O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

POLORODÝ SOUROZENEC - "VPÁD CIZINCE" PDF Tisk E-mail
Pátek, 07 září 2007

 Četla jsem teď o problémech "střídavé péče" a zamyslela se nad dalším problémem, týkajím se dětí z rozvedených rodin: předesílám, že nejsem žádný teenager. Nicméně vám chci napsat o tom, kdy já - z rozvedené rodiny - jsem zjistila, že můj tatínek s novou přítelkyní čeká miminko. Tu situaci jsem na vlastní kůži nepoznala, jen „téměř".

 Bylo to takhle - jednoho dne se mi moje maceška (takto žena, kterou mám ráda a s její rolí tátovy druhé ženy jsem byla dávno v pohodě) svěřila, že s tátou pracují na miminku.  

 

     Bylo mi zhruba pětadvacet, tedy opravdu dost na to, abych takovou situace s přehledem zvládla, případně nad ní mávla rukou. Výsledek byl ale ten, že se mi okamžitě zhroutil svět. Miminko se nakonec nezadařilo, takže "polorodého" sourozence nemám, ale v tu chvíli to byl takový šok, že kdyby mi to vyprávěl někdo druhý, prostě bych mu nevěřila.

 

     Ano, smířila bych se se situací neb takový je život. Ano, myslím, že jsem zcela psychicky normální jedinec, řadím se mezi ty odolné. Ale chtěla jsem tento problém nadhodit z druhé strany.

 

Myslíte, že dítě lze připravit na situaci,

že najednou bude mít

polorodého sourozence?

Jak? A kdy?

 

Eva

 

P.S. Podle upozornění změněno nevlastní na polorodý

 

 

.

Komentáře (48)add feed
když bylo mým dětem : Inka
18 a 20let, byla jsem už nějaký ten rok znova vdaná a otěhotněla jsem. Řekla jsem to dětem jako prvním lidičkám, oba měli velikou radost a velmi krásné reakce, že jich bude víc a moc se o mně celé těhotenství starali. Děťátko pak ale před porodem ze dne na den umřelo, byla to rodinná trága nejen pro mě, dcera mě ten den docela náhodou zrovna vezla na gynekologickou kontrolu, kde se moc chtěla podívat na brášku ultrazvukem, byla to hrozná zpráva pro nás obě, ještě, že tam byla, nevím jak bych sama autem dojela do porodnice, syn přijel okamžitě za mnou s manželem a zůstali až do porodu. Dodnes se obě děti ptají jestli jich ještě náhodou nebude víc, myslím, že by byli rádi.
Vždy jsem jim říkala a zdůrazňovala, že Dášenka je má první holčička a Martin můj první chlapeček a na tom se nikdy nic nezmění.
září 07, 2007 12:25
Inko : Kamila
v žádném případě nechci zlehčovat, ale tohle by zůstalo "doma". Myslím, že případ, kdy si tatínek pořídí další mimi je odlišný. A vůbec, ty máš úžasnou rodinu!
září 07, 2007 12:28
Dítě ????? : Ráček
Evo, nevím co si o tom myslet , ale v 25 letech si byla dospělá normálně myslící ženská, žádné dítě a nechápu z čeho se ti měl hroutit svět. Ve svém věku si možná už ty sama mohla přemýšlet o miminku....A to, že tvůj otec s přítelkyní, kterou si měla ráda chtěli miminko je přece hezké, chtěli tak "spojit" svůj vztah a dát lásku dítěti. Ty už jsi byla dospělá žena....

