O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

JAK SE ZBAVIT "ZÁVAŽÍ" PDF Tisk E-mail
Středa, 12 září 2007

 Já vím, zní to hloupě, říkat o někom, že je závaží. Ale někdy je to pocit ještě horší, než co jiného. Mám přítele, v podstatě si na něj nemůžu moc stěžovat. Vzhledově, věkově a téměř vším je na první pohled tím, kdo by prý ke mně pasoval. Bohužel, už pár měsíců mě náš vztah přímo dusí. Ale plácám se stále v začarovaném kruhu. .

Známe se už čtvrtý rok, z toho dva a půl roku spolu bydlíme. Je to vlastně už takové pelichající manželství.

 

     Přítel je solidní, nechová se nijak špatně, ale přestávám vůči němu mít všechny ty hezké city, co jsem měla dřív. Naopak mě začíná čím dál tím víc věcí na něm vadit. Jsou to všechno prkotiny, ale je jich plno. Vadí mi plno jeho projevů, plno věcí, které mi předtím nevadily. Máme na plno věcí odlišné názory, máme odlišné plány, zájmy. Uvědomuju si to, snažím se zachovat si čistou hlavu, ale současně si říkám, že tahle únava ze vztahu není přeci to, co bych chtěla od své budoucnosti.

    

     Jenže - já vím, že mě velmi miluje, dává mi to stále najevo, tedy spíš mě o tom hodně často ubezpečuje. Ale mám stále víc a víc pocit nějakého uzamčeného prostoru... Nevím, jestli se vyjadřuju dobře, ale čím dál tím víc se musím hlídat, abych nevyjela pro každou hloupost. Abych mu neříkala: "Prosím tě, jak tohle děláš, nedělej tohle, nedávej tamto semhle..." Přitom vím, že je opravdu hodný, že ho naši mají rádi, že jeho rodiče zase mě, že všichni už vlastně jen čekají, až "přidáme papír o uzavření manželství". Vypadá to, že se čeká, že letošní Vánoce a Silvestra už budeme slavit jako manželé. A já se toho strašně bojím, takhle žít už nechci, ale současně se ještě víc bojím všem ublížit.

 

     Myslíte si, že nejsem normální? Většinou tu každý je nešťastný ze svého vztahu, já bych měla být spokojená, ale vůbec nejsem. Poradíte mi?

 

Díky, Yvona

 

 

Komentáře (35)add feed
máš prostě roupy, : AlenaT
hele nabrnkni si někde v hospodě frajera, co tě nejmíň jednou tejdně zmlátí - a budeš šťastná.
září 13, 2007 01:58
Ale jestli ono to není spíš tak : Gita
že přemíra citů škodí. Ze ten druhy partner musi umet taky zustat sam sebou a mit svou hodnotu, dat domu druhemu svobodu a ne ho nekam tlacit. Zazila jsem to z obou stran a obe jsou naprd. Idealni zlata stredni cesta se hleda hodne tezko, chce to zkusenosti a taky stesti v tom narazit na nekoho, kdo mi bude "rovnocenny". Kdysi se to tu řešilo (a myslím, že ne jednou) zase z té druhé strany. Někdo napsal něco v tom smyslu, že lásky je jen 1 litr, takže když jeden miluje na 700 ml, tak tomu druhému už zbývá jen 300 ml... Takze takhle parafrázuju.

