. Ale tvoje pocity plně chápu, tomu se člověk neubrání. Hodně ji volej !!!
září 27, 2007 12:08
vím jaké to je, : Inka
táta byl v tomhle stavu dva roky, zemřel po sedmé mrtvici. Po páté mrtvici se zhroutila nervově maminka, takže jsme zůstali s bráchou jen dva, střídali jsme se tam obden a ten druhý den jsme byli u maminky, táta byl nepohyblivý a měl 120 kg, já měla 52 kg. Takže jsem tam byla každý druhý den, sestry odmítali pomáhat, jakmile jsem přišla otevřela jsem okno, neboť bych to nevydržela, byla jsem poměrně svérázná, takže mi neodporovaly, vyžádala jsem si pojídné křeslo, čisté povlečení a čisté pyžamo, tátu jsem dorvala sednout a přeložila na vozík a hurá do koupelny do sprchy tam jsem ho dotlačila vstát a osprchovala namydlila spláchla, převlékla pyžamo, kolikrát oholila, ostříhala vlasy a vousy, nehty, vyčistlila zuby, masírovala jsem ho...táta byl dříve děsně čistotnej, tohle bylo pro něj hrozný.
A pak zpátky na pokoj, nechala jsem ho v křesle a převlékla postel a zpět jsem ho dorvala do postele. Sestry nám odmítaly jakoukoliv výpomoc, lékaři jabysmet. Řekli mě, že pokud bude ležák, tak má prostě smůlu. Táta byl po každé mrtvici víc dementnější a nepohyblivější, ale všechno cítlil a strašně chtěl odtamtud pryč. Celá rodina nad tím zlomila hůl, ale já sháněla pro něj něco, kde by mohl důstojněji vegetovat.
V geriatrickém centru na Kladně mi řekli, že ležáky neberou, ale když udělá alespoň 3 kroky, tak mi ho tam vezmou. Když mu to řekla, moc kýval a brečel. A tak jsem zabředla do různých invalidních pomůcek co jsou možné pro toto postižení, sehnala různá chodítka a mé návštěvy byly delší a delší, protože jsem ho nutila, držet rovnováhu, vstávat a udělat alespoň 1 krok, posunout chodítko a další krok a tak dál, byla to strastiplná cesta nejen pro něj ale i pro mě, byla jsem tcrdá jak šutr, leč zdařila se a po pár měsících jsem ho převezla za jeho obrovské radosti na Kladno.
Brácha s ním dělal totéž. Tam byl na pokoji s lehčími a mladšími pacienty, měli tam toalety na pokoji, kam si vjel až s vozíkem, na chodbě bylo zábradlí vcelku, takže pak mohl podél něj chodit i sám a protože se neuměl otočit, tak se naučil i couvat (když mi sestřička sdělila, že sám trénuje, moc mě to potěšilo).
Já ho po chodbě "proháněla" tam a zpátky co to dalo. Na zahradě byla cukrárna a tak jsem ho za jeho snažení pak vzala do cukrárny na dorty a na kafe, jeli jsme tam vždy s vozíkem, paní už nás znala, protože se to nikdy neobešlo bez převrženého kafe, upadnutých dortů .... Dokonce jsem ho dohnala k tomu, že když už ušel zdatně asi dvacet kroků s chodítkem, sebrala jsem mu ho a donesla berle, tak pak nakonec chodil krátké kousky i s berlema.....

A to mi bylo v té původní nemocnici řečeno, že je tam na dožití, ať se na to vybodneme, že to lepší nebude.

V té době si manžel našel mladou milenku a odešl od nás, zůstala jsem sama s dvěma pubertálníma dětma, třema zaměstnáníma, abych to finanačně utáhla a denně jsem vstávala s tím, že "mě živou nikdo nedostane" a dnes už tomu i věřím.

Občas nechápu jak se mi to podařilo přežít, ale jde to. Jen mě to poznamenalo v tom směru, že když už umřít tak jedině zdravá a bez toho být odkázaná na naše zdravotnictví.
září 27, 2007 12:14
Teda Inko, jsi fakt dobrá : Míša šíša
Smekám před tebou, já bych z toho všeho určitě položila.
září 27, 2007 12:27
Týjo Inko : wendy
taky smekám. Ženská toho vydrží, viď...