smilies/undecided.gif Připravit dítě na to, že bude mít sourozence samozřejmě lze, ale záleží to na věku dítětě.
září 07, 2007 12:33
Ráčku : Eva*
a stalo se ti to? Pokud ne, tak nevíš, o čem píšeš...
září 07, 2007 12:39
všechny : Eva*
tyhle věci jsou totiž normální a správné jen pokud se stávají těm druhým....
září 07, 2007 12:40
Evo, : Ráček
vím o čem píšu, jsem v pozici té " přítelkyně "
září 07, 2007 12:41
hm : Eva*
tak to nevíš, je mi líto. Protože nejsi v pozici TOHO DÍTĚTE - to je oč tu běží...
září 07, 2007 12:43
...a ještě.... : Eva*
to, že se mi v tu chvíli jakoby zhroutil svět ventiluju až dnes tady, protože jsem si na to vzpomněla s článkem o střídavé péči. Pochopitelně jsem natolik svéprávná, abych si to v hlavě urychleně srovnala. Chci říct, že kdo nezažil, nepochopí....
září 07, 2007 12:45
ale.. : Ráček
nenapsala si proč se ti zhroutil. Z jakého důvodu ??? Jsou děti, které se na své sourozence těší, pomáhají baví je to....Děti nemají předsudky, nepřemýšlí o tom jako dospělý člověk.
Sama mám nevlastní sestry...
září 07, 2007 12:48
... : bb
tak to s tím zhroucením světa beru jako mírnou nadsázku, ale i tak, proboha, je to tak těžké pochopit? samozřejmě, že rozum jí říkal Jsi dospělá a co se děje, je přirozené a vlastně krásné. Ale pocity byly jiné a ona se s nimi teď svěřila. Prostě ji to zaskočilo, nic divného. Nemáme jen ty správné, rozumné, chápající, vyspělé a vyzrálé pocity a reakcesmilies/smiley.gif V něčem jsme pořád dětmi, i ve 30, i ve 40. Jsem přesvědčená, že až by se narodilo, zbožňovala by ho.
září 07, 2007 12:54
proč? : Eva*
protože tatínek je jen můj...protože rodiče TO nedělají... protože táta s mámou patří k sobě... tahle klišé sice nejsou pravidá, ale zakořeněná. K pocitům, které mě bez varování přepadly nemám racionální zdůvodnění. Také bych tu nechtěla pitvat sebe, jak říkám - pochopitelně jsem se s tím srovnala brzy. A že děti se mají všechny rády? To přeci vůbec není pravda, znám sourozence - a vlastní - kteří se nemohou ani cítit nebo aspoň měli takové velmi dlouhé období.. nic, uzavřu to - nechci psát litanie pod vlastní článek - šlo mi vyloženě o to, zamyslet se nad tím, co cítí TO DÍTĚ, když si tatínek pořídí mimi v druhém manželství a jak MINIMALIZOVAT PŘÍPADNÉ ŠKODY. Protože já tuto situaci očekávám z pozice první ženy, tedy žádám o radu, chcete-li!
září 07, 2007 12:54
Jé, já byla jedináček : *Vodoměrka
a celé ty roky, než jsem se vdala a měla svoje děti, bych dala nevím co za sourozence, ať už vlastního, nebo nevlastního...

září 07, 2007 12:57
Ráčku : bb
když máš nevlastní sestry, pak jsi tedy z rozvedené rodiny, sžila ses s nevlastními sourozenci, takže teď v roli partnerky rozvedeného muže prožíváš známý model
září 07, 2007 12:58
Neřekla jsem... : Ráček
že všechny děti se mají rády, to vůbec smilies/smiley.gif
Je to těžké pochopit, protože každý uvažuje jinak a já mám prostě jiný názor a každá jsme na opačné straně barikády. My jsme to zvládli naprosto v klidu a v pohodě...
Nikdy jsem se v takovýchto věcech nebabrala a i já sama jsem byla v životě postavená před hotovou věc, mám 2 nevlastní sestry a brala jsem, že to tak prostě je .
září 07, 2007 13:08
myslím, že pokud rozvod rodičů proběhne v klidu, : ivanka
tak to je menší zlo, ale co když se nejprve dlouho hádají, doma scény, pak dlouhé rozvodové řízení, pak smutek po rozvodu. Tím vším děti projdou, nikdo se jich na nic neptá. Pochopitelně, že také vyrostou, dospějou. Ale ten model v nich zůstane, jak píše bb.
Nakonec v nich je, že tak to asi "má být".
Že najednou je máma s jiným pánem, má ještě další dítě, že táta už není doma, že třeba o mámě mluví blbě, že chce, aby se to dítě k jeho nové ženě chovalo slušně...
Ano, všechno přebolí, ale není to vůči dětem fér.

září 07, 2007 13:15
ano, takový je život, : ivanka
ale není dobré jednat tak, aby to bylo bráno za "daný program"
pak není divu, že je každé druhé manželství rozvedený.