Ten příběh je mi trochu povědomý, protože jsem taky zažila vztah, kde mě přemíra lásky dusila. Ona to snad ani nebyla láska, spíš taková závislost a majetnickost. A cim vic se me on ptal, jestli ho miluju, tim vic jsem si uvedomovala, ze ne, a hrozne me temi otazkami stval, protoze jsem na jednu stranu nechtela byt hnusna a rict mu pravdu, ale zaroven jsem nechtela ani lhat. On se pak na konci vztahu citil hrozne podvedeny ("Rikalas mi prece, ze me milujes..."), jenze uz si neuvedomoval, ze si tahle vyznani z me strany vynutil.
Někdo by řekl, že jsem si těch citů nevážila a měl by jistě aspoň částečnou pravdu. Na druhou stranu ale jsem v tom vztahu cítila problém (a ne jeden), jen jsem ho v té době nedokázala pojmenovat. Dnes bych rekla, ze problem byl v tom, ze jsme se k sobe jednak uplne nehodili, jednak jsem predtim poznala chlapy, kteri mi po urcitych strankach vyhovovali vic. Mne potom v tom vztahu neco zalostne chybelo. Mrzi me dodnes, ze jsem mu ublizila, ale vim, ze kdybych si ho vzala (coz tehdy chtel), tak bych byla cely zivot nestastna a mela bych pocit, ze jsem o neco prisla. Proto myslim, ze i Yvona by si mela uprimne odpovedet na to, co ji vlastne vadi, ne ani tak ty prkotiny (myslim, ze ty to nejsou, protoze zamilovany clovek je prejde), spis ten hlavni duvod, proc uz ho nemiluje. Rozhodne mi nepripada moudre vstupovat za teto situace do manzelstvi.
září 13, 2007 08:44
To vypadá : David
jako ukázková ponorka. Pokud máš zaječí úmysly, je lepší prásknout do bot radši hned, než se nechat natlačit do manželství, do dětí, hypotéky atd. a pak to všechno zbourat.
"Máme na plno věcí odlišné názory, máme odlišné plány, zájmy." - to mi nepřipadá jako dobrý základ pro budoucí společný život. Mám tak nějak zafixováno, že životní partner by měl být zároveň i nejlepší přítel. Až okouzlení a spalující vášeň odezní, přátelství a vzájemný respekt zůstane a na tom se dá stavět.
září 13, 2007 08:48
Alenko T. Hezký!!!!!! :-)))))))) : NČ
.
září 13, 2007 08:55
NČ, Aleno T. : Gita
Nechci se opakovat, ale úplně nesouhlasím s tím vaším zatracením. Možná je ta Yvonino rozpoložení totiž způsobeno tím, že se víc poznali, jak spolu začali bydlet. Ono vodit se s někým za ručičku a bydlet s ním je dost rozdíl a hodně to prověří toleranci a kompatibilitu těch dvou lidí. Nemusí být jeden z nich hned špatný, když to neklape.
Ještě bych dodala, že každý od vztahu očekáváme něco jiného. Samozřejmě, že ideální je, když ty představy jsou reálné a vyzrálé. Každopádně pro někoho je klíčové, aby měli společné zájmy, pro někoho, aby to klapalo v posteli... Každý to máme nastavené nějak jinak, důležité je ale, abychom v tom vztahu nešli sami proti sobě, proti tomu, co je pro nás důležité. Není nutné nějak vysvětlovat okolí, proč jsem se rozhodl tak nebo tak (zůstat nebo odejít), protože nakonec je to tvůj život a když si ho pokazíš a budeš nešťastná, tak to nikoho nebude moc zajímat a nikdo to pak za tebe nevyřeší.
září 13, 2007 09:08
jasně : Kamila
...první moje myšlenka byla - proboha a kolik je ti let? Ale je dobrý si šáhnout do svědomí - nikdo z vás neměl ten pocit, že ho partner dusí? Já jo... skončilo to rozchodem, kterýho jsem nikdy nelitovala (nepíšu o manželství, to je jiná kapitola). Takže - já bych se zamyslela nad tím, jestli jsou to obyčejný roupy nebo jestli jsem udušená skoro k smrti. Pokud je bé správně, rozchod je na místě neb toto není ani k němu fér!
září 13, 2007 09:26
Gituš, jo, tojo, : NČ
ale přeci je naprosto prvořadý O TOM MLUVIT!!!!!
Teda - nemyslim takhle: "...hele šmudlo, už druhej rok nudíš, mám tě plnej chrup,...".
Myslím nějak tak, že vždycky, když něco vadí, tak to hned v klidu říct, hlavně ty vodlišný názory, plány, zájmy. No a von přeci nějak, kur*a, reagovat MUSÍ. Jasněže až teprve po vyřikání si, je možný si udělat názor na životnost soužití. I když - já si stejně myslim, že je tam jedinej problém, a to stereotypní nezáživná postel! Na to občas postačí (ale samože někdy nepostačí) i nějaký společně shlížený DVD - doporučuju!
No a Yvonka by si měla též uvědomit, jestli chce mít doma dráždivý vzrůšo, třeba i itálii, sadomaso, nebo jestli chce mít rodinu s dětma v klidu, se zodpovědnym fotrem. Ještě bych dodal, že neodsuzuju ani nezlehčuju ani jednu z těch variant. Jen chci říct, že jsou z 99,9%neslučitelný.