Se seniory se koukám nikde nemažou, už jsou nepotřební, na odpis. Nemají-li rodinu, dopadnou rychle tak, jak to prohlašoval ten lékař Ince o jejím otci.
září 27, 2007 12:34
Inko, to co ty zvládneš za jeden život, jinejch pět nezvládne, ani kdyby se pohvězdily... : ivanka
smekám!
září 27, 2007 12:40
jen se nerouhat : hadimrcha
Já vím, je to všechno špatné, ale při pohledu z druhé strany, myslíte, že v nemocnici má sestra možnost, byť by i sebevíc chtěla pomoci, věnovat se jedinému pacientovi. Jsou stovky dobrých zdravotníků, kteří při návratu z práce jsou tzv. vyhoření z toho, že nemohou dělat více než dělají. Není to prostě v jejich silách.
září 27, 2007 12:45
nepoložila Míšo, : Inka
já na takový úvahy neměla chvilnku času, to bylo skutečně o mém přežití. Člověk má vždy na výběr, plakat a litovat se a být nešťastný nebo se správně naštvat a v rámci možností se do toho položit co to dá. Lítost je špatná emoce, ta ubírá síly, za to takové správné nas*ání má hnací sílu dokázat i nemožné. Dnes jsem na sebe tak trošku hrdá, za to že jsem tomu tátovi, který se mnou 25 let nemluvil, umožnila důstojně umřít, udělala jsem maximunm co bylo v mých silách a že se nám nakonec podařilo navázat takový zvláštní vztah, který jsem s ním celý život neměla.
září 27, 2007 13:02
... : opas
http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2007082901
Drsný článek ale pravdivý.
Doporučuji zadokumentovat a rozdat sérii trestních oznámení za zanedbání péče. Dále najmout osobní pečovatelku na 3x hodinu denně a nemocnici zažalovat o náhradu výdajů na ni.
září 27, 2007 13:11
... : bb
Inko klobouk dolů, hrdá být můžeš.
Pravda je, že namíchnout se mě taky vždycky pořádně nakopne a dokážu pak věci, až se zpětně divím. Litovat se ne, to mě vždycky strašně oslabilo.
září 27, 2007 13:42
... : bb
mamčo, sodu s hospicem snad ne smilies/smiley.gif hospic je skvělá věc. Nelíbilo se mi radit hospic někomu, kdo si vlastně jen postěžoval, jak špatně se stará její tchýně o svého ležícího syna, když ta matka a manželka jsou s ním denně, zatímco stěžovatelka bydlí daleko, bližší informace o druhu postižení, nemoci, prognóze aj. scházely - v takové situaci mi přišlo hodně necitlivé, ke švagrovi i jeho pečující mámě, kdyby dorazila švagryně ze 120 km a pravila "navrhuji hospic".
září 27, 2007 13:46
... : bb
naopak u Lídy, jejíž maminka trpí v nemocnici, sama ví, jak je na tom, potřebuje i odbornou lékařskou péči, tlumení bolestí a současně lidský přístup, mi hospic přijde jako výborné řešení - ostatně, jsou případy, kdy se po péči v hospicu pacienti natolik zlepšili, že mohli ještě na půl roku domů
září 27, 2007 13:48
opas : wendy
ten článek sedí - o bitvě o jídlo i kvákání na sesterně jsem sama psala v poledne, viděla a zažila jsem to na vlastní bulvy, no děje se to to dnes a denně a právě teď a je to jen legální, pomalá euthanázie... k těm romům - ano starají se, mají rodinnou a rodovou soudržnost v krvi. Mají na to taky čas, nechodí moc do práce, tak se aspoň postarají.
září 27, 2007 14:12
ahojky : Lenča
Opravdu šilená situace, ale není všechno zraceno!!!...prosimtě zvedněte se jako rodina a zajděte za primářem toho odělení,že chcete nějaké řešení!!!!!Naléhat naléhat naléhat...prostě nic jinýho se dělat nedá,event.sepsat stížnost...to se budou hned jinak točit.Horší to snad být nemůže,když už ji ted odbývají...ne????? No a neříkej mi,že nemají v nemocnici zvedák na pacienty, třeba i na jiným oděleneí,který by si mohly sestry pujcit.Jen chtit.