A že děti nic rodičům už neříkají.
Proč? Přeci rodiče jim taky nic neříkají.
září 07, 2007 13:19
ivanko děkuju... : Eva*
všechny jste rozumné, ale ty jediná jsi myslím pochopila, oč tu běží. O tu dětskou dušičku a jak minimalizovat škody. Vodoměrko - taky jsem toužila po sourozenci a stejně to byl šok... Ráčku, bylas postavená před hotovou věc, bralas to sportovně - gratuluju. ivanko, ještě jednou děkuju, tys vystihla moje pocity...
září 07, 2007 13:20
asi záleží na vztahu dítěte a rodiče, který očekává potomka s druhým partnerem : Alex
Jsem už taky velká holka a můj táta si pořídil potomka s druhou partnerkou, když mi bylo 22. Já měla s otcem vztah problematický vždy, citelně mi dával najevo svůj nezájem, nebo neuměl mít zájem ?! To je už jedno. Mám ještě bratra, který je můj vlastní. Když jsem se dozvěděla, že budu mít nevlastního sourozence i ve svém věku jsem žárlila na případnou "konkurenci" - sestru (asi bych se musela dívat na to, že dává druhé dceři to, co mě nikdy nedal), narodil se bratr. Je o dva roky mladší než můj první syn a bezvadně si spolu rozumí.
Pokud se dítě z prvního manželství nebude cítit odstrčené, myslím, že není problém. I u vlastních sourozenců starší žárlí na konkurenci, na to že najednou není středem vesmíru a o maminku se musí dělit.
září 07, 2007 13:21
Kdyby mi, : Myška
když mi bylo 25 let, otec oznámil, že čeká se svou partnerkou dítě, tak by to byl pořádný šok. Už jenom proto, že by mu bylo 55. Nevím jak bych to přijala, ale zřejmě by mě to bylo jedno. V tom věku jsem byla samostatná, vdaná matka dvou dětí.
Ale pokud by k tomu došlo v mém dětském věku, dovedu si představit, že by se mi to nelíbilo.
A tak bych to neudělala ani svým dětem. Mám pocit, že bych je tím o něco připravila, a zřejmě ano, asi by to brali jako zradu. Je to moc citlivé téma.
září 07, 2007 13:23
Hm, před časem : NČ
jsem docela vážně uvažoval o adopci nějakýho sirotka. Tak kolem 19 až 21 let, blonďatá...
září 07, 2007 13:26
Alexi, ty jsi to napsala přesně: : ivanka
(asi bych se musela dívat na to, že dává druhé dceři to, co mě nikdy nedal), - to je ono...
to není ani tak žárlivost, závist, jako smutek...
tohle pak musí bolet, ať je to ve dvaceti, ve třiceti...
Vzpomínám si, jak když se naše cééélebryty začaly po létech zas rozmnožovat, jak i oni sami přímo v mnoha rozhovorech řekli, že chtějí těmhle dětem dát to, na co neměli u těch prvních čas, náladu... atd.
Průser - a jak brno...

září 07, 2007 13:27
asi je to fakt o vyjasnění vztahů, : Inka
jakou pozici tam jako dítě máš. Každý z nás (i teď) potřebuje vědět, že je v té své rodině milován a brán i když je to s ním třeba složité a pokud tam přibude někdo další ať už dítě nebo nový partner, tak nebudeš odstrčen na druhou kolej, ale Tvá pozice v rodině a láska Tvých blízkých lidí k Tobě zůstane nezměněna.
září 07, 2007 13:39
Celebrity - : Magda
Je smutné, že když už si děti, na které tatínkové neměli čas, zvykly, dospěly, tak najednou si mohou ze všech stran číst, jak je tatínek celej bez sebe z "novýho ňuňátka". Co si asi můžou myslet Gottovy dcery, které si svého tátu pouštěly domů jen otočením knoflíku televize, jinak asi moc ne, nebo jak se teď všichni rozplývali z toho, že malý Svoboda už capká!!!, co děti těch dalších - Šípa, Jandy, a všech těch tč. erotikou posedlých velebných kmetů? Na ty první děti nebyl čas - prostě na ně ještě nebyli "vyzrálí"... Teď si užívaj to, co si neužívali ani se svými vnoučaty. Najednou mají pocit, že jsou "super bejci".
¨
Neberu jim jejich "mužnou sílu", ale vůbec si neuvědoměj, jak to těm starším dětem (ať jim je 12, 20, 35) musí být líto. Na ně prostě táta neměl čas.


