že se syn chová ke svým rodičům ohleduplně ? Zatím žije s nimi, tak prostě hlásí (nikoli že by se dovoloval) že nepřijde ten večer domů, aby neměli starost.
Že dojede večer někam pro mámu, aby nešla potmě ? Co je na tom špatného ? Měl by to sice asi dělat její manžel, ale co když nemá auto nebo řidičák ?
Uvědom si Zuzko, že tak jak se teď chová Tvůj milý ke své mámě, bude se jednou chovat ke své ženě. A to není zas tak špatné, že ?
Až budete bydlet a žít spolu, asi nebude skákat kolem mámy, ale kolem Tebe a vašich případných dětí.
Pak si třeba zase bude stěžovat jeho máma, že od té doby co žije syn s Tebou, tak na ní nemá čas.

že "výčitky, prosby a i ultimáta" ještě žádný vztah neposílily, ale spíš rozbily.
Jestli se Ti chování Tvého milého nelíbí, nesnaž se ho předělávat, ale najdi si takového, co Ti bude po všech stránkách vyhovovat.
Nejlíp sirotka...

seznam se s jeho rodiči osobně . Nemáš zájem Ty nebo nemají zájem oni? Vzhledem k tomu, že spolu chodíte už rok a on Tvé rodiče poznal, nechápu proč se neseznámila vzájemně i druhá strana.

takováhle láska, kterou Ty pžedvádíš, se nazývá majetnická. Chtít mít svého milého jen pro sebe a nedovolit mu udržovat normální vztahy s rodinou, přáteli, apod.
Jsi asi ještě hodně mladá a nezralá. Protože takovýhle vztah, kdy si představuješ že Tvůj milý je na světě jen pro Tebe a všechny vztahy minulé musí utnout, je dusivá.
Vždyť vztahy, ať už s dívkou, s rodinou, s kamarády...jsou to nejcennější co v životě máme.
Je potřeba je pěstovat a né kvůli jednomu sebestřednému děvčeti utnout všechny existující vztahy s rodinou a přáteli. Se svými rodiči žije 32 let, s Tebou se zná teprve rok...

souhlasím sice s tím, že hrozby a ultimáta nikam nevedou a akorát jsou schopné vztah zakopat, ale na druhou stranu asi Zuzanu chápu. Mně je totiž taky 32 :-) a nedokážu si představit, aniž by se mi hrůzou neorosilo čelo, že bych měla svým rodičům poskytovat obdobný servis, neřkuli jim vykládat, kam jdu, kde budu, s kým tam jdu a kdy se vrátím. Tohleto mi vadilo už před deseti lety a řešila jsem to tím, že jsem se odstěhovala a postavila na vlastní nohy; nepřímo jsem tím k témuž kroku donutila i je. Proto bych asi měla problém s chlapem, který by ve 32 letech bydlel doma a takhle se choval, zřejmě by mi tím hodně hodně neimponoval a musel by mít zřejmě x úžasných vlastností, které by zrovna tuhletu přebily, abych ji skousla.

Mám pocit, že se dcery vůči matkám tak nějak "dřív vymezí" oproti synům, ti mnohem častěji (mohu-li činit závěry z pravda omezeného referečního vzorku ve svém okolí) sklouznou k mamahotelu, i za cenu jistých omezení a buzerací, i když zabalených do hávu upřímného a bezelstného zájmu maminky o synáčka (nebo naopak). Připadá mi, jako by se matky hůř odpoutávaly od synů, nevím, absolutizovat to nechci... Každopádně pokud je partnerka takového chlapa spíš dominantnějšího ražení (stejně jako tohoto ražení často bývá ona přehnaně na syna fixovaná maminka a syn bývá naopak spíše submisivní), dá se čekat střet mezi potenciální snachou a potenciální tchýní.

Já jsem tedy na vlastní kůži tohle zažila jednou, i když asi ne v tak vyhrocené podobě (nemusel se sice hlásit, ale jak maminka poručila/vymyslela cokoli, kmital). Měla jsem i příležitost potenciální tchyni poznat a velmi rychle jsem pochopila, že by naše vztahy asi v pohodě nebyly. Ono je sice možné, že by se jednou ke mně dotyčný choval "stejně jako k mamince", ale v tu chvíli jsem spíš viděla před sebou jiné scénáře. Měla jsem například obavu, jak by se požadavky a představy jeho maminky slučovaly s případnými dětmi. Kolem nich je konec konců dost práce. Pokud by pro něj byla vždy na prvním místě maminka, nikoli potřeby mé a našich dětí, pak bych rozhodně spokojená nebyla.