Co můžeš udělat ty? Podle mýho,dej POZOR na výživu maminky!!!!!Co jí a kolimtoho sní a nosit jí jídla i když ona odmítá.je v psychicky špatným stavu,ale když vytrváš, i příjem jídla se zlepší...uvidíš... je prokázáno,že v nemocnici je VELMI špatná strava a pacienti mají infekce i proto,že jsou špatně stravování!!!!
Bojujte, maminka je ještě mladá než aby takto skončila:
Pokus se zmobilizovat svoje síly a určitě se to vyplatí.
ahoj a držím pěsti!!!
září 27, 2007 14:35
jo a peníze na péči!!! : Lenča
Pokud byste se zorhodli jednou pecovat o maminku treba sami, dá se zažádat o příspěvek na péči (osoba,která se bude starat) a pokud je pacinet bezmocny, existují dávky pro bezmocnost...mestsky urad prislusneho bydliste!
Ale to je až další fáze, kdyby se mami podařilo dostat ze špitálu ven.
Zatím dbejte na stravu a pohonte sestry a primáře....aspon to zkuste!!!
září 27, 2007 14:40
ještě mě Lído napadlo, : Inka
jestli nemáš sílu se zmobilizovat, což se podívat jestli v okolí třeba i dál není nemocnice kde jsou jeptišky, ten jejich přístup a pečlivost o tělo i ducha nemocného je naprosto, ale naprosto jiný
září 27, 2007 14:43
A co takhle pozvat tam tu již několikrát nabízenou televizi ? : wendy
Péče o osobu blízkou je teď dost oškubaná, ale aspoň něco.
září 27, 2007 14:43
jo, jen sem neodolala a přetiskuju kousíček z toho článku. : ivanka
Bitva o jídlo

Ležák musí podobně jako jiný pacient dostávat v ústavu najíst. Nikdo tak nevychutná steak z flaksy stoleté krávy od cateringového dodavatele Záhuba s.r.o., jako ležák bez zubů. Samozřejmě by bylo možno je namlít (to hovězí), ale to by o to musel někdo požádat. Někteří ležáci nejsou schopni sami jíst, ačkoli mohou polykat. Ležák proto musí najít cestu, jak komunikovat své požadavky na jídlo, jinak se mu stane, že ho každý den v poledne hezky na posteli posadí, dají mu kolem krku slintáček, před něj talíř s voňavým jídlem, vidličku a nůž, a nechají ho takhle sedět půl hodiny nad talířem. Pak přijde oška a prohlásí "Ale pane Koblížek, vy jste nic nespapal!" a tím to skončí. Skončí. Východiskem je přesvědčit psa nebo sestru z podmnožiny "pracovitá", aby ležáka nakrmila.

Bondage a medikace

Někteří ležáci jsou příliš aktivní, například klidně třikrát čtyřikrát přivolají za noc sestru, aby jim dala napít. Pětapadesátiletá Maruna Vomáčková chtěla na sesterně uháčkovat pro mladý fusekle a pokaždý zapomene, jak byly ty nitě, takže to na konci připomíná něco mezi šálou a pleteným kondomem. Je nasraná a protiakce na sebe nenechá dlouho čekat. Ležáka buď přiváže k posteli (je to pro vaši bezpečnost, pane…!) nebo šlehne dávku Apaurinu, čímž ho na 24 hodin vyřadí z boje o vodu a potravu. V některých lágrech jsou ležáci našlehaní jako účastníci Tour de France a vůbec nepřijímají potravu ústy, ale jen intravenózně.


září 27, 2007 15:04
jak to víte? : Nováková
To je jedna paní povídala, nebo to máte vyzkoušené na vlstní kůži?
září 27, 2007 16:53
?jak to víte : příbuzná ležáka
Ve chvíli, kdy máte v nemocnici ležáka, to zjistíte velice záhy. Nevidí to jedině zdravotní personál, myslela bych, že provozní slepota. Jenže pokud přijdu o chvíli dřív na návštěvu, vyštěká mně sestra z toho smradu a vpustí teprve, až stihne přebalit. Nejsem si jistá, jak často by přebalili, pokud by nevěděli, že tam každý den někdo dorazí. Takže zřejmě tuší, že by se zdravým příbuzným něco mohlo nelíbit.
září 27, 2007 19:57
Inko,mas pravo byt na sebe hrda : Jasmina
no snad Pan Buh da ze nebudu musit do spitalu. smilies/undecided.gif,
září 27, 2007 22:35
V detstvi jsem slysela mou katolickou babicku modlit se, : Alena P.H.
aby ji buh ochranil od dlouhe postele. Prislo mi to divne, v dlouhe posteli jsem velke zlo nevidela, to spis v kratke.