září 13, 2007 09:32
také bych považovala : Inka
za charakterní od něj odejít zavčas, takové manželství by dlouho nevdrželo, jak říká David, má to špatné základy. Ale hodného člověka a dobrého vztahu si člověk váží až když něco hodně špatného prožije, nebo když nemůže dlouho najít dobrého partnera a je na všechno sám, ale to se nedé vynutit, to se musí cítit uvnitř.
září 13, 2007 09:33
milá Gito : alena tečkovaná
když je hodnej a zodpovědnej kluk, kterej se dokáže postarat o rodinu a ve kterém má oporu a se kterým si může být jista, že ji v nouzi nebo nemoci neopustí připadá jako závaží, pak je mi líto, ale děvče potřebuje zažít přesnej opak, aby si dotyčného začala opět považovat. Muži mají obvykle úplně jiné zájm, než jejich partnerky či ženy..výjimek je jen velmi málo. Ale lidi, kteří spolu chtějí žít se spolu musí domluvit, musí se přizpůsobit jeden druhému a naučit se to. V dobrém i ve zlém...ve zdraví i v nemoci. Není vždycky svátek a pohoda. Natáhnout rypák a frfňat, že už to není jako na prvním rande je hrozně jednoduchý...asi to milé děvče přes ten rypák potřebuje dostat, aby se včas probrala.Tady totiž nejde hlavně o zábavu a rozptýlení dotyčné, ale o to, jakého otce vybere svým dětem. Jim ona má zajistit DOMOV. Podle toho, co psala to tak cítí i její budoucí muž. Ona ale zřejmě ne. Pak skutečně nemá cenu, aby spolu zůstávali. Jemu přeju, aby ho to brzy přebolelo a aby našel děvče, které si ho bude vážit a mít ho rádo.
září 13, 2007 09:37
Yvono : Jasmina
Jestli toho chlapa nechas,muzes toho pozdeji zalitovat,zvlast jestli si nabrnknes nekoho,kdo se k Tobe bude chovat tak ze obcas kvuli necemu Te posle kamsi.
Jenze ruku na srdce,to je to co potrebuje vetsina zen i muzu.
Zit s nekym,kdo vsechno odkyve,neozve se,nesnazi se prosadit i svuj nazor,nenastve se,nepohada;-partnerstvi ztraci smysl.Plati to jak pro zeny tak pro muze.I muz,kdyz ma doma az moc submisivni zenu,ji zacne pohrdat.
Yvono,nepreju Ti nejakyho blbce,ktery Te bude mlatit. Myslim ze potrebujes k sobe nekoho rovneho,ktery pri Tve vytce;"Prosim Te jak tohle delas..." by Te usadil,ktery by po Tvem karavem tonu bouchnul dverma a sel treba do hospody.V prvnim momente takove situace by jsi se mozna rozbrecela ze neni po Tvym,mozna politovala jak ten byvaly jen sklopil usi ale nakonec by to bylo prave to ono,co drzi v partnerstvi tu jiskru. Toto jsem udala jakysi priklad.
Tak jak pises,si myslim osobne ze fakt nema cenu se nechat dotlacit do manzelstvi. Tedy nikdy nic v zivote nema cenu,co neudelas dobrovolne Ty sama a s chuti.Brat ohledy na rodice v tomto pripade nedelej,pac je to Tvuj zivot,ne jejich.Takoveho chlapa co mas ted by jsi mozna ocenila v cca 50ti letech,az by jsi prosla neskutecnymy zkusenostmy tezkosti atd.Predstav se sama sebe jako dite,ktere od mala furt dostava hracky a jine dite,ktere dostava poprve v 10ti letech hracku a ten rozdil nadseni mezi obema detmy.
září 13, 2007 09:46
Yvono, napsalas: : Aglája
...tahle únava ze vztahu není přeci to, co bych chtěla od své budoucnosti.
A co bys chtěla od své budoucnosti? To je klíčová otázka, na kterou si musíš pravdivě odpovědět a podle toho se rozhodnout. Pokud tvůj přítel chce zakládat rodinu, ale ty spíš cestovat, studovat a tzv. si užívat, tak to raději přes koleno nelámejte.
Jinak tě můžu ubezpečit, že to, co popisuješ, tím si prošla valná většina spolu bydlících párů. Ale jak píše NČ, nemá cenu to v sobě dusit a plakat na Kudlance. Tvůj přítel jistě cítí, že není všechno v pořádku a ty ho svým chováním vlastně mateš...
No, problém asi je, že spousta žen hovoří o nějaké "budoucnosti", která je ale spíš plná snů a romatických představ a nechtějí si připustit, že by zkrátka měly "jenom" spokojenou rodinu.