Chodíte spolu skoro rok. A co dál? Vztah není stav, ale proces. Pokud ustrne, zanikne. Jaké máte další plány? Píšeš, že se ti líbí. Plánujete se sestěhovat? Hodláte se vzít? Mít děti? Co dál? Chtělo by si to spolu sednout a probrat to. Porovnat vaše plány do budoucna a téměř okamžitě budeš vědět, na čem jsi.

Že se stará o svou matku a je s ní v kontaktu, není samo o sobě žádný problém. Mělo by ti to napovědět, že jsou tam silné rodinné vazby, což je veskrze dobře. Ostatně, babička na hlídání se - v případě, že se rozhodnete mít děti - vždycky hodí, ne? Lepší než aby spolu byli na kordy.

P.S.: Jestli to s vaším vztahem myslíš vážně, snaž se s jeho matkou (resp. rodiči - obecně) spřátelit, nehleď na ni stylem "tchyně a uzený, nejlepší jsou studený". Ublížíš tím jen sama sobě.

Vycházím ze zkušenosti. Jeden z našich synů (32) s námi donedávna taky bydlel. (Tedy, spíš u nás přespával ).
Jelikož ráno odcházel do práce před sedmou a vracel se večer kolem desáté, připadalo nám zbytečné, aby si platil někde garsonku, když my bydlíme ve 4 plus 1 a s manželem se tam skoro hledáme. Po tu dobu, než si našel přítelkyni, si mohl aspoň našetřit nějaký základ na svoje budoucí bydlení a domů přispíval jen dohodnutou částku, která byla rozhodně menší, než platba za pronájem u cizích. Pokud syn bydlel s námi a věděl, že ten den nepřijde domů, tak nám to taky oznámil. Né, že by se hlásil jako na vojně, ale jezdí denně autem, nehody se stávají, tak abychom se o něj nebáli. Byl prostě součástí naší rodiny a počítalo se s ním.
Proto bych hned zmiňovaného Zuzanina přítele neoznačovala za "mamánka". S nějakou nezdravou vazbou na "maminku" to nemusí mít nic společného.
Proč se Zuzana nesnaží seznámit s jeho rodinou ? Třeba by pochopila mnohé a nemusela dávat nějaká nesmyslná ultimáta.

Fakt, zvlášť v tomhle věku

Nic se nesmí přehánět... ale z těch pár řádků se dá těžko soudit, jestli to syn přehání nebo ne... spíš bych dala na intuici... přes všechnu lásku k rodičům bys neměla být na druhé koleji... pokud by váš vztah pokračoval a přišly by děti, tak by "nová" rodina měla být pro tvého přítele na prvním místě... a bohužel, někdy to tak není...
Takže by to chtělo ujasnit, jak to vypadá mezi vámi... jestli s tebou přítel počítá nebo jestli tě má jen až jako poslední možnost vyplnění času mezi tím, co dělá s rodiči...
To, že je starostlivý, pečlivý a hodný ještě nemusí znamenat, že je mamánek, ale pokud není schopen fungovat bez nich a rozhodovat se sám za sebe (a ne podle toho, co maminka nebo rodiče řeknou, povolí nebo schválí), tak to dobrotu asi dělat nebude...

Jinak k tomu seznámení s rodinou... třeba to není na straně Zuzany, třeba ti rodiče se nechtějí seznámit s ní...

to se, Zuzano, z takhle stručného textu těžko pozná. Souhlasím s ostatními, že by bylo načase, aby ses s rodiči seznámila, a uvidíš sama. Každopádně mít s rodiči (svými i partnera) dobré vztahy je v životě výhra - možná to doceníš až někdy později.
Zavolat tam, kde bydlím, že dnes spím jinde, to ovšem není mamánkovství, nýbrž zcela normální věc!

tedy že se dá těžko usoudit, zda má maminka vůči svému synovi přehnané nároky a zda tyhlety její požadavky nevedou (otevřeně nebo skrytě) k tomu, aby šel vztah se Zuzkou na druhou kolej. Pokud by o seznámení se Zuzkou nebyl zájem z jejich strany, klidně bych si na to i vsadila. Prostě může se jednat o svého druhu bojkot nebo jakousi "pasivní agresi" z maminčiny, která narušuje synovi program, který tráví s přítelkyní, tím, že ho neustále úkoluje nesmysly, které by si dost dobře byla schopna obstarat sama. Ale může jít o úplně normální míru pomoci rodičům, akorát Zuzka na ni není zvyklá, například proto, že její rodina funguje jinak nebo i proto, že je Zuzka příliš majetnická... Fakt těžko říct.