září 07, 2007 13:46
přesně tak... : bb
potřebujeme mít svoji pevnou kotvu v přívozu, když ji máme, pak tam klidně můžou kotvit další
září 07, 2007 13:48
mimčo : BaBu
No já si to mimčo pořídila a i moje dcera(14) i přítelova dcera(15) jsou z něj nadšeny. Holčičce jsou už dva roky a jsme moc a moc radi, že ji máme...a naše puberťandy s tím neměly žádný problém, naopak mi obě hrozně fandily
září 07, 2007 13:48
Magdo, asi myslíš Petra Jandu, : bb
toho bych vynechala, život mu dal pořádně zabrat, když mu žena umírala na rakovinu, a po ní dlouhé roky i syn...
nevím jak teď žije, ale budiž mu přáno, nikomu z jeho rodiny to už totiž nemůže ublížit
září 07, 2007 13:52
přesně tak bylo k tomu : bb
co psala Inka
září 07, 2007 13:53
ok, tak beru zpět, tohle jsem nevěděla, : Magda
já zas až takový přehled o jejich soukromí nemám, tak to prosím omluvte!
září 07, 2007 13:54
to nic, já zas nevím, že malý Svoboda už capká a že : bb
je erotikou posedlý kmet smilies/wink.gif
září 07, 2007 13:57
... : bb
...aže ŠÍP je erotikou posedlý kmet (ne malý Svoboda smilies/smiley.gif
září 07, 2007 13:58
Ale mám dotaz - třeba mi nikdo neodpoví: : Magda
Jestli je tu někdo, kdo tohle zažil na vlastní kůži: že se rodiče hádavě rozváděli a pak jen sledoval, jak si třeba táta žije, jak nevlastní sourozenci jsou na výsluní... "Vždyt jsou to přeci malý dětičky, to musíš pochopit, ty už jsi velká!"
Máma je třeba mrzutá a hádavá (není šťastná, je sama)
Je tu někdo, kdo si tímhle prošel?
září 07, 2007 13:59
no, pak že není posedlej :-) : d@niela
vygůglila sem: Karel Šíp (62) do toho praštil! A nebyla to svatba ledajaká. Svou dlouholetou lásku Ivu Havránkovou (31)si vzal v Řecku.
S exmanželkou se léta soudil o partnerské výživné a teprve letos soud pravomocně rozhodl v její prospěch. Z tohoto manželství má syna Karla (26), s Ivou Havránkovou má tříletého chlapečka Jana.