září 13, 2007 09:55
No, nechci strašit, : Krakonoš
ale on přes rypák občas dostane taky ten, kdo si myslí, že snědl h*o Šalamounovo a neustále to všem ukazuje smilies/wink.gif. Jinak Yvoně: Ať je to jak chce a z jakýchkoli příčin, s pocitama, který máš, v žádným případě neuzavírej manželství a nezakládej rodinu. Je zbytečný vyrábět další nešťastný duše z rozbitých rodin.
září 13, 2007 09:59
Heleďse Yvonko, sem si znova přečet nadpis (závaží) : NČ
Myslím, že se ho zbav co nejrychlejc, neraději ještě dneska, a to v zájmu vás obou.
Hroznej pocit - žít život se závažim na krku. A stejně hroznej pocit - bejt tim závažim!
září 13, 2007 10:00
Aleno T, NČ : Gita
Aleno: Určitě s Tebou v zásadě souhlasím. Bohužel jsem teda aspoň já z toho článku nenabyla stoprocentní jistoty, že je to zase až tak úžasný kluk a zodpovědný otec dětí, když teda Yvoně něco vadí. Není moc konkrétní, co jí vadí. Dovedu si představit, že některé maličkosti časem unaví. Tím to nevyvracím, dost možná to tak opravdu je, ale na to si musí Yvona odpovědět sama. Je pravda, že člověk názorový a hodnotový žebříček po těch kopancích od života mění. Ale zase pokud ten vztah nefunguje a je pohřbený, tak stejně nemá cenu. Jak napsala Kamila, každý z nás si sáhněme do svědomí a zeptejme se sami sebe, jestli jsme něco podobného třeba nezažili. Já jo. Včetně toho nabití huby. Nicméně svého rozhodnutí rozejít se jsem nezalitovala ani jednou, a to dokonce ani v době, kdy jsem nikoho neměla. Takže bych brzdila s těmi soudy, ono je to všechno hodně individuální a jak jsem řekla, Yvona nepíše moc konkrétně, ani nevím, kolik jí je let. Bylo by fajn, kdyby se trochu rozepsala, abychom mohli líp posoudit, jestli jsou to ty roupy, jak říkáš, nebo vážné důvody.
NČ: Jak už jsem napsala, i maličkosti unaví. Kde bereš jistotu, že Yvona se svým přítelem nemluví? Možná máš pravdu a ne, ale možná taky mluví a mluví pořád dokola a výsledek žádný. A po zkušenostech musím říct, že někdy mluvit nestačí, protože to ta druhá strana prostě nebere anebo není ochotná brát či vůbec schopná s tím něco dělat. Je pravda, že si Ylona může "pohoršit", že třeba nemusí už narazit ani na takového, jako je tento. Ale ty sám, NČ jsi jednou řekl, že než pít patoky, ze kterých tě bolí hlava, tak budeš raději abstinovat. Není tohle obdobný případ? Holka znechucená, udušená a přiotrávená chlapem? Není pro ni lepší být sama? To si musí ale zodpovědět ona a rozhodnout se. Se všemi riziky s tím spojenými.
září 13, 2007 10:06
Gituš : NČ
Vo tom přeci žádná! Jestliže už mají vše prohovořeno, probráno, von i nadále nevyhovuje, tak jim to prostě nejde. A na tahu musí bejt vona. V tom přídadě je ale zbytečný, aby vona psala, že von ji furt miluje a jánevimco... Co teda vlastně na ní miluje? Jestli tu její, tak bych ho chtěl ujistit, že těch je všude spousta. Její "duši" zřejmě nemiluje, když jen naplano kecá a nic pro to neudělá.
Jo, Gituš, prosimtě pro všecko nasvětě!!!! Rozepiš podrobně tu větu, kdes psala: "...jednak jsem predtim poznala chlapy, kteri mi po urcitych strankach vyhovovali vic".
Čím vyhovovali???? Co jsou určité stránky????? Konečně bude něco pikantnějšího!!! Dííík!!!
září 13, 2007 10:19
NČ : Gita
Uhád jsi správně, bylo to i TOHLE smilies/grin.gif. Všichni mi kdysi říkali, jaký je to super chlap a že lepšího nepotkám, ale kdybych opravdu měla přidat něco té pikantérie, moc dobře by ses bavil, to ti zaručuju! Ale to by nebylo fér, tohle je jen mezi mnou a tím dotyčným. A nešlo jen o to. Já třeba mám problém i s někým, kdo leta páně nosí odpornou koženou bundu a k tomu oblekové kalhoty a myslí si, že je frajer na jakého nikdo nemá. A kdo je ve společnosti king a doma brečí do polštáře s lahví vína. Br.