Je to taky o tom, jak to má kdo nastavené. Padlo tu přirovnání rodičů ke kamarádům. Je sice normální, když má partner svoje kamarády a nějaký čas rezervuje jim, ale opět vocamcad pocamcaď. Měla jsem už taky příležitost poznat vztah, kde ti kamarádi byli na prvním místě a já až kdesi daleko, projevovalo se to například tím, že když jsme byli na něčem domluveni a nějaký kamarád si vzpomněl/přišel s nějakým návrhem, tak naše domluva padla a jelo se podle toho, co vymyslel kamarád. Jenže já jsem byla v té době tele, navíc jsem poslouchala pořád ze všech stran, že chyba je ve mně, když mi to vadí, protože jsem netoleratní, že je přece normální mít kamarády a věnovat se jim. Já už dnes vím, že nechci partnera, pro kterého jsou kamarádi důležitější než já. Ať si o mě myslí kdo chce co chce. Naštěstí se mi podařilo najít takového, se kterým to máme nastavené podobně.

Souhlasila bych jinak, že pokud má přítel s rodiči domluveno, že bude hlásit, že spí jinde, tak je min. slušnost, aby to dělal. Ale upřímně řečeno nechápu, že je k tomu někdo ve 32 letech svolný. Kdyby bydlel v podnájmu/na kolejích se spolubydlícím, je otázka, zda by se mu takhle hlásil. Mně by za to nestály ani ty ušetřené peníze. Svoboda je mi dražší.

mi přítel pořád vychází jako ohleduplný syn. Dát vědět, že na noc nepřijdu domů, je slušnost. Totéž něco nakoupit. Horší by samozřejmě bylo, kdyby opakovaně rušil kvůli mamince dohodnutý program. Ale chtělo by to více informací.

Možná vím, co je to mamánek. Moje kolegyně v práci - mají kluka, jedináčka 34 let. Chodí na směny, takže když jede na 6, vstává po čtvrté, maminka s ním, udělá mu snídani, podívá se jak mu chutná, zabalí mu svačinku, zamává mu z okna a jde si ještě na hodinku lehnout než bude vstávat do práce ona. Během pracovní doby sepisuje řádně nákup, potom běží nakoupit (třeba hotovku někam do restaurace nebo pizzu) aby to měl hned "do huby" když přijede z práce domů a nemusel čekat než bude uvařeno.
Mám doma taky dva dospělé syny, dodělávají učňák, ale toto bych nikdy nedělala!!! Možná je to ta "opičí láska" jak se říká...nevím.

mi především informace, jak Zuzka bydlí a kolik jí je let. Přijde mi, že také bydlí s rodiči. Moje dcera bydlí se mnou. Nedovedu si představit, že když nebude v noci doma, aby mne to nedala vědět. Stejně ale tak já jí sdělím, nepřijdu domů nebo spíš přijdu hodně pozdě. Nezdá se mi to jako povinnost se hlásit ale jako slušnost, aby ten druhý neměl zbytečné starosti. Nevím, co všechno její přítel dělá pro rodiče. To co napsala není zas tak nepřekonatelné, aby následovaly "výčitky, prosby a ultimáta".

dát vědět kdy zhruba budu/nebudu/že přijedu večer od přítelkyně anebo až zítra s přítelkyní k obědu... - to přece není "hlášení" nebo nějaké omezování svobody, to je normální komunikace v rodině, ne?? Asi to bude odlišnou domáci "kulturou" zúčastněných.

a nedovolila bych si hodnotit, které je lepší. U nás doma je máme tak, že pokud vztah u dcer byl vážný, pak mi své hochy představily a následně přestaly mít "ohlašovací povinnost", kdy a kde budou spát a jaký mají program. Možná jen tehdy, pokud si chtěly být jisté, že v lednici bude víc než světlo a snídaně pro dvě osoby ;-). O tom, kde a s kým budou, jsem chtěla, aby informovaly své milé ;-). Já jsem v klidu, neb pokud je nikdo neshání, pak vím, že jsou O.K. Vlastně jen jednou byla téměř bojovnka a noční poplach, kdy dcera si šla sednout neplánovaně s kamarádkou a měla vybitý mobil. Její milý napsal sms mi, zda je v pořádku, že se mu nehlásí a málem byly manévry ;-)). Tenhle přístup, kdy "ohlašovací povinnost" převelím na jejich partnery, se mi u obou dcer osvědčil ;-). Což neznamená, že všem musí vyhovovat.