září 07, 2007 14:09
... : bb
to dopadla první žena pana Šípa ještě dobře, když dostala partnerské výživné...škoda, že přečasto není vymožitelné výživné pro dítě
že by si ho maminky taky zkusily vygůglit ? smilies/smiley.gif
září 07, 2007 14:11
jak moc asi byla dlouhaletá? : ivanka
asi po dobu, co se soudil o to výživné?
září 07, 2007 14:12
no jo, Magdo : Alex
i když mi bylo těch 22 a měla jsem své dítě, trpěla jsem.
Naši se za komunistů moc dobře neměli, žili jsme od výplaty k výplatě. Po revoluci se táta stal ředitelem a spolumajitelem firmy, koupil si auto, začal vydělávat a sliboval mámě, jak jí vezme k moři a společně s bráchou jak jí opijou, aby jí dostali do letadla smilies/grin.gif (strašně se bojí), ale už nebyla příležitost. K tomu moři letěla těhotná milenka se svým synem z prvního manželství... Máma zůstala sama a v depresích, je to už spostu let, ale dodnes s touto situací není úplně smířená. Já už jsem se s tím vyrovnala.
září 07, 2007 14:18
naši : Jitka*
se rozváděli, když mi bylo 12. Prej jsi rozumná holka... ne nejsem, nebyla jsem, kdo by v této situaci byl? Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, odpustila... a stejně to bolí, když vidíš že s druhou ženou vyvařoval a máma tak akorát vždy přilítla z práce, aby udělala pánovi tvorstva večeři...
září 07, 2007 14:26
to je krutý : ivanka
Alex, tohle je opravdu hrozně depresivní. Určitě je ti maminky moc líto. A teď mi řekni, jak by tě někdo měl přimět tu "macešku" mít ráda a mít ráda i jejich děti. Já vím, oni za to nemůžou, ale vůči tvoji mámě je to obrovsky nespravedlivý.
Je mi jí líto, i když ji neznám.
září 07, 2007 14:26
me zas tyhle : mura
divny iracionalni "neprejicny" pocity prepadaji, kdyz se nekomu narodi holcicka smilies/grin.gif
podotykam, ze uz jsem taky hodne velka, deti vlastnich mam dost, mezi nimi i holcicky a zadny dalsi deti uz nechci.
(cizi chlapecci ve mne zadne emoce nevyvolavaji)
září 07, 2007 14:38
víš ivanko, : Alex
ono to má i druhou stranu mince.
Moje mamka dávala tátovi absolutní volnost, každý si tak trochu žil ve svém světě. Možná oboum něco chybělo.
Ta druhá žena se zpočátku velmi starala, asi si měli hodně co říct, tedy zpočátku, ale muži se jak známo nedají předělávat, myslím, že velmi trpěla a neuměla se smířit s tátovými vlastnostmi, já jsem jen viděla, že opadla počáteční euforie, zamilovanost a já vidím starého tátu se všemi jeho klady i zápory.
Výsledek je , že ani táta nežije v harmonickém manželstí se ženou, která by se pro něj rozkrájela, jak si asi ze začátku myslel. Každý má svou osobnost.
Zvenku mi připadá, že táta žije v podtatě podobně, jako žil s mamkou s tím rozdílem, že se stará o 13 letého syna a o domácnost.
Mamka žije sama a náramě si to pochvaluje, i když, když dojde řeč na tátu, vidím na ní rozčílení.
Já jsem nestranná, dokonce bylo období, kdy jsem se svou maceškou velmi kamarádila a musím říct, že ji mám svým způsobem moc ráda.
Čas je nejlepší lékař na všechny srdceboly.
září 07, 2007 14:51
něco práva : alena tečkovaná
jestliže otcem budoucího dítěte je tvůj otec, nebudete nevlastní sourozenci, nýbrž sourozenci polorodí- tedy skoro jako vlastní. | No, Váš dědický podíl po otcově smrti se sice zmenší na polovinu - ale třeba budete jednou moc ráda, že brášku, nebo ségru máte. Nebudete pořád mladá a zdravá a pomoc mladšího sourozence se bude hodit. A vaše děti budou mít tetu nebo strejdu - ti se hodí vždycky....na tatíka viditělně moc spoleh není, a rodinu člověk potřebuje
září 07, 2007 18:53
Máte zmatek v terminologii. : Milan
Člověk, s kterým máte společného jednoho z rodičů, je váš POLORODÝ sourozenec. Nikoli nevlastní sourozenec.
Nevlastní sourozenec je ten, který není vlastní - kterého máte jen právně, nikoli biologicky. Tedy například když se vezmou dva lidé, kteří každý mají již jedno dítě, jsou si ty děti navzájem nevlastními sourozenci.
Polorodý sourozenec je vám vlastní. Velice vlastní - vždyť s ním máte společných více genů než se svými bratranci a sestřenicemi.

září 07, 2007 18:59
děkuji za upozornění, Alenko a Milane, : d@niela
opravila jsem titulek i text ve článku, stačí?
dík!
září 07, 2007 19:48
... : Aknela..
Komentáře jsem nečetla, tak se možná budu po někom opakovat...

Návod na to jak připravit potomka na případně další polobratříčky a polosestřičky neexistuje, záleží na rodinné dynamice - jaký k sobě máte normálně vztah. Pokud si budu myslet, že maminka s tatínkem "to" nedělali od chvíle kdy mě počali, tak to je pak těžký smilies/smiley.gif Pokud ale nebudou rodiče udržovat své děti ve tmě a vysvětlí jim, že i v pokročilejším věku se dá počít dítě, tak se ta situace dá zvládnout a nemusí dojít k žárlení, které jsem vycítila z článku (možná to žárlení nebylo, ale to byl prostě můj první pocit, když jsem to četla).
Mí rodiče se rozvedli když mi bylo 17 a táta mi pak pořídil dvě sestry. Neměla jsem pocit, že bych tím byla nějak odsunuta na druhou kolej...spíš jsem měla radost, že on je spokojený a relativně v klidu. Že by se mi bortil svět, to si taky nepamatuju. Mám tátu ráda a i když občas nadávám na to jak věci dělá, tak celkově mám radost z toho když on je v pohodě...k čemuž narození dalších dětí může přispět. smilies/wink.gif
září 08, 2007 05:58
Aleno : Eva*
miminko nakonec nebylo a mně bylo macešky moc líto. Jde o to, že jsem sama byla zaskočena prvotními pocity a zde se zamýšlím nad situací dítěte, které se do ní dostane.
Aknelo vy jste si v nějakým deseti letech dovedla představit, že rodiče TO ve svém úctyhodném věku ještě dělají? Podle mého si většina dětí myslí, že po třicítce už se to nesluší smilies/wink.gif ...to je spíše na humornou notu...
září 08, 2007 09:25
tektokrát raději nekomentuji : kolemjdoucí
jenom tiše zírám....
září 08, 2007 19:03
Ctu to teprve dnes, takze uz asi s krizkem po funusu : Gita
ale šok nezažívám. Dokonce si dokážu takové pocity představit. Jedna věc taky je, že nás v životě "lecos" napadne, ale hodně lidí o tom ani nemluví a časem to přejde třeba i samo.