Jako dospela jsem pak pochopila, co babicka minila. A taky se ji to splnilo, odesla v rychlosti a bez trapeni.
Jak zivot tak ani smrt neni spravedliva...

Kdyz si to tak tady precitam - tak jsem na vas holky moc pysna, co a jak zvladate. A jeste se mucite, ze to nedovedete lip...
Tak - tohle by si meli precist lide s problemy typu "miluju ho, ale on se nechce rozvest" pripadne, "miluje mne, kdyz si muj zenaty milenec nasel uz druhou milenku?" apod. Mozna by videli sve problemy z jine perspektivy.
Lido, ja vim, ze jen slova utechy nic neznamenaji a fakticky nepomuzou. Je mi lito, co se ti deje. A kdybych verila v boha tak bych ti rekla, ze jednou se ti to vrati v dobrem. Takhle ti aspon preju kus stesti, ktere ti obrousi dnesni bolest.
září 28, 2007 00:02
Lido, souhlasim s Lencou, : Sammy
ano je skoro nutne se ozvat. Pises, ze se bojis, ze maminka bude mit peklo. Cozpak ho uz nema? Vzdyt pro ni nic nedelaji, tak se neboj a dejte se do toho. Jak rika Lenca pisemne a treba poslat kopie na ministerstvo zdravotnictvi, do novin, ci televize a co ja vim, kam jeste. Vim, ze je to skoro jako jit hlavou proti zdi. Zazila jsem to pri nasi posledni navsteve v Cesku. Maminka musela do nemocnice, chteli po mne nehorazne sumy ji jenom prijmout a to jsem tam chodila denne s darky a rozdavala penize, jako mikulas a stejne to bylo houby platny. Vedeli, ze brzo odjedeme, tak se na nas vykaslali. Proste zkus vsechno a neboj se. Prosim Te jeste o jedno, nevycitej si, ze zustavas s rodinou o vikendu. Pokud to neudelas, jeste se slozis Ty. Maminka to vi, jak moc ji mas rada a ze delas maximum. V zadnym pripade nejsi sobec, prave naopak. Lido, drzim palce a hodne stesti.
září 29, 2007 10:09
co do dávek na bezmocnost - vím svoje : AlenaT
pacient - takto bezmocný, musí oběhast spoustu vyšetření a komisí, když je neoběhá - jakože nemůže - bezmocný úředně není. Všichni doufají,, že dotyčná osoba zřejmě brzy zemře a tak prodlužují termíny, jak jen to jde.Buš se o lbezmocnou osobu nakonec postará rodina zdarma, nebo ji dá na LDN - a tam už se "postarají". Kamarádka měla takhle nemocnou maminku. Navíc jí to /tedy mamince/ už moc nemyslelo. No , ale byla jak věchýtek, tak ji kamarádka vytáhla zposstele, vykoupala ji, posadila ji ke stolu, dala jí najíst, napít, posadila ji do křesla , pustila jí televizi, tahala ji po bytě, aby udělala aspoň pár kroků a tak. Když přišla komis, tak maminka seděla čistě oblečená v křesle a koukala na TV. A na inteligentní dotaz jak se má, odpověděla, že dobře. Komis ji proto neuznala za bezmocnou a žádné prachy jí nepřiklepla. kamarádka, takto vysokoškolačka, pak doma nadepisovala obálky a lepila nějaké kytičky, aby obě závěrem nechcíply hlady. Krom jídla, kterého babička skutečně moc nesnědla - bylo nutno platit léky, obvazy atd.atd. a to nebyly malé částky. Léky na bolest a vitamíny vám pojišťovny neproplácí. Když babička nakonec umřela, byla moje kamarádka zralá na Bohnice a v těžkých dluzích.Navíc v letech, kdY se zaměstnání shání jen velmi těžko, zvláštěpak jste-li žena. Dneska už je to za ní, ale co se týče péče o staré a nemocné v této zemi - nedělám si iluze. Myslím si, že dokud mezi "ležáky" nepoležej ministra zdravotnictví - nic se nezlepší.
září 29, 2007 17:27
Inko, : Ceskymo
smekam pred tebou, jsi opravdu dobra!!!