Ale to nemusí být případ Yvony. Třeba má opravdu fajn chlapa, jako mám teď já, akorát si ho neváží. Obávám se však, že jeho kvality tady nerozlouskneme.
září 13, 2007 10:26
Hm, ti teda pěkně děkuju za odpověď :-( : NČ
.
září 13, 2007 10:31
další : Yvona
Díky vám všem. Z té první reakce mi bylo až do breku. Říkala jsem si, jak jsem blbá, že jsem sem psala. Víte, my spolu na to téma mluvili hodně často a nakonec to vždycky dopadlo tak, že všude je hůř, tak co chci???.
Ale ono je to tolik drobností, na které máme odlišný názor. Hodně jsem si zavinila já, protože jsem si říkala, že musím být tolerantní, hodně věcí jsem raději odsouhlasila, protože jsem si říkala, že na tom přeci svět nestojí. A tak tedy jím i hodně jídel, která mi nechutnají, poslouchám hudbu, kterou nemusim, pouští se televize, kterou bych taky nemusela, atd., protože se to pomalu všechno zažilo. A teď je těžké být proti tomu, protože: “co ti na tom vadí, doteď ti to nevadilo?”. Taky kamarádi. Máme každý jiné, ale nakonec jsem pomalu odřízla svou partu, protože on se mezi nimi necítil dobře, tak jsem je víceméně opustila. Spadla jsem do toho všeho nenápadně a najednou se dusím.
On to není žádný velký průšvih, ale statisíce malých. Někdy mám pocit, že je absolutně všechno nalinkováno na sto let dopředu.
Ještě jedno: je mi 31 a jemu 35. Všichni mě tlačí do dítěte, taky bych ráda dítě měla, ale do tohohle stavu se bojím. Protože to už by bylo konečné.¨
Ještě jedno: nemyslím si, že správné řešení a jediné štěstí je:
nabrnkni si někde v hospodě frajera, co tě nejmíň jednou tejdně zmlátí