ovšem hysterčit a mávat ultimáty kvůli tomu, že někde mají ve zvyku se vzájemně informovat o "přijdu / nepřijdu", je trochu přehnané.

jinak u nás se taky hlásí, pokud někdo hodlá dorazit ve výrazně neobvyklou hodinu a taktéž se hlásí, když se někam jede autem, že se dorazilo v pořádku. mamince to výrazně zlepšuje duševní pohodu, když se nemusí celej víkend nervovat, jestli někdo neleží v oboře, nožky má nahoře, bojím se bojím, že umře. stejně tak hlásí maminka potomkům, když odchází, že odchází a kdy má asi tak v plánu se vrátit.

Já jsem tedy pochopila, že Zuzana "hysterčí" spíš kvůli tomu úkolování ze strany maminky...

Každopádně by asi bylo vhodné, kdyby se tu trochu rozepsala a pokusila se uvést nějaký konkrétní příklad vypjaté nebo jinak nepříjemné situace.

Je fakt, že u nás v rodině je taky zvykem hlásit, že jsme dobře dojeli po dlouhé cestě, atp. Zřejmě se zase oklikou vracím na začátek, tedy že mi připadá hodně divné, když chlap bydlí ve 32 letech s rodiči, resp. ani ne tolik divné, jako spíš značně neimponující. Možná i od toho se odvíjí můj postoj k celé věci. Možná to má Zuzka stejně, ale přesně jak tu zaznělo - možná i ona bydlí ještě u rodičů, a pokud ano, pak by asi neměla příteli co vyčítat.

Mě to ale hrozně ubližuje, kdežto on si vůbec neuvědomuje, že je něco špatně. Přemýšlím, jak mu mám vysvětlit, že tohle vůbec není pro jeho dobro do budoucna? Protože jemu to stále nedochází. On si jede stále podle svýho a na moje výčitky, prosby a i ultimáta, jen slibuje a zase se nic neděje.

od tebe bych prchala mílovými kroky. ze všeho nejvíc miluju, když někdo myslí za mě na mé dobro

Mě taky občas některý ze synů veze domů, třeba z práce. Mám určitá pohybová omezení, tak když má některý cestu kolem, zavolá mi, jestli nechci hodit domů. A že by některý z mých synů byl mamánek, to jsem si fakt nevšimla. Když začali žít s přítelkyněmi, tak si prostě sbalili svoje věci a odstěhovali se. Doma bydleli ti dva mladší poměrně dlouho, protože dlouho studovali a při studiu pracovali. To fakt nestálo za to, si kvůli přespání platit někde podnájem.
Nám doma nepřekáželi a vzájemně jsme si podle svých možností pomáhali, což nepovažuju za "úkolování".

Možná ze mě opět mluví ta neblahá zkušenost s maminkou toho mého bývalého. Oni to měli taky v rodině složité (tězce nemocný tatínek), ale někdy se mi zdálo, že maminka společně se svobodnou sestrou (která byla skutečně na matce až patologicky závislá - například když chtěla jít jako dospělá na diskotéku, maminka tam šla s ní) už té situace tak trochu zneužívaly, dělaly ze sebe chudinky. Naprosto jsem tedy chápala, že když bylo třeba odvést tatínka k lékaři, že to přítel bez keců udělal. Ale pak tu bylo x jiných, méně akutních či jinak neřešitelných věcí, u nichž nebyla patrná snaha řešit je tak, aby ty dvě nemusely neustále někoho obtěžovat. Takhle například každý pátek večer byl vyhrazen velkému nákupu v obchodním centru za městem, kam je přítel vozil autem. My jsme se však s přítelem vídávali jen o víkendu - buď přijel na víkend on za mnou nebo já za ním. Ale v podstatě celý pátek večer jsme se vidět nemohli, protože on musel nejprve nakoupit s maminkou v tom obchoďáku. Na druhou stranu v okolí byly jiné obchody (typu BILLA nebo ALBERT), kde se dalo taktéž bez problémů nakoupit (i bez auta), ani by k tomu auto potřeba nebylo.
Ač jsem taky ještě bydlela u rodičů, takže jsem se musela podřizovat jimi stanoveným pravidlům soužití, které jsem upřímně řečeno považovala po většině za nedůvodnou buzeraci, a proto jsem skřípala zubama a postupně řešila stěhování. Nicméně přítel prskal, ale situaci nijak změnit nechtěl, vlastně mu to tak asi vyhovovalo - maminka ho sice neustále lustrovala, musel dělat tady ty zbytečnosti, ale měl navařeno, vypráno, vyžehleno ... a ještě ušetřil.