Jinak já jsem se do této situace nedostala, ale myslím, že svou povahou ji lze zařadit do prachobyčejné žárlivosti. Ale pozor, nechci, aby to znělo nějak špatně. On totiž má často člověk k žárlivosti (nebo závisti) i svoje oprávněné důvody. Jak už tady padlo, někteří rodiče nebo i prarodiče kašlou na svoje "první děti", protože v té době mají jiné priority, no a pak na stará kolena si pořídí další a z těch jsou úplně vedle. Nelze se pak divit těm prvním, že se cítí o něco ošizeni, a to právem. Jenže čas se vrátit nedá a lásku a pozornost si už vůbec zpětně nelze vydupat a vybrečet. A jsou právě lidi jako třeba Eva, kteří se stydí za svoje negativní pocity, a proto si kladou otázky, přemýšlejí, snaží se s tím nějak vyrovnat, změnit postoj... Jiní zklouznou k nenávisti (otevřené nebo skryté), ale nepovažují to za něco, co by "nemělo být".
K tomu, že TO rodiče nedělají. Já to zase moc posoudit nedokážu z pozice toho dítěte, ale ptala jsem se přítele, a on mi například řekl, že v takové bohapusté iluzi nikdy nežil, protože už jako dítě kolikrát rodiče slyšel v noci nebo i ve dne. Trauma z toho nemá. Spíš si myslím, že zpětně jako dospělý to bere pozitivně, jakože se jeho rodiče stále mají rádi a mají o sebe zájem. To je pro dítě uričtě lepší než když má řešit rozvod rodičů nebo tátovu milenku.
září 10, 2007 08:09
Evi, : Aknela..
Ne, v iluzi, že by TO mí rodiče ve svém úctyhodném věku nedělali, jsem nežila, neboť se mi podařilo je několikrát omylem přichytit při činu smilies/grin.gif
A vím, že TO mí rodiče se svými novými partnery dělají dodnes, ve svém dnes už mnohem úctyhodnějším věku. Dnes už je nepřichytávám při činu, ale normálně si o tom povídáme.
září 11, 2007 04:36
z trosku jineho uhlu pohledu : Misha
Nasi se rozvedli pred peti lety,ale neziji spolu jako manzele od mych 11 let. Mamka ma pritele a otec pritelkyni,ktera je pro me vic rodicem a opatrovatelem, nez on sam.....Spolecne dite nemaji ale ona ma dve deti z predchozich vztahu, beru je jako vlastni...biologicky mam jen jednu starsi sestru, tak se mi mladsi braska i sestrickamoc libi.....Jen mam problem s tim, ze muj otec,ktery nas mlatil a na mamku rval se ted stylizuje do postavy hodneho tatky....Svym ,,sourozencum'' nezavidim, jen me obcas zamrzi, kdyz mi zacnou znami vypravet jak je na ne hodnej a jak se k nim chova jako pravej tata a dodelaji me vetou,ze nevim jake mam stesti,kdyz mam takoveho otce.....pak vzdy prijde takova horko/trpka chut v ustech a pocit,ze chci rvat na cele kolo,ze ale nan ans byl hnusnej a o co jsme se sestrou horsi????Bydlim sama, tak si deti obcas beru a fakt je mam moc rada...jen to obcas zamrzi.................
prosinec 30, 2008 18:36
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]