Mozna by "peci" v nemocnicich pomohlo, kdyby zavedli tzv. otevrene navstevni hodiny, jako je to tady... na navstevu se muze kdykoli, nekdy tam pribuzni i prespavaji v kresle na pokoji u pacienta. Dvere se nikdy nezaviraji (pro soukromi jsou tam jenom zavesy kolem postele, vetsinou odhrnute), na beznem pokoji jsou dva pacienti, na zdi tv a v hlavach luzka reproduktory, kazdou chvili chodi nekdo z personalu, at uz sestricky, uklizecky nebo ruzni odbornici, 2x denne doktor na vizitu... zkratka je to dost chaoticky, ale funguje to.
No a protoze rodina tam muze byt kdykoli, tak to samozrejme ulehcuje zivot i sestrickam, protoze pribuzni obvykle prevezmou cast pece o nemocneho. NIKDY se tu nestane, aby byl pacient ve spine, o hladu nebo jakkoli jinak zanedbany. Kdyby ho v takovemhle stavu videl doktor, nejspis by vyhazel pulku personalu.

Ale to mluvim o nemocnici, nevidela jsem, ale slysela ze LDN je o necem jinym, tak nevim?
září 29, 2007 18:59
Ceskymo : Polarka

Loni kdyz jsem si zlomila zada, stala jsem se lezakem. Nastesti za mnou priletel manzel a byl se mnou v nemocnici celych deset tydnu a prakticky vetsinu prace prebral za sestricku. Sestricky tady maji plat 35 dolaru na hodinu a kazda ma na starosti pouze 4 pacienty. To je dost velky rozdil proti prepracovanym sestram v Cesku. Pacienta neomyvaji sestricky, ale pomocnice. Sestricky nemaji pravo predepsat ani Celaskon bez doktorova povoleni. Jinak ale i umyvacky byly skvele.....ta radost kdyz jsem se dokazala otocit na bok a aktivne "pomahat" treba pri meneni prosteradla!
Prave ze jsem to zazila a bylo to jenom loni.....napriklad obavana hodina....mezi 7-8 rano....meni se sluzba, streva prosim vas, uvedomte si ze hodinu prosim pohov! Takze mam naprosto zivou predstavu jak mamince musi byt. Jenze....ona to nema na hodinu, ale cely den! Prevraceni...to nastesti byl se mnou manzel. Jinak sestricky chodi prevracet aspon dvakrat za noc.
Zla mura kazdeho lezaka....diarea. Zoufam a placu. Sestricky stale zvladaji s usmevem.....utesuji mne.

Kanadske sestricky jsou hodne, nebo se aspon snazi. Ale nejlepsi sestricky jsou Asiatky. Neha, porozumeni.... A taky chlapi. Vzhledem k platu.....I chlap muze byt sestrak! Jsou citlivi a obratni.
Je to hrozna vyhoda pro vsechny, kdyz je s pacientem nekdo kdo se o nej stara. Pacient neni nikdy sam, personal mu nemusi behat pro vodu nebo ho krmit.....
Manzel byl v nenocnici se svym umirajicim kamaradem. Tyden pred smrti...jak je tady zvykem mu rekli, ze uz nema zadny cas. Musi byt hrozne velka pomoc kdyz clovek neni sam se svyma myslenkama, kdyz ma porad vedle sebe 24 hodin denne nekoho s kym mluvit a neni odkazany na peci personalu byt anaziveho.
Nechci timhle snizit ceske nemocnice. Uvedomte si mizerny plat sestricek, kolik pacientu na kazda....a to ma doma rodinu, deti a treba i financni problemy. Tezko muze byt stale dobre naladena. Ale kdyby se opravdu zrusily navstevni hodiny a rodina by se mohla u pacienta stridat.....nebo s nim i bydlet v nemocnici, nezlepsila by se pece a neoddechly by si i sestricky??????????
září 30, 2007 16:53
Polarko: : Sammy
Alenko, Myvalo, jsi to opravdu Ty? Denne navstevuji stranky Tulaku z Yokonu a porad nic. Opravdu nechapu jak je mozne, ze na Vas, tam na Severu, myslim vic i nez na sve vlastni pribuzne. Prosim, prosim, dej vedet zda je u Vas vse v poradku. Doufam, ze uz jsi na tom lip, kdyz ses ozvala alespon sem.