září 13, 2007 10:31
Tak vidíte rejpalové : Gita
Ještě vám ten chlap připadá sqělý? A zdá se, že spíš Yvona by chtěla tu pohodovou rodinu než on...

Yvono, tohle znám a chápu: Jídlo, hudba, atd. Bohužel, chyba fakt je si ty hranice nestanovit hned na začátku, protože pak už to opravdu nejde. smilies/undecided.gif


září 13, 2007 10:36
No jesli na výzvy odpovídá, : NČ (REJPAL)
že všude je hůř, tak aspoň vidíš, že má smysl pro srandu :-)
A jinak? Když to neděláš ráda, tak to nedělej! A dělej si co ty máš ráda! Když ti to nechutná, uvař si, co ti chutná! Takovymdle trapnym podřizováním se ROZHODNĚ láska neprokazuje.
Nevyčítej to ale jemu, von jen jde cestou pohodlnou, ze který´s mu zcela dobrovolně vodmetala všecky smítečka. Ono to všechno ale stejně budou jen zástupný problémy. Když je vše mezi dvěma OK, tak určitě nevadí, když se s tebou von občas koukne na Velmi křehké vztahy a Pojišťovnu štěstí, a ty ho pak klidně necháš čubrnět třeba na blbej fotball a zjednáš si na tu dobu kámošku do hospody na sedmičku.
září 13, 2007 10:54
Yvčo, : *Vodoměrka
nemusíš přece jíst jídla, která ti nechutnají a dívat se na televizi na pořady, co tě nebaví a vztah na tomhle vůbec nestojí. Tvůj přítel by to měl pochopit, zkus mu vysvětlit, že to prostě nechceš. Potom se uvidí, jestli to vezme a pochopí a nebo jestli mu to bude vadit. V tom případě bych si opravdu začala vážně rozmýšlet, jestli nebude lepší rozchod. Tisíckrát nic umořilo osla, takže sama vím, že ty drobné maličkosti dovedou napáchat ty největší škody.
Nikdy neškodí pokusit se o záchranu vztahu, jestli na tom druhém neshledám vlastnosti neslučitelné se společným životem. A jestli i on stojí o tebe, tak se o to přinejmenším pokusí.
září 13, 2007 10:54
jsem moc ráda, za vaše rady : Yvona
NČ, máš absolutně pravdu, ale já to všechno dělala (blbec blbá) nejprve opravdu z lásky. Ustupovala a ustupovala. A teď je to už "zažité a zákonité".
Zkusím rozumně neustupovat a moc nediskutovat.
září 13, 2007 11:10
Yvono, : Ariana
nenech se tlačit do nějakého závazného rozhodnutí kvůli svému věku a kvůli tomu, že se to od Tebe očekává. Není ještě zas tak pozdě. Dej si nějakou lhůtu, do kdy dáš partnerovi šanci a hodně dej na své pocity. A sleduj, jestli se spolu umíte smát, to považuji za mnohem důležitější, než jestli máte společné zájmy.
září 13, 2007 11:35
no ono chce vycházet z toho, : Inka
že jsme každý úplně jiný a vždy budeme, ale spíš prozkoumat to, v čem jsme hodně jiní, jestli jsme schopní partnerovi chyby bez problémů v životě unést dalších 50 let společného života nebo jestli nám to tak zásadně vadí, že přes to vlaky nejedou. V každém partnerství se musí trochu podřídit on Tobě a Ty jemu, a tohle by mělo být vzájemné. Pokud člověk stále jen ustupuje, tak za chvíli ztrácíš svou identitu a stáváš se alergickým na téměř všechny partnerovi zvyky a reakce. Také je potřeba vidět partnerovu střícnost k Tvým přáním, abys i Ty byla spokojená. Ale k tomu musíš svá přání říci nahlas, on Ti do hlavy totiž nevidí. Možná to je pro Tebe výzva od života se tomu postavit čelem a naučit se v klidu říci co chceš Ty a co v zádsadě nechceš a za tím si prostě stát. Taky asi chce trošku zvážit co je pro život fakt podstatné a co je prkotina. Šikanovat zbůhdarma bych se rozhodně nenechala, ale ani bych partnera nešikanovala nepodstatnýma blbostma. A tedy žádný partner mi nikdy nelustroval mé přátele, naopak se snažil mezi ně zapadnout a já mezi ty jeho.
září 13, 2007 11:39
Yvono, základní a nejhorší chyba, kterou můžeš ve vztahu udělat je: : Sinix
1) Odříznout se od party svých kamarádů. - Pokud se on mezi nimi necítí dobře, tak ho mezi ně nevoď a choď tam sama.