Co se týče situace u vás, není třeba se ohrazovat, že kluci nejsou mamánci... Nicméně řekla bych, že pokud dítě ještě studuje, tudíž není ekonomicky činné, není divné, pokud bydlí u rodičů. Ale ve 32 letech asi přítel od Zuzany /doufám/ studentem není, a že se tedy jako výdělečně činný může osamostatnit.

Je fakt, že věta, kterou vypíchla mura1, mě taky zaráží - měl by to být primárně přítel od Zuzany, kdo by měl chtít něco změnit/řešit. I kdyby měla Zuzana stokrát pravdu a dobré úmysly k tomu, měla by se vykašlat na výčitky a hádky... hrozí, že se to obrátí proti ní. Pokud jí to vadí (nebo i třeba jen neimponuje), tak má pořád možnost hledat v jiných vodách.

Nakonec bych dodala, že chápu, že rodiče mají o své děti strach a že pokud se ptají svých dětí, kde budou spát a co budou kdy a kde dělat a s kým, tak to primárně nemusí myslet špatně, může to být jen způsob, jak si upravit vzájemné soužití (nákupy, obsah ledničky, množství jídla, které se vaří na nedělní oběd, atp.), ale mně to třeba příjemné nikdy nebylo. Nemám problém se čas od času hlásit, že jsem v pořádku, ale od jistého věku jsou určité oblasti mého života pro mé rodiče "TABU". Ale o to tu možná u Zuzanina přítele ani tolik nejde. Nevím no, moc tomu nerozumím, chtělo by to opravdu nějaké upřesnění.

v každé rodině by měla fungovat určitá pravidla založená na slušnosti, ohleduplnosti, občasnou výpomoc nevyjímaje. Ale mám pocit, že tohle Zuzana neměla na paškále (více info by neškodilo).
Chci jen říct, že pěkné chování syna k mamince neznačí že zákonitě bude fungovat to samé k manželce. Já se přistěhovala do domu tchýně. Manžel nechtěl ani slyšet o stavbě domu, nebo přestěhování do jiného bytu. Maminka by byla v baráku sama. A tak jsem postupně zjišťovala, že když jsem v našem bytě chtěla cokoli změnit, nešlo to. Věta "To mi nesmí do baráku" byla jasná. Naproti tomu, maminčina přání se plnila bez řečí a v nejkratší možné době.
Podotýkám, že vztah s tchyní jsem měla léta celkem v pohodě. Až když jsem zjistila, jak se sami domlouvají na stavebních úpravách domu a mě to ani neřekli, pouze jsem byla dobrá na to abych řemeslníky živila, tak mi došlo 1 1 a přišlo velké zklamání a prozření.
Tak pozor na to a prosím mamču nezevšeobecňovat a neobracet problém Zuzany naruby. Osočování z majetnických sklonů je hrubost, když si nejsme jistí jak to doopravdy je. Chyba Zuzk, že se víc nerozepsala.