září 30, 2007 22:02
Sammy : Polarka
Sammy....Kenneedymu odesel laptop....tak moje psani se jenom stradasmilies/sad.gif jsme v poradku a doufam, ze prijede nekdy behem rijna, uz ho fakt tady potrebujusmilies/sad.gif Blizi se zima...strasne rychlesmilies/sad.gif
říjen 01, 2007 03:42
Mývalo, : Myška
zdravím Tě z Brna. Už jsi v pořádku? Myslela jsem, že Tě to tady tak znechutilo, že jsi se rozhodla už na Kudlu nepsat. Úraz mě nenapadl. Pozdravuj Kennedyho a mějte se všichni fajn.
říjen 01, 2007 07:30
Nemocnice - : Myška
myslím, že vstřícnost a ochota personálu se rozhodně nevyřeší vyšším platem. Sice na tom sestry nejsou nijak oslnivě, ale taky ne nejhůř. A pokud mají služby, mají za ně samozřejmě příplatky. Připadá mi to jako logika učitelů, kteří tvrdí, že když dostanou větší platy, bude kvalitnější výuka. Větší blbost jsem neslyšela. Je to v lidech, jako všechno. Před pár měsíci mi v nemocnici umírala extchýně. Ležela na pokoji s dalšími 4! ženami, a TO si myslím, že by se mělo řešit. Přecpané pokoje, sociálky kdesi na chodbě, pro obtížně chodícího pacienta téměř nedostupné. Veškerá péče - mytí, ošetřování, vykonání potřeby na mísu - se odehrává před zraky všech obyvatelů pokoje, soukromí žádné. Člověka to degraduje a pošlape jeho důstojnost. Když jsem to viděla, chtělo se mi brečet. Ale takhle je to zavedená praxe. A přitom co brání tomu, aby byly mezi lůžky nějaké závěsy, nebo zástěny.
říjen 01, 2007 07:41
Myško : wendy
koukám a hledím, že máš podobné zkušenosti jako já...
Polárka - zdravím, Oli! píše o tom, že je spokojenst s personálem z Asie. Možná by se vyřešil úbytek personálu tímto způsobem i u nás...
Četla jsem také o tom že kdyby doktor zjistil nedostatečnou péči na pokojích, tak by provinilý personál vyházel. No, pokud by ho měl kým nahradit, proč ne. Řešení by to jistě bylo, ale u nás jsem k tomu skeptická. Tady raději lidi dřepí na pracáku, než by šli do podobného povolání. Je to smutnu věc, která čeká mnohého z nás. Šetřeme si na stará kolena, budeme to moc a moc potřebovat.
smilies/angry.gif
říjen 01, 2007 10:02
Wendy, : Myška
bohužel. Ta ztráta důstojnosti je pro člověka, který vnímá, jen ho tělo neposlouchá, strašná. A bezmoc. A pro mě i moje bezmoc jí jakkoliv ulehčit. To, že jsme ji umyli a namazali krémem proti proleženinám, to v našem systému beru jako samozřejmost. Dělali jsme to s láskou. Ale rozhodně by to neměla být samozřejmost pro sestry a ostatní personál, kteří jsou za to placení. I já se setkala s klídečkem na sesterně, a malou ochotou mi přijít pomoct tchýni posadit, nebo jí převléci postel. Ale fakt to nevyřeší vyšší plat, ale tlak na pracovní místo. Dokud bude sester a ostatního zdravotního personálu nedostatek, bude to vypadat stejně. Člověk aby se hrozil skončit bezmocný v nemocnici.
říjen 01, 2007 11:12
No a na to právě potřebuješ na ta stará kolena, víš : wendy
když měla babička 90tiny a my přinesli žranici na sesternu, tak se smekali. Všichni. Ještě že už ke konci moc nevnímala. Co se platů týče, on by to fungovalo třeba na začátku. Výrazné zvýšení by přivodilo pracovní elán až nadšení. Ale pak by si na výši platu všichni zvykli a byli bychom zase na začátku. smilies/undecided.gif
Chci sem sestry z Asie !!!!!!
říjen 01, 2007 12:03
... : bb
Moje teta, nyní 55letá, pracuje od maturity jako zdravotní sestra, celá léta na jednom dětském oddělení jednoho zařízení, kde jsou převážně postižené děti, posledních cca 10 let jako vrchní.