2) Pokud ti vadí, že ti po milionté za minutu řekne, že tě miluje, tak mu na to odpověz:"Hm." nebo "Já vím, už jsi mi to tuhle minutu řekl 999 999x...", apod.

Zkrátka a dobře, životní prostor potřebuje každý, ale každý si ho musí udělat. Vztah je o komunikaci. Pokud nefunguje, tak je konec.

Nikam se nenech tlačit ani přítelem, ani nikým jiným. Oni ti dítě vychovávat nebudou.
září 13, 2007 11:43
??? Proč by jí přítel, doposud předpokládaný budoucí manžel a otec budoucího dítka, : NČ
neměl vychovávat dítě? To jako dítě patří JEN MÁMĚ???? A ona si rozhoduje, kdo ho smí a nesmí vychovávat JEJÍ dítě ???
No nazdar !
září 13, 2007 12:29
ty jsi zmatenej NČ, : Inka
čti pomaleji, Sinix píše ONI Ti dítě vychovávat nebudou, tím básník myslel, že se nemá nechat od jeho a její rodiny do ničeho tlačit. Že musí sama svobodně rozhodnout jestli s ním bude či nikoliv.
září 13, 2007 12:54
No to teda sem ještě zmatenější, Inuš. Promiň zmatenýmu starci, zmítanýmu větrama. : NČ
Ať čtu jak čtu: Nikam se nenech tlačit ani přítelem, ani nikým jiným. Oni ti dítě vychovávat nebudou.
O její rodině ani slovo, o jeho rodině též ani slovo. Zato přítel přímo explicitně.
Jestli teda ten "básník" chtěl říct něco něco jinýho, proč to ku**a neřekne???!!!
Asi takhle:
ONI, a ať už je to kdokoliv, celý příbuzenstvo, včetně tety Máni z Nymburka (přeju Máně hodně zdraví k dnešnímu svátku), tak Oni skutečně do výchovy nemaj co mluvit. Sice budou, ale s tím si šikovný děvče jistě poradí.
Ale přítel (samože předpokládám KDYBY BYL OTCEM, jinak by to celý ani nemělo smysl), tak to už je přeci uplně jiný kafe.