Ono asi záleží na míře- nepřijde mi nic tak hrozného, když syn občas mamku někam odveze, nebo když nakoupí- pokud se u maminky stravuje, tak mi to naopak přijde naprosto v pořádku. Taktéž mi přijde jako slušnost oznámit rodičům, u kterých bydlím, jestli na noc přijdu domů sám, se slečnou, nebo jestli nepřijdu vůbec.
Co by mi naopak vadilo, by bylo to, kdyby služby mamince byly na můj úkor. Příklad- jsme domluveni, že půjdem do kina a přítel to zruší, protože maminka potřebuje odvézt od holiče. Asi by mi i vadilo, pokud by nám pravidelně krátil schůzky, protože maminka něco potřebuje. Ve třiceti obvykle člověk nemívá rodiče nad hrobem-bude hůř.
Zkusila bych s ním žít ve společné domácnosti a sledovala, jestli mu došlo, že teď už má nové doma, novou rodinu. Pokud by se v míře pomoci rodičům nic nezměnilo, asi bych zvážila rozchod. Pomáhat rodičům nemohoucím stařečkům je věc jedna a obstarávat svoje rodiče, kteří jsou dva a v produktivním věku, je věc druhá. Tam by podle mého měli být rodiče rozumní a poskytnou svým potomkům prostor, aby si vytvořili vlastní rodinu. Otázkou je, jestli rodiče Zuzčiného partnera ji chápou jako jeho budoucí ženu...vzhledem k tomu, že se s ní za celý rok nesetkali, tak s ní asi jako s budoucí snachou moc nepočítají.
Mám také pár kamarádek, které se mohou strhat, jsou doma na všechno samy, děti tatínka vidí prakticky jen na fotkách a chlap po práci místo domů spěchá hákovat na latifundiích svých rodičů...nic moc život, pro tu holku. Takže asi tak, pomáhat rodičům člověka šlechtí, ale všeho s mírou...

jsem s něma sama, manžel zemřel ale jelikož bydlíme společně (2 studují na vysoké mimo bydliště, jsou na kolejích ale na víkendy většínou jezdí domů), tak je běžné, že pokud jsme kdokoliv doma, tak oznámíme těm zbývajícím, že třeba na noc nebudeme doma. Myslím, že je to běžný standard v rodině a nevidím na tom teda vůbec nic špatného. Nikdy nevízvídám na synech kde byli a s kým byli je to o vzájemné důvěře. Ale je také pravdou, že jejích přítelkyně znám. Já jako matka bych si teda asi musela myslet po roku kdy můj syn chodí s přítelkyni a já ji neznám, že je někde něco špatně ! V tomto problém nevidíte Zuzano ?

Otázkou je, jestli rodiče Zuzčiného partnera ji chápou jako jeho budoucí ženu...

he he, ono je hlavně otázkou, jestli ji tak chápe on . Typuju, že ji má jen na dobu určitou, pak přijde výměna za nový model. Pokud by bydlel sám, v mezidobí by to bylo složitější.

Osočování z majetnických sklonů je hrubost, když si nejsme jistí jak to doopravdy je.

osočování z majetnických sklonů je velmi na místě už jsem to tu sice vypíchla, ale tak ještě jednou

Mě to ale hrozně ubližuje, kdežto on si vůbec neuvědomuje, že je něco špatně. Přemýšlím, jak mu mám vysvětlit, že tohle vůbec není pro jeho dobro do budoucna? Protože jemu to stále nedochází.

vy z těchlech třech vět nemáte vosypky? kdyby napsala jako že jí to jde trochu na nervy nebo tak něco. ale vono jí to HROZNĚ UBLIŽUJE. a dále vona přesně ví, co je pro jejího hocha nejlepší. a ten zmetek jí vůbec, ale vůbec neposlouchá

Napadlo mě to co Kolemjdoucího - že Zuzana to bere vážněji než přítel, nebo možná ne vážněji, ale je dál, on si prostě chodí se Zuzanou a k tomu žije svůj původní život. Zuzana ho už přivedla domů, on ji ne.

Připomínky, co má, bych brala jinak, pokud by bydleli spolu. Pak by asi bylo divné hlásit mamince každý příchod, odchod, místo výletu s partnerkou cválat s mamkou do Penny nebo ji vyzvednout z babince. Ale i to se může stát, výjimečně, třeba pomoct s nákupem na velkou rodinnou oslavu a vyzvednout mamku z babince, aby v jednu v noci nemusela dva kilometry pěšky, protože táta leží s chřipkou.
Rodiče klukovi určitě mockrát pomohli a ještě třeba pomůžou, tak proč ne on jim, totéž může Zuzana.
A jestli jsou vzájemně zvyklí dát si o sobě vědět, tak na tom nevidím nic divného. Pokud jen ohlásí, že nebude doma, nebo že přijde později než obvykle - nedovoluje se, jen informuje - tak se prostě chová jako normální člen rodiny.
Hodně to souvisí s tím, že bydlí s rodiči. Dokud jsem bydlela u našich, oznamovala jsem všechno, když jsem se osamostatnila, tak se to změnilo.