Je strašně pečlivá, čistotná, systematická, pracovitá, hbitá. Umí spoustu grifů, jak si v rukách doslova "nadhodit" nepohyblivé postižené dítě (což jsou mnohdy 15-18letí kluci, kteří mají značnou nadváhu), aniž by mu ublížila, udělala modřinu, zatlačila apod.
říjen 01, 2007 15:19
... : bb
Musí, často musí zaskočit, pořád někdo odchází, marodí, jde na mateřskou apod. Práce ji baví, má svůj bezvadný kolektiv, kamarádky, se ženskými z práce pořádají různé akce, těší se tam. Ale spíš na ten kolektiv kolegyň, na určitou volnost (za zázdy jí nestojí šéf a termíny neexistují). Vůbec, ani na okamžik, si nedělám iluze, že by to dělala jen kvůli té práci, ani ona nic takového nepředstírá. Vybrala si ten obor kdysi, to ano, zůstala, takže má vztah. Ale je to už jen rutina. I rutina se dá dělat dobře nebo špatně. Kdyby ta rutina byla ale lépe
říjen 01, 2007 15:23
... : bb
placená, usnadnilo by to život těm, které ji vykonávají dobře, a také by se snáz rozloučili s těmi druhými, protože by snadno na jejich místo našli náhradu.
Proč by kvalifikovaná zdravotní sestra, vykonávající dobře práci, nemohla mít 30 000 jako kvalifikovaná dobrá účetní solventního podniku? Přihlédneme-li navíc k nočním a víkendům...
říjen 01, 2007 15:24
bb a Lida : Polarka
presne. Je to velice odpovedna prace a vsude v zahranici vysoce cenena. Proc asi ceske sestricky utikaji do zahranici?Proc je tak malo personalu?
Jinak ja jsem mela v nemocnici velkej pokoj, kde jsem byla vetsinou sama....nekdy ve dvou. A to jsem opravdu nemela rada......oni totiz tady davaji dohromady chlapi a zensky. Jo pokoje jsou obrovske a kolem kazde postele je zaves, ale stejne. Takze jsem vystridala jednoho Polaka, co porad spal, Inda (indicke rodiny jsou obrovske! A jsou to moc hodni lidi i kdyz se clovek s nima nedomluvi. Jen dve deti (asi muj vek) mluvily anglicky, a ty musely pro lekare prekladat Jinak kolem postele stalo treba 20 lidi a jen na nej zadumcive hledeli. Nemluvili.
Ale byli hrozne hodni, nosili mi indicky caj a indicke sladkosti....citila jsem se jak kdybych byla na navsteve v Punjabu! Prababicka mne chodila zakryvat a hladitsmilies/smiley.gif Pak jsem dostala na pokoj Indiana, taky skvela rodina, moc hodni lidi.
A kdyz si vzpomenu na jednu mladinkou sestricku z Nepalu....mela tak nadherne oci a kdyz jsem plakala...(nikdo si nedovede predstavit bezmocnost "lezaka", ktereho svet je jenom jeho postel....a dal nemuze, jak mne drzela v naruci a utesovala. Filipinky (tech tam bylo nejvic) s pacienty snad prozivaji i jejich bolest, Rumun, bez ktereho si nejsem jista, jestli bych byvala prezila tech prvnich par dni na intenzivce.
Kazda zkusenist je k necemu dobra. Clovek se nauci si vazit malickosti (jako treba dokazat se sama vycuratsmilies/smiley.gif Ale ani v takove nemocnici bych nechtela byt sama,musi to byt hrozny jenom cekat jestli nekdo prijde. Lido, je mi tve maminky strasne lito. Vnoucata, vzdyt ona je chce urcite taky videt!Ze je to tvrde pro ne? Tvrdsi je to pro babicku. Nejhorsi je opravdu ta bezmocnost a taky ten cas...kdy clovek lezi....lezi....a ceka. Na to ze ho nekdo umeje, nekdo za nim prijde....a neni co delat.U nas je u kazde postele televize. Rikas ze manzel je ti oporou, ale mne to nepripadne, vzdyt on by prece mohl pomoct se spoustou veci, ja jsem si naprosti jista ze muj manzel by to vsechno delal. Kazdy je jiny ale urcite ma vic sily nez ty. Pomahat slovama, to v tomhle pripade neni pomoc. A co az pujdes na operaci? Tak za ni uz neprijde nikdo? Nema treba sestry nebo nejake kamaradky? Ja vim jak jsem postradala svoje syny a jak jsem byla stastna kdyz mladsi prijel za mnou do nemocnice! Nemocnice byla 3000 km takze......zadna malickost. Je to hrozne kdyz nevidis reseni a jde o cloveka, ktery je ted na tobe zaisly a ktereho milujes. Nevim, co ti mam poprat.