září 13, 2007 13:16
Máňa... : Aglája
...byla včera.
září 13, 2007 13:57
Nojo dík. Máňo promiň. : NČ
.
září 13, 2007 14:11
NČ máš-li větry uvař si kmínový čaj, : Inka
miminkám to taky pomáhá, tak proč ne starcům. Větrama se rozhodně nenech zmítat a vůbec nikým.smilies/wink.gif
To z toho vyplynulo o jeho a její rodině je zmínka v článku nahoře:
"Přitom vím, že je opravdu hodný, že ho naši mají rádi, že jeho rodiče zase mě, že všichni už vlastně jen čekají, až "přidáme papír o uzavření manželství". Vypadá to, že se čeká, že letošní Vánoce a Silvestra už budeme slavit jako manželé."
Ne jen jí radíme ať se rozhodne sama za sebe jak to cítí a ne pod tlakem rodiny, že se to očekává, tak to bylo myšleno, víš??
září 13, 2007 14:13
Ja mam ale dojem : Jasmina
ze po tomto dopisu a prispevky v tom vztahu setrvava spise z jakes nepsane povinnosti.ma pocit ze neexistuje padny argument,proc byt nespokojena,coz o promluvach s pritelem dojit k zaveru cosi jako-"nu,jinde je to horsi" to vypada,jako kdyz je ji vtloukano do hlavy-co by jeste chtela? mam dojem ze vetsina zenskejch,co vlastne chce-vazit si toho svyho chlapa.
At si zena vriska a dupe nozickama obcas,at jeci ze uz ho ma plny zuby,v momente kdy se uklidni pak si uvedomi ze by bez nej vlastne nemohla bejt,ze ji ma furt co nabizet ( a nemyslim tim zrovna zabavu)to si myslim ze o lasce je,ikdyz uz vyprchala zamilovanost.
Dobre,mozna se nechala zahnat do kouta ale spravovat to muze jen v pripade ze by citila ze ho porad miluje,jen to nekde skripe. Dle tohoto dopisu mi ale pripada ze ji je uz protivny,ze je laska pryc,-tak co zpravovat? Leda sebe-tzn. pro priste si hned z kraje vztahu budovat sve uzemi,sve misto,svou cest.
září 13, 2007 14:22
Jo tak to bylo myšleno. Joaháááá!!!! Raději než kmínovej čaj dám dva/tři Bráníky. : NČ
To já jsem těma větrama taky myslel něco uplně jinýho, než TY větry!!! Sem myslel ty větry, venku, foukaný vod moří a oceánů, z dalekejch krajů.
Je to bezva, když něco napíšem, tak že si pak vzápětí můžeme říct, co jsme tím vlastně mysleli :-))))))))))))))
Ahoj, běžím rovnou z úřadu na dva Bráníky (nemyslím ale samozřejmě ty městský čtvrti v Praze 4, ale dva půllitry (celken 1 litr) piva, vyrobenýho v Bránickym pivovaru.
Všem bezva vodpůldne!
září 13, 2007 14:30
Po rozchodu mi nechyběl : Lenka*
Zažila jsem něco podobného. Podle jedné pitomé knížky jsem po předchozích peripetiích zkusila vztah z rozumu. Bohužel jsem nedočetla, že jsou k tomu potřeba i jakési "dotykové sympatie". Zkrátka, aby Vám ten člověk "na omak" nebyl odporný. Na ostatním se už prý dá budovat.
Shrnu to. Kluk to byl hodnej, ale mamánek, až hrůza. Navíc mi byl "dotykově nesympatický". On byl zamilovanej a já začala postupem času trpět, ačkoli vlastně nebyla zjevná příčina...
Rozlouskla jsem to po třech letech, když jsem si uvědomila, že je pro mě právě tím závažím, a že se mi po něm absolutně nestýská, když s ním nejsem. Naopak ze mě padá balvan.
Taky měl rád moji mámu a já jeho rodiče jako vlastní. Plánovali nám svatbu a my dítě. (Dítě jsem chtěla nejvíc proto, abych utekla ubíjejícímu nalinkování a steroptypu. Jak já byla blbá!!!). Stejně jsem se s ním rozešla. Po předchozím naznačování... Naprosto v klidu jsem mu oznámila, že takhle dál už nemůžu. Řekla bych, že byl docela rád, rád se vrátil k mamince do starých zajetých kolejí... Ze mě ten balvan povinností a nalinkování najdenou spadnul a mohla jsem konečně volně dýchat. Začala jsem vyrážet s kamarády na výlety a do kina. Až mě po nějaké době zaujal nový člen party... Moc milý, chytrý, charismatický kluk. Teď spolu oslavíme druhý rok společného soužití. I rodina ho přijala naprosto perfektně, ačkoli předtím na rozchod remcali. Vůbec při tom nemám pocit nějaké povinnosti, či nalinkování. Těším se na něj, miluju ho a on mě. Plánujeme po krůčkách naší společnou budoucnost... S ním se pořád na něco těším!!!

Takže jestli se v tom Yvonko poznáváš, taky Ti nechybí, když s ním nejsi, neboj se a vyjdi z těch pout. Z toho začarovaného kruhu. Ještě dneska!!!!!!!!! Moc Ti držím palečky!!!!!
září 15, 2007 12:54
Pro Yvonu : Filip
Má pravdu ten co říká: Hele nabrnkni si někde v hospodě frajera, co tě nejmíň jednou tejdně zmlátí - a budeš šťastná !!! Za dobrotu na žebrotu !!
říjen 06, 2007 00:00
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]