U nás to máme podobně jako u Můry - kdo jde pryč, řekne že jde pryč, jestli bude v místě nebo jede autem (jen kvůli přehledu, kde se které auto nachází a co za vozítka je k dispozici), zhruba kde bude (kdyby se přestal ozývat, abychom mohli policii dát místo posledního pobytu :-), a pokud jedeme pryč přes noc, tak si řekneme i kdy přibližně se vrátíme. Po dojezdu autem do cíle taky podávají hlášení, stačí mi smskou "dojeli jsme OK".
Včera odjel syn do Prahy busem s tím, že se vrátí v pondělí, spíš v úterý. V úterý má možnost svézt se se mnou domů autem, takže přijede v úterý se mnou, ušetří si peníze a spoustu hodin času. Kdyby se rozhodl tam zůstat, tak dá vědět. Nic mamánkovského na tom nevidím.

Vlastně spíš by mi přišlo nedospělé a nezralé, kdyby mi děti zapomněly dát vědět, že přijdou zítra místo dnes a že dojely na místo, na mobilech vypnutý zvuk a doma vynervená máma, co se stalo a kdy bude načase spustit záchrannou akci. Tohle dělají puboši, těm některé věci ještě nedocvaknou :-)
Když tohle ohlásí, tak ať si spánembohem dělají co kdy kde chtějí. Detaily mě nezajímají:-)

Přemýšlím, jak mu mám vysvětlit, že tohle vůbec není pro jeho dobro do budoucna? Protože jemu to stále nedochází.

neosypávám, ježí se mi chlupy :-)

Kdyby mi muž kdysi svěřil, že přemýšlí, jak mi vysvětlit, že tohle ale vůbec není pro mé dobro do budoucna, tak by asi nebyl dnes mým mužem.

že je tedy Zuzance, je to tu?

ta věta o dobru do budoucna navádí k úsudku, že je pisatelka majetnická, ale na druhou stranu si budu stát za tím, že je hrubost kvůli jediné, možná pouze nesprávně formulované větě, vynášet takové jednoznačné soudy. Myslím, že by nebylo od věci, aby každý, kdo tu dá v plen svůj problém, reagoval v průběhu diskuze a upřesňoval konkrétní nejasnosti. Tím by se předešlo dohadům a bujné fantazii. A hlavně těm jasnozřivým soudům.

Neboj, ona z toho Zuzana vyroste. Dva tři rozchody, dva tři rozvody, a přijde na to, že každý člověk je svébytná bytost, co se nedá manipulovat do Zuzanou nastavených mantinelů.
Možná tak první měsíce, v období zamilovanosti. Až prvotní okouzlení pomine, pustí každý normální chlap takovou "vševědoucí" dívčinu jak horkej brambor.
Moje "jasnozřivé soudy" vycházejí z dlouholetých špatných zkušeností i z uvědomění si vlastních chyb. Ale na to si musí každý přijít sám.

netvrdím, že nemáte v něčem pravdu, ale chci říct, že vše se dá říct i jiným způsobem, než jednoznačně odsoudit. Možná mam taky problém to správně vyjádřit. Ale některé reakce jsou strašně zkratkovité, pisatelé si neuvědomují, že mohou i nespravedlivě ublížit.

máš pravdu, někdy lze ublížit nespravedlivě, tady tím spíš, že se nevidíme a neznáme, máme jiné zkušenosti a náhledy. Ale právě proto nechápu, že někdo naprosto nevstupuje do dikuse, vždyť by stačilo pár upřesňujících vět, nějaké vysvětelní a hrany by se obrousily.Samozřejmě, že někoho může odradit pár nepříjemných komentářů v úvodu, ale s tím snad pisatel dotazu malinko může počítat - a o to víc se snažit obhájit svůj postoj nebo se třeba dobrat k jinému.

...zdá se mi, že naopak pisatelka netuší nebo absolutně neuvažuje o tom, že "něco špatně" může být i na jejím přístupu.Nic ve zlém.

Souhlas. Ta diskuze by byla úplně o něčem jiném, kdyby se Zuzka zapojila. A třeba by i uznala,že to přehání a získala by jiný náhled na chování a vztahy v přítelově rodině. O tom, že životními zkušenostmi by pohled na stejnou věc získal zase nový úhel, je zbytečné se přít.
Ani nechci nikomu jeho vlastní zkušenosti upírat. Dokážu i pochopit, že ty problémy, které se tu řeší si každý aplikuje na svůj vlastní život. Co člověk, to jiný příběh. To je bohatství těchto diskuzí.Jen ta forma.