říjen 01, 2007 18:15
Pro všechny : Lída
Moc děkuju všem,kteří jste napsali svůj názor.Hodně jste mi pomohli.Já vím,že musím bojovat.Měla jsem ale najednou pocit zmaru,jak jsem se dozvěděla, že mám jít na tu operaci,polekalo mě, že nejsem nezničitelná.Ještě pár vět.Víte, ona mamka má přítele,jenže ten se tam objeví stěží jednou za týden,nic nezařídí,nekoupí,jenom slibuje ,mamka ho strašně milovala,měli jsme kvůli tomu hodně sporů,on ji úplně ovládl,jenže teď na ni kašle.A mám i bráchu,jenže ten za ní nechodí vůbec,prý nemá peníze na cestu.Proto jsem z toho na hlavu,že se nemám s kým sřídat. A kamarádky mamka nemá,svůj čas věnovala vždy příteli.Bratra má,jenže spolu nemluví už několik let.Nakonec zjištuji, že příbuzné by si měl člověk hýčkat, aby měl pro tyhle situace zálohy.Polárko,já vím ,že můj chlap má víc síly než já,ale přišlo mi divný,aby se díval, jak je jeho tchýně nahatá a meju jí.To jsem nechtěla.
Ještě jednou díky Lída
říjen 02, 2007 06:30
Lido : Polarka
fakt jsi v blbe situaciCo se tyce matcina pritele.....neni to vyjimka. Jsou chlapi, kteri jsou moc fajn kdyz o nic nejde a zivot jde pohodove. Ale jakmile se to zmeni..nejsou k nicemu.
Staci treba narozeni postizeneho ditete, manzelcina nemoc a uz jsou v cudu. Je to asi tak, ze zenska kdyz vybira partnera, tak by se mela koukat: "Kdyby se neco stalo....bude mne vozit na invalidnim voziku a bude schopny mne utrit zadek kdyz sama to nezvladnu?" Pritel tve maminky patri k tem, co kdyz jde neco spatne tak zdrahaji. Neni fakt jedinej, takovejch je moc.
Jinak....tchyne netchyne....je to potreba, tak se neda nic delat. Jde jenom o poprve. Mel by to delat rozhodne personal, ale musis proste vychazet z toho co je. Od brachy je to sprostarna, o tom se ani nechci bavit. To zije tak daleko? Jestli nema penize na cestu tak bych mu je poslala (jestli si to muzete dovolit) a naklusej za mamou, je to tvoje povinost jako moje! To je takovej loser ze nema penize jet za matkou?
Takhle dopadaji zeny ktere miluji prilis mnoho.........
Lido....naprosto s tebou citim. Ale pomoct nemuzusmilies/sad.gif Ani radu nemam kdyz pujdes na operaci. Jenom snad.....odlozit ji jestli je to mozne?
říjen 02, 2007 14:34
Dost dobrý, Polárko! : NČ
Jo! Partner(ka) si musí uvědomit, že nepomáhá cizí babě (třeba tchýni). Von(a) pomáhá MNĚ !!!!
Jestli si tohle neuvědomí, je to fakt k vážnýmu zamyšlení. Shodou okolností se zrovna teď taky "vážně zamejšlim"!

říjen 03, 2007 07:41
NČ, není to nebezpečné..? : wendy
smilies/smiley.gif smilies/wink.gif smilies/tongue.gif
říjen 03, 2007 12:45
Jo Wen, je to hodně nebezpečný : NČ
ale sou situace, kerý tě donutěj zapřemejšlet, hodit na váhu "má dáti, dal", samože rozhodně ne ve smyslu materiálnim. Výsledek pak může bejt skutečně nebezpečnej.
Promiň, že sem tvý zlehčení vzal tak vážně, ale to je právě tou situací.
říjen 04, 2007 06:26
O.K., NČ : wendy
máš pravdu. Tomu se taky říká - Když dojde na lámání chleba...
říjen 05, 2007 08:50
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]